Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 12/2013

vyšlo v prosinci

Papagáj karmínový a jeho chov

Ľuboš Pavlech – Kálnica

Je to prekrásne sfarbený papagáj robustnej postavy s dlhým širokým chvostom a na porovnanie ku svojej veľkosti s pomerne malým zobákom. Systematicky sa zaraďuje do rodu Alisterus, do ktorého ešte patrí papagáj kráľovský (Alisterus scapularis) s dvomi poddruhmi a papagáj ambonský (Alisterus amboinensis) so šiestimi poddruhmi.

Pôvodnou domovinou papagája karmínového je Nová Guinea, ktorú obýva v troch poddruhoch. Papagáj karmínový je typickým obyvateľom horských lesov. Obýva nielen nižšie a stredné pásma, ale často vystupuje aj do vyšších polôh. Forshaw uvádza, že bol pozorovaný v nadmorskej výške až 2 600 m. Žije v hlbokých ťažko priechodných lesoch s bujnými porastmi prasličníkov. Možno ho pozorovať v pároch alebo malých rodinných skupinkách posedávať, či prijímať potravu na spodných konároch stromov alebo nižších porastoch, prípadne prelietavať ponad rokliny...

Papoušek chocholatý... nebo ostrovní?

Bc. Lubomír Tomiška – Česká Lípa

Lze poznamenat, že pro chocholatého, zeleně zbarveného papouška vyskytujícího se na ostrovech Nové Kaledonie má širší chovatelská veřejnost jen jedno pojmenování – papoušek chocholatý (Eunymphicus cornutus). Ne každý však ví, že v rámci tohoto taxonu můžeme nalézt mezi jedinci poměrně velké rozdíly ve zbarvení. Díky tomu byly až do roku 1998 rozlišovány dva poddruhy, a sice papoušek chocholatý novokaledonský (Eunymphicus cornutus cornutus) a papoušek chocholatý ostrovní (Eunymphicus cornutus uvaeensis). Poté však Juniper a Parr (1998) ve svém díle Parrots: a guide to the parrots of the world navrhli rozštěpení druhu na dva samostatné. Tento fakt respektují i čeští autoři (Hudec a kol., 2003). V dnešní době tedy existuje papoušek chocholatý (Eunymphicus cornutus) a papoušek ostrovní (Eunymphicus uvaeensis).

Přestože se jedná o dva samostatné druhy, už na první pohled není pochyb o jejich blízké příbuznosti, tedy i spoustě společných znaků. Separátně proto rozeberu pouze jejich výskyt, vizuální rozlišení a ochranu. Poznatky o ekologii shrnu do jednoho příspěvku...

Zkušenosti s chovem papoušků chocholatých

Josef Košárek – Brno

Nová Kaledonie je ostrovní země, kterou zdobí kromě jiného papoušek chocholatý. Díky našim chovatelům se tento krasavec dnes již celkem úspěšně odchovává i u nás. Můj tatínek byl od dětství až do svých devadesáti let velice vášnivým a pro mnohé uznávaným chovatelem papoušků. Samozřejmě i on zatoužil po hornech, jak je chovatelé zkráceně nazývají podle německého názvu Hornsittich.

Zprvu jsme se ovšem snažili získat co nejvíce informací o jejich chovu. V roce 2005 však toho moc nebylo. To, že se vyskytují dva poddruhy (papoušek chocholatý novokaledonský: Eunymphicus cornutus cornutus a papoušek chocholatý ostrovní Eunymphicus cornutus uvaeensis) a že výskyt ve volné přírodě je pouze na ostrově Nová Kaledonie a několika okolních ostrovech, nebylo problémem vyhledat. Problém jsme viděli spíš v počasí, které tam panuje. A také v tom, že je zařazen do první přílohy mezinárodní úmluvy CITES – o ochraně volně žijících živočichů. V tamních deštných lesích i savanách, které obývá, je stálá teplota 18 – 30 °C. V našich podmínkách, zvláště v zimě, je to problém...

Neznámí papoušci (3)

Mgr. Jan Sojka – Horka nad Moravou

Další magickou skupinou jsou papoušínkové rodu Micropsitta, kteří jsou nejmenšími představiteli papouškovitých. Rod popsal francouzský přírodovědec René Primevere Lesson v roce 1831. Název Micropsitta je odvozen z řeckého mikros, což znamená malý a psitta, což je pojmenování pro papouška. Tito „mikro“ papoušci dorůstají „do velikosti“ pouhých 8,5 až 10 cm. Nakonec nejmenším papouškem na světě je právě 8,5 cm „velký“ a 11,5g vážící papoušínek žlutolící – Micropsitta pusio.

Papoušínky můžeme definovat co by rychle se pohybující, většinou zeleně zbarvené drobné papoušky s charakteristicky velkými běháky. Celkem jich existuje šest druhů. Vyskytují se na Nové Guiney a přilehlých souostrovích. Papoušínci mají velký areál výskytu cca 20.000 km2 a vzhledem ke skutečnosti, že žijí v oblastech s nízkou zalidněností je jejich populace stabilní. Pohlavní dimorfismus je v různých druhů více, či méně výrazný. Kupříkladu u papoušínků pestrých (Micropsitta bruijnii) je výrazný, zatímco u papoušínků žlutolících (Micropsitta pusio) je méně patrný...

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz