Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2011

vyšlo v červenci 2011

Chov lorikula modrobradého v ZOO Praha

Antonín Vajdl - Praha

Lorikulové modrobradí byli dovezeni do České republiky ze země původu Vietnamu v roce 1998 v počtu sedmi jedinců. Později bylo pohlaví určeno analýzou DNA na dva samce a pět samic. Jedna samice uhynula ještě v karanténní době do tří měsíců po importu. Zbylých šest jedinců jsme přemístili do zimoviště do menší voliérky 160 x 70 x 160 cm, vedle byli chováni loriové a fíkoví papoušci (loríčci).

Přes letní období jsme lorikuly vždy přemístili do starších venkovních expozičních voliér o rozměrech 3 x 2 x 2 m. Od začátku byli chováni pohromadě a nikdy jsme se nesetkali s náznakem vzájemné agrese.  Ačkoli v roce 2000 uhynula ještě jedna samice, došlo v tomto roce poprvé ke snůšce, která byla ale zničena. V prvních třech letech chovu uhynul ještě jeden samec, takže na konci roku 2001 jsme pracovali s kmenovým stavem 1,3...

Nová systematika papouška žako

Petr Zeman - písek

Papoušek šedý, obecně známý spíše pod názvem žako, patří k nejoblíbenějším a nejznámějším papouškům vůbec. Vděčí za to především svému zajímavému chování, vysoké schopnosti učení či výrazné inteligenci. Se svým žakem Alexem prokázala americká bioložka Dr. I. Pepperbergová při opakovaných nezávislých testech, že jeho inteligence byla zhruba srovnatelná s pětiletým dítětem. Představa takové inteligenční kapacity byla ještě v sedmdesátých letech minulého století zcela mimo veškeré chápání, a to především s ohledem na zcela odlišnou strukturu mozku.

Původně je žako ptákem primárních a sekundárních pralesů centrální a západní Afriky. Lze se s nimi setkat i v galeriových lesích, mangrovech, stromových savanách a rovněž i v obdělávaných oblastech. Primárně se jedná o ptáky z nížin, ale na východě areálu svého výskytu obývají i nadmořské výšky kolem 2200 m. Žijí v párech či malých skupinkách, ale shlukují se (hlavně k nocování) i do obrovských hejn, která mohou čítat až 10 000 kusů...

Chov papoušků Poicephalus

Zdeněk Schiffmann – Benešov

Papoušek senegalský je jediný z rodu Poicephalus, který se u nás chová zhruba od 60. let minulého století. Tenkrát ještě neexistovaly s jeho chovem praktické zkušenosti, a tak jsme jenom improvizovali. Každý chovatel zkoušel něco jiného a zkušenosti se vzájemně předávaly. Myslím, že je u nás jako první odchoval pan Paukner z Prahy – Podolí, ke kterému jsem tenkrát chodil pro rady. Bylo to v polovině 60. let.
 
Postupně jsme poznali, jaký je rozdíl mezi samicí a samcem (když se povedl první odchov a spodní krovky ocasní byly nazelenalé). U samců byly vždy čistě žluté – já jsem nikdy neměl samici, jež by byla pod ocasem tak čistě žlutá jako samec. Už po prvním přepelichání se barva začíná měnit, přestože existují i další patrné rozdíly, a to je tvar hlavy a zobáku. Zkušený chovatel to většinou rozezná, ale někdy se nacházejí v hnízdě tzv. hraniční typy, tj. např. u dvou mláďat je jasné na první pohled, o jaké pohlaví jde, ale jedno může být nejisté...

Amazónci rodu Pionites

MVDr. George A. Smith – Velká Británie

Amazónci jsou přizpůsobeni životu v korunách stromů a v křovinách na okrajích lesů, takže schopnost šplhat je pro ně důležitější než potřeba létat. Predátorům unikají tak, že rychle vletí do nejbližšího houští či hustě olistěného větvoví. Amazónci jsou poměrně hluční, ale naštěstí nevydávají skřeky, díky nimž se například aratingové nestávají častějším objektem zájmu chovatelů. Některým chovatelům jejich kontaktní volání připomíná racka, ozývajícího se nad mořem. Toto kontaktní volání udržuje hejno pohromadě a jeho poněkud pronikavější verze varuje ostatní před případným nebezpečím. Kdykoliv jsem na tyto ptáky narazil ve volné přírodě, téměř vždy to bylo právě díky jejich typickému volání, bez nějž bych si jich s největší pravděpodobností ani nevšiml.

Během jedné své návštěvy Jižní Ameriky jsem spatřil hejno amazónků, krmících se rýží na rýžovém poli, tedy na posekaných a svázaných snopech rýže, jež byla ponechána na poli na proschnutí...

I. Odchov kakadu brýlového v ČR

MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Chovu papoušků se věnujeme řadu let. Původně byl v našem chovu zastoupen pouze rod Amazona, před osmi lety jsme paletu druhů rozšířili o dva druhy kakaduů. Během let 2006 – 2010 se nám podařilo získat několik exemplářů kakadu brýlových.

Sestavili jsme pár, který jsme ubytovali ve voliéře s venkovním výletem o rozměrech 1,8 x 3 x 2,2 m. Vnitřní část ubikace měří 2 x 3 x 2,2 m. Věk ptáků byl v době získání tři (samice) a čtyři roky (samec). Hned na začátku jsme zjistili, že se jedná o velmi aktivní a činorodé papoušky. Rychle prozkoumali celou voliéru a vyzkoušeli „slabá“ místa. Síla jejich zobáku je skutečně velká.

Oba ptáci z páru byli už době získání dobře zvyklí na přítomnost člověka. Samec se nechal hladit a v přítomnosti lidí se velmi rádi předváděli. Toto chování jim zůstalo. Zbylí ptáci ochočeni nebyli, ovšem ani ti nijak nezaostávali, co se týká okusování větví, vyhazování misek atd...

Vznik pracovní skupiny přírodních agapornisů (PS AG)

Karel Novák - koordinátor PS AG KPEP & CZAC

V poslední době se objevují v odborném tisku stále více články o nutnosti chovu přírodních forem papoušků. O smysluplnosti tohoto chovunení sporu. Na dané téma již bylo napsáno hodně a nechtěl bych opakovatjiž řečené. Chtěl bych spíše touto formou oslovit co nejvíce chovatelůpřírodních forem agapornisů.

Co se děje na poli chovu agapornisů, nemusím zkušeným chovatelům připomínat. Velký nástup mutací pomalu, ale jistě vytlačil přírodní formy na okraj zájmu – ovšem v posledních zhruba pěti letech se začíná „karta obracet“. Dříve opomíjené přírodní a zejména běžné druhy, jako jsou agapornisové Fischerovi, škraboškoví, růžohrdlí, atd., je dnes problém v odpovídající kvalitě a standardu sehnat. To je jeden z důvodů, proč vzniká tato pracovní skupina...

Na návštěvě u chovatele – Ksandrovi, Nenačovice

Mgr. Jan Sojka - Popovice

Po půl roce jsem se dostal opět na burzu do Kladna. A když už jsem byl tak daleko od rodné hroudy, rozhodl jsem se, že navštívím nějaký zajímavý chov, abych něco viděl a také aby bylo o čem psát do časopisu. Shodou okolností jsem pár dní před svým výletem do Kladna telefonoval s paní Šárkou Ksandrovou, o níž vím, že má zajímavou kolekci papoušků, a ta mi říkala, že až pojedu kolem, mám se zastavit podívat na modré rozely pestré. A tak jsem toho využil. V sobotu navečer jsem jí zatelefonoval a vše domluvil.

Nedělní burza v Kladně se nijak neliší skladbou nabízených ptáků od jiných podobných burz u nás. Možná je zde vystaveno více drobotiny, ale to je pouze můj subjektivní názor. Nicméně celá akce skončila nečekaně brzy a před desátou jsem již upaloval do Nenačovic, kde paní Ksandrová bydlí.

Po menším bloudění jsem byl za půl hodinky u domovní brány. A zde mne čekalo první překvapení. V celém areálu rodinného domu byla nějaká zvířata. Hned u brány jsem viděl krásnou voliéru s okrasnými holuby, naproti ní pak voliéru se sovicemi sněžnými...

Okénko z cest: V ráji zoborožců

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Pohled z Cessny letící nízko nad deltou Okawanga je úplně stejný jako při mnohokrát sledovaných pořadech na přírodopisných televizních programech. Pozorování pasoucích se stád slonů, buvolů, žiraf a antilop z ptačí perspektivy, vyhýbání se dešťovým mrakům i hejnům čápů marabu letících přímo proti čelnímu sklu letadla a nakonec úprk stáda zeber z přistávací plochy. Konečně jsme tady, v místech, kam nevedou žádné cesty, není internet ani signál žádného mobilního operátora. Oblast Kwando-Linyanti je územím té nejdivočejší, lidskou rukou nedotčené Afriky.

Botswana je svou rozlohou osmkrát větší než Česká republika, počtem obyvatel se však blíží Praze. V této nádherné zemi, s hustotou dvou obyvatel na kilometr čtvereční nejsou žádné chudinské čtvrti jako v ostatních státech Afriky, není v ní žádný průmysl, neprovádí se v ní žádná činnost, která by jakkoliv narušovala ráz krajiny a měnila životní prostředí zvěře...

Tipy pro chovatele: Nové zkušenosti s Aloe vera

Miloš Máca – Jaroměřice n. Rokytnou

Skutečně jsem překvapen velkým zájmem o vyzkoušení zejména Aloe Berry Nectaru pro výživu našich opeřených kamarádů. Ovšem největší radost mám z velmi dobrých ohlasů, potvrzení mých vlastních zkušeností, že vidíte citelné zlepšení i takových stavů, které už řada chovatelů považuje za neřešitelné.

Ještě musím zmínit jeden fakt – tyto přírodní přípravky jsou čisté přírodní zdroje, uchované v obalech výrobci, kteří je připravují pro lidi. Důležitá je kvalita pěstování, zpracování a stabilizace tak, aby přírodní vlastnosti neztratily svou sílu. Chápu, že někdo trvá na atestech veterinárních, ovšem to není v mé kompetenci. Jen jsem chtěl předat své vlastní zkušenosti s výrobky, které sám osobně používám a osvědčily se mi i pro ptáky v mém chovu...

Ohlédnutí za uplynulým rokem

Josef Piskora – Městská Habrová

Přečetl jsem si dnes v červnové Nové EXOTĚ úvodní sloupek p. Veselého a trochu jsem zavzpomínal. V těchto letech totiž mám nejraději v ptačí místnosti křesílko a pozoruji, co se v klecích a voliérách děje, než abych oplýval nějakou pracovní aktivitou. Přesto jsem si vzpomněl, že jsem něco ohledně našich výstav napsal do počítače. Tak jsem to tedy oprášil. Mám dojem, že to bude aktuální i letos.

Vážení čtenáři, chtěl bych se s vámi podělit o vlastní pocity a poznání z některých výstav právě uplynulého roku. První výstavou, kterou jsem navštívil a též se zúčastnil jako vystavovatel, byla Speciální výstava drobných exotů v Plzni. Byl jsem překvapen druhovým obsazením. Součástí výstavy byla bodovaná expozice drobných exotů. Můj dojem byl příjemný. Ptáky posuzovali zkušení posuzovatelé pan Cibulka a pan Podpěra. K těmto verdiktům nebylo co dodat...

Příprava kanárů na výstavy – klecová drezúra

Lubomír Veselý – Olomouc

Stále probíhá chovná sezóna, což nikterak nebrání tomu, aby měl chovatel už vytipované jedince z předešlého hnízdění, kteří by eventuálně splňovali požadavky toho či onoho standardu pro exotické ptactvo, a to je prvním předpokladem k obeslání některé z výstav konaných v letošním roce.

Chtěl bych se trochu věnovat nejzákladnějším návykům u kanárů před tím, než se na výstavě vypustí do výstavní klícky. Někdo by patrně mohl namítat, proč je kolem toho tolik řečí. Kanár se prostě chytne ve voliéře a šup s ním do výstavní klícky někde v kulturním domě. Nicméně stejně jako každý sport, má i vystavování exotického ptactva jistá pravidla, která je nutno dodržovat. Za nejdůležitější k přivyknutí opeřenců na výstavní podmínky považuji jejich znalost pití z napáječky, která je součástí každé výstavní klícky...
                                        

Kříženci s hýlem

Renzo Esuperanzi – Itálie

Kříženec hýla, který se má stát vítězem a šampionem výstavy, musí svou kondicí i vzhledem předčit jednoho i druhého z rodičů. Hýl není příliš příbuzný s ostatními pěnkavovitými ptáky, ale lipochromově červená barva v jeho zjevu je natolik přitažlivá, že chovatelé s naprosto mimořádným zaujetím usilují o odchov jeho kříženců.

Avšak i postava hýla ovlivňuje výsledný zjev kříženců. I s běžnými partnery je potomstvo vždy přesvědčivě unikátní a senzační. Všichni kříženci mají nádherné zaoblené tvary a hedvábné opeření. Samičky jiných pěnkavovitých (např. pěnkavy obecné) při spojení s jinými partnery, a to zejména na počátku chovné sezóny, obvykle setrvávají dlouho v šarvátkách obdobně jako samečci, nechtějí partnery přijmout, pokouší se je zastrašit a odradit...

KUBÁNKY – rod Tiaris

Petr Podpěra – Praha

Kubánky jsou drobní ptáci z řádu pěvců, které současná systematika řadí do čeledi strnadovitých – Emberizidae. Mám s tím jisté problémy. Neznám totiž jasné a nezvratné znaky, které by měly kubánky vykazovat, na jejichž základě byly zařazeny do této čeledi. Neboli neodpovídají mé představě skutečného strnada.

Kdysi přede mnou jeden vystudovaný biolog, s kterým jsem vedl dlouhé polemiky, řekl: „Já tedy nevím, proč to nedělají na základě jejich chování.“ Myslel tím práci systematiků a dělení ptáků do taxonů. Je v tom základní otázka. Proč? Dalo by se o tomto námětu diskutovat celé dny, týdny, měsíce nebo snad i roky, aniž bychom se dobrali přijatelného výsledku. Přičemž všechny aspekty, které si vůbec dokážeme představit, mohou být ve hře. Třeba kdokoli, kdo vůbec vystudoval biologii, o sobě mnohokrát prohlašuje, že je systematikem. To je bohužel základní nepravda. Není často ani ornitologem, natož pak systematikem...

Panenky a jejich chov

Ing. Ivan Hájek – Chrudim

Přestože v současné době panenky ve svém chovu nemám, chtěl bych se podělit o své zkušenosti s jejich chovem. Choval jsem je asi 10 let a odchovával pravidelně hnědoprsé, bělohlavé, černohlavé, muškátky i tříbarvé. Myslím, že popisování vzhledu těchto exotů je zbytečné. V současné době je na trhu dostatek odborných publikací a na internetu jsou popsány i zobrazeny. Moc atraktivními barvami sice neoplývají, ale jejich stálá uhlazenost a kombinace kontrastních barev z nich dělá velice přitažlivé a oku lahodící exoty. Přesto se mi zdá, že nejsou mezi našimi chovateli tolik rozšířené. Možná je to i cenou, která se za poslední roky z důvodů zákazu dovozu zvýšila. Také odchov není jednoduchý a vyžaduje určitý soulad daných podmínek k chovu.

První podmínkou je sestavení kvalitního harmonizujícího chovného páru. Samce od samičky rozeznáme nejlépe podle zpěvu...

Pár slov o timálii čínské

Tadeáš Příhoda – Třemošná

Ve své domovině obývá křovinatou buš a podrosty deštných pralesů. Domorodci chovají samečky jednotlivě v kleci pro krásný zpěv a zbarvení, krmí je kousky ovoce, různými plody a vařenou rýží.

Pro chov v našich podmínkách je nejlepší voliéra zarostlá zelení, ale odchov je možný i ve větších bednových klecích s otevřenou přední stranou. V těchto klecích ptáci při troše trpělivosti zkrotnou a někdy i zobou z ruky. V zarostlých voliérách je málokdy spatříme, protože se zde skrývají v nejhustším porostu.

K hnízdění nabídneme hnízdní košík nebo drátěnou podložku, které si vystelou trávou, kořínky rostlin a kokosovým vláknem. Hnízdo by mělo být vždy skryto v zeleni. Snáší 3 – 4 vajíčka světle modrozelené barvy s hnědými skvrnami. Samička na nich sedí 12 – 13 dní. Sameček ji někdy střídá. Pro odchov mláďat je velice důležitá živá potrava... 

Tukani – krasavci jihoamerických tropů

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

Různé skupiny ptačích druhů podléhají u chovatelů na celém světě jakýmsi módním vlnám. Sice se mi to moc nelíbí, ale jedná se o celkem logický fakt, chovatelé preferují atraktivní druhy ptáků, kteří jsou něčím výjimeční. Už nestačí jen pestré opeření či kvalitní zpěv, nastupují i jiné požadavky na atraktivitu. Proto jsme svědky nastupující popularity turak a především zoborožců. Přesto se v naší republice najde jedna ptačí čeleď, která se přes všechny uvedené skutečnosti krčí na chvostu zájmu chovatelů. Řeč je o tukanech a arassariích, jak se nazývají menší druhy krásných zástupců řádu šplhavců.

Jak jsem již naznačil, tukani patří do řádu šplhavců (Piciformes), kam kromě čeledi tukanovitých (Ramphastidae) jsou zahrnováni ještě zástupci datlovitých, vousákovitých a medozvěstkovitých. Počet druhů tukanů se podle jednotlivých systémů liší, všeobecně uznávaných druhů je cca 35, přičemž řada z nich se dále dělí na různé poddruhy. Tak prosím, berte uváděný systém s patřičnou rezervou...

Čírka sibiřská (bajkalská)

Mgr. et Ing. Tomasz Doroń – Osmolice ( PL)

Tato nevelká kachna patří do skupiny devíti blízce příbuzných druhů, které v angličtině i češtině nazýváme čírkami (ang.: Teal). Je to zástupkyně nejpočetnějšího řádu vrubozobých (Anseriformes) rodu Anas. Někdy však bývá klasifikována spolu s dalšími čírkami do rodu Nettion. Vědecký popis druhu vznikl v roce 1775 a pořídil jej německý zeměpisec a chemik Johann Gottlieb Georgi (1729 – 1802). Vycházel z exempláře získaného (během jeho výpravy na Sibiř) v okolí Irkutska u Bajkalského jezera. Je to monotypický druh, netvoří poddruhy.

U tohoto druhu je zřejmý pohlavní a sezónní (u samce) dimorfismus. Dospělý kačer ve svatebním hávu je v paprscích slunce jistě jedním z nejkrásnějších představitelů celého rodu Anas. Na hlavě je v takových podmínkách krásně vidět charakteristická struktura žlutě zelených fleků lemovaných (aby se zvýraznily barvy) bílou čárou. Vrcholek hlavy je hnědě černý...

Veterinární poradna: Humínové kyseliny v chove exotických vtákov

Marek Buranský - Nové Zámky

Humínové látky vplývajú na aktivitu hladkej svaloviny, zlepšujú využitie živín a konverziu krmiva, vyvolávajú zvýšenie priepustnosti bunečných membrán a uľahčujú tak transport minerálnych látok z krvi do buniek.

Bol preukázaný pozitívny vplyv humínových látok aj na metabolizmus bielkovín, minerálnych látok a zlepšenie ochrany organizmu a adaptačné schopnosti u zvierat. Po použití humínových kyselín, ktoré pokryli otvorené nervové zakončenia v sliznici, bolo u ciciakov s poškodením črevnej sliznice pozorované zníženie podráždenosti a reakcie na stresové podmienky.

Skrmovanie humínových látok môže ovplyvniť zloženie črevnej mikroflóry. Niektoré kmene Eubacteria a Actinomycetes izolované z pôdy sú schopné produkovať antibiotiká. Preparáty rašeliny majú priaznivý vplyv na ochranu organizmu proti vírusom. Mechanizmus antivírového účinku spočíva vo viazaní vírových častíc a zabránení ich prenikaniu na bunečný povrch...

Číslo 06/2017

vyšlo v červnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz