Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 06/2011

vyšlo v červnu 2011

Chov prírodných anduliek

RNDr. Jaroslav Marec – Smolenice

Keď som v roku 2010 na moderovanom fóre iFauny.cz uverejnil zopár fotiek z môjho chovu, vôbec som nepredpokladal, že bude o chov prírodných anduliek taký veľký záujem v ČR aj SR. Ukázalo sa, že ide o dosť živú tému, preto som sa napokon rozhodol napísať aj tento článok do Novej EXOTY.

Chovom prírodných anduliek sa zaoberám už šiesty rok. Začal som s 13 pármi a v súčasnosti mám 9 párov F5 a 10 párov F4/F3. Nebolo až také jednoduché zohnať prvé vtáky do chovu. Prírodne sfarbených samcov sa vyskytuje u nás v chovoch relatívne stále ešte dosť, ale so samicami je to horšie. Samozrejme, hoci sú aj andulky prírodne sfarbené, to neznamená, že také bude aj ich potomstvo. Po toľkých kríženiach je prakticky každý vták geneticky heterozygotný na množstvo rôznych recesívnych mutácií, čo je potom príčinou štiepenia v ďalšej generácii. Len v prípade samíc a len u génov viazaných na pohlavie sa recesívna alela prejaví hneď aj fenotypovo (to aj vysvetľuje, prečo je v chovoch vždy menej prírodne sfarbených samíc)...

Papoušek žlutokřídlý (Hoodedův)

Luboš Jedlinský – Záměl

Tento papoušek dorůstající 20 cm a vážící přibližně 65 gramů pochází z rozsáhlého území Austrálie. Papoušek žlutokřídlý je monotypickým druhem – tedy nevytváří žádné zeměpisné formy. Pohlavní rozdíly mezi samcem a samicí jsou patrny na první pohled – samec oplývá množstvím pestrých barev, které samičce chybějí.

Tyto papoušky chovám v kleci o rozměrech 220 x 100 x 100 cm, jedná se o dobré letce, a proto držení v menší kleci nedoporučuji. V chovné sezóně držím pár samostatně, protože i přes svou drobnou postavu a malou velikost je k jiným obyvatelům značně nepřátelský a agresivní. Před příchodem chovné sezóny začnu oddělenému páru předkládat kromě suché směsi semen i ovoce, zeleninu, zelené krmení a naklíčená semena, což pár s chutí bere. Důležité je, aby pestrost stravy byla co největší...

Agapornis hnedohlavý

Jörg Asmus – SRN

Chov v klietkach by nemal byť primárne zameraný na šľachtenie, ale na párenie nepríbuzných vtákov z dôvodu zachovania čo najväčšej génovej rozmanitosti. V žiadnom prípade by chovateľ nemal pristúpiť k medzidruhovému páreniu s inými druhmi agapornisov. Pozn. redakce: v našich chovech se často vyskytují kříženci s agapornisem škraboškovým – Ag. personatus, kteří se vyznačují větší postavou, absencí hnědého zbarvení na hlavě, jež je spíše černé než hnědé, a zejména modrým kostřecem – ten musí být u Ag. nigrigenis zelený!

Najefektívnejší je párový chov v debnových klietkach. Pri tomto spôsobe chovu nemôže prísť k náhodnému páreniu príbuzných vtákov a chovný program tak zaručuje maximálnu genodiverzitu. Samozrejme, tento efekt sa dá dosiahnuť s takto zostavenými pármi aj vo voliérach, čo uprednostňuje aj autor tohto článku...

Návštěva u chovatele – Roman Dörholt, Holandsko

RNDr. Martin Smrček – Praha

Roman se nevyžívá v chovu velkého množství ptačích druhů, ovšem specializuje se na vzácnější, dražší a také lépe prodejné ptáky. Jednu skupinu tvoří amazonci rodu Pionites. Vlastní celkem asi 15 párů amazonků bělobřichých obou poddruhů (Pionites l. leucogaster a Pionites l. xanthomeria) a amazonků černotemenných (Pionites melanocephalus).

Druhou chovanou skupinou jsou pyrurové. Vedle červenobřichých pyrurů perlových (Pyrrhura perlata) jde o pyrury žlutokřídlé panamské (Pyrrhura hoffmani guadens) a dva „nové druhy“ – pyrury bělouché severovýchodní, které navrhuji pojmenovat po oddělení do samostatného druhu na pyrury Pfrimerovy (Pyrrhura pfrimeri, Miranda-Ribeiro, 1920) a pyrury peruánské (Pyrrhura peruviana, Hocking, Blake et Joseph, 2002). K oběma druhům se dále ještě podrobně vrátím...

Kaleidoskop informací

Redakce

Donedávna, přesně řečeno před rokem 2007, kdy zveřejnili výsledky své studie Melo a O´Ryan, byl papoušek šedý – žako (Psittacus erithacus) uváděn ve zprávách IUCN pouze jako „mírně ohrožený druh“, přestože populace v jeho domovině prudce klesají.

Zatímco ztráta přirozeného prostředí je považována za rozhodující faktor na západě a jihu Afriky, má odchyt papoušků pro potřeby trhu s divokými zvířaty dalekosáhlý vliv na celkovou populaci. Hrubý odhad celkové volně žijící populace rodu Psittacus se pohybuje mezi 680.000 až 13.000.000 ptáky. Z toho připadá jen asi 120.000 až 259.000 exemplářů na žaky liberijské, kteří byli mezitím zařazeni jako samostatný druh Psittacus timneh (BirdLife International 2011)...

Tipy pro chovatele: Prodlužování dne v chovech

Jan Makyňa – Lanškroun

Častým problémem pro spoustu chovatelů nejen drobotě je prodloužení dne, respektive „prodloužení dne s následným stmíváním“ do plné tmy. Často jsem v noci zaslechl rachot z chovné místnosti. Vždy, když jsem přišel zkontrolovat, co se děje, jsem po rozsvícení zjistil zmatek ve voliérách, viděl zmateně poletovat hlavně zebřičky a andulky, u kanárků jsem nic nepozoroval. Po takovém nočním poplachu jsem ráno viděl, že byli někteří ptáci dotlučení a nesli stopy krvácení (nejčastěji v křídlech). Naštěstí nikdy nedošlo k úmrtí. Tyto zmatky vznikaly jen ve voliérách.

Příčina byla s největší pravděpodobností takováto: ptáček, který si nestihl najít vhodné místo k nocování, se v noci začal posouvat po bidélku tak dlouho, až vytlačil vedlejšího z jeho hřadu či ho vylekal, čímž spustil řetězovou reakci. Potmě se snažili najít vhodné místo na spaní a poletováním vyrušovali ostatní. Také jsem do voliér nainstaloval sedačky podobné těm, jaké používají holubáři...

Okénko z cest: Loro Parque, Tenerife

Mirka Šamalová – Lomnice n. Lužnicí

Tento papoušcí park jistě není nutno představovat žádnému milovníkovi papoušků. Jedná se o zařízení s největší kolekcí papoušků na světě. Pod záštitou nadace Loro Parque Fundación je chováno okolo 4 000 papoušků ve 350 druzích a poddruzích. Park byl založen v roce 1972 a od té doby prošlo jeho branami více než 34 milionů návštěvníků. V současné době rozloha parku činí přibližně 135 000 m čtverečných a kromě papoušků jsou zde chována i jiná zvířata atraktivní pro běžné návštěvníky, jako jsou např. tygři, gorily, šimpanzi, tučňáci, delfíni nebo kosatky. Bez nadsázky můžeme říci, že se jedná o jednu z největších turistických atrakcí na Kanárském souostroví vůbec.

Také já jsem o návštěvě této vyhlášené zoologické zahrady dlouho uvažovala. Konečně jsem si minulý rok na přelomu září a října tento sen splnila a ráda bych se se čtenáři podělila o své dojmy z této nezapomenutelné dovolené. Za realizaci zájezdu vděčím cestovní kanceláři Canaria Travel a zejména CK Primaroute zastoupené jejím majitelem a delegátem v jedné osobě p. Josefem Nožičkou, který se staral nejen o zajištění ubytování a podobně, ale především o příjemnou a přátelskou atmosféru během celého pobytu...

Raza Española

Gabriel Zawadzki – Bierawa (PL)

V odborné literatuře bylo toto plemeno poprvé popsáno v roce 1930 jako Španělský miniaturní kanárek. V roce 1948 již existuje standard s názvem Raza Española. K mezinárodnímu uznání došlo v roce 1956, kdy Světová organizace C.I.C. (předchůdkyně C.O.M.) toto plemeno uznala jako novou variantu postavových kanárů. V dalších dvou dekádách se na tyto kanáry trochu pozapomnělo.

Teprve v roce 1976 Španělé opět začínají tyto ptáky propagovat a iniciují jejich vystavování na mezinárodních soutěžích. O rok později C.O.M. schválila po menších úpravách pro toto plemeno postavového kanára nový standard. Od té doby se ptáci začali častěji objevovat na výstavách a získávat stále větší okruh stoupenců. Nyní jsou v Evropě, zvláště v její jižní části (Španělsko, Portugalsko, Francie a Itálie), velmi populární...

Odchov rehka bělokřídlého

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

Ve svém článku bych vás rád seznámil s chovem a odchovem mimořádně krásného druhu měkkožravých ptáků, který se v posledních letech dostal i do chovů v České republice, včetně toho mého. Jedná se o zástupce ptačích druhů palearktické oblasti, tedy skupiny, která má v našich chovech zastoupení pouze u skalních chovatelů a příznivců méně obvyklých druhů chovaných v lidské péči.

Rehek bělokřídlý – středně velký druh rehků, který se ve volné přírodě vyskytuje na dvou navzájem izolovaných místech rozšíření, čímž vytváří dva poddruhy. Poddruh P. e. erythrogaster se vyskytuje v pohoří Kavkaz, je trochu menší a samec nemá většinou tak velké plochy jasně bílé barvy na hlavě a křídlech. K tomuto poddruhu dle mého názoru patří většina ptáků dnes chovaných v Evropě. Poddruh P. e. grandis žije na nesrovnatelně větší ploše zahrnující centrální vysoká pohoří Asie a přilehlá údolí v jejich okolí. Ptáci hnízdí běžně i ve výškách až 3 000 m nad mořem, v Tibetu dokonce až 5 500 n. m., pouze v zimních obdobích se stahují do níže položených oblastí...

Pásovníci (3)

Petr Podpěra – Praha

Třetím a posledním druhem ptáků, který jsme zvyklí řadit do rodu Poephila, je pásovník škraboškový – Poephila personata Gould, 1842. V některých publikacích najdeme Gouldovo jméno napsáno v závorce, což je však chyba. U předešlých dvou druhů pásovníků je jeho jméno v závorce správně, protože je při prvotním popisu zařadil do rodu Amadina. Avšak pásovníky škraboškové poznal a popsal jako poslední, až pět let po popisu prvního druhu, kterým byl pásovník krátkoocasý. Mezitím si patrně uvědomil, že oproti skutečným amadinám, tedy ptákům rodu Amadina, jsou pásovníci opravdu rozdílní, proto vytvořil rod Poephila a pásovníky škraboškové již zařadil do tohoto rodu. Protože tedy byli ptáci při prvotním popisu zařazeni do stejného rodu, do  něhož je řadíme i v současnosti, píše se jméno autora bez závorky. Ve starších publikacích se pak můžeme setkat i s jiným řazením těchto ptáků, třeba do rodu Neopoephila nebo Spermestes. V současnosti se však ustálilo toto řazení...

Čírka popelavá

Mgr. et Ing. Tomasz Doroń – Osmolice (PL)

Je to zástupkyně nejpočetnějšího řádu vrubozobých (Anseriformes) rodu Anas. Podle různých systematik do něj patří 38 – 47 druhů. Tyto rozdíly v počtu rozlišovaných taxonů vyplývají především z různého pojímání některých poddruhů.

Tato čírka byla vědecky popsána v roce 1789 německým přírodovědcem Johannem Friedrichem Gmelinem (1748 – 1804). Vycházel z exempláře získaného na Mysu dobré naděje (v Jihoafrické republice) – podle něj (angl. „cape” – mys) byl druh pojmenován (v mnoha světových jazycích). Občas je řazena spolu s několika jinými druhy do rodu Nettion.

Netvoří poddruhy. Je to středně velká plavoucí kachna s charakteristickou siluetou, s kulatou hlavou a širokým, poněkud zapadlým zobákem. Délka těla činí 44 – 48 cm. Samec je trochu větší nežli samička. Rozměry těla u obou pohlaví jsou následující: délka křídla 16,8 – 20,6 cm, ocas 5,3 – 7,5 cm, zobák 3,6 – 5,5 cm, nohy 3,0 – 4,1 cm. Rozpětí křídel činí 78 – 82 cm. Váha ptáka je 342 – 590 g (Ø 402 g)...

Prepelica japonská

Martin Beňačka – Bánovce nad Bebravou

Japonské prepelice boli až do nedávna považované za exotickú hydinu. Koncom 20. storočia sa začali prepelice chovať intenzívnejšie aj v Európe. Najväčším producentom mäsa a vajec prepelíc v Európe je Taliansko. Najväčším producentom prepelíc na svete je Japonsko, v tesnom závese je USA.

Domovom japonskej prepelice je východná Ázia. Začiatkom 20. storočia začali japonskí šľachtitelia šľachtiť prepelice na čo najvyššiu znášku, čo sa im aj podarilo. Mastný typ tzv. „faraón“ pochádza z USA.

Japonské prepelice sú skoro na nerozoznanie od európskej prepelice poľnej (Coturnix coturnix). Chrbát prepelíc je tmavo hnedý, brucho krémovo hnedé u kohútov hrdzavo hnedé. Japonské prepelice vytvárajú množstvo farebných rázov ako sú: tuxedo, straka, krémová, albino, mandžudská, tibetská...

Veterinární poradna: Zabezpečení chovu exotických ptáků

MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Bylo už napsáno mnoho článků o invazi hlodavců a o boji s nimi, ale jak ukazují výše uvedené případy, někdy nejsou myši a potkani jedinou hrozbou. Jedinou (ale jen částečnou) prevencí před těmito nevítanými návštěvníky chovu jsou dostatečně zajištěné voliéry proti podhrabání, silné pletivo, které volně žijící šelmy nepřekoušou (ev. dvojité), důkladná hygiena chovu, aby zbytky potravy nelákaly jiná zvířata a event. různé plašičky a rušičky, jejichž účinek je ale diskutabilní.

Ať už se k ptákům dostane potkan, kuna nebo je „jen“ vyplaší dravec, je to vždy obrovský stres. V případě, že nedošlo k poranění a ptáci jsou jen vyděšení nebo pohmoždění od narážení do stěn a pletiva, je vhodné je umístit na klidné místo do šera. V případě nárazu do hlavy je lepší vybrat chladnější místo, jinak volíme spíše teplo. Můžeme okamžitě podat Avibion nebo jiné probiotikum jako částečnou prevenci přerůstání patogenní střevní mikroflóry v důsledku stresové zátěže.

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz