Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 11/2008

vyšlo v listopadu 2008

Úspěšný odchov papoušků vějířových

Autor: Štěpán Šesták – Popovice

Papoušci vějířoví, často nazývaní jako amazoňané vějířoví, se mi líbili velice dlouho. Ale až v roce 2002 jsem se definitivně rozhodl pro jejich chov. V červenci téhož roku se mi podařilo zakoupit dospělý pár, který pravděpodobně pocházel z importu z volné přírody. Nicméně ptáci to byli krásní a navíc byli ve vynikající kondici. Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že snad ještě v roce 2002 zahnízdí, ale nestalo se tak. A tak začala má anabáze s „vějířáky“. Někdy více radostná, jindy méně, avšak chovatelsky „napínavá“.

Pyrura zelenolící skořicové mutace

Autor: Luboš Jedlinský – Záměl

Pyruru zelenolícího každý jistě velmi dobře zná, je to poměrně běžně chovaný jihoamerický papoušek převážně zeleného zbarvení. Většina lidí však ale neví, že se vyskytuje i v řadě různých mutací, jako je například právě velice zajímavá mutace skořicová, která je jistě ještě neokoukaná, protože se u nás vůbec nechová. V České republice jsou v současnosti pouze dva páry „skořicových pyrur zelenolících“. Mutace těchto drobných papoušků mě učarovaly před lety, kdy jsem poprvé navštívil holandský ptačí trh ve známém městě Zwolle. Každý rok si odtud vozím mutační pyrury, abych si postupně rozšiřoval svou sbírku. Ani letošní rok nebyl výjimkou a po procházce trhem mi učarovaly dva nepříbuzné páry ve skořicové mutaci od známého belgického chovatele, jenž se věnuje především mutacím pyrur zelenolících.

Nečekaný odchov ary vojenského

Autor: Zdeněk Vandělík – Jirny

Pro někoho je číslo třináct číslem nešťastným, pro jiného naopak. Já se od dubna tohoto roku řadím mezi ty druhé. Dne 13. dubna 2008 jsem si dovezl se svým kamarádem Václavem chovný pár arů vojenských nominátní formy. Ary jsem umístil do předem připravené voliéry, která se skládá ze záletové části o rozměrech 2,9 x 1,5 x 2,8 m (délka x šířka x výška) a výletové části o rozměrech 2 x 1,5 x 2,8 m (délka x šířka x výška). Do vnitřní voliéry jsem umístil novou dubovou budku vertikálního tvaru, která má rozměr 0,8 x 0,5 x 0,5 m se čtvercovým otvorem 20 x 20 cm, kam také „aroši“ dostávají své oblíbené krmení. Po informaci původního majitele, že by bylo dobré umístnit další budku do výletového prostoru, jsem tak učinil. Dovezl jsem si od něj tu jeho původní – kmenovou. A čekal jsem, co se bude dít. Po týdnu pozorování tak krásných a ušlechtilých papoušků jsem nevěřil vlastním očím. Nastalo páření a hned několikrát za den!

Papoušek kapský (1)

Autor: Dieter Hoppe - Esslingen (SRN)

Historicky byl Poicephalus fuscicollis popsán jako poddruh Poicephalus robustus a rozlišen jako Poicephalus robustus fuscicollis a Poicephalus robustus suahelicus. Od poloviny 90. let minulého století jsou k dispozici nové poznatky, které vedly k rozdělení původního druhu do dvou blízkých druhů, a to na monotypický druh papouška kapského (Poicephalus robustus) a na papouška šedohlavého fuscicollis (P. fuscicollis) s poddruhy fuscicollis a suahelicus. Základem pro rozdělení druhů jsou biogeografické, morfologické a genetické rozdíly. Papoušci kapští žijí převážně v lesích hor zemí jižní Afriky ve výšce nad 1000 metrů a jsou závislí na výskytu stromů podokarpů Podocarpus. Papoušek šedohlavý fuscicollis západní a mosambický (P.f. fuscicollis a P. f. suahelicus) obývají oproti tomu většinou výrazně nížeji položené oblasti, první jmenovaný se vyskytuje v lesích na březích řek a v mangrovníkových lesích na pobřeží v západní Africe, druhý jmenovaný v savanách porostlých stromy bomanga (Brachystegia) a mopane (Colophospermum) ve východní a střední Africe.

Pár slov o alexandrech malých

Autor: Tomáš Navrátil – Praha

Alexandr malý je velmi oblíbený pták vyskytující se hojně i ve voliérách zkušených chovatelů. Bezesporu za to vděčí pestrému zbarvení svého opeření. Navíc se jedná o poměrně nenáročného ptáka, jehož lze doporučit i začátečníkům, kteří by se chtěli stát chovateli velkých papoušků. Jediným úskalím jeho chovu může být skutečnost, že rozdíl mezi pohlavími lze pozorovat až ve věku dvou a půl roku. Díky spolehlivým a poměrně levným testům DNA není však nutné čekat s určením pohlaví tak dlouhou dobu. Trpělivé chovatele můžeme uklidnit tím, že se mimo jiné jedná o ptáka, který velmi snadno vytváří kolonie, a za předpokladu, že je voliéra dostatečně prostorná, je možné je držet pohromadě i po několik let, dokud se pohlavní dimorfismus plně neprojeví. Upřesněme také, že se jedná s výjimkou nejvzácnějších a nejnovějších mutací o cenově velmi snadno dostupné ptáky.

Javor jako potrava pro papoušky

Autor: Detlef Franz – SRN

Čeleď javorovitých tvoří rod Acer a obsahuje okolo 150 druhů stromů a keřů. Hlavní těžiště výskytu je především v mírných klimatických polohách severní polokoule. Javory jsou pěstovány v různých formách a druzích jako okrasné dřeviny v zahradách a parcích pro jejich obzvlášť pestré podzimní listí (žluté až svítivě červené) takřka po celém světě. Většina druhů javorů nám dodává i kvalitní dřevo. Javory jsou opylovány nejen hmyzem (díky bohaté nabídce nektaru), ale i větrem. Plodem javoru jsou charakteristické okřídlené plody, které jsou lidově nazývány „nosály“ – vědecky se pak nazývají křídlaté dvounažky. Okřídlená semena jsou roznášena větrem jako šroubová letadélka. Mnohé v parcích rostoucí druhy javorů jsou v Německu využívány volně létajícími papoušky (lépe řečeno ulétlými)) jako rostlinná potrava a stromy k hnízdění. Skoro všechny rostlinné části javoru mohou sloužit jako potrava: pupeny, květy, listy, plody, šťáva stromu, a dokonce i větve.

Na návštěvě u chovatele – Miroslav Ponížil, Holešov

Autor: Mgr. Jan Sojka - Horka nad Moravou

Je tomu tak čtrnáct dní, kdy jsem na burze v Přerově potkal svého kamaráda Mirka Ponížila a ten mi vyčinil: „Kdy se zastavíš, co? Slibuješ mi to už dva roky, a pořád nic“. Trochu mě to mrzelo, ale ona každá kritika je k něčemu dobrá – člověka donutí se zamyslet, zda to či ono udělal či dělá správně… Však to znáte. No a jak již to tak bývá, za dva dny jsem jel kolem Holešova, tedy městečka, kde Mirek bydlí. Nedaleko jezdím docela často, ale člověk vždy spěchá a upřednostňuje jiné věci, jenže tentokráte se ve mně hnulo svědomí a výčitka zahlodala. Takže jsem zvedl telefon a ptám se Mirka: „Ahoj, jedu kolem, můžu se stavit na kafe?“ „Už jsi tady měl být.“ A je to. Tak takhle začal náš rozhovor s několikanásobným mistrem České republiky, vítězem mezinárodních otevřených výstav EXOTA Olomouc a Ornita, vítězem z Ebersbachu, Thulmu…

O mutacích výstavních zebřiček

Autor: Vítězslav Vaněk – Dašice

Začátkem roku jsem si přečetl v časopise Fauna č. 2/2008 článek pana Petra Podpěry o výstavních zebřičkách. Obzvláště psaní o mutaci izabelová, kterou sám již několik let chovám, mě zaujalo a přiznám se, že jsem nad tím kroutil hlavou, div, že mi neupadla. Přesto jsem na tento článek nereagoval. Důvodem k tomu byla především skutečnost, že nic z toho, co o této mutaci mohu napsat, nelze prokázat. Vím však jistě, že ten, kdo si nikdy s žádnou barvičkou nepohrál, natož s izabelovou, ví, že takhle genetika fungovat nemůže. Až druhý článek ve Fauně č. 5/2008 od stejného autora a jeho naléhavá výzva k zebřičkářům, aby začali diskutovat, mě přinutila uchopit pero a sdělit vlastní zkušenosti a názor týkající se izabel a ostatních mutací výstavních zebřiček. V článcích otištěných ve výše jmenovaných číslech Fauny se pan Podpěra zamýšlí podrobněji nad mutací izabelová a přikládá foto mého samce vystaveného na výstavě Ptačí svět v Lysé nad Labem. Skutečně nepíši tyto řádky proto, abych sdělil světu, že izabelový rudoprsý samec 076/06 mi uhynul a že byl poslední, kterého jsem měl. Píši je spíš proto, že vím, jak má podle popisu ve standardu tato mutace vypadat a vím i to, že samec na této fotografii tomu neodpovídá, přesto je izabelový a rudá prsa má rovněž.

Astrild červenochvostý (modroušek rudoocasý) – moje skúsenosti s ním

Autor: Miroslav Krkoš – Liptovský Mikuláš

Na úvod trochu teórie z knihy F. Robiller – Astrildovité vtáky – Príroda, Bratislava 1981. Astrild červenochvostý (Vieillot,1817), je pôvodom z Afriky. Telo má dlhé 10,5 cm. Svojim veselým a mierumilovným správaním si rýchlo získa sympatie chovateľov. Je neustále v pohybe, tejto jeho vlastnosti by malo byť prispôsobené aj chovateľské zariadenie, teda ideálna je voliéra. Pre svoju mierumilovnosť môže byť bez problémov chovaný s ostatnými astrildovitými vtákmi. Pretože samce sa občas škriepia o teritórium, mal by sa vo voliére chovať maximálne jeden párik tohto druhu, najmä pokiaľ chceme dosiahnuť úspešné hniezdenie. Vtáky z domácich chovov sú menej chúlostivé ako vtáky z odchytu. Pri dobrej opatere sa dožívajú pomerne vysokého veku. Ak im umožníme v lete prelet vo vonkajších voliérach, sami si chytajú drobný hmyz. Podávané krmivo pozostáva s napučaného a naklíčeného prosa, lesknice, občas niger, trávové semená a semená pre stehlíky a lesné vtáky + živé krmivo.

Amarant malý

Autor: Pavel Čečil – Mariánské Lázně

Když už máme v našich klecích a voliérách kubánky a rákosáky, nesmějí tu chybět ani amaranti. Tito malí červení ptáčci pocházejí ze Senegalu a Gambie. Údajně se ale vyskytují po celé východní Africe. Já jsem měl možnost vidět je volně létat po jižním Španělsku společně s astrildy šedými. Byl to nádherný pohled, na toto hejno astrildíků. Sameček je růžovočervený s bílými tečkami. Samičky světlejší a jen lehce narůžověle hnědé barvy. Mláďata jsou po vylétnutí podobná svým matkám. Jedná se o velmi družné ptáčky. Pro první dva páry jsem si jel k dobrému známému do Budějovic, tedy původně jsem jel pro astr.olivové, ale amaranti mi nějak padli do oka, a tak putovali společně s oliváky k nám na západ. Byly to takové malé kuličky a ve společnosti všech našich obyvatel voliér tito ptáčci prolézali každý kout a sbírali tam pavoučky a všelijaký hmyz.

Krkavec bělokrký

Autor: Ladislav Žoha – Sázava

V poslední době se mezi chovateli začínají objevovat zástupci poměrně velké rodiny krkavcovitých. Asi se nestanou běžnými chovanci jako například papoušci či drobní zrnožraví exoti, ale rozhodně si své zastánce získají. Kromě našich druhů – sojek, strak, krkavců a dalších, kteří se většinou u svých chovatelů objevují jako nalezená předčasně opuštěná ptáčata či naopak záměrně vybraná z hnízd, se v chovech objevují i cizokrajné druhy. Ty mají nespornou výhodu pro své chovatele v podobě nepotřeby jejich evidování na příslušném úřadě, jak je vyžadováno u druhů z naší přírody. Jedním z exotických druhů je i krkavec bělokrký, pták, který se začíná v poslední době šířit i mezi soukromé chovatele. Než se začnu blíže věnovat druhu uvedenému v nadpisu článku, dovolte mi pár slov o krkavcovitých jako celku. Čeleď krkavcovitých – Corvidae – představuje jednu z nejvíce rozmanitých ptačích skupin, najdete zde jednak naprosto běžné ptáky, jednak jedny z nejméně známých ptačích druhů vůbec.

Veterinární poradna - syndróm dilatácie predžalúdka u papagájov

Autor: MVDr. Juraj Šimunek - Nové Zámky

Syndróm dilatácie žlaznatého žalúdka je postrachom a nočnou morou nielen chovateľov, ale často krát aj veterinárov. Pravdepodobne sa jedná o chorobu dovezenú spoločne s importovanými vtákmi a tie ju postupne rozširujú po našich chovoch. Ochorenie postihuje najčastejšie veľké papagáje ary, papagája sivého-žako, kakadu, amazoňany, ale môže postihnúť aj aratingy a iné druhy papagájov. Ochorenie s rovnakým priebehom a patologickým nálezom bolo pozorované tiež aj u tukanov, kanárikov, snovačov a divokých kanadských husí. O príčinách a priebehu ochorenia sa stále vynára mnoho otáznikov. Jednou z možností a prvotným spúšťačom ochorenia je nakazenie jedinca vírusom. Predpokladá sa prítomnosť Paramyxovírusu, aj keď elektrónovou mikroskopiou bolo u niektorých pozitívnych vtákov zistená prítomnosť iných vírusov. Nakazenie sa a prvotný priebeh ochorenia je často bez príznakov a majiteľ nepozoruje na vtákovi žiadne zmeny.

Číslo 06/2017

vyšlo v červnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz