Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 06/2010

vyšlo v červnu 2010

Zkušenosti s chovem papoušků červenobřichých

Autor: Petr Zeman – Písek

Tento druh není vhodný pro úplné začátečníky. Pro výše uvedené komplikace patří do rukou spíš zkušeným chovatelům hlavně proto, že je do budoucna nesmírně důležité stabilizovat a dále rozšířit stávající chovné linie. Pryč jsou doby, kdy bylo možné kalkulovat s občasnými dovozy. Proto je nesmírně důležitý každý odchovaný jedinec, který nám pomůže zachovat co nejširší genetickou variabilitu. Jednou z řady komplikací je i určitý převis nabídky samečků. Z dosud nejasných příčin se daří odchovávat méně samiček než samečků. Otázkou je, zda je to vyšší úmrtností mláďat samičího pohlaví nebo je to vlivem většího množství narozených samců. Obdobně to chovatelé znají i u jiných druhů, kdy bývá odchováváno více jedinců toho či opačného pohlaví. Současně jsem ovšem zjistil, že i mezi dospělými jedinci je vyšší mortalita u samic než u samců. Tento fakt mi potvrdilo několik chovatelů, kteří se chovu těchto papoušků věnují už delší čas. Stejné problémy byly v minulosti i u jiných druhů. Ty se postupem času podařilo zmenšit až po mnoha generacích odchovaných v zajetí. Patrně zde funguje fenomén delší doby nutné k dostatečné adaptaci daného druhu na výrazně změněné podmínky života v zajetí...

Je alexandr čínský v přírodě ohroženým druhem?

Autor: Simon Bruslund Jensen – Weltvogelpark Walsrode

Birdlige International v současné chvíli posuzují, zda by v Červeném seznamu ohrožených druhů neměl být status Derbyan Parakeet povýšen z kategorie „málo dotčený“ do kategorie „ohrožený“. Během své nedávné návštěvy ve Weltvogelparku Walsrode se uznávaný ornitolog a ochránce dr. Nigel Collar mimo jiné zmínil i o současné situaci alexandrů čínských ve volné přírodě. O tom, že tento druh bylo možno do roku 1989 běžně spatřit v oblastech okolo Muli, svědčí reportáže švédského fotografa Björna Andersona, který procestoval celou Čínu. Nicméně nyní říká, že pro pozorovatele je dnes obtížné jej najít, a co víc, lidé žijící v těchto oblastech, zdá se, ani nevědí, jak tento druh vypadá. Dánský ornitolog Jesper Hornskov, jenž trvale žije a pracuje v Číně, si všiml, že alexandři čínští jsou běžně k dostání na trzích v Sečuanu a ve východním Tibetu...

Papoušci, kteří „odolávají“ zájmu chovatelů (1)

Autor: Jan Sojka – Horka nad Moravou

Velmi nízké povědomí panuje mezi chovateli o celém jednom rodu papoušků – rodu Geoffroyus. Tito papoušci se vyskytují v Indonésii, na Nové Guineji a Šalamounových ostrovech. Vyznačují se hranatým tvarem ocasu a velikostí mezi 21 a 25 centimetry. Zástupce tohoto druhu papoušek uzdičkový (Geoffroyus geoffroyi) se stal několikrát předmětem zájmu chovatelů, ale jedinci chovaní ve voliérách vždy vykazovali známky vysokého stresu a chovali se velmi plaše. Poddruh papouška uzdičkového pojmenovaný Geoffroyus geoffroyi rhodops pocházející z Moluckých ostrovů byl podle zpráv importérů chován po dobu několika měsíců v zajetí a v parku Walsrode v Německu, což bylo dokonce po dobu ještě delší...

Kakariki žlutočelý s tmavým faktorem

Autor: Petr Bořil – Litovel

V poslední době se papoušek kakariki žlutočelý opět dostává do popředí zájmu chovatelů a to možná i díky nově vznikajícím mutacím. Vedle dnes již zcela běžných žlutých, skořicových a méně chovaných plavých se do popředí zájmu chovatelů dostává velice pěkná mutace lemovaná a straky jak přírodní, tak v kombinaci se skořicovou mutací. Ve svém příspěvku se chci podělit o zajímavý odchov kakariki žlutočelého s tmavým faktorem. Když jsem si pořizoval kakariky žlutočelé, bylo mým původním cílem chovat přírodně zbarvené ptáky. Sehnal jsem více ptáků jak z ČR, tak i ze zahraničí pro vytvoření nepříbuzných párů. Vzhledem k nedostatku samiček v době, kdy jsem je pořizoval, jsem z nouze zakoupil v Holandsku jednu samičku skořicovou. Tu jsem spároval s přírodním samečkem pocházejícím z Německa. V prvním hnízdě jsem odchoval z osmi vajíček pět mladých, k mému údivu bylo jedno žluté, čili ptáci štěpí do žlutých. Další hnízdo čítalo znovu pět mladých, z toho opět jedno žluté...

Náš chov papoušků rodu Pyrrhura – představení jednotlivých druhů (2)

Autor: Petr & Míla Blažkovi – Tišnov

Pyrura modročelý orinocký - jedná se o papouška opět s menším tělesným rámcem v rámci rodu Pyrrhura. Celkově se jedná o zeleného papouška. Čelo a přední část temene je intenzivně modré. Temeno a týl je tmavě hnědý. Spodní líce mají modrý nádech. Uzdička a horní část lící jsou hnědočervené. Výrazné skvrny v oblasti příuší jsou intenzivně světlé, až bílé. Hrdlo a horní prsa jsou hnědá s výraznými lemy do tvaru trojúhelníků. Skvrna na středu břicha je červenohnědá a je velmi intenzivní. Ohbí křídla je červené. Spodní záda mají červenohnědou barvu a tvoří jakousi skvrnu. Stejnou barvu má i ocas z vnější strany. Vnější letky a ruční krovky jsou modré. Zobák je šedohnědý, běháky šedé. Jedná se o velmi atraktivního zástupce rodu Pyrrhura...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Naše mládě ary Spixova (Cyanopsitta spixii), které se vylíhlo 11. března a následně bylo dáno k ručnímu odchovu, skvěle prospívá a nyní ve svých 35 dnech váží 258 g. 22. březen se stal významným dnem, protože první dva mladí ptáci, kteří byli odchováni v Loro Parque Fundación, se vrátili do své domoviny v Brazílii, aby byli spárováni s vhodnými protějšky ze zoo v Sao Paulu a Belo Horizonte. Tato událost se týká chovného programu pro ary Spixovy – ve volné přírodě vyhynulé – a ohrožené ary Learovy (Anodorhynchus leari). Do Brazílie cestoval s kurátorem LPF (Loro Parque Fundación) dr. Matthiasem Reinschmidtem i jeden z velvyslanců Loro Park Fundación, známý německý moderátor a zpravodaj Frank Elstner. Poté, co byli papoušci předáni do karantény v Sao Paulu, dr. Reinschmidt a pan Elstner v doprovodu štábu německé televize, který pro první německý kanál ARD natáčí dokument, vyrazili na cestu po Brazílii s cílem dozvědět se něco o historii a stopách exotických opeřenců...

Okénko z cest: Weltvogelpark Walsrode

Autor: Václav Štraub – ZOO Zlín

Čím více zahrad navštěvujeme, tím více poznáváme, že nabízená paleta chovaných ptáků je velice omezená a že se na pořízených fotkách objevují stále stejné druhy. Proto jsem byl potěšen, když jsme koncem března letošního roku se skupinou mých kolegů ze ZOO Zlín vyrazili pracovně navštívit některé německé zahrady v čele s Weltvogelparkem Walsrode. O této zahradě kolují zvěsti, že žije jen ze zbytků zašlé slávy. Čísla však mluví jasně proti těmto názorům. V tomto ptačím parku uvidíte jednu z nejbohatších ptačích kolekcí na světě, je zde chováno cca 650 taxonů ve více než 4 000 kusech. Od roku 2000 je vlastníkem nový majitel, který se pokouší oprášit zlaté časy parku a pozvednout návštěvnost zpět k více než milionu lidí ročně, jak tomu bylo v nejlepších letech této zoo. Součástí parku je i chovná stanice na Kanárských ostrovech. Ptačí park spolupracuje na mnoha ochranářských projektech po celém světě, zejména na Madagaskaru. Vstup do parku je zároveň prodejnou suvenýrů a odborné literatury převážně v němčině. Poté už vstupujete přímo do ptačího ráje. Z počátku, když procházíte mezi výběhy jeřábů či voliérami začleněnými v krásné a vkusné parkové úpravě, se zdá, že jste v obyčejné zoo...

O genetike netradične, ale vážne (1)

Autor: Mgr. Michal Vojník – Michalovce

Názov tohto článku som si vybral zámerne. „Netradične“ preto, lebo doteraz som verejne na tému genetika nepolemizoval, ale „vážne“ z dôvodu, že niektorí chovatelia sa o genetike vyslovujú dosť nepresne, ba dokonca to publikujú i v chovateľských periodikách mysliac si pritom, že keď niečo vedia o troch Mendelových zákonoch, tak sú neomylní. Najhoršie na tom je skutočnosť, že svoje tvrdenia si nedajú vyhovoriť a tak uvádzajú do omylu neznalú či málo skúsenú chovateľskú verejnosť z oblasti genetiky, ktorá potom nadobudne presvedčenie, že takto mylne interpretované myšlienky sú správne. Každý chovateľ, ktorý sa zaoberá chovom akýchkoľvek zvierat sa priamo, či nepriamo podieľa na šľachtení. Moderné chovateľstvo sa dnes nezaobíde bez znalostí základov genetiky. Lenže vzniká nebezpečie, že nedostatok znalostí, alebo naopak, precenenie vplyvu, ktorý má znalosť genetiky a jej využitia v praxi na úspech chovu, nepovedú k očakávaným výsledkom. Nebudem sa na tomto mieste zaoberať genetikou všetkých zvierat, ale chcem poukázať na niektoré skutočnosti u vtákov, konkrétne u farebných kanárikov, ktorí v poslednom období zaznamenali v tejto oblasti neuveriteľné výsledky...

Palearktičtí pěvci v našich chovech

Autor: Ladislav Žoha, KPEP

Tento článek pojednává o třech druzích palearktických pěvců, kteří se sporadicky vyskytují v našich chovech. Převážná část chovatelů se sice zabývá chovem pěvců, kteří pocházejí z tropických oblastí Asie, Afriky, Austrálie a Jižní Ameriky, přesto se i u nás najdou nadšenci věnující se i této skupině. Na úvod mi dovolte, abych trochu objasnil slovo v nadpisu článku – palearktičtí. Celá naše planeta je rozdělena z hlediska zoologie do velkých oblastí, které od sebe oddělují výrazné přírodní překážky typu velehor, pouští či oceánů. Ty způsobují, že drtivá většina druhů zvířat je raději nepřekračuje a tvoří základ pro danou oblast. Celá tato vědní disciplína se nazývá zoogeografie a je jednou z nejúžasnějších oblastí zoologie jako takové. Pro potřeby tohoto článku si pouze vyjmenujeme ony zoogeografické oblasti. Palearktická oblast zahrnuje Evropu a Asii, kde ji Himaláje oddělují od orientální oblasti, která pokrývá Indii a jihovýchodní Asii. Takzvaná Wallaceova linie táhnoucí se napříč indonéskými ostrovy zase tvoří hranici mezi orientální a australskou oblastí. Ale vraťme se k palearktu, jak se zkráceně nazývá. Do této oblasti je zahrnut i sever Afriky, přičemž Sahara je onou dělící linií další oblasti a tou je etiopská oblast...

Vločkovníci (1)

Autor: Petr Podpěra – Praha

Starší chovatelé jsou zvyklí, že astrildovití bývali v češtině nazýváni rodovým jménem astrildy nebo amadinami. Až na několik málo rodů, jejichž jména byla převzata většinou z němčiny. Zebřička, motýlek, amarant, rýžovník nebo pásovník. Takhle se to vyvinulo na základě dělení podčeledi astrildovitých do tří tribusů, což jsou jakési neoficiální podpůrné jednotky dělení v systému. Tato myšlenka je dávno zapomenuta, jen v myslích chovatelů přežilo dělení na astrildy a amadiny. Přičemž se jaksi zapomnělo, že do tohoto dělení patřily jako třetí díl skládanky i amadiny papouščí. Pro ty ovšem speciální jméno původně vymyšleno nebylo. Dnes se všeobecně předpokládá, že astrildovití vytváří samostatnou čeleď, nikoliv pouze podčeleď snovačovitých. Čeleď je dále dělena na rody. Ideálním stavem by bylo, kdyby každý rod měl své vlastní jméno rodové. Takové přání se střetává s již zavedenými jmény, která jsou mnohdy příliš vžitá na to, než aby byla násilně měněna. Ostatně celý systém slouží v první řadě k lepší orientaci člověka, příroda sama si to řídí jinak. V tomhle smyslu je ten náš systém umělý, proto není radno jej nad míru komplikovat. Přesto všechno bylo názvosloví před asi čtyřiceti lety přepracováno tak, aby lépe vyhovovalo ideálu. Stalo se tak po dlouhých jednáních a shoda se nehledala lehko. V konečné podobě pak získaly i některé druhy astrildovitých rodové jméno vločkovník...

Bažant paví šedý a jeho chov

Autor: Míla Stehlík – Benátky n. Jizerou

Nejkrásnějším rodem mezi bažanty je dle mého soudu spolu s bažanty satyry rod Polyplectron, a to nejen líbivostí svého zevnějšku, nýbrž i velmi krásným tokem, kdy vyniknou oka na jejich opeření. Díky jejich podobnosti s oky pávů se nazývají pavími bažanty. Kohouti tohoto rodu, jak již jeho latinské jméno naznačuje, mají jednu zvláštnost, a sice dva ostruhy nad sebou na každé noze. Bažanti paví obývají převážně tropy na jihovýchodě asijského kontinentu. Zde jich žije osm druhů. Jsou to následující: bažant paví šedý (Polyplectron bicalcaratum), bažant paví hainanský (Polyplectron katsumatae), bažant paví hnědý (Polyplectron germainii), bažant paví palawanský (Polyplectron napoleonis), bažant paví malajský (Polyplectron malacense), bažant paví bornejský (Polyplectron schleiermacheri), bažant paví horský (Polyplectron inopinatum), bažant paví bronzovoocasý (Polyplectron chalcurum)...

Veterinární poradna: Stanovení mikrobiologické kvality pitné vody podávané papouškům v lidské péči

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Studie probíhala v USA a jejím cílem bylo odhalit výskyt bakterií pocházejících z vody. Bylo vyšetřeno 44 vzorků vody podávané individuálně drženým papouškům ze 14 domácností/chovatelských zařízení. Ve vzorcích se hodnotila přítomnost koliformních bakterií, Escherichia coli, heterotrofních bakterií a Pseudomonas aeruginosa. Přítomnost E. coli nebyla prokázaná v žádném ze vzorků, naproti tomu 21 z 25 vzorků vody (84%) z misek a 7 z 19 vzorků (37%) z napájecích lahví neodpovídala normám pro koliformní bakterie platným v USA (tj. byl nalezen vyšší počet těchto bakterií, než připouští norma). Ve 14 z 24 napájecích misek (58%) a v 7 z 19 napájecích lahví (37%) narostly heterotrofní bakterie v počtu vyšším než 500 kolonií v mililitru. Tyto výsledky znamenají, že ve vodě podávané papouškům se mohou nacházet potenciálně patogenní bakterie. Další studie prokáží, zda jsou tyto bakterie klinicky významnými z hlediska možného onemocnění ptáků a budou vodítkem pro vývoj takových způsobů napájení papoušků, které omezí podávání kontaminované vody...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz