Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2012

vyšlo v červenci 2012

Zkušenosti s chovem aratingy žlutého

Štěpán Šesták & Jan Sojka – Popovice

Aratinga žlutý patří mezi velmi atraktivní papoušky Nového světa. Díky svému překrásnému zbarvení a výjimečné povaze je mezi chovateli velmi oblíben. Vše má ale svá pro i proti. Na jedné straně je to výše uvedená atraktivita a na straně druhé poměrně složitý chov a odchov. Můžeme tedy říci, že je to do jisté míry papoušek plný protikladů, kde pozitiva jsou „kompenzována“ nejrůznějšími problémy. Proto také přirozený odchov tohoto papouška lze považovat za velký chovatelský úspěch. V níže uvedených řádcích nastíním nejprve něco z biologie a etologie aratingy žlutého, neboť se domnívám, že se jedná o velmi důležité informace, které pomohou chovateli v chovu. Potom budou následovat vlastní zkušenosti s chovem.

Aratinga žlutý je v přírodě relativně vzácný papoušek, jeho počty se odhadují na více než 2500 kusů a stav populace má stoupající trend. Pokud se nad tímto množstvím zamyslíme, je více než jasné, že v lidské péči je počet těchto ptáků vyšší než ve volné přírodě. Je tedy třeba vyzvednout záslužnou a možná (minimálně v ČR) nedoceněnou práci chovatelů...

Tirikové - křiklouni z pralesa

RNDr. Martin Smrček – Praha

Během naší nepsané „specializace“ na menší jihoamerické papoušky jsme chovali a dosud chováme zástupce řady skupin. Nejmenšími papoušíky rodu Forpus začínaje, přes aymary (obou rodů, tedy Bolborhynchus a Psilopsiagon) po pyrury (Pyrrhura) a amazonky (Pionites, Pionus). A jistou dobu zde své významné místo měli i tirikové (Brotogeris). Proč po jistou dobu? To stojí za vysvětlení, protože právě zde může být – stejně jako u nás – kámen úrazu u mnoha chovatelů, kteří se pro chov tiriků rozhodnou. Měli by si dobře a včas promyslet, zda se po nějaké době nedostanou do obdobných potíží jako my.

Na webových stránkách (http://tirika.wz.cz/index.htm), které jsme před pár lety pro chovatele tiriků připravili (a již neaktualizujeme), hned v úvodu uvádíme následující: „Barva a velikost nejsou všechno. To si musí přiznat každý, kdo měl někdy možnost delší dobu pozorovat nebo dokonce chovat menší jihoamerické papoušky s neobvyklým jménem tirika"...

Chov amazoňanů žlutoramenných

Tony Silva – Florida (USA)

R. Noegel docílil s amazoňany mnoha chovatelských úspěchů. Jedním z nich byl světový prvoodchov amazoňanů kubánských kajmanských (Amazona leucocephala caymanensis) v roce 1974. Hned následující rok odchoval další poddruh Amazona l. palmarum. Za další tři roky pak amazoňana šedohlavého (Amazona agilis). V roce 1981 am. kubánského menšího (Amazona l. hesterna) a am. tukumanského (Amazona tucumana). Oba poddruhy amazoňana žlutoramenného rok poté a v roce 1984 se mu podařil odchov am. červenočelého (Amazona rhodocorytha), am. černouchého (Amazona xantholora) a am. žlutokrkého ostrovního (Amazona auropalliata parvipes).

Poté, co Ramon skoupil všechny importované amazoňany žlutoramenné, na které narazil, navrhl existenci dvou subspecií. Tvrdil, že existují také jedinci vykazující znaky obou poddruhů. Prvním je nominátní forma Amazona b. barbadensis, kterou můžeme nalézt ve Venezuele, je výrazně barevnější než subspecie Amazona b. rothschildi, jejíž výskyt je vázán na ostrovy Bonaire, Margarita a Blanquilla...

Lori zelenokřídlý

John Christensen – Dánsko

O loriích zelenokřídlých toho v literatuře moc nenajdeme, a proto jsem se rozhodl napsat článek o svém vlastním odchovu. Mí ptáci pocházejí od dánského chovatele Clause Utofta z městečka Give, který má na kontě dánský prvoodchov tohoto druhu. V roce 2007 jsem na internetu zahlédl jeho inzerát týkající se prodeje mladého páru. Koupi jsem samozřejmě probral s manželkou a hned poté pro ptáky vyrazil.

Claus chová lorie v závěsných voliérách bez výletů, ptáci mají možnost se sprchovat. Chovatel používá klasické stojaté budky. K dispozici byla jedna samice a na výběr několik samců. Logicky jsem ukázal na toho v nejlepší kondici. Samice bohužel špatně létala, protože si pravděpodobně poranila jako mládě v budce křídlo.

Ihned po návratu jsem ptáky umístil do venkovní voliéry o rozměrech 4 x 2 x 1 m (dšv) s možností záletu do vnitřní vytápěné ubikace, kde udržuji teplotu celoročně nad 15 °C a svítím od 6:00 do 21:00 hod. Ptáci stráví hodně času šplháním, proto je ve voliéře spousta větví o různých tloušťkách, rádi se také zavěšují na pletivu hlavou dolů...

Úspěšné odchovy kakadua moluckého

RNDr. Bc. Jaromír Vachutka – Velká Bystřice

Při poslední návštěvě pana B. Kováře jsem se zaměřil především na 1. úspěšný odchov kakadua moluckého v daném chovu. Zajímalo mě, zdali se podařily i další odchovy, jestli došlo ke změně chování rodičovského páru a jaké další zkušenosti chovatel získal chovatelskou praxí.

V chovném páru ke změně nedošlo (ani v chování ptáků). Přesto chovatel zaznamenal následující etologická pozorování. Na blížící se hnízdění samice reaguje tím, že se začíná škubat na břiše a navíc chovný samec začíná samici zahánět do budky (později i na podkladky). Po skončení chovné sezóny jí peří dorůstá. Kakaduové molučtí hnízdí u chovatele pravidelně každým rokem. V podstatě zahajují chovnou sezónu jako první druh. Z přírody si ponechali přírodní cirkanuální (roční) biorytmus, a tak pan Kovář očekává snůšku každým rokem v době, kdy podmínky k odchovu mláďat nejsou plně vyhovující. Tedy v lednu. Prostory pro zimování papoušků chovatel mírně temperuje, ale i tak se v zimě stane, že teplota poklesne pod bod mrazu...

Problematika variability neofémy ozdobné při určování pohlaví

Jan Cvrček – Jíloviště

K napsání tohoto krátkého článku mě inspirovaly čím dál častější dotazy na problematiku určování pohlaví u neofémy ozdobné. Všichni, kteří se s neofémami ozdobnými setkali, nebo o nich alespoň četli, znají ty klasické metody resp. znaky při určování pohlaví. Z hlediska samce oranžová skvrna na břiše, výrazný pásek na čele zasahující až za oko, černé ruční letky, křídlo vespod uhlově černé bez pásku a jasné barvy. U samic bychom logicky tyto znaky najít neměli, resp. by u samců neměly chybět. Jenže to má řadu háčků. Ale začnu popořádku.

Ano, drtivá většina populace neofémy ozdobné v chovech opravdu nese znaky, které jsou odlišné u samců a samic. Všechny dohromady vytvářejí celkový dojem, takže když se zadíváte na pár či skupinu neofém ozdobných, na první pohled rozlišíte samce od samic. Hovořím nyní samozřejmě o již zcela přepeřených jedincích...

Návštěva u chovatele – Ľubomír Švehla, Bratislava

Pavel Forisch – Bratislava

Patrí k renomovaným chovateľom výstavných anduliek. So svojim chovom dlhé roky docieľuje na klubových, národných i zahraničných výstavách nadpriemerné výsledky. Jedno z posledných ocenení bolo za samičku zelenej andulky na klubovej výstave v Brne v 2011.

K celoživotnej záľube pribudol chov drobných exotických vtákov. Ich chov ho jednoducho očaril. Čaro ich chovu sa mu vidí v rozmanitom spôsobe života, výraznej farebnosti jednotlivých druhov a v neutíchajúcej živosti. Každý druh má svoje špecifiká a tie chovateľ dôverne pozná. Len tak môže docieliť úspešný odchov.Všetky tieto okolnosti podnietili pána Ľubomíra Švehlu, Bratislava – Trnávka, pre drobné exoty postaviť rozsiahle celoročné chovateľské zariadenie...

Okénko z cest: Darién – cesta za harpyjí pralesní

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Ostrovy Bocas del Toro jsou pověstné vzácným a rozmanitým ekosystémem, který zde tvoří tropické pralesy, mangrovy, korálové útesy a panenské pláže, na něž kladou vejce vodní želvy. Bocas del Toro patří mezi několik málo míst  na území Panamy, která jsou již částečně poznamenána turistickým ruchem. To je způsobeno hlavně díky dobré přístupnosti z území sousední, turisty dnes už příliš navštěvované, Kostariky. Také my na ostrovy přicestovali z této země, v níž jsme několik dní pobývali v nádherné přírodní rezervaci Corcovado a ve které jsme původně plánovali zůstat poněkud déle.

Po třech dnech pobytu v Kostarice ale šéf naší výpravy Radek nečekaně zavelel: „Hoši, mizíme, vemte s sebou maminy, děti a vnoučata a zajeďte si do Kostariky jindy, třeba s Čedokem.“ Z kostarického Corcovada jsme se tedy během jednoho dne přesunuli na ostrov
Colon, abychom se zde rozhodli pro jedno ze dvou míst, kde žádné turisty zaručeně nepotkáme. Ve hře byla buď komunistická Nikaragua, nebo nejdrsnější místo Střední a Jižní Ameriky provincie Darién...

Kaleidoskop informací

Z tuzemských a zahraničních zdrojů připravila redakce

Ve volné přírodě žije posledních asi padesát vzácných a vyhynutím ohrožených neofém oranžovobřichých (Neophema chrysogaster). Tento druh je tažným ptákem, který hnízdí v jihozápadní části Tasmánie a přezimuje na australské pevnině podél pobřeží státu Jižní Austrálie. Při své pouti musí urazit 1200 km. V posledních letech v místě, kde ptáci pravidelně zimovali, nebyli tito drobní papoušci vůbec spatřeni a odborníci se obávali nejhoršího. Až letos (2011) měli opět ochránci přírody štěstí a při 26 příležitostech se jim podařilo na poloostrově Bellarine pozorovat jednotlivé ptáky či malé skupinky do šesti jedinců. Kromě toho byli ještě spatřeni na jiných místech Jižní Austrálie třikrát – vždy po páru.

Podle C. Morleyho, který vede sčítání na poloostrově Bellarine, pozorování usnadňuje skutečnost, že se papoušci pohybují v přehledném terénu a potravu si hledají v pobřežních dunách, na loukách a na golfovém hřišti...

Autozómová dedičnosť neúplne dominantná

Marek Buranský – Nové Zámky

Autozómová dedičnosť – nezáleží na pohlaví rodičov (gény pre popisované znaky sa nenachádzajú na pohlavných chromozómoch). V príkladoch a definícii ide o jej teoretické objasnenie, netýka sa konkrétneho druhu vtákov.

Alely sa rovnako podieľajú na prejave daného znaku. Mutačný gén sa vo fenotype čiastočne prejaví proti nezmutovanému, takže stačí prítomnosť len jedného zmutovaného génu, aby sa mutácie prejavili, získame však len akýsi prechodný fenotyp. Takýto jedinec je jednofaktorový – SF. Aby sa mutácia prejavila úplne, sú potrebné oba zmutované gény – takého jedinca nazývame dvojfaktorový (DF)...

AMARANTI, rod Lagonosticta

Petr Podpěra – Praha

Co to jsou vlastně amaranti? Již samotné slovo amarant zní jaksi nečesky a je více než zřejmé, že bylo do češtiny převzato. Nejspíš z němčiny, kde však asi také původní nebude. Nejsem jazykovědec a také jsem si nedal za úkol napsat nějaký jazykovědný článek, ale článek o ptácích. Jenom mě to jméno trochu vrtá hlavou a mohlo by konec konců i pomoci při snaze o správnější pochopení pravěku chovu ptáků v Evropě a jejich řazení do zoologického systému. Někdo to pojmenování musel použít jako první a vědět, co jej k tomu přivedlo, by znamenalo možnost pochopit mnoho dalšího. Jenže se to ztrácí již v šeru dávno minulého věku.

Dnes víme, že slovo amarant znamená v češtině buď rostlinu laskavec, anebo ptáka. Respektive celý rod drobných zpěvných ptáků. Amaranti pak patří do čeledi astridovitých. A astrildovití jsou dnes v podstatě asi nejpočetnější skupinou ptáků držených v klecích, když uvažujeme o drobných ptácích a pomineme-li kanáry. Jejich chov je relativně bezproblémový, vzhledem k jejich potravě, která je hlavně rostlinná...

Chováme rýžovníky šedé

Pavel Čečil – Planá u Mariánských Lázní

Představovat vám je jistě nemusím. Určitě každý chovatel drobotě měl alespoň jednou pár těchto krásně upravených ptáčků ve voliérce nebo kleci. Jsou to stále uhlazení šedí ptáčci s černou hlavičkou, bílými líčky, nádherným korálově červeným zobákem. Případně je můžete vidět i v mutaci, jako je bílá, strakatá, plavá, šedá, stříbrná... Pro jakou barvu se rozhodneme, je na každém z nás. Všechny mají svůj půvab.

První, co musíme udělat, je zjistit, zda máme opravdu pár. Samec má výrazně zbarvený a silnější zobák než samice. U samce je i kořen zobáku mírně hrubší než u samice. Chce to ale trochu cviku při pozorování. A hlavně je třeba rozlišovat ptáky stejného stáří. Úplně nejjistější rozpoznání je zpěv u samce nebo snůška u samice. Proto se nám může stát, že dva rýžovníci postaví hnízdo, ale nikdy nesnesou vejce. Proč? Jelikož jsou to dva samci. Tím, že je chováme delší dobu pohromadě, se stane jeden více dominantní a druhý se bude, chovat jako samice. A nebude zpívat, ale pokud ho oddělíme, začne nám zpívat a stane se zase samcem. Proto pokud si nejste jisti, rozdělte své rýžovníky jednotlivě to klecí a sledujte, který bude zpívat...

Plodožraví holubi rodu Ptilinopus

Zdeněk Gajdoš – Kunín

Do tohoto rodu se řadí 51 druhů velmi pestře zbarvených holubů, dorůstajících velikosti 15 – 48 cm. Jejich domovem je  Indonésie a ostrovy Pacifiku.

Tento rod nebyl v našich chovech příliš rozšířen, což bude zřejmě souviset s  jejich potravní specializací (plodožraví), menší odolností vůči nízkým teplotám (obzvláště u menších druhů), snůškou pouze jednoho vejce a v neposlední řadě také jejich horší dostupností. Za nákupem se stále musí k zahraničním chovatelům, kde je chov tohoto rodu daleko rozšířenější. V posledním období se u nás situace mírně zlepšila a v našich soukromých chovech se můžeme opět setkat s takovými zástupci, jako je holub černotemenný (Ptilinopus menalospila), holub nádherný (Ptilinopus superbus), holub vínokrký (Ptilinopus porphyrea) a holub malovaný (Ptilinopus pulchellus). Získat ovšem některé vzácnější druhy je v dnešní době i přes jejich vysoké ceny  téměř nemožné, jelikož jsou zahraniční chovatelé zpravidla velmi opatrní a spíše než  prodej svého odchovu preferují  výměnu za účelem získání nové krevní linie nebo jiného druhu pro rozšíření svého chovu...

Sojkovci včera dnes a zítra

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Většina chovatelů měkkožravých ptáků dnes již jen nostalgicky vzpomíná na doby teprve nedávno minulé, kdy byli tito ptáci zcela běžně a za velmi přijatelné ceny dováženi do České republiky.

Timálie čínské a timálie stříbrouché byly dokonce běžně nabízeny v obchodech se zvířaty. Ceny těchto ptáků byly natolik nízké, že se žádný chovatel nesnažil o jejich chov, a většinou je „jen přihodil“ jako doplněk ke zlatým nebo stříbrným bažantům. Případné úhyny se snadno doplnily novým dovozem. V této době k nám firma Farma Aves dovezla desítky druhů timáliovitých, zejména timálií a sojkovců, které se rozptýlily po jednotlivých párech po celé Evropě, neboť mezi našimi chovateli byl zájem minimální. Mnoho párů bylo navíc sestaveno jen „podle vzhledu“, neprováděla se endoskopie ani testy DNA (náklady převyšovaly cenu ptáků), takže řada chovatelů několik let držela dva samce, dvě samičky nebo samce a samici různých druhů. Chovu sojkovců se věnovala jen hrstka nadšenců, neboť pro většinu českých chovatelů byli tito ptáci málo barevní...

Chováme vodní ptáky (2) – krmení

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

Druhý díl našeho seriálu bych rád věnoval pouze tomuto tématu. Krmení, jeho druhy a skladba, technika podávání potravy a vůbec vše okolo této problematiky jsou alfou a omegou úspěšného chovu. Pokud bych sestavil pomyslný žebříček vedoucí k založení smysluplného chovu jakýchkoliv zvířat, na jeho prvních dvou příčkách je pouze krmení a kvalitní chovný materiál. Jinými slovy, pokud mám kvalitní ptáky a umím je správně nakrmit, udělal jsem právě mílový krok k tomu, aby ze mě byl úspěšný chovatel, typ a velikost chovatelského zařízení, jeho vybavenost a další body už nejsou tak důležité. A jak správně nakrmit vodní ptáky, o tom je dnešní příspěvek.

Na první pohled se může zdát, že vodní ptáci, kteří jsou zastoupeni napříč různými řády, jsou tak velká skupina, že sestavit je do několika jednotek, jejichž hlavním jmenovatelem je druh a způsob krmení, je téměř nadlidský výkon. Nicméně pokud se člověk ponoří do dané problematiky, zjistí, že to zase tak nepřehledné není...

Perie – štruktúra, vlastnosti a sfarbenie (1)

Marek Buranský – Nové Zámky

Telo vtákov je pokryté perím. Úlohou perového pokryvu je tepelná izolácia, perie vytvára nosnú a kormidlovú plochu pri lete, aerodynamicky výhodný pokryv tela a je tiež nositeľom sfarbenia, ktoré má dôležitú signálnu funkciu. Perie na tele vtákov nepokrýva 100 % ich pokožky, ale je rozdelené do „ostrovčekov“. Všetky vyššie popísané funkcie nemôže plniť jeden typ peria, podľa jeho úlohy rozlišujeme: 1. kontúrové perie – pennaeconturae, 2. polopáperie – semiplumae, 3. páperie – plumae, 4. vlasové perie – filoplumae, 5. prachové perie – pulviplumae, 6. štetinové perie – vibrisaesetae...

Veterinární poradna: Stresové linie aneb co všechno ještě nevíme o peří

Brian Stockdale, MRCVS, BVM & S

Kvalita peří ptáků je závislá na jejich celkovém zdraví. Stresové linie, jinak hladové pruhy, jsou charakteristické úzké příčné proužky na jinak normálním peří. Stresové linie jsou obvykle v pravém úhlu k podélné ose brka a vznikají během růstu peří.  Obvykle se s nimi setkáváme u ručně dokrmených papoušků jako známkou nekvalitní výživy. Stresové linie se však objevují u mnoha druhů volně žijících. Zkusíme si objasnit některé příčiny vzniku stresových linií a jejich dopad na ptáky. I z vypadaného peří nám dokážou říct mnoho o konkrétním jedinci nebo celém hejnu.

Ptáci potřebují kvalitní peří ke všem svým životním aktivitám – dravci potřebují dohonit kořist, jiní potřebují predátorovi uniknout. I při migraci kvalitní peří ušetří mnoho energie, samička si vybere raději samečka s krásnějším a kvalitnějším peřím. V neposlední řadě hraje peří důležitou roli v termoregulaci. Přepeřování je vlastně k tomu, aby ptáci udrželi vysokou kvalitu svého peří. Způsob přepeřování se liší u různých druhů ptáků a u mláďat či dospělců. Tvorba peří je velmi náročná na množství i kvalitu bílkovin...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz