Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 10/2010

vyšlo v říjnu 2010

Můj chov alexandrů čínských

Jiří Syrovátka – Vlčnov

Rád bych vás seznámil se svým chovem alexandrů čínských. Chovem alexandrů se zabývám již řadu let. Začínal jsem alexandry malými, pak jsem začátkem 90. let přešel na velké a ty také úspěšně odchovávám, nicméně o tom jsem psal už v minulosti. V současné době chovám tři páry alexandrů velkých, pár růžových, rudohlavých a několik párů malých – v pěti barevných kombinacích – a rovněž už zmiňované tři páry čínských.

S alexandry čínskými jsem začal v roce 2005, kdy se mi podařilo sehnat starší pár. Tito papoušci mne nadchli svou inteligencí a hlavně odolností vůči zimě. Myslím, že jsou to jedni z „nejtvrdších“ papoušků, pokud jde o zimu.

Hned následujícího roku jsem pořídil šest mláďat těchto krasavců a pustil je do společné voliéry, která měla rozměry 3 x 1,5 x 2 m venkovní a 2,5 x 1,5 x 2 m vnitřní nevytápěný prostor. V této voliéře strávili papoušci dva roky a po přepeření jsem sestavil další tři páry...

I. evropský odchov tiriků kobaltových peruánských v LPF

Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Rod tiriků (Brotogeris) sestává z osmi druhů a dalších devíti poddruhů. Všech osm druhů se objevuje u evropských chovatelů. Z poddruhů se v několika málo kusech objevují pouze tirika zlatokřídlý severní – Brotogeris chrysopertus tuipara nebo tirika žlutočelý menší – Brotogeris sanctithomae takatsukasae. V roce 2008 se LPF (Loro Parque Fundacion) podařilo z Mexika získat šest reprezentantů podruhu tiriky kobaltového peruánského – Brotogeris cyanoptera gustavi. Jednalo se o vůbec první dovoz tohoto podruhu do Evropské unie. Přípravě věnoval mnoho času diplomovaný biolog LPF Rafael Zamora, kterému se nakonec podařilo import dovést do úspěšného konce.

Všimněme si, že jen u málo druhů existují počty ptáků, které by dokázaly dlouhodobě zajistit přežití v lidském prostředí. V zoologických zahradách Evropy se papoušci rodu Brotogeris vyskytují jen velmi zřídka, a když už, tak jen jako „okrajoví“ ptáci bez úspěšných odchovů. Výjimku tvoří vlastně jen Loro Parque na Tenerife. Úkolu se zde ujali ve velkém stylu...

Papoušci – co by měl vědět každý chovatel (1)

RNDr. Martin Smrček – Praha

Ze všech exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení jsou právě papoušci Psittaciformes nejznámější a nejpopulárnější skupinou. Jedná se o ucelený řád, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa. Dnes známe kolem 330 druhů papoušků, řazených asi do 78 rodů.

Již na první pohled se papoušci v mnoha znacích odlišují od ostatních ptačích skupin. Nejnápadnější je jejich velký zobák – krátký a tupý, u základu silný a vysoký, se špičkou horní čelisti ohýbající se přes spodní čelist dolů. Zvláštností je přitom spojení horní čelisti s lebkou, které není pevné jako u jiných ptáků, ale pružným kloubem, takže je částečně pohyblivá. Díky tomu dovedou papoušci louskat ořechy a tvrdá semena a také s nebývalou jemností vybírat drobná semínka z klásků a zbavovat je tvrdých slupek. Zobák některým (hlavně pralesním) papouškům slouží jako jakási třetí noha – přitahují se jím při šplhání ve větvích. Pokud bychom si zobák prohlíželi zblízka, najdeme na horní čelisti zvláštní příčné rýhy, které obrušují rostoucí rohovinu na čelisti dolní a navíc pomáhají přidržovat hladká sousta...

Mutace rozely pestré (2)

Mgr. et Ing. Paweł Pawłowski – Sokółka

Černá (Melanistic, Black)
Tato mutace se objevila v Austrálii ke konci 70. let minulého století. Avšak její ustálení bylo dosti problematické. První exempláře se vyznačovaly slabou vitalitou. Chov pomocí inbreedingu motivovaný vidinou rychlého zisku v 90. letech zapříčinil takřka vyhynutí této mutace. Teprve díky chovatelům, kteří začali párovat černé exempláře s přírodně zbarvenými, došlo k posílení nové mutace. Objevení se této mutace ke konci 90. let ve Velké Británii je zahaleno tajemstvím. Pravděpodobně „import” vajíček z Austrálie provedl skotský chovatel Brian. Nyní se mezi chovateli „říká”, že se vyskytuje ve Velké Británii, Holandsku (Jan Postema), Dánsku a Švýcarsku. U této mutaci je viditelný značný nárůst produkce eumelaninu, což vede ke všeobecnému rozšíření černé barvy. Sytost černé, stejně jako i červené barvy v opálové mutaci je různá. Samci mají červenou na hlavě a hrudi...

Na návštěvě u chovatele – Václav Máček, Zelená

Mgr. Jan Sojka – Horka nad Moravou

Není tomu ani čtrnáct dní, kdy jsem spolu se svým kamarádem Zdeňkem Vandělíkem z Jiren navštívil významného severočeského chovatele papoušků pana Václava Máčka ze Zelené (dříve Děčína). Vašek je spolu se svou paní zapáleným chovatelem papoušků a v současné době, jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, nejen jich. Chovu papoušků a vůbec zvířat propadla celá rodina, a tak se z Děčína, kde nemohli zcela podle svých představ realizovat své plány, odstěhovali do malé vísky za Chomutovem jménem Zelená. Zde zakoupili ranč, na němž se věnují chovu papoušků, zakrslých koní, lam vikuňa, krocanů, pštrosů, hus… Jsou to opravdoví nadšenci a v dobrém slova smyslu blázni do chovu zvířat.

Areálu vévodí srub, v němž bydlí Vašek s rodinou a obrovská voliéra rozměrů 40 x 15 x 3 metry, která se nachází před domem. Voliéra je v současné době používána pro chov australských papoušků a dalších druhů, které vydrží zimovat v klimaticky chladnějším Podkrušnohoří. Ve voliéře nalezneme nejen „běžnou austrálii“, kterou jsou rozely, papoušci červenokřídlí, barnardi, ale také kakaduy růžové a inky...

Okénko z cest: Podzimní burza ve Zwolle roku 2010

Ing. Václav Podpěra, CSc. – Praha

Ptačí burza ve Zwolle je pro české ptáčkaře pojem velikosti, prestižní událost opakovaná pouze dvakrát do roka, místo, kde lze sehnat možné i nemožné za výhodné ceny i ceny méně výhodné. Když jsem byl požádán, abych napsal své dojmy z této akce tentokrát očima chovatele drobných exotů, uvědomil jsem si, že to bude opravdu velmi obtížné, protože téměř všichni již na této monstrózní akci pořádané holandskými chovateli byli a opakovaně se sem vracejí. Kdysi napsal můj bratr, že burza ve Zwolle je vlastně česká národní pouť. A já mu musím dát zapravdu. Z přibližně dvaceti zájezdových autokarů z Německa, Belgie, Dánska, Polska, Francie, Itálie, Rakouska a Slovenska bylo pět českých. Zbytek obrovského parkoviště byl obsazen osobními vozy, kde byla snad na každém pátém autě česká espézetka. Hrubými výpočty jsem došel k počtu alespoň 500 Čechů, Moravanů a Slezanů. Čeština byla slyšet opravdu všude a jestli to bude takto pokračovat dál, bude i druhým jednacím jazykem na této akci.

Jak to vlastně začalo? Pro mě objevil burzu ve Zwolle pár let po roce 1989 pan Milan Strnad (ten z Prahy), který pořádal zájezdy i na jiné burzy. A protože Zwolle je poměrně daleko, byly to zájezdy dvoudenní a pro zpestření jsme navštěvovali prodejce ptáků a zoologické zahrady poblíž trasy...

Ohrožení ptáci světa – slovo úvodem

Ladislav Žoha – Sázava

Tento článek má za úkol uvést čtenáře do problematiky ohrožených ptáků, kteří žijí v různých částech světa. Má shrnout základní poznatky a informace, jež vám umožní se dobře orientovat v oblasti, která sice s chovatelstvím na první pohled přímo nesouvisí, avšak je chovatelstvím přímo i nepřímo ovlivňována. Po úvodním obecném pojednání bude následovat série popisující jednotlivé skupiny nejohroženějších druhů ptáků naší planety.

Na modré planetě žije přibližně 10 000 ptačích druhů, z nichž jen minimum bylo či bude chováno v lidské péči. Z tohoto počtu je cca 12% druhů považováno za ohrožené, ještě navíc rozdělené do několika kategorií podle stupně ohroženosti, od kriticky ohrožených přes ohrožené, druhy vyžadující další pozornost až po druhy, u nichž máme málo informací na přesnou determinaci ohrožení. Těch 12% je tvořeno 1 186 druhy, z nichž je 182 druhů kriticky ohroženo a dalších 321 druhů k této hranici směřuje. 182 druhů kriticky ohrožených mimo jiné znamená, že zde existuje minimálně 50% pravděpodobnost, že takový druh do 10 let nebo do tří ptačích generací zmizí ze zemského povrchu. 321 druhů ohrožených mimo jiné znamená, že 20% takových druhů bude do cca 20 let za kritickou hranicí, za kterou je už jen tenký vlásek držící druh nad propastí vyhynutí či vyhubení. To nejsou žádné teoretické výmysly, jsou to seriozní a bohužel plnící se statistické údaje předních světových ornitologů, zoologů, biologů a dalších...

Zpráva Fondu na záchranu amadiny Gouldové

Mike Fidler & David Myers – Austrálie

Během zmíněných pěti let jsme postavili NSW Captive Breeding, výzkumné středisko, jež je nyní „obydleno“ asi 3000 ks amadiny Gouldové. Díky tomuto množství ptáků jsme získali spousty informací k danému problému. Vědecká pozorování a z nich vyvozené závěry určitě pomohou doktorce Sarah Pryke vyhrát cenu Vědecká pracovnice roku – všechny její zprávy můžete najít na webových stránkách STGF.

Postavili jsme Wyndhamské záchranné a výzkumné středisko, v němž došlo k mnoha vědeckým pozorováním, jejichž výsledky již byly publikovány.

To, co nás především přivedlo ke snaze napravit stav věcí, byl úbytek divokých populací Gould. Jak už to bývá, není za úbytkem jedna příčina, ale souhrn mnoha dílčích faktorů zapříčiňujících devastaci divokých populací.

Největším problémem je změna životního prostředí, způsobená například nevhodnou požární ochranou a pravidelným úmyslným zakládáním ohňů, které pak neovladatelně pustoší obrovské plochy divočiny...

Pomocnictví

František Jůna – Velké Hamry

V prosinci roku 2009 se vylíhla mému páru amadiny Gouldové (Chloebia gouldiae) čtyři mláďata. Všechna zdárně prospívala a opustila budku. Rodiče se již během odstavu opět začali zajímat o budku a samice do ní snesla druhou snůšku, čítající opět čtyři vejce. Z nich se vylíhla čtyři mláďata. Již před líhnutím druhé snůšky jsem měl podezření, že jedno z odstavených mláďat budku navštěvuje, nedařilo se mi to ale potvrdit. Brzy po vylíhnutí druhé snůšky jsem našel na dně vitríny jedno mládě vyhozené. Protože bylo živé a na pohled zdravé, vrátil jsem jej zpátky do budky, kde se nacházela dvě živá a jedno mrtvé mládě. K mrtvolce jsem se nemohl dostat a také jsem nechtěl dospělce zbytečně rušit. Dospělí ptáci ještě téhož dne mrtvé mládě vyhodili. Předpokládám, že zdravé mládě vyhodili omylem, protože jej zaměnili za mrtvolku. Tento pár amadin živé mládě z hnízda odstranil, bylo zdeformované...

Zajímavosti z chovu drobotiny

Petr Malinský – Křižanov

Jsem dlouholetým chovatelem této skupiny ptáků a občas se dočkám i různých překvapivých událostí v chovu – např. nezvyklého (zvláštního) chování jednotlivých ptáků i párů.

V roce 2005 jsem ve venkovní voliérce 4 x 1 x 1,7 m choval pár kruhooček kikuyu a pár kruhooček východních. Africká kruhoočka kikuyu zahnízdila asi jeden metr nad zemí v keři pámelníku a zasedla na snůšku tří vajíček. Při krmení jsem však zjistil, že vejce zahřívá samička menšího kruhoočka východního, která se na snůšce začala střídat se samičkou kruhoočka kikuyu. A když už bylo náhodou hnízdo obsazené, samička kruhoočka východního seděla na zádech větší samičce kruhoočka kikuyu. Asi po dvanácti dnech se vylíhla dvě mláďata. Samičky obou druhů je pilně krmily. Šestý den stáří mláďat mi radost překazila myš, která ukončila životy obou mláďat...

Timálie čínská a její chov ve společných voliérách

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Timálie čínská je mezi chovateli ptáků na celém světě známá též pod názvy timálie zlatá nebo čínský slavík. Je to drobný, krásně zbarvený pěvec velikosti vrabce (15 – 16 cm). Timálie čínská se vyskytuje v Himalájích od Kašmíru přes Tibet, Nepál, po Assam, dále ji můžeme najít na severu Indie, severu a západě Barmy, severu Vietnamu a jihu Číny. Jsou popsány nejméně čtyři poddruhy (L. l. lutea, L. l. kwangtungensis, L. l. yunnanensis, L. l. calipyga), které se od sebe odlišují kromě lokalit výskytu pouze drobnými rozdíly v sytosti zbarvení (různé odstíny oranžové, žluté, šedé a olivově zelené).

Timálie obývají okraje stále zelených lesů, podrosty horských pralesů, křovinatou buš, bambusové háje i čajové plantáže. V období hnízdění žijí v párech, po zbytek roku pak ve skupinách, často v rodinných hejnech. Zbarvení samic a samců se od sebe téměř neliší. Teprve u starších ptáků se prohlubuje rozdíl v sytosti barev samců a samic. Samci mají žlutější nádech na hlavičce, světlejší peří v okolí očí. Samci se již v prvním roce života začínají projevovat zpěvem...

Veterinární poradna: Veterinární aspekty výstav exotického ptactva

MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Výstavy jsou obrovskou zátěží psychickou a mnohdy i fyzickou pro pořadatele, vystavovatele i posuzovatele. Největší zátěž ale musejí snášet a vydržet vystavovaní ptáci. Jak na to, aby tento stres ptáci zvládli co nejlépe a dokázali se náležitě předvést (a umístit)? Existuje nepřeberná spousta rad, návodů, článků v různých časopisech, fórech i publikacích a osvícený chovatel už má určitě zažité své vyzkoušené a osvědčené metody.

Tento článek není a nemůže být zaručeným návodem „jak na to“, spíše je to obecné shrnutí základních pravidel, která by měl mít každý chovatel již řádně zažitá. Bohužel, praxe ukazuje, že informovanost chovatelů a vystavovatelů není zdaleka dostatečná. Článků s podobnou tématikou již vyšlo v Nové EXOTĚ několik, ale stále existují chovatelé, kteří veškerá doporučení ignorují nebo neznají...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz