Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 06/2013

vyšlo v červnu

Sedm let s nestory kea

Věra a Lubomír Palkovičovi – České Budějovice

S chovem papoušků jsme začali poněkud od konce. Dvě osmiměsíční mláďata nestorů kea byla našimi úplně prvními papoušky. Získali jsme je na podzim roku 2006 od chovatele z Německa. Jednalo se o ručně dokrmenou samičku a samečka, kteří ani v tomto věku nebyli zcela samostatní a po nějakou dobu museli být ještě přikrmováni. S chovem papoušků jsme neměli žádné zkušenosti a s nestory kea bohužel nikdo v České republice. Když jsme se obrátili o radu na německého chovatele, „vyklubal“ se z něho překupník. Informace jsme nenašli v literatuře ani na internetu. Nakonec jsme byli úspěšní v ZOO Basilej a v Loroparku na Tenerife. Dle zkušeností z obou těchto institucí bylo zřejmé, že držení těchto papoušků celoročně v oddělených párech je nepřirozené a pro pohodu ptáků a úspěšný chov nevhodné.

V létě roku 2007 jsme vybudovali chovatelské zařízení s hnízdními dutinami jako v ZOO Basilej a na podzim téhož roku přivezli další dva nestory kea z Loro Parku na Tenerife...

Moje anabáze s žaky velkými „kongo“

Oldřich Šiška – Bohumín

Po jedné z návštěv ptačí burzy v Týništi jsem navštívil chovatele z nedalekého okolí, se kterým jsem se na této burze seznámil. Chovatel byl velice příjemný starý pán a provedl mě svými voliérami, ve kterých měl papoušky senegalské, amazoňany modročelé, tři druhy arů a tři páry odchytových žaků kongo – u dvou párů byla tou dobou mláďata a u třetího páru oplozená vejce. S návštěvou i přijetím jsem byl velmi spokojen.

Po čase mi chovatel zavolal, jestli bych neměl zájem o pár žaků, který měl v době mé návštěvy u něj vejce, ale dle vyjádření chovatele se mladí z vajec nevylíhli.  Slovo dalo slovo a já jsem 15. 10. 2006 odvážel tento pár i s jejich boudou domů. Po příjezdu jsem druhý den nainstaloval do připravené voliéry jejich hnízdní budku a potom jsem vypustil i dovezený pár žaků. Během několika dnů se ptáci aklimatizovali, přijímali bezproblémově pestré krmení a začali se i navzájem krmit...

Ara červenoramenný a jeho chov

Heinz-Jürgen Geil – Německo

Již více než padesát let se zabývám chovem papoušků. Moje nadšení z chovatelství mě dovedlo až k tomu, že jsem choval více jak sto druhů papoušků. Strávil jsem nespočet hodin postáváním u voliér a pozorováním svých papoušků. V posledních letech přibyli do mých voliér aratingové žlutí (Guaruba guarouba), aratingové hnědohrdlí (Aratinga p. pertinax) a arové červenoramenní (Diopsittaca n. nobilis), nejmenší druh arů. O poznatcích z chovu arů červenoramenných bych se s vámi rád podělil. Vždy jsem choval velké papoušky jako třeba ary hyacintové.

Časem mě lákalo zkusit chov malých arů, a proto jsem si vybral ary červenoramenné. Protože se můj chov rozrůstal, loni jsem jej zredukoval o pět párů, čímž jsem mohl z 28 voliér udělat 23 voliér, ale větších. Chov arů červenoramenných začal díky setkání s chovatelem Wolfgangem de Grahlem. Když jsem ho v roce 1975 navštívil v Hamburku, v jeho domě nebylo místo bez klece s papoušky. Tehdy jsem se seznámil s ary červenoramennými...

Mutace mníška šedého (4)

Mgr. et Ing. Paweł Pawłowski – Sokółka (PL)

Kobalt a mauve: jak jsem uvedl již dříve, když párujeme dohromady mutace tmavozelenou (SF Dark Green) a modrou, získáme ptáka s krásnou kobaltovou barvou. Olivová mutace (DF Dark Green) ve spojení s modrou nám dá ptáka v šedomodré barvě, kterému se všeobecně říká mauve.

U modré a tmavozelené mutace se lze setkat se dvěma odlišnými schématy dědičnosti. Typ T1 se objeví tehdy, když pták má jeden gen „odpovědný“ za modrou mutaci, to znamená, že je štěpitelný na tuto mutaci, a dále má jeden gen mutace tmavého faktoru, čili je tmavozelený, tyto geny se nacházejí v tomtéž chromozomu. Pokud jsou na různých chromozomech daného páru, pak jde o typ T2...

Návštěva u chovatele: Ladislav Groda – Opava

Jan Potůček & Jan Sojka

„Sebelepší andulka má vady. Musíte umět při šlechtění odhalit přednosti a potlačit vady.“ Ladislav Groda, několikanásobný vítěz světových šampionátů C. O. M., mluví o svém chovu.

Výstavní andulky vypadají různě. Něco vyžaduje mezinárodní standard WBO, ale ten se postupně mění. Jak by podle tebe měla vypadat výstavní andulka?
Standard WBO je nedostižný ideál. Už jen dodržet pravidlo, že by dvě třetiny těla andulky měly být nad bidlem, je velký problém. Nebo že třetinu délky těla má tvořit ocas.  Standard WBO vyžaduje minimální délku 21,5 cm. Pokud máte ptáka dlouhého 25 až 26 centimetrů, jak mají dnešní šampióni, měl by mít ocas dlouhý 9 centimetrů. Ale zkuste ho takové andulce vytrhnout, aby ho měla skutečně tak dlouhý! Nejde to...

Chov glosterů v aspektu výstav (1)

Gabriel Zawadzki – Bierawa (PL)

Gloster je jistě nejčastěji chovaným postavovým kanárem v Evropě, z čehož vyplývá, že je to plemeno, které lze poměrně snadno získat. Jejich cenu snižuje rovněž snadnost, s jakou je lze rozmnožovat. Velká nabídka a přiměřená cena mají za následek, že tito ptáci jsou skvělým materiálem pro začínající chovatele. A navíc vlastnosti vzhledu přitahují jako magnet i profesionály, zkušené chovatele, mající vysoké ambice.

Nyní, kdy píši tento článek,  již probíhá chovná sezóna, ale o rozmnožování budu hovořit
později, protože chci krok za krokem probrat všechny přípravné činnosti, které je nutné podniknout mnohem dříve, aby chovná sezóna vůbec měla smysl. Rozmnožování kanárů není složitou záležitostí...

Nové mutace barevných kanárů

Mgr. Radomír Veselý – Olomouc

BERYL: tato novinka se poprvé objevila v roce 2010 v chovu Marca Brosense z Belgie a ten je prozatím jediným držitelem těchto zajímavých ptáků. Ve svém chovu phaeo kanárů zaznamenal jedno mládě, které bylo výrazně světlejší. Hned se pokusil spárovat otce tohoto mláděte s dalšími samicemi a získal tak tři mladé, kteří vykazovali stejné znaky, a hlavně ve všech případech šlo o samice. Tato vloha se tedy ukázala býti recesivní, vázaná na pohlaví.

V roce 2011 pářil otce s dcerami a získal dva samce a čtyři samice. V roce 2012 dále zkoušel párovat tyto jedince s klasickými hnědými a černými kanáry, ale zde se žádného podobného potomka nedočkal, což přisuzuje tomu, že tato vloha může být nějak svázaná s mutací phaeo...

Amadina páskovaná

Václav Dubský – Horní Lánov

Domovinou tohoto 13 cm velkého ptáčka je stepní oblast západní Afriky, jižní Súdán, severní a severovýchodní Etiopie. V době hnízdění žije pouze v párech, jinak se shlukuje v hejna.

První páry jsem si pořídil před třinácti lety a těšil se, jak si rozšířím chov drobných exotů o další druh. Vždy preferuji přirozený výběr partnera, ale zde i přes veškeré úsilí se mi nevyplácel. Samci se často mezi sebou napadali, i když měli dostatečně velkou voliéru. Docházelo bohužel i ke zranění. Před pořízením amadin páskovaných jsem si o jejich chovu důkladně vše prostudoval, abych měl jistotu, že jim dokážu vytvořit ideální podmínky pro život. Zkušenosti jiných chovatelů a některá literatura uvádějí, že amadiny páskované jsou vhodné pro společný voliérový chov s jinou drobotinou. Mé vlastní zkušenosti jsou však poněkud jiné...

Kontrola hnízd u drobných exotů

Tomáš Prachař – Ledvice

Na to, zda kontrolovat hnízda našich chovanců v průběhu hnízdění, se často názory chovatelů různí. Já zastávám tvrzení jednoho z našich nejznámějších chovatelů minulosti, kterým byl pan Alois Arazim ze Sedlčánek. Dnes už bohužel mezi námi není, ale jeho chov astrildovitých bude jistě znát nejeden chovatel, především však starší generace. Ten říkal, že ptáci musí být na jeho přítomnost zvyklí. Proto každý den procházel své voliéry, kde prováděl pravidelnou kontrolu všech hnízd. Následně, vždy po odchodu, pohodil do každé voliéry nějaký pamlsek, který ptáci mají v oblibě (mravenčí kukly, žabinec a podobně). Ti se okamžitě na tuto odměnu slétli a tím se také zklidnila atmosféra v každé voliéře, takže i ptáci, kteří opustili svá hnízda, se do nich během chvilky opět vrátili.

Provádět pravidelnou kontrolu hnízd je velice důležité. Zamezíme tím mnohem více nežádoucím událostem v našem chovu, než kdybychom toto neprováděli...

Unikátní odchov kvesala zlatohlavého

Dipl. biolog Anne Hoppmann – Německo

Mezi zajímavé zástupce tohoto taxonu ptáků patří kvesal zlatohlavý. Tento druh žije ve vysokohorských pralesech Jižní Ameriky. V Andách ho můžeme spatřit až do výšky 3100 m n. m. Ve volné přírodě se živí především plody avokáda a fíky. Příležitostně obohatí svůj jídelníček také o hmyz a menší plazy. Samečci jsou charakterističtí svým zářivě červeným břichem, zlatou hlavou a žlutým zobákem. Zbytek těla je převážně zelený. U tohoto pohlaví si všimneme také prodloužených ocasních per. Samičky rozeznáme snadno podle méně výrazného zbarvení.

Ve Walsrode chováme kvesaly zlatohlavé už velmi dlouho. V celém Německu nikde jinde tento druh nenajdete a v Evropě je velmi vzácný. Na celém kontinentu nebyl zároveň ještě nikdy předtím odchován...

Holub jobijský

Mgr. et Ing. Tomasz Doroń – Osmolice (PL)

Holub jobijský je nevelký, originálně zbarvený holub reprezentující indonésko-polynéský rod Gallicolumba. Tato skupina čítá 20 druhů holubů, z nichž dva již patří mezi vyhynulé taxony. Patří sem všeobecně známý a často chovaný holub krvavý (G. luzonica) ze severních Filipín a také poněkud barevnější nežli zmíněný, stále víc oblíbený v zajetí, holub rudoprsý (G. crinigera) z jižní části filipínského souostroví. K méně známým představitelům rodu, vzácněji k vidění v Evropě, přináleží „hrdina“ tohoto článku, který se vyznačuje nejoriginálnějším zbarvením ze všech.

Holub jobijský je blízce spříbuzněn se třemi jinými holuby, kteří se vyznačují analogickým schématem zbarvení. Jsou to následující: holub ponapeský (G. kubaryi) z ostrovů Chuk (Truk) a Pohnpei (Karolínské ostrovy), holub tahitský (G. erythroptera) ze souostroví Společenských ostrovů a Tuamotu a holub marianský (G. xanthonura) z Mariánských ostrovů a ostrova Yap (Karolínské ostrovy). Část vědců zastává názor, že všechny tyto druhy se vyvinuly z holuba jobijského, který v minulosti kolonizoval několik souostroví ležících severně a východně od Nové Guineje...

Veterinární poradna: Použití macadamiového, palmového, rakytníkového a pupalkového oleje ve výživě papoušků (1)

Milan a Marta Bartlovi – Královopolské Vážany & MVDr. Viktor Tukač, CSc.

Prvním signálem nedostatku některých látek ve výživě papoušků chovaných v zajetí je kvalita jejich opeření, stav rohoviny zobáku a drápů. Špatná výživa a nedostatek potřebných látek v potravě chovného páru papoušků se také projeví na schopnosti odchovat mláďata, na zdravotním a výživném stavu mláďat, ať už jsou odchována rodiči, či chovatelem uměle. Papoušci mají problémy s imunitou, kvalitou opeření, s růstem a celkovou kondicí. Někteří jedinci škubou peří sobě nebo ptačímu partnerovi, často okusují peří mláďat v budce.

Stává se to i tehdy, když jsou ptáci po celá léta na první pohled zdraví a v dobré fyzické kondici, krmeni kvalitním a pestrým krmivem, chováni ve venkovních voliérách (s možností přístupu na slunce a déšť). Mnohem častěji se tyto problémy objevují u papoušků chovaných v klecích bez přístupu do venkovní voliéry (klecové chovy, domácí mazlíčci)...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz