Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2013

vyšlo v červenci

Chováme rozely

Augustin Voborný – Náměšť nad Oslavou

Rozela je papoušek střední velikosti, pestře zbarvený (dle mutace), dobře se množící, tudíž většinou lehce odchovatelný, proto oblíbený u chovatelů začátečníků. Pro jejich chov bych doporučoval venkovní voliéru s co nejdelším proletem (rozely jsou vynikající letci) a závětřím, místem, kam se ptáci můžou schovat před nepřízní počasí. Jsou to odolní ptáci, kteří vydrží venku i naši zimu, ale jsou nesnášenliví vůči ostatním ptákům svého i jiného druhu. Proto se musí chovat odděleně – jen jeden pár na jednu voliéru. Jsou známy i případy, které tuto teorii vyvracejí, ale nedoporučuji zde příliš experimentovat! Může to vést k zmrzačení nebo zabití papouška.

Krmíme směsí zrnin, kterou lze zakoupit v obchodech nebo na specializovaných burzách. Aby krmení bylo pestré, podáváme ovoce, zeleninu, různé trávy a větvičky stromů (velmi dobře poslouží k okusu, při kterém si papoušek zabrousí zobák, avšak záleží na druhu předkládaných větví, jejich tvrdosti, která má na tuto skutečnost vliv). Rozela je relativně dlouhověký papoušek. V dobrých podmínkách se může dožít až třiceti let...

Aratinga žlutý

Tony Silva – USA

Po přistání na brazilském letišti v Riu de Janeiro mě jako vždy čekalo nekonečné odbavování. Cestovní únavu mi naštěstí pomohl překonat místní životabudič cafezinho, tedy přeslazená černá káva, která by snad probudila i mrtvého. Jižní Ameriku navštěvuji kvůli zaměstnání několikrát do roka, účel této výpravy byl ale trochu jiný. Chystal jsem se totiž pozorovat ve volné přírodě jeden z největších klenotů papouščí říše – aratingu žlutého (Guarouba guarouba).

Formálně se tento druh řadí do rodu Aratinga. Je však celkem zřejmé, že má mnohem blíže například k arům. Momentálně se za jeho velmi těsné příbuzné považují arové červenoramenní (Diopsittaca nobilis). Indiáni proto „guaroubám“ říkají Arajuba nebo Golden macaw (v překladu zlatý ara). Jak sám název napovídá, opeření tohoto papouška je převážně žluté. Výjimku představují pouze zelené letky...

Mutácie Forpus coelestis

Peter Hok – Martin

V mojom chove  som sa začal intenzívnejšie zaujímať o farebné mutácie forpusov sivokrídlych (F. coelestis) od stretnutia s chovateľmi v Holandsku r. 2004. Tieto mutačné forpusy, boli zastúpené najviac vo farbe:  modrý, ino, plavý (fallow), izabelový (faded), pastel, ale aj americký žltý a americký biely. Postupne sa začali objavovať ďalšie farebné mutácie, ktoré som túžil aj ja odchovávať.

Mutácie sa delia do niekoľkých kategórií: mutácie eumelaninu, psittacinové,  mutácie distribúcie obidvoch prítomných farebných pigmentov a mutácie zmeny štruktúry peria. Ďalšie delenie je ešte podľa genotypu...

Agapornis škraboškový

Luboš Jedlinský – Záměl

Vyskytuje se na rozsáhlém území Tanzanie a mezi chovateli je tento 16 cm velký, zavalitý papoušek s krátkým ocasem poměrně hojný. Znají ho jak začínající chovatelé, tak i zkušení, kteří ho chovají zejména za účelem šlechtění nových a nových mutací, které jsou v mnoha případech velice zajímavé.

Jeho základní divoké zbarvení hraje krásnými barvami, a tak není divu, že se postupem času stal velmi oblíbeným. Jak jsem výše zmínil, hodí se pro svou nenáročnost i pro úplné začátečníky, kteří se chystají s chovem začít a rozhodují se nad osazenstvem svých klícek a voliér.

Výborně se mu daří jak v párech, tak ve skupinkách o několika jedincích. Tento druh papouška vyniká svou společenskou povahou, pokud se tedy dodrží podmínky, které jsou základem každého úspěšného chovu.Při chovu ve skupině je velice důležité zajistit členitost voliéry a přizpůsobit její velikost počtu chovaných ptáků, rovněž větví by mělo být raději více než méně...

Pár slov k chovu výstavních andulek

Ladislav Groda – Opava

Na základě svého rozhovoru, který jsem minulý měsíc poskytl do časopisu Nová EXOTA a jenž vyvolal rozsáhlé diskuse a polemiky na internetových fórech a chovatelských setkáních, jsem se rozhodl některé své názory doplnit a „dovysvětlit“ diskutérům své postoje, vztahující se k chovu výstavních andulek. Debata se stočila hlavně kolem šlechtění a odsuzování zdegenerovaných chovů výstavních andulek.

Vše, co ptákům dáte, vám vrátí několikanásobně. Jsou klidní a chtějí se předvádět, ale tito ptáci vám především musí věřit. Pokud chcete andulku vytrénovat tak, aby seděla na bidle 14 dní ve výstavních klecích (malý prostor) a nebála se okolí, posuzovatelů, nosičů na výstavě a ještě návštěvníků, musí se vám podařit ptáka přesvědčit, že se nemusí bát, že výstavní klec je jeho jistota a zázemí, kde se cítí dobře a nic mu nehrozí! Je to trpělivá práce, která je podpořena velkým úsilím, drilem a vzájemnou důvěrou. Pokud chytnete ptáka ve voliéře a nikdy výstavní klec neviděl, bude ve stresu a nikdy se neuvolní a nepředvede...

Návštěva u chovatele: Jan Barvík – Kobylí

Jan Potůček & Jan Sojka

Od chovatelství coby koníčku se postupně dostal až ke svému současnému zaměstnání: projektování a výrobě velkých voliér. Jan Barvík před časem pověsil na hřebík podnikání v kovovýrobě a začal se naplno věnovat své zálibě: chovu papoušků, měkkožravých a hmyzožravých ptáků. Do povědomí chovatelské veřejnosti se dostal díky úspěchům s chovem kakadu inka. Tyto ptáky byste dnes u něj v chovu ale hledali marně.

Proč jste se rozhodl zbavit kakadu inka, jejichž odchovy vás tolik proslavily?

Třetí chovný rok mi samec napadl samici a málem ji zabil. Stalo se to 1. března v osm hodin večer, zrovna jsme byli s ženou v lázních na Slovensku. Dcera mi volala, že se z voliéry najednou ozval příšerný řev, samec držel samici v rohu a napadal ji. Když ji dcery vytáhly ven, byla celá od krve, půl zobáku měla pryč, utrhané letky a přišla o jeden článek prstu. Hned jsem volal...

Okénko z cest: Rio Yacuma

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Z nejvýše položeného letiště světa v hlavním městě Bolívie La-Paz jsme odlétali za mrazivého srpnového rána. Letadlo s dvanácti pasažéry vzlétlo z nadmořské výšky čtyř tisíc metrů prudce vzhůru, překonalo šestitisícové vrcholky zasněžených And obklopující v těsné blízkosti město ze všech stran a začalo sestupovat do amazonské nížiny. Za necelé dvě hodiny jsme přistáli na travnatém letišti uprostřed bolivijské džungle v osadě Rurrenabaque.

Rurre, jak se této osadě lidově říká, leží v departmentu El Beni na břehu Rio Beni a je výchozím místem, odkud lze podnikat výpravy do panenské bolivijské džungle nebo do rozsáhlé pampy. Džungle v departmentu El Beni nabízí pravý ornitologický ráj, ve kterém se vyskytuje přes tisíc ptačích druhů. V Rurre jsou organizovány výpravy za harpyjí pralesní nebo za ary zelenokřídlými...

Tipy pro chovatele: Fotografovanie vtákov v zajatí

Marek Buranský – Nové Zámky

Pokiaľ sa fotografiou neživíte, fotografovanie môže byť koníčkom, ktorý vás bude tešiť a vďaka ktorému si môžete vytvoriť archív fotografií vašich operencov. Vytvorenie archívu však nemusí byť nutne cieľom, je lepšie, ak si za cieľ dáte práve radosť z peknej fotografie. Môžete si urobiť pekné fotky vašich vtákov či aktuálneho chovného zariadenia, a keď si ich neskôr pozriete, budete spomínať, ako to u vás vyzeralo v minulosti a ako vyzerali vtáky, ktoré ste práve vtedy chovali.

Pokiaľ však máte chuť dosiahnuť lepšie výsledky, môžete si prečítať niektorú z kníh o fotografovaní. Na stručný úvod do „chovateľského“ fotografovania vám ponúkam tento krátky článok, ktorý popisuje moje skúsenosti z fotografovania, najmä amadín Gouldovej. Zameriam sa najmä na fotografovanie vo „fotoboxe“...

Amadina diamantová – svárlivý a náladový klenot

MVDr. Hubert Zientek – Polsko

Rozhodl jsem se, že se se čtenáři Nové EXOTY podělím o své zkušenosti s chovem a rozmnožováním amadiny diamantové, které se mezi chovateli slangově říká „diamantka“. V předchozí sezóně se mi podařilo získat odchov těchto krásných reprezentantů rodu astrildů (Estrildidae). Při této příležitosti jsem nafotil celý cyklus fotografií, ukazujících růst a vývoj mláďat.

Amadina diamantová je v přírodě endemitem jihozápadní Austrálie. Žel, početnost populace žijící ve volné přírodě se každoročně zmenšuje. Když se na tento druh ptám známých chovatelů, tak se bez váhání o něm vyjadřují dosti nepříznivě. Převažuje názor, že je to ptačí zbojník, který je ve společné voliéře nespolečenský, svárlivý nebo dokonce agresivní, a to nejen ve vztahu k příbuzným (hlavně v období hnízdění), ale i vůči jiným druhům, hlavně menším představitelům australských zrnožravců. Navíc je takřka nemožné je rozmnožit, pokud si partneři nepadli do oka...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz