Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 10/2009

vyšlo v říjnu 2009

Odchov amazoňana Guildingova v ČR

Autor: Mgr. Jan Sojka - Horka nad Moravou

V současné době Ing. Nedělník na základě mnohaletých zkušeností krmí své amazoňany jinak než například před pěti lety. Krmnou dávku sestavuje dvojího typu, a to pro období hnízdění a dále pro mimohnízdní období. Krmná dávka se v době hnízdění skládá z klasické směsi semen s trochou slunečnice (viz. fotografie) a nějakého ovoce a zeleniny. Ptákům je krmná dávka odměřována tak, aby byli vždy trochu hladoví – zkrátka aby sezobali i to poslední semínko v misce. Touto dietou se chovatel snaží ptáky držet v dobré kondici, aby neztučněli a na jaře při předložení „bohatší“ krmné dávky šli lépe do toku. Krmná dávka pro období hnízdní sezóny se skládá opět z klasické směsi semen, dále pak z 50% z ovoce a zeleniny (to, co je dostupné na trhu). Jeden den v týdnu chovatel ptákům podává směs vařených luštěnin a obilnin, která se skládá z vařené sóji, fazolí, munga, kukuřice, pšenice, pohanky. Dále je v tomto období předkládána klasická vaječná míchanice, tvořená nastrouhanými vařenými vajíčky (včetně skořápky), mrkví, strouhankou a dalšími komponenty, které jsou po ruce, včetně vitamínů. Nezbytnou součástí krmné dávky je také čistá voda.

Amazoňan žltolíci stredoamerický

Autor: Tibor Marko – Zeleneč

Chovný pár je zostavený zo samca odchovaného na Slovensku, samička pochádza z odchytu. Po neúspešnom hniezdení v roku 2008, keď samec chodil stále do búdky a rozbíjal vajcia, veril som, že chovná sezóna 2009 bude úspešná. Po vyvesení búdky začiatkom marca sa samec znova začal zaujímať o búdku a často v nej zostával a zvolával aj samičku. Asi po týždni sa správanie samca zmenilo a búdku navštevovala už iba samička. Chovný pár po prezimovaní bol vo výbornej kondícii. 9. apríla som pri kontrole búdky zistil, že je v búdke znesené prvé vajce. Ďalšiu kontrolu som urobil až 24. apríla. Boli znesené tri vajcia, všetky oplodnené, samička spoľahlivo sedela, preto som viac hniezdnu búdku nekontroloval. Pri rannom kŕmení 8. mája som začul pípanie mladého vtáka.

Cesta za vinii z Polynésie

Autor: Simon Jensen, Bernd H. Gerischer, Freiberg (SRN)

Na ostrovech v Tichém oceánu žije skupina ptáků, jejichž zástupci patří určitě k těm nejkrásnějším a nejznámějším z rodiny papoušku. Areály jejich rozšíření se nacházejí na daleko rozsetých ostrovech v Jižním moři, které leží často od sebe několik tisíc kilometrů. Jedná se o rod loriů – Vini. Začátkem roku 2005 jsem začal plánovat cestu do Francouzské Polynésie, abych mohl tři druhy těchto loriů pozorovat ve volné přírodě. Jejich německá jména srovnávají nádheru peří těchto ptáků s drahými kameny: vini rubínový (Vini kuhlii), vini safírový (česky vini běloprsý) (Vini peruviana) a vini smaragdový (Vini ultramarina). Jeden můj dlouholetý známý, milovník loriů jako já, měl totéž přání a tuto cestu chtěl vážit se mnou. Bernd H. Gerischer je zkušený malíř ptáků z Freibergu v Sasku, který chtěl pro svého koníčka nasbírat studie a dojmy. Já sám jsem doufal, že pro můj už zveřejněný film „Drahokamy ptačího světa“ budu moci udělat další snímky těchto loriů. Všechny tři druhy stojí v dodatku I. Washingtonské dohody o ochraně druhů a vini běloprsý a smaragdový platí za silně ohrožené.

EXOTA Olomouc 2009

Autor: Ing. Josef Nožička - Uherské Hradiště

Letos se konal již 19. ročník této největší výstavy exotického ptactva v České republice a střední Evropě vůbec. Organizace se z pověření Ústřední odborné komise ČSCH ujala ZO ČSCH Olomouc. Výstavní výbor byl pod taktovkou Karla Změlíka a Jana Sojky. Byla to opravdu velká mezinárodní akce – ptáky vystavovali chovatelé z České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska a Belgie. Výstavu zahájil pan poslanec MUDr. Ivan Langer, který společně s primátorem města Olomouce Martinem Novotným převzal záštitu nad výstavou. Slavnostního otevření se zúčastnil rovněž pan poslanec Ing. Pavel Kováčik, zastupitelé města Olomouce a další významní hosté. Po zahájení probíhala široká diskuse o problémech chovatelů, zejména o zákonech upravujících dohodu CITES. Výstava se připravovala s větší intenzitou, než tomu bylo v letech předcházejících, a úsilí bylo korunováno opravdovým úspěchem. O akci byl mimořádný zájem a navštívilo ji téměř 16.000 návštěvníků. A to je neodradilo ani velmi špatné počasí! V pátek bylo ještě poměrně teplo a sluníčko, což přálo návštěvníkům z řad studentů, žáků základních škol a těch, kteří si chtěli výstavu vychutnat ještě před víkendovými návaly. Oproti tomu v sobotu přišlo velké ochlazení a trvalý déšť. V neděli bylo taktéž chladno, ale deště podstatně ubylo. I přes tuto nepřízeň počasí návštěvníci v klidu protrpěli dlouhou frontu na vstupenky. Katastrofické scénáře organizátorů o tom, že počasí návštěvníky odradí, se nevyplnily. Odměnou za nepřízeň počasí byly velmi pěkně naaranžované pavilony s opravdu nevídanou expozicí představitelů ptačího světa. K zhlédnutí bylo kolem 2500 ptáků. Samozřejmě nejatraktivnější byl pavilon A s velkými papoušky.

I. celostátní výstava agapornisů

Autor: Petr Vopálka - CZAC Brno

Od založení Českého klubu chovatelů agapornisů (CZAC) uběhl 26. října rok a z pohledu klubu můžeme říci, že cíl pro první rok byl splněn. Je začátek září a Výstavní výbor CZAC pilně pracuje na všech záležitostech, které souvisejí s uspořádáním 1. celostátní výstavy agapornisů konané v chovatelském areálu v Újezdě u Brna (místo známé konáním pravidelných burz – 4. neděle v měsíci). Poslední dny před výstavou se pracovalo dlouho do noci, aby v sobotu 5. září 2009 bylo vše připraveno. Den D je tady. Je sobota brzy ráno a chovatelé, kteří přihlásili své agapornise na historicky první ročník výstavy, jsou již na cestě, aby stihli přejímku, která začala v 7:00. V tuto dobu již pořadatelé upevňovali poslední směrové cedule, zapojovali výpočetní techniku a nachystali potřebné dokumenty pro bezproblémový chod. Okolo sedmé hodiny se již hlásili první vystavovatelé na místě a umisťovali agapornise do bodovaček. Po nezbytné veterinární přejímce, kontrole zařazení do výstavních skupin a všech ostatních formalit obdržel každý vystavený agapornis číslo klece, které jej provázelo po celou výstavu.

Aronie – málo známá „bobule“

Autor: Adam Bura – Dětmarovice

Samotný rod Aronia (česky temnoplodec) zahrnuje tři druhy, pocházející ze Severní Ameriky – Aronia melonocarpa (temnoplodec černý), Aronia prunifolia (temnoplodec třešňolistý) a Aronia arbutifolia (temnoplodec planikolistý). Ve své domovině rostou převážně v mokrých lesích a mokřadech. Jedná se o opadavé dřeviny náležející do čeledi růžovitých rostlin (Rosaceae). Nejpříbuznější jsou Photíniím (Photinia), zřejmě také hrušním a „pravým“ jeřábům. V naší zemi se dají koupit všechny tři druhy, ale z hlediska kvality plodů je zřejmě nejlepší aronie černá, které se budu věnovat ve svém pojednání. Aronie černá je malý opadavý keř, zřídka přesahující výšku 2 m. Ve vzácných případech dorůstá až 3 m. Snadno se rozrůstá kořenovými výhonky. Listy jsou malé, ne delší než 6 cm, na podzim jsou krásně zbarvené. Květy jsou bílé, 1,5 cm široké, na rostlinách se objevují v dubnu až květnu. Plody jsou černé bobule, široké 6 – 9 mm. Aronie jsou v našich zahradách atraktivní okrasné rostliny. V tomto směru se nejlépe hodí jako „podrost“ k vysokým vzrostlým stromům, kde působí přirozeně. V ČR je nejčastěji pěstován kultivar „Nero“.

Krmení je a není věda

Autor: Ladislav Žoha – Sázava

Již delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou napsat článek či pojednání o krmení ptactva chovaného v našich chovech. Kromě toho, že jsem dlouholetým chovatelem amatérem, pracuji zároveň jako krmivář v zoologické zahradě, takže mám zkušenosti opravdu různorodé. Každá zoo či chovatel má své zaručené způsoby krmení, na které samozřejmě většinou nedá dopustit, zvláště pokud jsou podložené úspěchy v podobě zdařilých odchovů. To lze respektovat, nicméně vývoj i poznatky v tomto oboru jdou velice rychle kupředu a myslím si, že je rozumné i krmení našich chovanců tomuto přizpůsobovat. Měli bychom si uvědomit, že i před dvaceti lety jsme měli odchovy různých druhů, které jsme ale krmili úplně jinak než dnes, poplatně době a možnostem. Pak je tady široká plejáda druhů, jejichž dlouhodobý úspěšný chov v lidské péči umožnil až rozvoj krmivářství exotů v poslední době. Tento článek jsem rozdělil do samostatných odstavců, které se zaobírají různými tématy, ať už popisujícími nové trendy krmení, různé techniky podávání krmiv či jen popisují fakta, nutící alespoň k zamyšlení nad uvedenou problematikou. Neberme, a ani to nechci, tento článek jako univerzální návod, spíše pojďme využít mimosezónní období, kdy chovatelé bilancují a plánují do budoucna.

Kam sa uberá chov farebných kanárikov ?

Autor: Mgr. Michal Vojník – Michalovce

Už niekoľko rokov sa zaoberám vyššie uvedenou otázkou. Niekoľko rokov, presnejšie od roku 2004, sledujem vývoj farebných kanárikov. Chodím po rôznych výstavách, väčších i menších, oblastných i medzinárodných a sledujem ako sa vystavujú jednotlivé farebné rázy a porovnávam ich spätne s rokmi predchádzajúcimi. Sledujem trendy v posudzovaní v jednotlivých farebných skupinách a porovnávam ich s tým, ako ich na jednotlivých výstavách posudzujem i ja, ako ich posudzujú moji kolegovia – posudzovatelia. V roku 2005 i v roku 2009 som posudzoval spoločne i s posudzovateľmi z Holandska, konkrétne s p. F. Redderom, a musím povedať, že zvlášť tohto roku sme si veľmi dobre rozumeli. Na výstave EXOTA Olomouc 2009, ktorá sa konala v dňoch 9. – 11.10.2009, tradične v pavilónoch výstavného areálu Flóra, bolo v pavilóne „G“ vystavených 559 farebných kanárikov, 195 postavových kanárikov, 27 krížencov v kolekciách i jednotlivo a 15 jednotlivcov rôznych mutácii európskej fauny. Nemienim hodnotiť EXOTu ako takú, to prenechám iným, kompetentnejším, ale nedá mi, aby som sa nepristavil pri uberaní sa vývoja farebných kanárikov a to zvlášť červených. Je jedno či sú v štruktúre intenzívnej alebo neintenzívnej, všetky tieto farebné kanáriky skupiny červenej majú niečo spoločné. Mozaiková štruktúra v tejto farebnej skupine je výnimkou. Akýkoľvek Štandard pre posudzovanie FK na svete jednoznačne stanovuje pre FK veľkosť 13 – 14 cm. Každá odchýlka, či väčšia alebo menšia, sa trestá zrážkou bodov (-1 – 3 body).

Stříbrozobka zpěvná a její chov

Autor: Petr Podpěra – Praha

Nenápadně zbarvený astrildovitý pták, který se v péči člověka rozmnožuje bez problémů, býval vždy jedním z nejobyčejnějších druhů. Chovatelská literatura jej také vřele doporučovala pro začátečníky. Ptáci pocházejí ze subsaharské části Afriky, kde se vyskytují v širokém pásmu polopouští a travnatých savan od Gambie a Senegalu na západě, přes Mauretánii, Čad, Súdán až po pobřeží Adenského zálivu v Somálsku. Směrem na jih je pak najdeme až ve střední Tanzanii. Oblast jejího výskytu překračuje Rudé moře až na Arabský poloostrov, kde ptáci osidlují jeho jihovýchod. Následuje jihovýchod Saudské Arábie, Jemen, Omán až Katar. Samozřejmě se ve všech těchto oblastech objevují pouze v částech výskytu vody, čili tam, kde se mohou napít. Jinak jsou suchému klimatu přizpůsobeni dokonale. Jako téměř všichni astrildovití jsou to trávožrouti. U stříbrozobek je jejich potravní specializace dovedena až téměř do krajnosti. Dokáží vychovat svá mláďata jen na suchých semenech. Astrildovití nejprve veškerou potravu pozřou a z volete ji mírně natrávenou zase vyvrhují mláďatům do zobáků. V přírodě hnízdí ke konci období dešťů, respektive vlhkého období, kdy vzrostlé trávy začínají dozrávat. Semena ve stavu tak zvané mléčné zralosti jsou nejběžnější potravou, kterou krmí mláďata. Proto i při chovu v klecích nečiní jejich krmení prakticky žádné potíže. Spokojí se opravdu s málem. Tady může být problém spíš s jejich překrmováním.

Pásovník škraboškový

Autor: Łukasz Wejman – Poznań (PL)

Pásovník škraboškový byl popsán v roce 1842 Johnem Gouldem. V přírodě obývá severozápadní Austrálii. Existují dva poddruhy. Nominátní forma (Peophilia p. personata) žije od východu náhorní plošiny až do Kimberley, jižní pobřeží zálivu Carpentaria. Poddruh Peophila p. leucotis, lišící se od uvedené formy světlejšími líčky (vypadá to, jako by pták měl napudrovaná líčka), je rozšířen od Cape York Peninsula Carpentaria na jih, až po zhruba 19 rovnoběžku jižní zeměpisné šířky. V evropských chovech tento poddruh patří k vzácným, pokud se vůbec vyskytuje. Základní zbarvení tohoto pásovníka je světle hnědě šedé, hruď a krk jsou krémově hnědé, hřbet a křídla tmavě hnědá, maska na hlavě má černou barvu, ocas je dlouhý černý, vrchní ocasní krovky bílé. Na bocích u nohou se nacházejí černé skvrny, které poněkud připomínají kalhoty. Zobáček je žlutý, nožky mají červeně masovou barvu. Délka těla činí 13 – 14 cm. Pásovníci škraboškoví se v dobrých podmínkách dožívají 7 – 8 let, nejplodnějším obdobím jejich života je 2 až 5 rok. Ptáci jsou náchylní k zápalu plic, což je nutno mít zvláště na paměti. Stejně jako u většiny astrildovitých nutno pamatovat také na pravidelné odčervování a prevenci proti kokcidiím.

Pižmovka bělokřídlá

Autor: Tomasz Doroń – Osmolice, Lubelszczyzna (PL)

Tato velká, tmavě zbarvená kachna patří do skupiny tzv. pižmovek (Cairinini), jejichž nejznámějšími představiteli jsou mandarinky (Aix galericulata) a karolínky (A. sponsa). K tomuto druhu patří ještě dalších 11 poddruhů. Jsou mezi nimi dva, reprezentující druh Cairina. Jsou to následující: pižmovka velká (americká), pocházející ze Střední a Jižní Ameriky (Cairina moschata) a jihoasijská pižmovka bělokřídlá. Ta první zdomácněla a vyskytuje se na mnoha místech na světě, Evropa není výjimkou. Avšak druhý představitel tohoto druhu vždy byl a žel i nadále je ptákem velmi vzácným a málo známým. Dříve se k tomuto druhu přiřazovala také tajuplná pižmovka konžská (Pteronetta hartlaubii), kachna pocházející z tropických lesů západní a střední Afriky. Pižmovka bělokřídlá byla popsána dosti pozdě, vezmeme-li v potaz, o jak velkého ptáka jde. Popsal ji v roce 1842 německý přírodovědec dr. Salomon Müller (1804 – 1864). Vycházel z exempláře pocházejícího z Jávy. Nově popsaný druh nazval „Anas scutulata”. Nyní má tento pták jiné druhové jméno, avšak i toto se nezdá býti konečným, protože druh je někdy řazen k monotypickému druhu Asarcornis. A zde se nerozlišují poddruhy. V polské literatuře byl užíván název pižmovka.

Veterinární poradna: Dojmy z výstavy EXOTA Olomouc 2009

Autor: MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh n. Moravě

Výstava EXOTA Olomouc se i letos konala v areálu výstaviště Flora v Olomouci, a to v pavilonech A, E, G, H a v Palmovém skleníku. V pavilonu A byli vystaveni papoušci od charmozinů až po ary, pavilon E patřil zástupcům plodožravých ptáků, což byla v rámci EXOTY novinka, pavilon G už tradičně prezentoval bodované ptáky a v pavilonu H měli sídlo hrabaví, vodní drůbež a holubi. Výstava byla pečlivě připravována organizátory už dlouho před svým začátkem a letos se podařilo úspěšně realizovat několik novinek. V pavilonu A byla k vidění celá řada druhů papoušků a jako velké zpestření pro návštěvníky fungovala společná centrální voliéra s australskými druhy. Návštěvníci tak mohli obdivovat nejen ptáky v letu, ale kochat se i pohledem na malou zelenou andulku, která beze strachu seděla těsně vedle majestátních kakadu inka. Dalším místem, kde se lidé zastavovali, byla skupina voliér se zástupci rodu kakadu. Bohužel byli někteří návštěvníci (nutno podotknout, že spíše většina) natolik bezohlední, že nerespektovali cihlovou zídku před voliérami a ptákům doslova lezli do klecí. Organizátoři tak museli kolem těchto voliér vybudovat ohrádku z větví. Bohužel ani to nezabránilo některým dětem, aby ji ignorovaly a strkaly do voliér prsty. Obecně mám dojem, že byli letos návštěvníci agresivnější, nerespektovali zábrany u klecí a ignorovali zákaz fotografování s bleskem i po několikerém ústním upozornění...

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz