Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 12/2009

vyšlo v prosinci 2009

Amazoňan modročelý a jeho chov

Autor: Mgr. Robert P. Sobecki – Budzów (PL)

Nominátní forma dosahuje délky těla až 35 cm, váha činí cca 400 g. Ptáci se vyznačují masivní stavbou těla. Žlutá barva se vyskytuje pouze na hlavě, někdy také v dolní části nohou. Na malých křídelních krovkách se nachází červené zrcátko. Poddruh xanthopteryx je větší nežli nominátní forma (délka 37 cm, váha do 500 g) a má štíhlejší postavu. Charakteristickým rysem je větší plocha žluté barvy na hlavě a její výskyt na křídlech. V současnosti jsou amazoňané modročelí spolu s kubánskými nejvariabilnějšími, pokud jde o genotyp (vzhled) ptáků. Týká se to rozměrů a zbarvení. Můžeme se setkat s ptáky různé velikosti těla a s různým zbarvením, např. ptáky takřka celé zelené bez žlutých per, pouze s modrou maskou, ale jsou i jedinci se zajímavě zbarvenou hlavou, u kterých v okruží očí na pozadí modré části tváře jsou žluté prstence. Nicméně nejatraktivnějšími papoušky jsou nepochybně modročelí s velkým množstvím žluté barvy. Zde především ve skandinávských chovech jsou jedinci se zcela žlutými hlavami, křídelními krovkami a žlutými skvrnami na hrudi. V žargonu chovatelů se o takových ptácích mluví jako o „opravdických xanthopteryxech“, nota bene jsou to ti nejvyhledávanější. Nelze s tím tak úplně souhlasit, protože poddruh xantopteryx má uvedené typické morfologické vlastnosti: velikost a žlutá barva na křídlech, ale ta není tak rozlehlá. Zdá se, že správnější je názor, že amazoňané s velkým množstvím žlutých per jsou výslednicí selekce anebo strakaté mutace...

Amazoňané žlutohlaví – jejich systematika a rozlišování

Autor: Mgr. J. Sojka, Ing. J. Nožička

Vnitrodruhové členění A. ochrocephala, popř. vyřazení některých subspecií jako druhů, je rozdílné podle systémů uváděných různými autory. Toto zařazení je také závislé na úrovni vědeckého výzkumu, množství získaných poznatků a popsaných subspecií a na míře znalostí o životě, rozmnožování a rozšíření druhu v přírodě. Dříve se rozeznávalo u druhu A. ochrocephala 7 subspecií (tresmariae, oratrix, auropalliata, panamensis, ochrocephala, xantholaema a nattereri). Další subspecie nebyly v této době ještě popsány. Karásek uvádí 5 z nich jako samostatné druhy (oratrix, ochrocephala, panamensis, auropalliata a nattereri) pod různými názvy. Více znalostí na vědeckém základě bylo zjištěno v 70. letech 20. století, kdy se udává 9 subspecií, z nichž 2 byly popsány v roce 1966 Monroem a Howelem (parvipes a belizensis). Později se vymezuje 10 subspecií, z nichž A. o. magna (Monroe & Howell 1966) je uváděna pro atlantské nížiny Mexika. Dnes se tato subspecie považuje za synonymum ssp. oratrix. Další modernější systémy vyčleňují některé subspecie jako samostatné druhy a neuvádějí subspecie – A. oratrix, A. auropalliata a A. ochrocephala. Jiní autoři použili stejný systém a vytřídili u jednotlivých druhů původně zařazených v komplexu poddruhů A. ochrocephala následující subspecie: A. oratrix (ssp. oratrix, tresmariae, belizensis), A. auropalliata (ssp. auropalliata, parvipes, caribaea) a A. ochrocephala (ssp. hondurensis, panamensis, nattereri, xantholaema, ochrocephala) – celkem 11 taxonů. Stejný počet taxonů, ovšem zařazených pouze jako subspecie druhu A. ochrocephala, kromě ssp. hondurensis, je uváděn v současné době. Subspecie A. o. belizensis bývá někdy chybně určována jako A. o. oratrix, neboť žlutá barva zasahuje také z temene a čela na obličejovou část a odděluje ji od zelené šíje, popřípadě příuší. V Belize žije tato subspecie v borových savanách a přilehlých lesních plochách. V okolí řek v Hondurasu a Guatemale, popřípadě v pobřežních buších a mangrovových pralesích byli pozorování papoušci druhu A. ochrocephala, kteří hřadovali pravidelně asi 10 km od pobřeží. Celkem bylo napočítáno asi 100 jedinců...

Pyrura perlový červenobřichý – problém se škubáním mladých

Autor: Mgr. Miloš Kaplan – Veliny

Pyrurové perloví červenobřiší jsou nádherní a mezi chovateli velmi oblíbení papoušci, kteří již několik let obývají naše voliéry. Rozšířili se u nás zejména po roce 2000, kdy u nás byly zaznamenány první odchovy, a také z dovozů ze západní Evropy. Tito překrásně zbarvení papoušci přečkali i relativní odbytovou krizi svého rodu, zejména v letech 2006 až 2008, kdy se spousta chovatelů začala pyrurů zbavovat, protože nastal problém s prodejem odchovů. Rovněž letos se daří odchovy i přes známé ekonomické problémy poměrně dobře prodávat. Je velmi oblíbený i jako ručně dokrmený mazlíček, protože je to svým chováním velký papoušek. Ke svým lidem velmi snadno přilne a nevybírá si mezi členy rodiny, jako to dělají někteří jiní papoušci. Tématem mého příspěvku nebude ani popis druhu jako takového, ani problémy v taxonomii, to už udělali jiní a lépe, ale jeden velký problém týkající se odchovu, a to škubání mláďat některým z rodičů. Chov i odchov běžných druhů rodu Pyrrhura nečiní žádný problém ani mírně pokročilým chovatelům, kteří již zvládli chov alespoň běžných australských papoušků. Sám si vzpomínám, když jsem před lety měl ve svém chovu pár pyrurů hnědouchých – Pyrrhura frontalis, kteří hnízdili pravidelně 2x za sezónu a odchovávali naprosto bez problémů (a bez mého zásahu) všechna svá mláďata. Když jsem v 90. letech musel načas přerušit chov, pyrury jsem prodal svému kamarádovi...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Od 24. září je otevřena nejmladší atrakce Loro Parque: Katanda Treetops, velká průchozí voliéra pro návštěvníky. Tato architektonická výzva byla zdolána za dva roky firmou Carla Stahla ze Stuttgartu. Do voliéry byly zakomponovány velmi staré stromy, takže opravdu působí dojmem australsko-asijské džungle. Jde o tropické a subtropické dřeviny, jako jsou např. blahovičníky, fíkovníky a palmy. Ty zajišťují návštěvníkům ten pravý nefalšovaný prožitek. Nejhlubší místo voliéry tvoří rybník. Stavba je nesena 17 sloupy, které jsou flexibilně namontovány na základně, aby mohly odolat i silným náporům. Přes cestičky a visuté mosty se dostane návštěvník až do korun stromů ve voliéře a může přímo pozorovat život různých druhů ptáků. „Katanda Treetops“ znamená v překladu „zpěv ptáků v korunách stromů“. Slovo Katanda pochází z jazyka původních australských obyvatel, což poukazuje na původ zde chovaných druhů ptáků...

Návštěva u chovatele – Sjackem Bastiaan, Nizozemí

Autor: RNDr. Martin Smrček – Praha

Se Sjackem Bastiaanem jsem se blíže seznámil v Praze. Cestou z přednášky pořádané pro chovatele na zámečku Hluboká u Českých Budějovic se zastavil v naší metropoli a šéfredaktorka časopisu Papoušci Alena Doležalová mne požádala, zda bych Sjacka a jeho přítelkyni po městě neprovedl. Strávili jsme potom spolu krásné slunné zářijové odpoledne, prošli Pražský hrad i Nerudovku, zastavili se na pivo na Malé Straně, obdivovali Karlův most i nádherné broušené sklo a nakonec prošmejdili pár obchodů na Václavském náměstí. Slovo dalo slovo a po dvou týdnech jsem zvonil před jeho domem uprostřed Holandska. Navigace mě dovedla do vesnice, v jejímž středu, obklopeno dvěma ulicemi, je Sjackovo království. Krásná zahrada, při kraji starý kamenný dům s doškovou střechou a hlavně desítky voliér v úhledných sestavách. A to vše zcela neoploceno, přístupné ze všech stran. To by u nás asi nebylo myslitelné. Sjack Bastiaan je mnoha českým chovatelům dobře znám. Patří k nejlepším světovým chovatelům mutací alexandrů malých a je autorem jedinečné příručky Aziatische Parkieten en hun Mutaties (Asijští papoušci a jejich mutace), kterou začal připravovat ještě se svým otcem (ten zůstal spoluautorem knihy) a která byla vydána v roce 2004 hned trojjazyčně. Tato kniha přímo navazuje na velice úspěšnou publikaci Halsbandparkieten en hun Mutaties (Alexandři malí a jejich mutace) vydanou v roce 1992...

Okénko z cest - Sigiriya

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Přímo uprostřed Srí Lanky, obklopen hustou džunglí, vystupuje do výšky 200 metrů červenohnědý monolit. Panovník Kassapa, posedlý stihomamem, nechal tuto skálu proměnit v pevnost obklopenou mnoha vodními zahradami. Zde se pak skrýval se svou družinou a mnoha konkubínami až do své smrti sebevraždou roku 495. Jeho luxusní sídlo upadlo v zapomnění, paláce se pomalu rozpadaly a zahrady pohltila džungle. Sigiriya (Lví skála) byla znovu objevena po téměř 1400 letech, zcela náhodně, britskými lovci v roce 1828. Všechny strmé stěny na vrcholku skály byly vyzdobeny nádhernými freskami polonahých žen. Malby byly na místech, která nemohl nikdy nikdo spatřit. Touto záhadou se zabýval Erich von Deniken, vědci z mnoha zemí i Artur C. Clark, jemuž se pak ostrov stal po mnoho let domovem. Jednoznačné vysvětlení nebylo nikdy nalezeno. Dodnes je Sigiriya považována za největší div Srí Lanky...

EXOTIKA 2009 – Lysá nad Labem

Autor: Ladislav Žoha – Sázava

Na přelomu října a listopadu se konal v krásném prostředí výstaviště ve středočeské Lysé nad Labem druhý ročník výstavy EXOTIKA. Tři prostorné a moderní haly opět po roce ožily pestrobarevnou krásou exotické přírody. Tato výstava si dala do vínku při svém vzniku cestu, kterou se v naší republice ještě nekráčelo. EXOTIKA si nedává za cíl být největší výstavou ptáků či specializovanou výstavou domestikovaných bodovaných druhů, EXOTIKA chce jen dostát naplnění představy, která se každému člověku vytvoří při vyslovení jejího názvu. Proto se na pořádání výstavy podílejí spolky a firmy pěstitelů kaktusů a sukulentů, epifytů a orchidejí bok po boku s teraristy a akvaristy, přední kluby organizují ucelené kolekce ptáků od drobných pěvců přes papoušky až po bažanty, vrubozobé, jeřáby a plameňáky či sovy. Navrch chovatelé savců doplní celkovou výstavní kolekci svými chlupatými svěřenci a iluze kompletní exotické přírody je hotova. A to je přesně to, o co organizátorům této výstavy jde – představit návštěvníkům nejen neuvěřitelně pestré a podmanivé kouzlo divoké přírody, ale i živý a jedinečný důkaz o šikovnosti a vysoké odbornosti našich chovatelů, kteří odchovy v lidské péči významně přispívají k ochraně divoké fauny a flóry...

Krmíme měkkožravce (1)

Autor: Ladislav Žoha – Sázava

V minulém článku nazvaném Krmení je a není věda jsem se zaobíral víceméně zrnožravými skupinami ptáků. Proto bych rád navázal dalším, spíše obecným dílem, pojednávajícím o krmení a jeho technikách u skupin ptáků, které lze sloučit pod jednotný název měkkožravci. Už na druhý pokus ale zjistíme, že tento pojem v sobě skrývá nepřeberné množství ptačích zástupců. Mají často naprosto odlišné nároky na krmení, jsou z rozličných ptačích čeledí a řádů, výskytem nejsou omezeni na žádnou oblast, i když je pravdou, že největší počet těchto druhů skrývají tropické oblasti. Pracovně si tuto skupinu chovatelé dělí na další tři – plodožravce, nektarožravce a hmyzožravce. Toto dělení vychází především z toho, který druh preferuje jaké krmení, protože jinak je to až na výjimky potvrzující pravidlo dělení, které dostává celou řadu trhlin. Ono totiž až na ony výjimky neexistují čistě plodožraví či hmyzožraví ptáci. Vezmeme si například notoricky známého kolibříka, živícího se nektarem z květů – takto se s ním seznámí drtivá většina lidí, ať už během exotické dovolené, nebo při návštěvě zahraniční zoologické zahrady, případně v klidu domova právě zhlédneme nějaký přírodopisný film. Ale málokdo už ví o tom, že kolibříci rovněž spořádají veliké množství hmyzu – přesto chovatelé tyto ptáky škatulkují mezi nektarožravé...

Mé zkušenosti s astrildy rudokřídlými

Autor: Petr Malinský – Křižanov

Nejčastěji je chovateli chována západoafrická – tedy nominální forma Pytilia p. phoenicoptera. Forma lineata je v Evropě vzácná. V našich českých chovech se tento astrild po určité odmlce opět častěji chová a odchovává. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl napsat o tomto krasavci pár řádků, které snad pomohou zájemcům o jeho chov. Ve svém chovu jsem měl jak nominální formu, tak i poddruh emini. Po získání těchto ptáků a kratší karanténě jsem je umístil do klece s astrildy šedými. Snášeli se s nimi dobře i přesto, že jsou o poznání větší. Zpočátku byli krmeni šedozeleným prosem s přídavkem lesknice, mohárem, vymláceným senegalským prosem a občas naklíčeným červeným senegalským prosem v klasech. Nepravidelně dostávali živé bezkřídlé octomilky a rozmrazené mravenčí kukly. Ptáci pocházeli z odchytu a vaječnou míchanici nebrali. Na podzim jsem umístil jeden pár do klece o velikosti 130 x 80 x 55 cm samostatně. V kleci jsem vytvořil houštinky z větví janovce metlatého, břízy a borovice. Tyto houštiny jsem umístil do zadní a boční části klece, která je potažena pletivem (v sousedící kleci právě hnízdil pár amarantů malých). Na dně klece byl položen říční písek, drcené skořápky slepičích vajec, sépie byla přichycena ve speciálním držáku z překližky...

Astrild olivový

Autor: Pavel Čečil – Mariánské Lázně

Tento krásný astrild už pomalu vymizel z našich chovů. Já jsem je naposledy choval v letech 1990 – 1998. Jsou to krásní zelenožlutí ptáci, svým chováním podobní tygříčkovi tečkovanému. Ve své domovině, kterou je Indie, se vyskytují na travnatých místech porostlých nízkými keři, kde si staví svá kulovitá hnízda. Většinou poblíž vody v oblastech, kde rostou traviny, jimiž se z větší části živí. Mají ale tu nevýhodu, že se o své území dělí se zemědělci a ti je nešetrným používáním pesticidů a secticidů postupně ženou do záhuby. Jedná se o ptáčky, kteří jsou i ve své domovině na vyhynutí. Nevím, jestli někdo z našich chovatelů tyto astrildy chová. Snad mu pomohou některé moje poznatky a zkušenosti. Máme- li více kusů stejného stáří ve společně voliéře, poznáme téměř na 100% jejich pohlaví. Samečci jsou zbarveni intenzivněji než samičky. Výběr partnerů je ale lépe ponechat na ptácích samotných. Já jsem měl šest kusů astrildů olivových, umístil jsem je do větší klece a označil barevnými kroužky. Pak už jsem jen sledoval, kteří ptáčci se drží spolu a probírají si peříčka. Měl jsem na jejich pozorování dost času. Ptáčky jsem kupoval na podzim a umístil je do zimovací místnosti, kde zůstali až do jara. Jeden pár si padl do oka hned...

Hýl mexický – co se o něm příliš neví

Autor: Mojmír Brázdil – Lomnice nad Popelkou

Tento druh rozhodně nebyl nikdy mým favoritem. Dokonce ani před lety, kdy u nás nebyl ještě tak znám a byla spíše možnost získat jiné zástupce tohoto rodu, neopominul jsem využít možnosti a nějakou dobu u mne přebývali hýlové nachoví (Carpodacus purpureus) a potom také hýlové růžoví (Carpodacus roseus). U těch prvních si vzpomínám na jejich výrazně zvýšenou aktivitu ve večerních hodinách, což mi při společném chovu s jinými ptáky ve voliéře vysloveně vadilo. Ani růžoví nedopadli lépe. Stejně jako ty první jsem je „posunul“ nějakému dalšímu nadšenci pro exotiku. Mexičtí hýlové v té době byli dost vzácností, ale s ohledem na zkušenosti se zmíněnými příbuznými mne nezajímali už vůbec. Dnes si nejsem schopen vzpomenout a uvědomit, kdy a odkud se ke mně dostali. Hnízdili ochotně a hojně, to ano, ale to přihroublé chování a nezájem o hygienu v hnízdě ve mně nemohly vzbudit žádné sympatie. Jejich osud v mém chovu vůbec nebyl jistý, předpokládal jsem, že i s těmito zástupci rodu Carpodacus ukončím celou záležitost podobně jako s předchozími. Ale na jedné zahraniční burze mne upoutal nabízený pár hýlů mexických v phaeo mutaci. Vlastně jsem je živé viděl poprvé...

Veterinární poradna: Všeobecné základy zoohygieny a výživy v chove exotických vtákov

Autor: M. Buranský, MVDr. J. Šimunek - Nové Zámky

Mnohé choroby dodnes nevieme účinne liečiť. V minulosti sa voči neznámym chorobám postupovalo empiricky, žiaľ bez väčších výsledkov. Niektorí chovatelia liečia svoje vtáky napadnuté chorobami, o ktorých nič nevedia, na vlastnú päsť. Neodborne im dávkujú medikamenty a tým narúšajú odolnosť voči chorobám a vytvárajú si v chovoch rezistentné kmene baktérií, či kvasiniek. Rezistencia neznamená, že by si snáď baktérie, či iné mikroorganizmy na liečivá zvykli. Evolučná teória hovorí o tom, že v rámci druhu existuje vždy variabilita jedincov, to znamená, že ak je vták napadnutý bakteriálnou infekciou, medzi tými miliónmi baktérií sa nájde niekoľko, ktoré sú voči účinnému liečivu prirodzene imúnne. Podávaním liečiva príde k likvidácii baktérií na liečivo citlivých, súčasne sa však otvorí cesta na premnoženie baktérií, ktoré sú voči liečivu rezistentné a pritom sú to pôvodne baktérie toho istého druhu. Ak teda chovateľ pokračuje v neodbornej liečbe, vytvára tým len predpoklad na čoraz vyššiu kolonizáciu rezistentných baktérií. Jediná cesta je postupovať vždy cielene a na základe kultivácie vzoriek s citlivosťou. Ak liečivo, najmä ATB, nezaberie do niekoľkých dní, je potrebné pristúpiť k novej kultivácii a k zisteniu citlivosti. Môže sa často vzhľadom na vyššie popísaný prípad stať, že pri novej kultivácii zistia v laboratóriu, že liečivo predtým účinné je už nevhodné a navrhnú inú alternatívu...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz