Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 09/2008

vyšlo v září 2008

Můj chov alexandrů velkých

Autor: Jiří Syrovátka – Vlčnov

Své první alexandry velké jsem si pořídil v roce 1993 na burze v Uherském Hradišti. Byl to roční samec a tříletá samice. Již následujícího roku snesla samička tři vejce, ale snůška nebyla oplozená. V roce 1995 jsem zakoupil další pár těchto alexandrů. Jeho stáří bylo sedm let. Téhož roku zasedly oba páry. Snůška prvního činila opět tři vejce a u druhého páru to byla vejce dvě. Tři vejce prvního páru byla oplozená, ale mláďata odumřela těsně před líhnutím. Druhý pár neměl vejce oplozená. Proto jsem přistoupil k výměně partnerů a oba páry rozdělil. První pár jsem umístil do vnitřní ubikace, kterou mám ve sklepních prostorách pod rodinným domem, s možností výletu do venkovního proletu. Druhý pár jsem nechal v celoroční ubikaci na zahradě.

Žako šedý a jeho chov v lidské péči (1)

Autor: Jeannette Sambroni - Francie

Žako je bezesporu i pro širokou veřejnost nejznámější papoušek, výtečný společník. Za svou popularitu však nevděčí barvě opeření. Nemá ani pestrobarevné peří jako arové nebo amazoňané, ani peří jemné pastelové barvy jako papoušci kakadu. Opeření papouška žako je barvy šedé, na hlavě a břichu zbarvené o něco světleji, na zádech a špičkách křídel je naopak trochu tmavší. Jedině červený ocas představuje dotek pestrobarevné fantazie v jeho jinak velmi střízlivém opeření, které mu na druhou stranu umožňuje pohybovat se nepozorovaně ve volné přírodě. Žako také postrádá majestátnost velkých arů, nepředvádí úžasná představení jako amazoňané, kteří koulejí očima, roztahují ocasní pera a ježí peří na hlavách. Neoplývá ani jemností a křehkostí papoušků kakadu, ani jejich vztyčenou chocholkou. Odkud tedy všechna jeho popularita?

Přesídlení a záchrana viniů modrých (2)

Autor: C. Kruehler, A. Lieberman, P. Unitt - Francie

Celkem bylo vypuštěno 29 viniů modrých, a to na třech různých místech: 28.8. 1992 (7 ptáků), 24.11. 1993 (7 ptáků) a 23.10 1994 (15 ptáků). Poté, co byly transportní klece otevřeny, všichni ptáci vyletěli do koruny kokosových palem stojících v blízkosti a začali sbírat potravu z květů. Na kokosových palmách se zdržovali několik hodin, upravovali si peří a reagovali na hlasy okolních, pro ně neznámých živočichů. Ptáci i po vypuštění zůstávali v párech nebo v malých skupinkách. Při druhém vypouštění viniů v roce 1993 došlo před samotnou akcí k probádání místa vypouštění (nížina Omoa), přičemž nad jednou vesnicí byli pozorováni čtyři viniové modří z původní populace. Před třetí vysazovací akcí v roce 1994 bylo okolí Omoa opět důsledně prozkoumáno a bylo zde napočítáno 14 viniů modrých.

Chov ptáků ve společných voliérách

Autor: Ladislav Žoha – Sázava

Chovatelé mají zafixovány skupiny druhů ptáků, kteří jsou vhodní pro společný chov, jako například astrildovití, k nim pak přidávají např. po páru křepelek, holoubků a papoušků rodu Neophema. Pak znají druhy ptáků vysloveně společenských, ale chovaných v jednodruhových koloniích – andulky, snovači, mníšci šedí – jednoduše proto, že uvedené druhy žijí a hnízdí pospolitě i v přírodě, ale čilým životem takové kolonie pak trpí ostatní spoluobyvatelé voliéry. Další běžnou variantou v chovech je umístění 2 – 3 párů ptáků ve stejné voliéře, kteří jsou si v zoologickém systému tak vzdáleni, že se při společném chovu tolerují, respektují a k jedinému zádrhelu může dojít například při vyletování mláďat z hnízd. Mluvím o sestavách, kdy v jedné voliéře jsou umístěni po páru bažanti, větší druhy holubů a hmyzožravců či plodožravců.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

Náš mladý ara Learův (Anodorhynchus leari) z ručního odchovu se vyvíjí stále dobře a je již krátce před výletem z budky. Staří „learové“ měli zatím vždy poškozená vejce, proto jsme je vyměnili za neoplozená vejce arů araraun (Ara ararauna) a vejce „learů“ podložili pod chůvy. Poté, co se mládě pod chůvami vyklubalo (vážilo 21 gramů), jsme vzali skořápku jeho vajíčka a společně s těžším mládětem ary kanindy (A. glaucogularis) je umístili do hnízda arů Learových, kde současně s tím byla odstraněna neoplozená vejce araraun, na kterých arové L. mezitím seděli. Mladý „kaninda“ vážil o 4 dny později už 55 gramů, byl vyměněn s mladým arou Learovým, neboť se měla dokázat schopnost rodiču postarat se o mládě. Také druhý pár arů Learových má mláďata, jejich obě oplozená vajíčka byla pod chůvami – ary zelenokřídlými (Ara chloropterus). Po vylíhnutí jsme jedno mládě nechali pod zelenokřídlými, druhé ručně odchováváme.

Na návštěvě u chovatele – František Košárek, Brno

Autor: Jiří Šustr - Biskoupky

Přívětivý, dobrosrdečný a kamarádský člověk s trochu šibalským, ale úpřímným pohledem, který snad ani neumí nikoho zarmoutit. Takhle znám už celou řadu let velkého kamaráda pana Františka Košárka z Brna. Starší chovatelské veřejnosti je jistě znám, protože chovem papoušků (především australských druhů) se zabývá již hezkou řádku let. Vždyť mu bude za čtyři měsíce úctyhodných 90 roků. A díky tomu bude v současné době nejstarším aktivním chovatelem papoušků. Pochází ze Vsetínska, což je znát na jeho řeči dodnes, a to je mi na něm obzvláště velmi milé. Zálibu v opeřencích získal již v dětských letech. Jak sám rád vypráví, míval již od mládí kvůli krásnému zpěvu doma v klíckách vždy nějaké konopky, stehlíky, pěnice aj. Avšak já znám Františka již jako zapáleného a úspěšného chovatele papoušků červenokřídlých, barnardů, rozel atd.

Okénko z cest – Birds International Inc. – Filipíny

Autor: Ľ. Nečasová & K. Křížová - Praha

Letos v únoru jsme navštívily Birds International Inc. na Filipínách – jednu z největších farem zabývajících se chovem papoušků. V čase, kdy u nás vládlo velmi nevlídné počasí, nás v Manile přivítalo příjemných 28 °C. Druhý den po příletu jsme měly domluvenou schůzku s panem Antoniem de Dios, majitelem farmy. Ráno přijel do našeho hotelu, aby s námi posnídal. Pan de Dios začal s chovem papoušků už kdysi v mladosti. Dnes doma žádného papouška nemá – prý mu to zakázala manželka. Zato na farmě jich má dost a celá rodina tam tráví hodně času. Kromě papoušků chová pan de Dios i psy – rodina vlastní několik malých černostříbrných kníračů, s kterými se účastní výstav, a také skupinu bulteriérů. Chovatelkou psů je i jedna z vnuček pana de Diose. Pan de Dios vlastní také firmu, zabývající se dovozem a prodejem stavebních strojů. Protože naše návštěva byla krátká, odjeli jsme hned po snídani společně na farmu, která se nachází na předměstí Quezon City – sesterského města Manily. Rozprostírá se na ploše asi 6 ha v poměrně hustě obydlené oblasti.

Novinky v posuzování barevných kanárů

Autor: Otakar Hudec - Brno

V letošním roce na některých výstavách barevných a postavových kanárů, zejména v Německu a Holandsku, používají pro některé druhy postavových kanárů rozlišovací systém, který rozděluje postavové ptáky podle barvy na lipochromové a melaninové, straky světlé a tmavé. Toto rozlišení je používáno u postavových ptáků jak pro kolekce, tak pro jednotlivce. Jen připomínám, že v dřívějších letech toto rozlišení nebylo uváděno. Pro názornost uvedu výsledky z letošního holandského šampionátu, který se jmenoval VOGEL 2008 a pravidelně se koná v městě Apeldoorn (letos 10. – 13. ledna) v hale Amerikahal. Celkem bylo na této akci vystaveno 11 543 ptáků, z nichž kanáři byli zastoupeni barevnými, postavovými, harckými, belgickými bubláky a timbrádosy.

O výstavních zebřičkách (4)

Autor: Vítězslav Vaněk – Dašice

V předchozích článcích o chovu výstavních zebřiček jsem se pokusil sepsat základní údaje a specifika, která mohou napomoci začínajícím sportovním chovatelům nebo i ostatním zájemcům, kteří se rozhodli chovat výstavní zebřičky. V tomto textu se pokusím popsat, jak přistupovat k výběru mláďat po odchovu a přípravě zebřiček na výstavy. Alfou všech sportovních chovatelů je dobré oko. To nám odhalí vady, které posuzovaný pták má. Omegou je znalost standardu výstavních zebřiček, to znamená toho, jak má výstavní zebřička vypadat. Popis jednotlivých mutací a standard výstavních zebřiček najdete na webových stránkách Klubu chovatelů zebřiček České republiky se sídlem v Chrudimi, www zebricky-klub.cz.

Kardinálové (3)

Autor: Petr Podpěra – Praha

K dokončení seriálu o kardinálech nám zbývají dva druhy ptáků, jejichž jména čteme v nadpisu článku. Měl jsem se dostat k těmto ptákům již dříve, neměl jsem však dostatek energie. V současnosti jsem se však dostal do situace, kdy musím nějak začít. Musím udělat první krok a doufat, že se to nějak rozvine, vlastně samo od sebe. Jsem v rozpacích. Oni totiž tito ptáci, zvláště pak ten druhý, podle nynějšího stavu klasifikace až tak moc mezi kardinály nepatří. Nemyslím si však, že bychom se tím měli příliš trápit. Téměř sto let si tito ptáci nesou svoje české rodové jméno kardinál a vůbec si nemyslím, že by se to mělo měnit. Bohužel v tzv. novém českém názvosloví byl kardinál malý přejmenován na dijuku černochocholatou. To je akt holé arogance, když je považováno za nevědecké to, jak lidé mezi sebou po dlouhou dobu mluví, přičemž je zřejmé, že vědí o těch ptácích více než ti, kteří se považují za „vědce“. Skutečná dijuka je pták natolik zvláštní, že náš kardinál malý má opravdu blíže ke kardinálům. Tohle si můžeme ještě hlouběji probrat u obou druhů samostatně.

Hýl obecný a jeho chov

Autor: Jean Boureau - Belgie

Díky vývoji a chovatelské selekci dosáhli hýlové obecní postupně průměrné délky 18 až 20 centimetrů, dokonce i více. Rovněž se změnila jejich hmotnost. U hýla obecného se pohybuje mezi 26 a 34 gramy. Barvy se staly výraznějšími, dokonce došlo k pokroku při rozmnožování. Snesená vajíčka bývají častěji oplozená! Hýl obecný ve volné přírodě nemá více než jednu snůšku ročně, jedinci chovaní v zajetí snášejí vajíčka čtyřikrát až pětkrát ročně, a to v počtu 6 až 8 vajec. Jedná se o poměrně plachého ptáka, o něhož je však vcelku snadné pečovat. Technika chovu vyvinutá a zdokonalená vlámskými chovateli usnadnila rozmnožování v zajetí u mnoha ptáků z řádu pěvců (Passeriformes) ať už v Evropě, tak na jiných kontinentech.

Bažant diamantový

Autor: Josef Frynta – Jílovice

Bažanti diamantoví jsou vhodní k chovu i pro úplné začátečníky. Základem je větší voliéra, alespoň o rozměrech 3 x 2 x 2 m, s venkovní a vnitřní částí. Vnitřní část slouží jako místo, kam se mohou bažanti schovat před nepříznivým počasím, a hlavně jsou zde umístěny misky s krmivem. Venkovní část je bažanty využívána převážně v letním období k vyhřívání na slunci a k hnízdění. Určitě platí, že čím větší voliéra, tím lepší. Já chovám bažanty ve voliéře o rozměrech 5 x 3 x 2 m. Celá voliéra je porostlá keři. Důležité je osázet voliéru nejedovatým druhem. Z vlastních zkušeností vím, že bažanti ozobou listy všude, kam dosáhnou, hlavně když nedostávají zelené. I když mají zeleného dostatek, stejně si rádi zpestří listy jídelníček. K tomu, aby se bažanti cítili ve voliéře dobře, ji můžeme doplnit pařezy, kmeny, kameny a mnoha dalšími složkami, které voliéru zkrášlí.

Veterinární poradna - liečba parazitóz tráviaceho traktu

Autor: MVDr. Miloš Kelecsényi – Lopej

Príprava vtákov na prezimovanie v našich chovoch zahŕňa okrem iných postupov aj vyšetrenie na prítomnosť parazitov v tráviacom trakte. Na jeho základe podávame po konzultácii s veterinárom lieky – antiparazitiká – v správnej dávke, dostatočný čas a prípadne podanie po predpísanom čase zopakujeme. ANTIPARAZITIKUM – liek s účinnou látkou, ktorá sa väčšinou neuvádza v komerčnom názve. Účinná látka má rozhodujúci význam pre úspešnú liečbu parazitóz. Jej správna voľba by mala byť v kompetencii veterinára. SPRÁVNA DÁVKA – predpokladá aspoň základnú znalosť hmotnosti chovaných druhov vtáctva. Podľa hmotnosti sa vypočíta dávka pre podanie do zobáka alebo hrvoľa, v prípade podania lieku do vody sa riadime podľa tabuľky nižšie. Ak nie je dávkovanie do vody uvedené na letáku pri lieku, podávame asi 5x zvýšenú dávku do dvojnásobku vody, ktorú vták bežne vypije.

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz