Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2009

vyšlo v červenci 2009

Chov trichy orlího v rezervaci Al Wabra (2)

Autor: Richard Switzer – Katar

Harmonické páry spolu mohou zůstat po celý rok. Je dobrým signálem, když partneři vyhledávají blízkost druhého, vzájemnou péči o peří nebo partnerské krmení můžeme u tohoto druhu pozorovat jen zřídka. Při seznamování nového páru musíme postupovat velmi pomalu a obezřetně. Je třeba si dávat maximální pozor, jelikož tricha orlí je během chvilky schopen jedince stejného druhu usmrtit. Chování ptáků je očividně nepředvídatelné. V roce 2004 byla v AWWP usmrcena samička samečkem, se kterým žila v páru tři roky. Ještě dvě hodiny před tragickým incidentem sameček nevykazoval žádné známky agrese. Poté své partnerce v krátkém čase způsobil těžké poranění hlavy, nohou a krku, což nakonec skončilo její smrtí. Období hnízdění začíná v Kataru obvykle v dubnu, kdy ptáci zvětšují dutiny v palmových kmenech. Páry jsou nyní velmi aktivní. Na určité místo ve voliéře si snášejí třísky z palmy. Místo se nenachází přímo pod vybraným kmenem, ale až o několik metrů dále. Ptáci si při hrabání v hnízdě na a do peří naberou třísky a ty potom ze sebe setřepou na místě, na které neustále nalétávají. Naši ptáci hloubí v kmenech palem 1,2 m hluboké dutiny. V období rozmnožování si páry, zejména samečci, svá hnízdiště velmi energicky brání...

Odchov pyrury zelenolícího – modrá skořice

Autor: Luboš Jedlinský – Záměl

Chov pyrurů je ve většině případů snadný až na pár výjimek. Ochotně přijímají veškerou předkládanou potravu, hlavně co se týče ovoce a zeleniny. Když se jim zajistí dostatečně prostorné zázemí a dostatečná teplota – hlavně v zimním období, můžeme usilovat i o jejich odchov. Ne vždy však všechno probíhá podle představ chovatele a je třeba prolomit různá úskalí, aby se vše podařilo. Pokud ovšem sestavíme dobrý pár, který si vyhovuje, jde všechno podstatně snadněji. Při sestavování páru volíme přirozený výběr z několika dospělých jedinců. Tento způsob většinou bývá vstupenkou k podařenému odchovu. Bohužel u mutačních ptáků není až taková možnost, neboť u nás v ČR nejsou ještě tolik rozšířeni jako ptáci přírodních barev. O to větší byla radost z mých odchovaných, byť jen dvou mláďat. Chovný pár chovám celoročně v menší klícce ve vytápěné místnosti. Klec je dlouhá 210 cm, vysoká 110 cm a široká okolo 50 cm. Budku mají ptáci zavěšenu zvenčí klece, ta má rozměry dna 20 x 40 cm, výška činí 30 cm a vletový otvor 7 cm. Budku ptáci navštěvovali téměř po celou dobu, co je vlastním, avšak nic se nedělo. Navštěvovali ji zejména v noci – nocovali v ní. Na jaře loňského roku snesli pět vajíček, bohužel postupem času se ukázalo, že jsou neoplozená...

I. Odchov pyrury žlutokřídlého v ČR

Autor: Jan Sládek & Zdeněk Vandělík

Když jsme v pátek s přáteli chovateli jeli na seminář k našim sousedům na Slovensko do Kálnice, tak jak jinak jsme debatovali než o našich papoušcích, aby nám cesta lépe utekla. Povídali jsme si kdo co odchoval, co ještě sedí a tak podobně jak už to mezi chovateli bývá. Právě v tuto chvíli jsem se dozvěděl, že můj velice dobrý kamarád ,,strejček“ Zdeněk Vandělík z Jiren u Prahy, odchoval pyrury žlutokřídlé. Ze všech dostupných informací jsme se shodli že se jedná o první odchov tohoto druhu v České republice. Po vysvětlení jak vše probíhalo mě Zdenda požádal o napsání stručného článku z nedostatku času kvůli pracovní vytíženosti. Tyto překrásné pyrury žlutokřídlé do chovu Zdeňka Vandělíka přivezl před třemi lety z Loro Parku na Tenerife Honzík Sojka. Do chovu byli dovezeny dva páry, které byly umístěny v chovné ubikaci do menších voliér. Po celou dobu se páry projevovali velice harmonicky, ale o hnízdění zatím zájem nejevily. Letos po dostavění nového bloku voliér byly pyrury přemístěni, do nového chovatelského zařízení. Vnitřní záletová část má rozměry 100 x 70 x 150 cm (hloubka, šířka, výška) a výletová část má 150 x 150 x 70 cm (hloubka, výška, šířka). V záletové části byla nainstalována budka, která má základnu 25 x 25 cm a výšku o 60 cm. Průměr vletového otvoru je 7 cm...

Určíme správně amazoňana žlutohlavého panamského?

Autor: James J. Muchy – USA

Amazoňan žlutohlavý panamský patří svým domovem do Kolumbie, západní Panamy a k břehům tichomořských ostrovů. Pro svou jemnou povahu a verbální schopnosti je velmi ceněn a oblíben. Tento středně velký amazoňan je jedním z nejčastěji zaměňovaných poddruhů mezi tzv. žlutohlavými amazoňany. I přesto, že se vyznačuje řadou podstatných rozdílů ve svém fenotypu (souhrn zevních znaků). Jednotlivé poddruhy amazoňanů žlutohlavých lze mezi sebou zaměnit zejména u mladých, ne zcela vybarvených jedinců. Mezi nejčastěji zaměňované druhy patří právě amazoňan žlutohlavý panamský (Amazona ochrocephala panamensis) a amazoňan žlutohlavý surinamský (Amazona ochrocephala ochrocephala). Mnohokrát je při prodeji mylně nabízen vzácnější „panamec“, ale ve skutečnosti prodáván „surinamec“ či jejich vzájemný kříženec. Každým rokem dostávám od majitelů papoušků nejméně tucet dopisů s žádostí o identifikaci dle přiložených fotografií. Někteří jsou nefalšovaní panamští, většinu z nich ovšem identifikuji jako mnohem běžnější druh amazoňana žlutohlavého surinamského. Fotografie přiložené k tomuto článku poukazují na výrazné rozdíly mezi oběma poddruhy...

Umělý odchov mláďat papoušků kakadu (3)

Autor: Milan Bartl – Královopolské Vážany

Kakadu růžový je jedním z nejčastěji zastoupených druhů v našich chovech. Populární je nejen pro svou cenovou dostupnost, ale také pro skromné nároky na zimování. Zimuje se podobně jako australští papoušci v nevytápěných prostorách, hnízdí velmi brzy zjara, někdy už koncem zimy. Svým vzhledem je to kakadu, který se postavením těla malinko vymyká charakteristické vzpřímené postavě kakaduů. Bílá až šedá barva se střídá s růžovou až fialovou. Kombinace těchto barev je velmi podmanivá. Kakadu růžové jsme dokrmovali od vylíhnutí a od věku 25dní z důvodu oškubávání rodiči. Jedno mládě už bylo dost poraněné, mělo otevřené rány na křídlech a na hlavě. Další jedinec k nám přijel ještě ve vajíčku, které bylo poškozené. Sám bez asistence by se nevyklubal. Po vylíhnutí neměl ještě vtažený žloutkový váček. Ten bývá nejzranitelnějším místem a bránou infekce. V mnoha případech mládě s nevtaženým žloutkovým váčkem uhyne. Přes moje pochyby jedinec zabojoval a vše v pořádku ustál...

Kakadu tenkozobý – výjímečný papoušek

Autor: Ing. Tomasz Doroń – Osmolice, Lubelszczyzna (PL)

Za letu působí dojmem velkého papouška s velkou hlavou a krátkým ocasem. Aktivní let je občas přerušován krátkými úseky plachtění, kdy křídla jsou trochu svěšena směrem dolů. Létá poměrně rychle. Během letu ptáci mezi sebou udržují hlasový kontakt. V rámci jiných druhů kakaduů si lze tento druh splést pouze s jeho nejbližšími příbuznými: kakaduem hrabavým a naholícím. První z nich je trochu větší nežli popisovaný druh, má delší chocholku a růžově červené skvrny má pouze na hlavě, u kořene zobáku. V přírodním prostředí je takřka nemožné potkat oba dva tyto druhy na jednom území, protože žijí na různých koncích Austrálie. Samozřejmě může dojít k situaci, že na území výskytu jednoho z těchto druhů se objeví ten druhý v důsledku zásahu člověka (např. druhý druh ulétl ze zajetí). Avšak kakadu naholící sdílí území výskytu s kakaduem tenkozobým na severním cípu výskytu tenkozobého. Je stejně veliký a nejlepším rozpoznávacím znakem je opět absence růžových per na hrudi. Navíc zobák naholícího je mnohem kratší, lze říci, že „typický“ pro většinu kakaduů. Tento druh vydává charakteristický chechtavý hlas, znějící: „ri-rip” nebo „virap”. Je vydáván v poněkud vyšším tónu a je měkčí nežli u kakadu naholícího. Jsou známy také jiné pisklavější zvuky a hrubě znící vrzavý poplašný signál s vyšším tónem nežli u kakadua žlutočečelatého (C. galerita). Kakadu tenkozobý je endemickým druhem jihovýchodní Austrálie. Žije na území od jižní Viktorie a jihozápadní části Nového Jižního Walesu až po jihovýchodní část státu Jižní Austrálie...

Tyrkysové mutace agapornisů růžohrdlých

Autor: P. Micaelle & F. Taburet – Francie

První zmínky o agapornisovi růžohrdlém v tyrkysové mutaci pocházejí z roku 1975, kdy jeden belgický chovatel poprvé zaznamenal odchov této mutace u svého páru agapornisů růžohrdlých. Postupem času získala uvedená mutace označení počínaje modrou pastelovou až po modrou. Ve skutečnosti však nejsou tito ptáci vůbec modří. Aby k tomu došlo, muselo by být veškeré přítomné barvivo označované jako psittacin zablokováno. V případě agapornisů růžohrdlých je přítomen psittacin červený a psittacin žlutý. U tyrkysové mutace dochází jen k částečné redukci tohoto barviva. Redukce u těchto ptáků dosahuje 90 % na těle a 60 % na křídlech. Na přední části těla jim zůstává lehký růžový závoj...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Ke konci dubna bylo v Loro Parque Fundación okroužkováno 387 mladých papoušků 86 druhů a podruhů, což je rozhodně více než loňské celkové číslo. Měsíci květnu hvězdy opravdu přály, jelikož se můžeme pochlubit prvním úspěšným odchovem v rámci Evropy. Před nedávnem jsme vás informovali o loňském dovozu tří nových druhů papoušků z Mexika, jež vyrostly v zajetí. Jednalo se o araru hnědočelého (Rhynchopsitta terrisi), amazónka bělohlavého (Pionus seniloides) a šest tiriků kobaltových peruánských (Brotogeris cyanoptera gustavi), kteří poprvé překročili hranice Evropy. Po úspěšném pobytu v karanténě byli tirikové kobaltoví peruánští důkladně prohlédnuti a výsledkem bylo určení dvou samečků a čtyř samiček. Dva páry byly umístěny do vhodných hnízdních klecí a v dubnu tohoto roku se jednomu z nich podařilo zahnízdit a pochlubit se snůškou čtyř vajec, přičemž všechna byla oplozena...

Na návštěvě u chovatele – Miroslav Jurčo, Dolné Otrokovice

Autor: Marek Buranský – Nové Zámky

Keď si chovateľ vtákov predstaví Južnú Ameriku, vynorí sa mu v mysli dažďový prales s obrovskými stromami, lianami, našimi izbovými rastlinami v gigantických rozmeroch, vlhký vzduch, zvuky a pazvuky všetkých možných zvierat, plejáda vôní a vnemov, ktoré v našich zemepisných šírkach nezažijeme. No, priznajme si, kto z nás by sa netúžil ponoriť do sveta, kde vládne nespútaná panenská príroda a kde človek predstavuje len nepatrnú časť. Kde si uvedomí, že nie je korunou tvorstva a že za kráľa živočíchov sa pasoval akosi samozvane. Vlastne až tam zistí, že ani nie je na vrchole potravinového reťazca, čo mu život v mestách akosi vsugeruje, ale že ho kľudne zožerie veľká mačka, alebo iný dravec z pralesa. Ale keďže sme chovatelia exotických vtákov a máme kladný vzťah k prírode a sme zvedaví na všetko operené, asi by sme hlavy mali zdvihnuté k vrcholcom stromov a hľadali operence, ktoré sú v tejto časti sveta naozaj unikátne. Mám na mysli najmä veľké papagáje a špeciálne ary. S priateľom J. Sojkom sme zatúžili aspoň trochu sa pohrúžiť do takéhoto sveta. Ale paradoxne vybrali sme si na to malú dedinku Dolné Otrokovce pri Hlohovci, na návšteve u chovateľa pána Miroslava Jurču. Neprivítali nás obrovské stromy z pralesa, ale mierne pahorkatá sýto zelená príroda a samozrejme pán Jurčo s jeho milou manželkou. Na návštevu k p. Jurčovi sme sa vybrali aj preto, že sa mu ako prvému na Slovensku podaril úspešný odchov ár horských (Propyrrhura couloni), čo je naozaj veľký úspech. Preto nás zaujal jeho chov všeobecne, a špeciálne táto významná udalosť. Takže skúsime položiť pár otázok o chove a aj o spomenutom zaujímavom odchove...

Kaleidoskop informací

Autor: Redakce

Nová perspektiva v boji s PBFD – česky onemocnění opeření a zobáku papoušků – chovatelské veřejnosti známé spíš pod zkratkou PBFD či cirkovirová infekce, bylo poprvé popsáno v první polovině 70. let. Tehdy se jednalo o klasické případy chronických infekcí, kdy ptáci trpí vadami růstu peří a deformacemi zobáku a drápků. V 80. letech byl poprvé konečně objeven a popsán původce nemoci, který patří do rodu Circoviridae. Virus způsobující PBFD je zkoumán již víc než 20 let. Mezitím byly izolovány další nejrůznější circoviry, např u lidí, prasat, holubů, kanárů atd. Každý circovirus je velmi specifický. Vzhledem k tomu, že PBFD je velice nakažlivá infekce, měl by být každý testovaný jedinec důkladně vyšetřen. Circoviry se drží v krvi, peří, kostní dřeni a kloace. Negativní výsledek testu pomocí PCR ještě neznamená jednoznačný důkaz, že se virus v organismu nevyskytuje. Může se totiž docela dobře stát, že k testu je použito peří neobsahující virus, rovněž v testované kapce krve nemusí nutně virus být obsažen...

Průběh párování u zpěvných kanárů

Autor: Miloslav Macán – Staňkov

Samičky mají v každé kleci zavěšeno plastové hnízdo s plstěnou vložkou a dostatek stavebního materiálu. Vzhledem k tomu, že mám místnost pro odchov na půdě, kde je nižší vlhkost vzduchu, používám jako vystýlku hnízd mech nahrabaný na zahradě. Ten si podrží v sobě více vlhkosti a mláďata se pak snáze klubou z vajíček. S prodlužujícím se dnem, zvyšující se teplotou v místnosti a přicházejícím jarem začínají samičky volat partnery. Slyší-li jejich zpěv, začnou se prohýbat na bidle (dělají kolíbku), začínají nosit mech a stavět hnízdo. To je signál, abych k takové pustil do klece partnera, předem mnou podle zpěvní hodnoty vybraného. Většinou ihned dojde k páření. Pokud se tak stane, nechám oba spolu dál. V případě, že se perou, samečka opět odeberu a zkusím jej vrátit v jinou denní dobu nebo druhý den. Pokračují-li mezi nimi šarvátky i několik dní, stávajícího samečka nahradím jiným. Bývá dobré, má-li nový samec i jinou barvu, pak ho partnerka snáze přijme. Za 5–7 dní od prvého páření se objeví v hnízdě první vajíčko. Samičky snášejí mezi 5. a 8. hodinou ranní. Vajíčka odebírám a stavím do krabičky naplněné řepkou špičkou dolů. Krabičky jsou označeny číslem samičky, aby nedošlo k záměně...

Chovatelská praxe: Amadina běloprsá

Autor: Josef Piskora – Rychnov n. Kněžnou

Chovatelská praxe tohoto elegantního ptáčka není zcela jednoznačná. K obrazu poznání chovatelských úspěchů a neúspěchů začnu opisem některých poznatků různých autorů z knihy p. R Víta (Astrildovití pěvci). Ojedinělé dovozy amadin běloprsých přišly do Evropy teprve okolo r. 1870 a 1880. Častěji byla nabízena od r. 1892 (Houth). Od roku 1914 až do roku 1924 chyběla na trhu úplně. Objevila se znovu v letech 1951 – 1952. Pan R.Vít, jak uvádí ve své knize, choval v letech 1955 – 1959 více párů. Ptáci byli umístěni ve venkovních, také i ve skleníkových voliérách, dá se říci v ideálním prostředí, a úspěch se nedostavil. Teprve když v roce 1960 hnízdo postavili v keři pámelníku, hnízdění bylo úspěšné. Po skončeném hnízdění začali ptáci znovu tokat, ale k hnízdění nedošlo. Podle Vojgta (1939) obvykle podruhé nezahnízdí, většinou jen jednou v roce. Steiner uvádí, že amadiny hnízdí několikrát po sobě. Hnízdo stavějí v budkách, které jsou maskovány větvemi jehličnatých stromů, rákosovými nebo travními stvoly (Neunzig). U Mamloka nestavěly nikdy v budkách, ale výhradně v bambusovém houští. To jsou stručné chovatelské zkušenosti významných ornitologů a chovatelů s amadinou běloprsou. V této době byly dovozy těchto ptáků možné. Jak je uvedeno v knize p. Víta, dovozy skončily v roce 1963...

Chov perliček supích v Polsku

Autor: Robert P. Sobecki – Budzów (PL)

Vyskytuje se v jihovýchodní Africe. Nejčastěji se s ní lze setkat na území Somálska, Etiopie a Keni. Žije také v Tanzánii. V dřívější době se její populace vyskytovala rovněž v jihovýchodní Ugandě. Jejím prostředím je suchá savana anebo polosuché travnaté území s akáty a keři. Řídce zarostlé břehy řek a výjimečně lesy na mírných pahorkatinách (např. hory Marsahit v Keni). Perličky supí žijí v hejnech. Ta čítají zpravidla 20 – 30 kusů. V období sucha však byla v okolí zdrojů vody pozorována i obrovská hejna s několika sty jedinci. Hejno obvykle sídlí v porostech, kde je hodně potravy, když je horko, potravu vyhledává na stinných místech. Živí se semeny, výhonky, listy, bulvami, oddenky a také hmyzem, slimáky, malými ještěrkami a žábami. Potravu perličky obvykle získávají ze země, kterou rozhrabávají svýma silnýma nohama. Na některých územích jsou nuceny žít bez vody a jinde místa s vodou navštěvují každý den, nežli se vydají spát. Nocují obvykle na větvích akátů. Tito ptáci chodí nebo běhají v porostech, létají jen zřídka, převážně pokud cítí ohrožení. Dorozumívají se pískavým, kovově znějícím, drkotavým – chink-chink-chink-chinka-cheek-cheek-chiekerr-chiekerr. Rozmnožovací sezóna začíná s počátkem období dešťů. Perličky supí jsou monogamické...

Holoubek skořicový a jeho chov

Autor: Mgr. Jerzy Ćwik – Tarnowiec (PL)

Holoubek skořicový patří do rodu Columbina, kam také patří holoubek zlatozobý (C. cruziana), holoubek malý (C. minuta), holoubek pruhokřídlý (picui) (C. picui), holoubek Buckleyův (C. buckleyi) a holoubek vrabčí (C. passerina). Rod Columbina tvoří skupinu malých holoubků, vyskytujících se na obou amerických kontinentech. Největší plochu obývá právě holoubek skořicový. Lze se s ním setkat na obrovském území táhnoucím se od Argentiny až po jižní státy USA, jako je Texas nebo Kalifornie. Za to ve značné míře vděčí lidem, protože se skvěle cítí v prostředí, které změnila lidská činnost. Vymýcení pralesů totiž vytvořilo ideální prostředí pro tento druh holoubka. Holoubek skořicový má rád otevřené prostory, řídce zarostlé stromy a keři. Přístupnost potravy, kterou tvoří drobná semena sbíraná na zemi, na zemědělsko-stavebních areálech, způsobuje, že tito malí holoubci se velmi rychle rozmnožují, prakticky co měsíc mají další snůšku. Pouze přechodný nedostatek potravy je sto přerušit jejich nepřetržitou hnízdní sezonu. Pakliže nyní sdělím informaci, že hnízdění je možné už u šestiměsíčních ptáků, hned bude jasné, odkud se bere evoluční úspěch tohoto druhu. Ve velkých brazilských městech pozorovatelé zaregistrovali, že holoubci skořicoví již neobývají pouze předměstí, ale začali se objevovat také v centrech...

Veterinární poradna: Tráviaci trakt drobných spevavcov - podávanie probiotík - áno, či nie?

Autor: Marek Buranský & MVDr. Ľubica Nečasová

Som dlhoročným chovateľom drobných exotov, konkrétne amadín Gouldovej. Poznám tiež veľa chovateľov inej drobotiny a tak mám relatívne dosť dobrý prehľad o metódach liečenia zažívacieho traktu. Teda o metódach u nás zaužívaných. V podstate v každej knihe, článku, na každej prednáške sa stretávam so štandardným postupom: spozorovanie ochorenia, diagnostika choroby, liečba (ATB), rekonvalescencia - podporná liečba (vitamíny, probiotiká). Podľa mojich skúseností sa dá so všetkým súhlasiť, ale ! Musíme brať do úvahy čo chováme a čo liečime. Vrátim sa preto späť k chovu drobných spevavcov. Pri čítaní jedného zahraničného článku (za výraznej prekladateľskej pomoci priateľa MVDr. J. Šimunka, za čo mu veľmi ďakujem) som sa stretol so zaujímavým názorom významného veterinára pre exotické vtáky Dr. Roba Marshalla. V tomto článku tvrdí a zdôvodňuje, prečo nie podávanie probiotík drobným spevavcom. Pokúsim sa tu popísať voľný preklad jeho tvrdení a doplním i moje skúsenosti. Na úvod trochu teórie: Spevavce sú vývojovo najmladším a najvyvinutejším radom vtákov. Počet druhov tohto radu sa odhaduje na 3/5 všetkých žijúcich druhov vtákov (cca 5 650 z 9 700 druhov z 1 168 rodov). Iné vtáky ako napr. Kurotvaré (Galliformes) patria do starších a primitívnejších radov. Kurotvarén - kury a im príbuzné vtáky, majú 3 čeľade (Megapodidaen -ntabonovité, Cracidaen - hokovité, Phasianidaen - bažantovité). Spevavce vývojovo opustili ostatné, primitívnejšie rady vtákov a tak sa stali najúspešnejšou skupinou. Vo väčšom počte sa objavili po Paleogéne v dovtedy neosídlených oblastiach, pretože ich spôsob života bol značne prispôsobivý.

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz