Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 09/2007

vyšlo v září 2007

Alexandři – elegáni z Asie

Autor: Tomáš Soukup - Praha

Alexandři patří mezi jedny z nejdéle člověku známých a chovaných druhů papoušků. Chovali je již indičtí vládcové, stejně tak jako staří Řekové a Římané. Nakonec právě po slavném řeckém vojevůdci Alexandru Velikém dostali papoušci své jméno – alexandři. Když se jednomu členu skupiny podaří dosáhnout velké obliby, tak ostatní druhy zůstávají opomíjeny. Přesně to se stalo u alexandrů s alexandrem malým, který všechny ostatní představitele svého rodu doslova válcuje. Ve srovnání s alexandrem malým (Psittacula krameri) jsou další druhy chovány jen v malém počtu. Alexandři malí oproti tomu jsou na základě poměrně snadného odchovu a díky zájmu o mutace odchováváni po tisících. Většina chovatelů zná alexandra malého cejlonského (Psittacula krameri manillensis), který také bývá označován jako alexandr malý.

Rozlúčka s domácim miláčikom, alebo ako môžu byť z PET papagájov dobrí rodičia

Autor: Marek Buranský - Nové Zámky (SK)

Ešte donedávna som mal doma, od 2 týždňov veku ručne odchovanú 4 ročnú samičku alexandra veľkého – Psittacula eupatria. Cez deň bola vo svojej klietke a večer vždy volne poletovala po byte, teda skôr v izbe, kde som sa nachádzal aj ja. Prvé 2-3 roky to bol úplne milý spoločník, ktorému ku šťastiu stačila len blízkosť človeka, po ktorom by sa mohol šplhať, kradnúť mu jedno, piť z jeho pohára, či stvárať nezbednosti, ako napríklad v nestráženej chvíľke sa vykúpať v kelímku s nanukovou tortou.

Agapornis etiopský a jeho tmavozelená mutace

Autor: Oldřich Šiška - Bohumín

Své první agapornise etiopské jsem získal v březnu 2006. Jednalo se o dva nedobarvené samce původem z Německa. Krátce nato jsem získal další kusy z Holandska a znovu z i Německa. Kromě toho jsem zakoupil ještě tmavě zelenou samici a olivového samce ze Slovenska. Dále jsem tuto skupinu rozšířil o odchovy českých chovatelů - p. Nováka z Prahy a pánů Schiffmana a RNDr. Vachutky. Olivový samec mi během přepeřování náhle uhynul. Průběh byl velice rychlý - v poledne začal poposedávat a byl trochu načepýřený, večer uhynul, i když hned po počátečních příznacích byl umístěn do karanténní jednotky.

První odchov kakadu černého

Autor: Association for the Conservation of Threatened Parrots (ACTP)

Kakadu černý je ve své australské domovině relativně často se vyskytující pták. Vedle nominátní formy funereus, jenž je charakteristická žlutou ušní skvrnou, je popsán ještě jeden zřetelně menší poddruh tohoto kakadua, a to baudini. Zeměpisná forma baudini se nazývá také jako kakadu černý bělouchý (tato zeměpisná forma je v Evropě podstatně méně chována). Kromě Austrálie je tento pták v zoologických zahradách, ptačích parcích a u soukromých chovatelů velkou raritou, která má díky své impozantní velikosti a příjemným způsobům mnoho obdivovatelů. V následujícím článku podáme zprávu o prvním německém odchovu nominátní formy.

Za papoušky na Papuu - Novou Guineu

Autor: Karl-Heinz Lambert - Schafflund

Papua – Nová Guinea a její ptačí svět byly po mnoho let mým velkým snem. Procházel jsem pravidelně nabídky cest do přírody a mým cílem bylo, abych mohl fotografovat papoušky v této zemi. Většinou mé předsevzetí ztroskotalo na obrovských nákladech nebo na chybějícím ptačím průvodci. Nejdůraznější odmítnutí jsem dostal od jednoho pořadatele v Austrálii s odůvodněním, že 80 procent tamějších papoušků již přistálo v hrnci. V létě 2004 jsem byl upozorněn, že Australan Brian J. Coates, autor knihy „Ptáci Nové Guiney a Bismarkova souostroví,“ chce podniknout jednu nebo dvě cesty s ornitologickými pozorovateli. Oznámil jsem mu své přání podílet se na připravované expedici.

Krmení ořechy v chovu papoušků (1)

Autor: Redakce

Hlavním impulsem k uveřejnění tohoto článku byl rozhovor pracovníků redakce s „velkým“ a úspěšným chovatelem arů. Probírali jsme problematiku chovu těchto jedinečných papoušků a nás zajímalo, jak to ten dotyčný dělá, že má tolik mláďat. Odpověď chovatele byla následující: „Mám dobré páry a dobře krmím.“ To dobře krmím nás zaujalo. Bylo nám vysvětleno, že dobře znamená rozmanitě, ale tak prý snad krmí každý, kdo chová ary (no nevím). Nicméně za hlavní faktor úspěchu chovatel považuje krmení ořechy. A to nejen u nás všeobecně známými „vlašáky a lískáči“, ale také dalšími, u nás méně známými druhy.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. M. Reinschmidt - Loro Parque

Chovná sezona je v Loro Parque v plném proudu, již více než 500 mladých papoušků bylo okroužkováno, mezi nimi po delší pauze také dva loriové kardinálští (Chalcopsitta cardinalis). Další významné odchovy loriů se podařily u dvou lori rudočelých (Ch. scintillata), dvou lori vlnkovaných (Trichoglossus johnstoniae), dvou lori mnohobarvých rudopáskových (T. haematodus rubritorquis), stejně tak u dvou lori smaragdových (Neopsittacus pullicauda). V současnosti se pokoušíme poprvé odchovat ručně od vylíhnutí dva loríčky červenohlavé (Psittaculirostris desmarestii). Poté, co se podařil vloni kompletní ruční odchov loríčka oranžovoprsého (Cyclopsitta gulielmitertii), jsme použili stejnou krmnou kaši pro větší zástupce „fíkových“ papoušků.

VOX POPULI - Mé zkušenosti se škubáním peří u žaků

Autor: Kamil Peslar – Kladeruby n. Oslavou

Ponechal jsem si z vlastního odchovu pár mladých žaků. Samička byla o rok starší než sameček. Sameček se začal ve věku jednoho roku škubat. V krátkém čase neměl ani křídla, ani ocas a začal si škubat i tělo. Zkoušel jsem přípravky proti škubání, které se prodávají na burzách, ale nic nepomáhalo. Nicméně jsem měl přece štěstí, neboť jsem si vzpomněl, že když jsem choval kanáry a samička uštipovala peří mláďatům, dával jsem jí do klece kůži ze slaniny. Řekl jsem si, že když to zkusím, nic nepokazím. Při těchto mých úvahách byl přítomen kamarád – chovatel. Po diskusi jsme se rozloučili, kamarád odjel, ale asi za dvě hodiny byl zpět s kusem uzeného bůčku.

Návštěva u chovatele – František Lukovič, Nová Dedinka

Autor: Pavel Forisch - Bratislava

Nie je jednoduché v silnej konkurencii v ČR získať v klubovej súťaži výstavných anduliek majstra klubu. Toto významné ocenenie získal dlhoročný chovateľ tejto zaujímavej odbornosti pán František Lukovič, z Novej Dedinky neďaleko Bratislavy. Podarilo sa mu predstihnúť významné chovateľské osobnosti zo Slovenska i z Českej republiky v chovateľskom roku 2006. Pán Lukovič nie je v chove výstavných anduliek nováčikom. Začal ich chovať pri vzniku klubu na Slovensku v roku 1979. Desať rokov (1969) po založení ešte dnes v dobre prosperujúcom pražskom klube výstavných anduliek, ktorý viedol pán Z. Veger a tiež páni S. Vlasák, O. Štastný a ďaľší. Do založenia klubu na Slovensku boli mnohí chovatelia organizovaní v pražskom klube (R. Valenčík, M. Rosík, Ing. J. Marušic, J. Hlavatý, J. Ševčík, P. Forisch, zastupoval vo výbore klubu slovenských chovateľov a mnohí ďaľší.).

Kaleidoskop zajímavostí

Autor: Redakce

Amazoňan tukumana (Amazona tucumana) má ve srovnání s ostatními amazoňany velice malý areál výskytu. Ten se omezuje na horské lesy v Bolívii a severní Argentině. Právě zde prováděli výzkum biologové L. Rivera, N. Politiová a E. H. Bucher a nyní zveřejnili výsledky své práce. Napočítali 6.015 jedinců na 14 stanovištích, z nichž 8 bylo mimo dosud známé oblasti výskytu. Vezmeme-li v úvahu, že jen v letech 1985 – 1989 bylo z Argentiny legálně vyvezeno 16.641 exemplářů, svědčí aktuální údaje o výrazném snížení početních stavů argentinské populace amazoňana tukumanského.

Seminár chovatelov papagájov v Kálnici

Autor: Marek Buranský - Nové Zámky (SK)

Po dvojročnej prestávke sa dňa 7. júla 2007 uskutočnil seminár chovateľov papagájov v Kálnici pri Novom Meste nad Váhom. Minuloročný seminár sa nekonal pre nezáujem chovateľov drobných exotov, ktorým mal byť venovaný. Seminár organizovala ZO SZCH Kálnica a Klub chovateľov papagájov Slovenska. Seminára sa zúčastnilo celkovo 60 účastníkov nielen z celého Slovenska, ale pätnásti prišli aj z Českej republiky. Medzi účastníkmi nechýbal ani hlavný organizátor stretnutia chovateľov papagájov v Jirnách p. Zdeněk Vandělík z Čelákovic.

Okénko z cest - Peru (7)

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

Ráno odjíždíme minibusem z Limy a dáváme se na dlouhou cestu pobřežní krajinou. Ta působí depresivním dojmem. Většinou je to šedivá poušť, která je jenom velmi zřídka vystřídána malými zemědělskými farmami. Pouze v místech, kde se za Fujimoriho vlády vystavěla odsolovací zařízení, vznikly větší a modernější farmy. Po velmi náročné cestě konečně přijíždíme na plošinu Nasca. Je dusivé horko, sucho a ve vzduchu je prašný opar. Poblíž světoznámé náhorní plošiny vidíme dokonce několik menších tornád. Přijíždíme na letiště a čekáme ve frontě na odlet letadla. Letadla jsou poměrně malá, pouze pro 6 cestujících včetně pilota. Let patřil pro mnohé z nás k těm nejhorším zážitkům. Letadlo se celé třese, všude v něm něco praská a občas se nám zdá, že je bezbranné proti silnému větru. A tak brzy poznáváme, co měli někteří z nás k snídani. Obrazce v poušti, které proslavily zejména knihy Erika von Danikena, jsou opravdovou záhadou.

Výzva pro chovatele drobných exotů

Autor: Ladislav Žoha - jednatel KPEP

Vážení chovatelé, obracím se na Vás jménem Klubu přátel exotického ptactva - KPEP, jedné z nejstarších exotářských organizací v republice, s výzvou, která reaguje na současnou situaci v chovech drobných exotických pěvců – astrildů, snovačů, zvonohlíků a dalších zástupců drobných zrnožravých pěvců. Aktuální situace v chovech těchto exotů je diametrálně odlišná od situace, která panovala před nástupem veterinárních opatření týkajících se ptačí chřipky. Prostřednictvím dovozních firem se v našich chovech objevila nepřeberná řádka druhů, ať již úplně nových či staronových, která přispěla k oživení chovu těchto exotů. Jednalo se takřka bez výjimek o odchytové jedince a drtivá většina chovatelů, kteří započali s jejich chovem, pravidelně doplňovala své chovy dalšími ptáky z odchytu.

Astrild vlnkovaný a jeho chov

Autor: Jiří Novotný - Brno

Astrild vlnkovaný má nejrozsáhlejší oblast rozšíření ze všech astrildovitých, dokonce jej můžeme najít i na jihu Evropy. U chovatelů ale není tak často zastoupen, což je opravdu škoda. Proto jsem se ve svém článku rozhodl sdělit několik informací o tomto „světoobčanu.“ Snad žádný astrild nemá tak velkou oblast rozšíření jako tento maličký astrild vlnkovaný. S asi 17 poddruhy je rozšířen téměř po celé Africe jižně od Sahary. Díky lidem se dostal také do Brazílie, na Havaj, na Kapverdy a Novou Kaledonii, dále na Reunion, Mauritius, Seychelly, Tahiti atd. V Evropě se vyskytuje v Portugalsku a rovněž ve středním a jižním Španělsku. Tímto patří také do evropského ptačího světa. Nejsou zde ale vyjmenovány všechny oblasti výskytu. Jeho rozšíření není dosud uzavřeno. Dynamický proces poznamenávají také ztráty oblastí. Astrild vlnkovaný se svou délkou 9 cm a díky svému peří, které těsně přiléhá, zdá být ještě štíhlejší a tím i menší. V každém případě je to nejmenší zrnožravý pták Evropy.

Stračky (1)

Autor: Petr Podpěra - Praha

Do tohoto rodu řadíme několik druhů afrických astrildovitých ptáků, které modernější anglické prameny zařazují do velkého rodu Lonchura. Německé prameny však vesměs tuto teorii odmítají. Naposledy Jürgen Nicolai, Joachim Steinbacher: Prachtfinken Australien, Ozeanien, Südostasien z roku 2001. Podle názvu knihy tam sice stračky nepatří, jsou však zařazeny až nakonec a celý, převážně asijský rod Lonchura je zde dále členěn na další rody. To ovšem není z historie řazení astrildovitých nic nového. Stračky zařadil do velkého rodu Lonchura poprvé Paynter až v roce 1968. Z pohledu chovatele je řazení do rodu Spermestes příhodnější, protože jde o ptáky poněkud jiného chování, než jsou panenky rodu Lonchura, a chovatelům tak již jméno ptáků signalizuje, že mají k jejich chovu přistupovat jinak. Tak zvané nové české názvosloví řadí tyto ptáky do anglicky společného rodu Lonchura, ale naštěstí jim ponechává české rodové jméno stračka.

Veterinární poradna - Mezinárodní výstava EXOTA Olomouc 2007

Autor: MVDr. Jana Jirsová - Zábřeh na Moravě

Vážení chovatelé, termín mezinárodní výstavy v Olomouci se rychle blíží a mnoho z Vás už určitě uvažuje, které ptáky na výstavu přihlásit. Dovolila bych si Vás touto cestou požádat o několik věcí.1) Každý pták, kterého na výstavu přivezete, musí být doprovázen veterinárním osvědčením. Veterinární osvědčení vydá chovateli soukromý veterinární lékař a tento doklad nesmí být starší než 3 dny. Pro veterinární osvědčení existuje předepsaný formulář, který Vám veterinární lékař vypíše.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz