Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 11/2010

vyšlo v listopadu 2010

O žacích trochu jinak (1)

Milan Bartl – Královopolské Vážany

Existuje několik mýtů, které žakům v péči člověka dost komplikují život. Můžeme začít třeba hodně rozšířeným názorem, že „afrika“ nepotřebuje velké prostory, že odchov se nejlépe daří v tmavých prostorách, jako jsou sklepy, půdy, kotelny apod. Že ptákům vyhovují malé klece, nejlépe jen s jedním bidlem a budkou. Hlavně, že je tam klid a nikdo je neruší.

Bohužel faktem je, že žakové opravdu v takových podmínkách jsou odchovu schopni,dokonce to vydrží i několik roků za s sebou. To ale neznamená, že jim tyto podmínky vyhovují. Oni je pouze musejí snášet. Jejich potřeba a touha po sluníčku, dešti a čerstvém vzduchu je úplně stejná jako u jiných zvířat. V přírodě žakové obývají mangrovové lesy, v jejichž dutinách hnízdí. Tmavé husté koruny mangrovů jim poskytují dokonalý a bezpečný úkryt. Stejně tak ale žakové rozprostírají rádi svoje letky před dopadajícími slunečními paprsky a velmi rádi se koupou v dešti...

Papoušek žlutotemenný jako domácí společník

Miroslav Chlupsa – Karlovy Vary

Ze všech dlouhokřídlých papoušků je papoušek žlutotemenný nejrozšířenější. Vyskytuje se na území cca 4 500 km2 (Angola, Etiopie, Botswana, Burundi, Demokratická republika Kongo, Eritrea, Kamerun, Keňa, Malawi, Mosambik, Namibie, Nigérie, Zambie, Zimbabwe, Tanzanie, Čad). Tento papoušek je nejpočetnější z celé skupiny rodu Poicephalus. Profituje z putujících slonů, kteří zbavují stromy kůry, kde si následně „meyeráci“ budují svá hnízda. Hnízda může tento papoušek budovat i v opuštěných hnízdech po vousácích nebo datlech.Žije v malých koloniích nebo jen v párech v lesích či zarostlých částech savany.

Hnízdí, když ostatní ptáci nehnízdí, žere to, co ostatní ptáci odvrhnou, všem ptákům, kteří jsou větší než on, jde raději z cesty. Vůči lidem je rovněž nedůvěřivý, ale je považován též za škůdce, který napadá zdejší pole a plantáže. Z tohoto důvodu je i loven, čímž se snižují jeho stavy, nicméně je nyní ve volné přírodě stabilní (přestože jeho popularita v soukromých chovech stále roste)...

Papoušci – co by měl vědět každý chovatel (2)

RNDr. Martin Smrček – Praha

Papoušky zjednodušeně dělíme do tří samostatných skupin, které se od sebe v mnoha směrech výrazně odlišují. Jsou to loriovití, kakaduovití a papouškovití.

Loriovití (Loriidae)
Zástupci této skupiny se od jiných papoušků odlišují už na první pohled. Důvodem je pradávná potravní specializace – tvrdá semena a ořechy u nich postupně nahradily zrající dužnaté měkké plody a později také sladký nektar z květů, pyl, míza stromů, med, nezralé zrní. Přijímat tento typ potravy ale není jen tak, a proto mají loriové mnohá jedinečná přizpůsobení. Jejich zobák je drobnější, spíše delší, bez nápadného zubovitého zářezu na svrchní čelisti. Masitý jazyk připomíná štěteček, posázený jemnými vláknitými papilami. Právě s jeho pomocí olizují tekutou potravu z květů nebo obsah přezrálých plodů a sbírají pyl. K trávení nektaru je uzpůsobeno jak vole, tak i žaludek, který má jinou stavbu než je tomu u ostatních skupin papoušků...

Mutace rozely pestré (3)

Mgr. et Ing. Paweł Pawłowski – Sokółka (PL)

Bělokřídlá

Bělokřídlou mutaci v anglojazyčné literatuře označili jako „Dominant Edged” nebo Grey-winged (šedokřídlá) u SF a White-winged (bělokřídlá) pro DF. Bělokřídlá vznikla v sedmdesátých letech v Belgii. Charakteristickou vlastností ptáků této mutace při SF jsou bělo–mramorové, občas bělošedé, méně častěji čistě bílé letky. Je to způsobeno redukcí eumelaninu. Zatímco v důsledku redukce červeného psittacinu si můžeme často u ptáků této mutace všimnout menších či větších žlutých skvrn na hlavě a na jiných místech opeření ptáka. Spojením dvou bělokřídlých jednofaktorových (SF) lze získat dvoufaktorovou rozelu (DF), tedy ptáka s větším množstvím skvrn (strakatosti) a světlejšími křídly. Všeobecně se předpokládá, že se u ptáků této mutace barva těla, noh, prstů, očí a zobáku nezměnila. Nejprve díky svému vnějšímu vzhledu byly považovány za strakaté jedince. Ale vzhledem ke skutečnosti, že u této mutace nebylo pozorováno, že by došlo k redukci eumelaninu z těla ptáka, tato hypotéza začala být postupně zavrhována. Hlavní charakteristickou vlastností „čistokrevných” strak je redukce eumelaninu stejně tak v opeření, jak i v těle ptáka, čili straky by měly mít světlé přebarvení na těle, nohách i prstech. U rozel pestrých bělokřídlých nic takového nebylo pozorováno...

Ohrožení ptáci světa (2) – papoušci Starého světa

Ladislav Žoha – Sázava

Po úvodním vstupu do problematiky ohrožených ptačích druhů v minulém čísle Nové EXOTY jsem trochu přemýšlel, jak přiblížit chovatelské veřejnosti jednotlivé skupiny těchto ptáků. Nakonec jsem se rozhodl nedržet se striktně odborných a vědeckých kolonek a jednotlivé druhy jsem začlenil do skupin podle chovatelských zájmů. Protože ohrožených druhů je, jak již vyplývá z uvedeného, veliká spousta, rozhodl jsem se v tomto seriálu vyzdvihnout onu pomyslnou špičku ledovce, tedy druhy nejohroženější, spadající do dvou nejvyšších stupňů ohroženosti – ohrožený a kriticky ohrožený. Nicméně už nyní v úvodu tohoto dílu mohu zdůraznit, že i když příčiny ohrožení různých druhů jsou určitě různé, až na několik výjimek mezi hlavní důvod nepatří zájem chovatelů o tyto ptáky. Absolutně největším zlem spolehlivě likvidujícím většinu posléze uváděných druhů je ztráta jejich přirozeného prostředí – jejich biotopu...

Okénko z cest – Ptačí kolekce ZOO Zürich

Ing. Vít Vojtíšek – Beroun

Do zoologické zahrady se musí z centra města u zürichského jezera a řeky Limmat šplhat strmými serpentinami vzhůru do hor. Zahrada se totiž nachází vysoko nad městem. Byla otevřena v roce 1929. Její rozloha je 27 hektarů. V současné době zde probíhá čilý stavební ruch. Ve výstavbě je jihoamerická expozice Pantanal, která bude otevřena v roce 2012. O rok později se bude otevírat nový areál slonů, jehož maketu si lze prohlédnout v současném sloninci. Vzdálenější budoucností je vybudování africké savany, plánované na rok 2020.

Zahrada je členěna na geografické celky. Velké zastoupení má jihoamerická a africká fauna. Důraz je kladen na zástupce Madagaskaru. Značnou část zahrady zabírá plocha Euroasie. Austrálie zůstala stranou zájmu. Chovají zde přibližně čtyři tisíce zvířat v paletě zhruba čtyř set druhů. Nejvíce je savců. Ptáci jsou prezentováni více než sto druhy. Zástupce prvního z nich lze nalézt bezprostředně u hlavního vchodu...

Typy pro chovatele – Držiaky na bidlá

Marek Buranský – Nové Zámky

Pred niekoľkými mesiacmi som sa rozhodol vybudovať si nové chovné zariadenie. Staré už dosluhovalo a bolo morálne a technicky značne zastaralé.

Pri premýšľaní nad rôznymi detailami klietok som sa dopracoval aj k problému s uchytením bidiel. Videl som už naozaj veľa klietok a voliér u mnohých chovateľov a tak som sa snažil použiť nápady ktoré sa mi páčili, veď načo vymýšľať niečo, čo už bolo vymyslené, ale samozrejme pridal som do tvorivej práce aj kus vlastnej predstavivosti.

Čo sa mi u mnohých chovateľov nepáčilo bola hygiena v chovnom zariadení. Veľakrát ani tak nešlo o to, že by bol chovateľ neporiadny, ale proste technické prevedenie klietok ho limitovalo v udržiavaní „dokonalej“ čistoty. Najmä sa mi nepáčili znečistené zadné steny klietok, čo bolo spôsobené bidlami, ktoré siahali od prednej mriežky a boli nejakým spôsobom uchytené o zadnú stranu klietky. Veľa vtákov si na spanie vyberá práve miesto pri stene klietky, keďže sa takto cítia viac v bezpečí...

Ohlédnutí za 2. celostátní výstavou agapornisů

Petr Vopálka – CZAC

V prázdninovém čísle tohoto časopisu jsme zvali širokou chovatelskou veřejnost na 2. ročník celostátní výstavy agapornisů a nyní nám tedy dovolte se zpětně ohlédnout. Přípravy probíhaly s dostatečným předstihem a vrcholily poslední týden před výstavou, kdy bylo potřeba doladit mnoho detailů. Vše se podařilo, a tak v sobotu 18. září 2010 uspořádal Český klub chovatelů agapornisů (CZAC) v pořadí již druhou výstavu v krátké historii klubu. Místo konání bylo shodné s prvním ročníkem – Chovatelský areál, Újezd u Brna.

Přejímka ptáků začala v sedm hodin ráno a kupodivu se první dostavili vystavovatelé, kteří to měli nejdále. Nakonec se od devíti vystavovatelů sešlo 118 agapornisů v šesti druzích. Během přejímky a zpracování výsledků nás přes veškeré snahy a přípravy opět postihly technické problémy, které měly za následek opoždění při tisku katalogu...

O genetike netradične, ale vážne (3)

Mgr. Michal Vojník – Michalovce

Mutácie a ich vznik
V tejto časti mi dovoľte, aby som sa trochu názorne a podrobnejšie pozastavil nad mutáciou, ako takou a ozrejmil niektoré typy mutácií, podľa ktorých by mali chovatelia postupovať, lebo sú pre vývoj ďalších mutácií FK podstatné a preto ich musíme mať na zreteli a brať ich v úvahu.

Ako som už spomenul, mutácia je dedičná premenlivosť. Je to náhla zmena dedičnej informácie, ktorá vedie ku vzniku nového znaku. Vzniká tak nový jedinec odlišný od svojich predkov. Väčšina farebných mutácií vtákov je recesívnym dedičným znakom. Úspešne rozšíriť farebnú mutáciu je pomerne dlhotrvajúci proces, ktorý trvá niekoľko rokov – nemálo rokov. Farebné kanáriky patria medzi pinkovitých vtákov, ktoré sú pohlavne zrelé hneď v prvom roku svojho života, preto pri šľachtení v tomto smere nemusíme dlho čakať na ich pohlavnú zrelosť, ktorých farebné znaky budeme sledovať. Keď sa príslušná farba objaví prvýkrát, je obyčajne oveľa drahšia, ako jedinec toho istého druhu normálne sfarbený. I pre farebné kanáriky platí, že väčšina farebných mutácii je recesívna...

Jasphaeo kanáři

Lubomír Veselý – Olomouc

Mnohý chovatel kanárů po přečtení nadpisu tohoto článku znejistí a začne přemýšlet, o jaké kanáry se vlastně jedná. Tento barevný ráz kanára u nás není obvyklý a název jasphaeo nejenže nic neříká laickým příznivcům chovu ptactva, ale ani většina osob v tomto směru informovaných nemá o něm zpočátku příliš konkrétní představu. Zasvěcené osoby však pomocí dedukce přijdou na to, že se jedná o barevného kanára, který je nositelem dvou neklasických melaninů, což znamená, že na tomto kanárovi je přítomen zároveň jaspis a phaeo.

Po pravdě řečeno, hnacím motorem k pokusům či snaze odchovat tohoto u nás neznámého barevného kanára byla jen moje zvídavost, snad i neznalost odpovědi na otázku, jak asi musejí vypadat jaspisové, když se k nim přidá ještě některý neklasický melanin. Tedy nezbylo nic jiného, než si takového barevného kanára „vytvořit“ a tím si prakticky odpovědět na otázku, jak asi bude vypadat a bude-li to kanár podle mých představ nebo je-li to slepá ulička a bude lepší se o to raději dále ani nepokoušet...

ZVONOHLÍCI

Naše země je sice zaslíbena papouškům a převažují u nás chovatelé, kteří těmto ptákům dávají přednost, jsou tu však stále takoví, jejichž srdce bije pro drobné ptáky. Většina drobných pěvců jsou ovšem ptáci hmyzožraví. Živí se výhradně hmyzem. Jen menšina pěvců jsou tzv. ptáci zrnožraví, specialisté na semena. Takových ptáků je povícero a jsou i značně rozdílní. I většina papoušků se živí semeny. Drobní pěvci jsou potom všichni navíc tzv. loupači. Předtím, než každé jednotlivé semeno polknou, vyloupnou zobákem jeho jádro ze slupky.

To zase nedělají všichni ptáci, třeba holubi nebo hrabaví polykají semena vcelku. Požírači semen ovšem nežerou všechna semena rostlin bez výběru. Například významnou skupinou požíračů semen jsou často v klecích chovaní astrildovití, kteří jsou specialisté na travní semena. Mezi taková semena patří i proso a semena dalších rostlin, o kterých říkáme, že jsou to semena moučného typu. Tyto rostliny se vesměs pěstují na polích, na velkých plochách, takže získat krmení pro tyto ptáky není až tak velký problém. Velká skupina drobných pěvců se však živí semeny rostlin, které považujeme za plevel. Je nasnadě, že plevelné rostliny nepěstujeme. Značné procento takových rostlin má semena olejnatá. Díky tomu se některé z nich pěstují i na větších plochách a je možné získat jejich semena i pro krmení ptáků...

Plodožraví holubi se představují (3)

Adam Bura – Dětmarovice

Holubi rodu Ducula
V tomto díle naší malé série článků o plodožravých holubech si podrobněji představíme druhý, nejčastěji chovaný rod, a to rod Ducula. Duculové jsou v poslední době poměrně častými chovanci zoologických zahrad, například u nás je můžeme vidět ve čtyřech zoologických zahradách. I počet druhů chovaných v Evropě je daleko vyšší než u rodu Treron.

Najdeme zde devět druhů, zatímco treronů pouze čtyři (v ČR čtyři druhy, treronů dva). Avšak jak jsou chováni v zoologických zahradách často, u soukromých chovatelů v naší vlasti je téměř až na velmi málo světlých výjimek nenajdeme. Důvodem je zřejmě jejich vyšší cena, která je vysoká z důvodu obtížné chovatelnosti. V soukromých chovech je jich málo také proto, že jsou to již opravdu velcí ptáci. Jinak se jejich chov víceméně neliší od chovu holubů rodu Treron. Hlavním rozdílem je samozřejmě jejich zvýšený nárok na prostor...

Veterinární poradna

MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Většina ptačích druhů chovaných ve voliérách pochází ze subtropického a tropického pásma. Přicházející podzim a zima znamenají pro tyto ptáky zvýšenou zátěž. Zejména podzimní chladnější počasí a vyšší vlhkost vzduchu nedělá některým druhům dobře.

Ty druhy ptáků, které jsou v našich klimatických podmínkách chované po mnoho generací, se přizpůsobily zdejšímu podnebí a zdá se, že zima jim nedělá problém. Daří se jim, i když jsou celoročně ve venkovních voliérách, bez možnosti záletu. Pro většinu exotických ptáků to neplatí. Ani skutečnost, že zimu venku přežijí, neznamená, že jim nevadí. Mnohdy stačí jediná i nepříliš tuhá zima strávená venku a zdraví ptáků je trvale poznamenáno. Projeví se to na délce jejich života, délce reprodukčního období a celkovém zdravotním stavu. Po celou dobu, kdy jsou ptáci vystaveni neobvykle nízkým teplotám, trpí jejich organismus stresem. Ten negativně ovlivňuje fungování imunitního systému...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz