Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 07/2006

vyšlo v červenci 2006

Proč papoušci nehnízdí?

Autor: RNDr. Martin Smrček - Praha

Zkušenosti by měl každý začátečník získávat s běžně hnízdícími druhy, ostatním se může věnovat později. Týdny, měsíce, roky... Každý chovatel ptáků zná to nekonečné čekání na okamžik, kdy jeho opeřený miláček poprve snese vejce. Někdy to přijde hned, jindy se ale nedočkáte. Proč, když vaši papoušci vypadají tak spokojeně? 'Na tuto otázku hledám odpověď už déle než třicet pět let. A dosud jsem žádnou zobecňující nenašla,' říká asi nejlepší a nejslavnější chovatelka papoušků současnosti Rosemary Lowová. 'Někdy získá pár poměrně vzácných ptáků úplný amatér a během pár měsíců je rozmnoží. Přitom zkušený chovatel se nemusí úspěchu vůbec dočkat. Uvedu jeden příklad. V roce 1991 jsem ke své samičce jednoho druhu malého lorie získala samce. V předchozích pěti letech jsem ji držela postupně se třemi samci, ale s žádným se nesblížila, byla vysloveně nešťastná a ke všemu si začala okusovat dlouhá pera na křídlech.

Moje zkušenosti s chovem žaků liberijských

Autor: zep

Své první žaky liberijské jsem do chovu získal až nedávno. Sice jsem předtím dvakrát pomohl s ručním odchovem liberijců kamarádovi, ale sám jsem je – a vlastně ani nevím proč - po léta opomíjel, přestože se africkým druhům věnuji již od počátku své chovatelské dráhy. První žaky velké a ostrovní jsem koupil z tehdejšího chovproduktu dokonce již v polovině osmdesátých let. A zatímco žaky „kongo“ pravidelně odchovávám již víc než deset let, liberijci se u mě objevili až v listopadu 2004. Od popisu těchto notoricky známých papoušků záměrně upouštím s odkazem na doprovodné fotografie. Jsem přesvědčen, že ideálním řešením při sestavování chovných párů je vždy přirozený výběr. Většinou se snažím získat více jedinců naráz a poskytnout jim dostatek času k volbě partnera. I v tomto případě jsem tedy postupoval podle osvědčeného chovatelského pravidla, které říká - „jeden pár, žádný pár“.

Agapornis růžohrdlý (1)

Autor: Ing. Jerzy Ćwik - Nowodworze k. Tarnowa

Jako člověk chovající papoušky již několik desítek let jsem zaregistroval „sinusoidní“ módu na chov různých druhů papoušků. To se týkalo i agapornisů růžohrdlých. První vlna určitého zvětšeného zájmu o tento druh se objevila na počátku 70. let minulého století, kdy se ptáci poprvé objevili hojněji v polských chovech. Rychle se rozmnožovali, proto také brzy ztratili punc „novinky: a ustoupili jiným druhům. Druhé období jejich „slávy“ připadá na počátek 80. let, kdy se objevily mutace - modrá, třetí pak na přelomu 80. a 90. let – kdy začala získávat svou popularitu jedna z nejkrásnějších barevných variant – lutino. Nyní začíná další období jejich popularity. Objevilo se veliké množství krásných mutací a otevřely se možnosti získávání báječných barevných kombinací, což otevírá nové možnosti zkušeným chovatelům. Nejdůležitějším činitelem bylo však vyškrtnutí těchto ptáků ze seznamu „chráněných: druhů, což umožňuje ničím neomezené „dobývání světa,“ stejně jako např. andulkám a korelám.

Chov amazónka červenohlavého v Loro Parque na Tenerife

Autor: Dipl. biolog Matthias Reinschmidt – Loro Parque

Amazónek červenohlavý je velmi náročný na odchov. Z tohoto důvodu se chovatelé musí specializovat a připravit se na těžký úkol. Od roku 2003 se smí Loro Parque na Tenerife počítat k do okruhu úspěšných chovatelů tohoto druhu. Když ještě byla tato zvířata před několika desetiletími importována jako odchyt, byl považován amazónek za extrémně náchylného. Jak Robiller (2003) referuje, měl ptačí park Walsrode při importu zlé zkušenosti. Poměr pohlaví u importovaných zvířat byl velmi nerovnoměrný. Ze 100 zvířat bylo 90 samčího a jen 10 samičího pohlaví. Co ale bylo ještě horší, bylo procento přežití, neboť ze sta importovaných přežilo dobu karantény jen dvacet samečků a jedna samička. Teprve po dvou letech od importu mohl být počet zvířat pokládán za stabilní. Tedy žádné dobré počáteční podmínky pro vybudování stabilního množství ptáků v lidském držení. Přesto se v roce 1980 v parku Walsrode podařil první německý odchov.

Pyrura červenouchý

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

Životním prostředím jsou lesy, mlžné lesy, volná prostranství a sekundární vegetace. Žije ve výšce mezi 1 200 - 2 000 m. V některých regionech se ještě vyskytují poměrně hojně. Protože velká část jejich životního prostředí je chráněna národními parky, nepatří dnes tento druh k ohroženým. V národním parku Henri Pittier o rozloze přes 1 000 km2 v provincii Carabobo je pyrura červenouchý velmi rozšířený. Nabízí se zde spousta možností pozorovat ho v přírodě. V biologické stanici Rancho Grande se při krmení shromažďují několikrát denně malé skupiny až s dvaceti jedinci. V lednu se slétají k rozkveteným stromům Triplaris felipensi, které mají velké husté červené květy. Každé ráno se v korunách stromů objevuje hejno až 15 kusů pyrurů červenouchých. Papoušci pravděpodobně tráví noci v teplejších oblastech pod průsmykem a ráno letí údolím nahoru. Už z dálky je slyšet jejich hlasitý projev, a tak je lze lokalizoval už předtím, než je lze spatřil. V moři červených květů jsou tak dobře maskovaní, že dá mnoho práce je spatřit.

Môj chovateľský zážitek

Autor: Mária Villarisová - Lipt. Mikuláš – Okoličné

V roku 2004 som sa dala na chov vtákov. Začínala som s andulkami. Postupne mi vtáčkov pribúdalo a teraz sa nešpecializujem na jeden druh, ale chovám rôzne druhy papagájov a aj malú dorobotinu. Úplne som tejto záľube podľahla! Chovám párik „Kakariky“- Cyanoramphus novozelandae. Sú to veselé vtáky, radi behajú a kúpu sa. Niekedy sa úplne zmáčajú a potom sa radi vyhrievajú na slniečku. Sú nebojácni, znášanliví a odolní voči zime. A práve o nich Vám chcem napísať. Tohto roku (2006) som sa po viacerých pokusoch konečne dočkala mláďat. Raz zahynula samička, inokedy som až po čase zistila, že mám dve samice. Teraz mám chovný pár: samec je zelený a samička zeleno-žltá, straka.

Chovatelé výstavních andulek (1) - společenství Bühler & Pearce

Autor: Milan Habrcetl - Kladno

Ron Pearce je známým chovatelem andulek v Anglii. S chovem začal již v roce 1973. O deset let později dosáhl statutu chovatel - šampion a o další čtyři roky později se stal posuzovatelem výstavních andulek. Jeho chov čítá cca sto andulek, jejichž základ je šlechtěn z linie snad nejznámějšího anglického chovatele nedávné minulosti Harry Bryana. Velice úzce též spolupracoval na bázi partnerství s Fredem Wrightem (posuzoval 29. CVA KCHA v Praze) a také s Brianem Bylesem. V současné době je linie budována na ptácích Jo Mannese a po vstupu do partnerství s Marcelem Bühlerem v roce 2003 též na andulkách z této linie. V chovu najdete hlavně andulky s normální kresbou, skořicové a perlové. Chovná místnost obsahuje 18 celodrátěných klecí o rozměrech 80 x 50 x 50 cm, 6 dřevěných klecí stejných rozměrů a jednu proletovací venkovní voliéru o rozměrech 800 x 250 x 300 cm.

Novinky z Loro Parku

Autor: Dipl. Biol. Matthias Reinschmidt - Loro Parque

Minulý měsíc jsem vám popisoval, kterak se spolu sžívají naše dvě samičky ary Spixova (Cyanopsitta spixii), které se narodily v roce 2004, a stejně starý sameček, jenž pochází od chovatele z Berlína. Nyní se zdá, že starší z obou samiček (Arabella) o nového samečka (Ferdinanda) projevuje značný zájem. Nastal tedy čas, aby druhá samička (Turquesa) opustila společnou voliéru a nechala tak volné pole působnosti mladému páru. Ten se k sobě v Loro Parque Fundación má opravdu skvěle.

Okénko z cest - Ptačí kolekce berlínkých ZOO (1)

Autor: Ing. Vít Vojtíšek - Beroun

Zoologická zahrada v bývalé východní části Berlína je pro všechny příznivce zvířat opravdovým pojmem. Je mimořádná jednak svou rozlohou 160 ha, ale především bohatostí kolekce představovaných zvířat. To z ní dělá jednu z největších zahrad světa. Kromě toho je Tierpark hmatatelným důkazem, že i nepříznivé okolnosti mohou mít někdy kladný dopad. Město Berlín svou Zoologische Garten od 1. srpna 1844 mělo. Ta se ovšem vlivem poválečné politické situace ocitla za zdí. V důsledku toho byl 27. srpna 1954 položen základní kámen zahrady nové. Tohoto slavnostního aktu se za město zúčastnil Herbert Fechner a za Tierpark dr. Heinrich Dathe, který zde pak působil jako ředitel až do roku 1991.

Norwich Plainhead

Autor: Gabriel Zawadzki – Bierawa (PL)

O původu této rasy postavového nelze dnes mnoho říci. Podle jedné z verzí se předkové norwichů dostali do Anglie v 16. století a byli chováni ve východní části země v hrabství Norwich. Má se také za to, že na začátku vzniku této rasy byli použiti kanáři london fancy a lizardi. Tito kanárci se dost rychle rozšířili po celé Anglii a obzvlášť velkou popularitu získali v hrabství Leicesthire. Zpočátku byli tito ptáci mnohem štíhlejší nežli dnes. V 19. století chovatelé prošlechtili stavbu těla a velikost těchto ptáků tím, že je křížili s velkými lancashiry s intenzivním a dlouhým opeřením. To zlepšilo opeření, ale zároveň se objevily nežádoucí jevy, jako jsou např. péřové cysty. Norwichové byli po jistou dobu zaměňováni na kontinentu s plemenem crested.

Chov snovače oranžového

Autor: Roman a Barbora Mieslerovi - ZOO Olomouc

Snovač oranžový (Euplectes franciscanus) se zařazuje do řádu pěvci (Passeriformes), čeledi Ploceidae (snovačovití). Tato čeleď shrnuje několik podčeledí a obsahuje přibližně 121 druhů, z nichž 116 žije v Africe a jen 5 druhů je rozšířeno v orientální části Asie. V širším pojetí této čeledi zde byli zařazováni např. i vrabci, kteří jsou dnes soustředěni do samostatné čeledi vrabcovití (Passeridae). Snovačovití jsou většinou převážně semenožraví ptáci, kteří často obývají otevřené savany s vysokými stromy a keři, někdy se šíří i do řidších částí tropických pralesů. Vyznačují se krátkým silným zobákem kuželovitého tvaru. Některé druhy jsou nechvalně známé jako škůdci úrody. Ve svatebním šatě mají samci nápadné barvy (kombinace černé a červené, oranžové nebo žluté), ale mimo hnízdní sezónu jsou téměř nerozeznatelní od samic. Život v savanách, kde je nedostatek vzrostlých stromů a požadavek většího bezpečí ve skupině, vedl ke vzniku koloniálního způsobu života – na jednom stromě bývají desítky až stovky hnízd.

Voliérový či klietkový chov amadín Gouldovej?

Autor: Marek Buranský - Nové Zámky

Už dlhé roky sa zaoberám chovom amadín Gouldovej. Môj chov, ako aj chovy u väčšiny chovateľov tejto drobotiny sú chovy klietkové. Keďže často navštevujem burzy ako aj výstavy vtákov, stretávam sa s mnohými chovateľmi. Jedným z týchto chovateľov je aj môj priateľ Miroslav Baláž z Banskej Bystrice. U tohto chovateľa amadín Gouldovej som sa stretol s voliérovým chovom a čiastočným odchovom týchto vtákov. Pri návšteve som zostal očarený jeho chovateľským zariadením. Viac- menej po prvý krát som videl amadiny Gouldovej v priestoroch, ktoré zvýrazňovali ich nádherné farby, ladný let ako aj pekný pohľad na kŕdeľ vtákov kúpajúcich sa v slnečných lúčoch. Keďže amadiny Gouldovej na Slovensku ako aj v Čechách chová veľmi málo chovateľov vo voliérach, rozhodol som sa o svojich postrehoch z návštevy u M. Baláža podeliť s ostatnou chovateľskou verejnosťou.

Odchov křepelek korunkatých

Autor: MVDr. L. Palkovič – České Budějovice

Křepelka korunkatá, křepelka lesní zelená, křepelka Rouloulova je jednou z nejkrásněji zbarvených křepelek. Sameček je celý černý s kovově modrým leskem, na hlavě má nápadnou oranžovou chocholku, okolí očí, část zobáku a končetiny jsou zbarveny jasně červeně, chocholku odděluje od černě zbarvené hlavy bílá čelenka. Samička je zbarvena zcela odlišně. Její tělo je výrazně hráškově zelené, hlava je břidlicově šedá a křídla jsou tmavočervená až hnědá. Místo korunky má na čele několik dlouhých štětiček. Obě pohlaví se velikostí příliš neliší (délka těla 20-25cm, hmotnost 200-250g). Tento monotypický druh křepelky se vyskytuje na Malajském poloostrově, Sumatře a Borneu, kde obývá spodní část tropického pralesa. Celý den se zdržuje výhradně na zemi, noc tráví ve větvích stromů ve výšce několika metrů.

Chov okrasné vodní drůbeže - chov některých druhů (8)

Autor: Jaroslav Němec - Choteč

Mezi nejčastěji chované a vhodné i pro začátečníky patří následující druhy kachen: kachnička mandarínská, kachnička karolínská, kachnička hřivnatá, čírka červenoramenná. V dalších částech našeho seriálu se budeme těmito druhy zabývat. Kachnička mandarínská (Aix galericulata) má svou domovinu v Asii (viz mapka) a je pro svoji pestrost nejčastěji se vyskytující kachnou v chovech našich i zahraničních chovatelů. Její chov je poměrně jednoduchý, a proto se stala základním kamenem chovu u většiny chovatelů. Žije v párech a snáší se s většinou okrasných kachen a hus. Kačer je v tzv. svatebním hávu, tj. pestře vybarven, v období od října do května až června a ve zbytku času je podobný vzhledu kachny. Tok začíná v našich podmínkách od března do dubna a kachna v tomto období snese 8 - 15 vajec, na kterých sedí 30 - 31 dnů.

Veterinární poradna - Příčiny poruch embryonálního vývoje

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Pod pojmem líhnivost vajec rozumíme podíl anebo procento oplozených vajec, ze kterých se vylíhnou životaschopná mláďata. U domácí drůbeže se toto procento pohybuje okolo 85 – 90 %. U většiny cizokrajných ptáků chovaných v klecích a voliérách je toto číslo daleko nižší. S postupující domestikací (a s počtem generací odchovaných v zajetí) volně žijících druhů ptáků se zvyšuje i procento líhnivosti a počet úspěšně odchovaných mláďat.

aaa

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz