Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 06/2009

vyšlo v červnu 2009

Chov trichy orlího v rezervaci Al Wabra (1)

Autor: Richard Switzer – Katar

Tricha orlí je papouškem pocházejícím z Nové Guineje a svým zevnějškem se od ostatních druhů na první pohled odlišuje. Jeho příbuzenské vztahy k ostatním druhům nejsou dodnes jednoznačně popsány. Collar (1997) přiřadil trichovi vlastní rod Psittrichadini. Tento druh na jedné straně vykazuje některé shodné znaky s lorii (Lorrinae), na druhé straně ale také morfologické znaky, které jej naopak přibližují k nestorům kea a kaka. Peří na hlavě je krátké, jakoby štětinaté a stejně jako horní část těla černě zbarvené. Hrdlo a hruď zase charakteristicky zdobí peří připomínající šedivé šupinky. Břicho, podocasní krycí péra, střední a velká křídelní krycí péra, stejně jako vnější ocas jsou červené. Malá a střední krycí péra jsou červená, zbylé peří pak černé. Nadocasní péra jsou mdle červená s černým podkladem. Tricha orlí se také vyznačuje drobným sexuálním dimorfismem: samečci se pyšní jemnou červenou skvrnou za okem, samičkám tato ozdoba chybí. K dalším zvláštnostem papoušků patří jejich hlasitý projev, který se jen těžko popisuje: jedná se o hrubé, opakující se skřehotavé a vrčivé zvuky nízkých tónů, které připomínají zvuk rezavých dveřních závěsů. V angličtině se trichovi orlímu říká „Vulturine parrot“ – papoušek supí. Je to velmi trefné pojmenování, neboť zobák je dlouhý, štíhlý, ve tvaru skoby, světle šedé postranní partie hlavy a okolí očí nejsou pokryty peřím.

Historie chovu ary vojenského v ZOO Zlín

Autor: Václav Štraub – ZOO Zlín

Chov ptáků ve zlínské zoo má svou tradici, a proto ne náhodou kolekci velkých papoušků obohatily v roce 1999 dva páry arů vojenských z African Safari Puebla v Mexiku. Ptáci si prošli nejdříve expozicí v bývalém Pavilonu exotických zvířat (dnešní tropická hala Yucatan) a prosklenou expozicí zvanou Essex, kde došlo na podzim roku 2003 k rozdělení obou párů z důvodu značné agresivity dominantního páru vůči zbylým dvěma ptákům. Pár s menším chovným potenciálem byl oddělen do klece v zázemí – přímo v přípravně ošetřovatelů úseku ptáků. Bohužel v témže roce samec z aktivnějšího páru uhynul, a tak se naše naděje na první odchov „vojáků“ na Lešné značně zmenšily. O to větší nadšení provázelo hnízdní aktivity druhého – původně méně nadějného páru v zázemí, který v první půli roku 2004 odchoval bez problémů jedno mládě. Pár byl po úspěšném hnízdění a odstavení mláděte navrácen na rehabilitaci a vyslunění zpět do Essexu ke zbylé samici. Tato expozice má jednu velkou nevýhodu, a to nutnost zástřihu letek z důvodu absence voliéry, ptáci chodí jen na parkosy. V průběhu letního pobytu došlo k přepárování, kdy samec začal kontaktovat „ovdovělou“ samici, čehož jsme využili a na další hnízdní sezónu jsme do zázemí přesunuli pozměněný pár. Toho roku jsme se dočkali dvou krásných mláďat. Regenerace chovného páru přes léto byla narušena velmi silnými ataky chovných ptáků na zbylou samici, a tak byli předčasně navráceni zpět do zimní klece, kde se opět aktivně dali do hnízdění, jehož výsledkem byla tři mláďata.

Papušíček šedokřídlý – mutace žlutý pastel

Autor: Robert P. Sobecki – Budzów (PL)

V literatuře se můžeme setkat s různým názvoslovím mutace žlutý pastel. Vedle zmíněného pojmenování se často používá evropský žlutý jako protiklad k názvu americký žlutý, která se podstatně liší sytostí žluté barvy a je to samozřejmě úplně jiná mutace. De facto mutace americký žlutý je atraktivnější nežli mutace žlutý pastel. V západní Evropě, zvláště pak v Nizozemí, se můžeme setkat s názvem pastel. Popis mutace - samec: barvu samce lze popsat jako žlutě zelenou, ovšem s tím, že světlejší jsou ty části těla, které u nominantní formy jsou modré a svědčí o pohlavním dimorfismu papoušíčků šedokřídlých, jde tedy o skvrny kolem očí, krovky pod křídly a kostřec. Samice: zbarvení samic je rozhodně sytější nežli samců a obsahuje spojení žluté a citrónové barvy. Mladí ptáci: nemají ještě tak výrazné barvy jako dospělí jedinci, teprve po přepeření dosahují úplnou intenzitu zbarvení, charakteristickou pro tuto mutaci. Dědičnost: žlutý pastel patří k recesivním mutacím, což znamená, že samci i samičky mohou být nositeli genu pastelově žluté barvy.

Papoušek konžský a jeho chov

Autor: Zdeněk Novák – Praha

Tento papoušek je v posledních několika letech v našich chovech poměrně dosti rozšířen a dosáhl velké popularity stejně jako ostatní africké druhy rodu Poicephalus, přesto se jej pokusím ještě trochu přiblížit chovatelům uvažujícím o jeho chovu. Samec je sytě zelený, na čele, temeni, ohbí křídel a na holeních částech červenooranžový až sytě červený. Toto zbarvení je velice variabilní, u některých jedinců je poměrně rozsáhlé a u některých téměř chybí nebo je zastoupeno jen několika málo červenými peříčky. Uzdička je černá, na stranách hlavy s černým nádechem, záda a křídla hnědavě černá s různou šířkou zeleného lemování. Na spodní straně je zelený, někdy s různým nádechem zbarvení od olivové až po namodralou barvu. Kostřec bývá olivový. Ocasní pera jsou hnědavě černá, duhovka oka červenohnědá. Horní část mohutného zobáku je zbarvena rohově, ke špičce stejně jako celá jeho spodní část. Samice je zbarvena stejně. I když zkušenější chovatelé dokáží pohlaví ptáků odhadnout podle určitých tělesných znaků, například tvaru hlavy, zbarvení oka atd, jednoznačně se doporučuje provedení testu DNA nebo endoskopie. Poddruhy, které jsou nyní uznávány, jsou následující: papoušek konžský středoafrický (Poicephalus gulielmi gulielmi) – velikost asi 28 cm, červené znaky sytě oranžové až červené. Papoušek konžský západní (Poicephalus gulielmi fantiensis) – velikost 26 cm, znaky žlutě oranžové až sytě oranžové. Papoušek konžský východní (Poicephalus gulielmi massaicus) –velikost 28 cm, červené znaky téměř chybí. Tento posledně jmenovaný je u nás téměř neznámý a ani v západní části EU se v chovech příliš nevyskytuje.

Umělý odchov mláďat papoušků kakadu (2)

Autor: Milan Bartl – Královopolské Vážany

Kakadu bílého jsem ručně dokrmoval od vylíhnutí, kdy rodiče jedno ze dvou mláďat v hnízdě přestali krmit. Mládě, o něž se rodiče starali, vyrůstalo až do odstavu pod rodiči a sourozence jsem dokrmil uměle. Totéž se opakovalo i v dalším hnízdění. Rodiče si po vylíhnutí druhého mláděte v hnízdě vybrali jen jedno, které budou krmit. Dostalo se ke mně i starší mládě, kterému přibližně ve 20 dnech života ptačí rodiče zhmoždili křídlo, znervózněli, opustili budku a přestali jej krmit. Mládě odebral chovatel k ručnímu dokrmení, zajistil mu potřebnou veterinární péči a ruční odchov se mnou konzultoval. V době, kdy se o mládě nemohl starat, jsem ho převzal asi na měsíc na ruční dokrmení. Mláďata dokrmovaná od vylíhnutí dokrmuji směsí Nutribird A21. Pro mláďata odebíraná z budky v pozdějším věku se mi osvědčila směs Kaytee Universal. Bílí kakaduové jsou robustní až zavalité postavy, při ručním odchovu vcelku dobře rostou a prospívají. Rozhodně patří k těm méně problémovým druhům. Vylíhlé mládě má hmotnost 18 až 20 gramů. Umělý odchov od vylíhnutí do úplné samostatnosti trvá 120 až 140 dní. Hmotnost samostatného mláděte se pohybuje od 550 do 750 gramů. Kakaduové bílí jsou velmi roztomilí a svým dětským pohledem a přítulností si dovedou získat každou citlivou duši. Mláďata působí na první pohled tiše a mile, ale v okamžiku leknutí umí „syčet jako hadi“. Umějí se také velice hlasitě ozvat, když je něco vyleká. Čelenku na hlavě roztahují doširoka, postavením peří na celém těle se snaží o zastrašení nepřítele. Většinou se ale nebojí a nastavené ruce se hrdě postaví v celé své velikosti a kráse.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Chovná sezona nyní běží na plné obrátky, v polovině dubna jsme tak mohli napočítat 276 vylíhnutých ptáčat. Zejména loriům se v tomto roce velmi dařilo. Za zmínku stojí především dvě mláďata loriů vlnkovaných (Trichoglossus johnstoniae). Tento druh se toho času v Evropě vyskytuje pouze v několika málo chovech. Dva malé loríčky žlutoboké (Cyclopsitta diophthalma) vzorně vychovali jejich rodiče. Samička byla z Německa přivezena teprve na podzim roku 2008. Rychlý chovatelský úspěch nasvědčuje tomu, že novému páru byly vytvořeny optimální podmínky. U amazoňanů bychom rádi zmínili snůšku čítající čtyři vejce u páru amazoňanů vojenských (Amazona merecenaria), snůšku dvou párů amazoňanů červenočelých (A. rhodocorytha), stejně jako tří párů amazoňanů zelenolících (A. viridigenalis). Od ledna běží nový skupinový experiment v chovném zařízení Loro Parque – „La Vera“. Do společné velké voliéry (8 x 8 x 4 m) jsme umístili pět dospělých kakadu moluckých (Cocatua moluccensis), z nichž tři jsou samečci. K nim byl přidán i pár kakadu růžových (Eolophus roseicapilla).

Na návštěvě u chovatele – Návštěva ZOO Plzeň

Autor: Adam Bura – Dětmarovice

V nedávné době, kdy jsem začal s požíváním našeho národního nápoje, tedy piva, jsem pochopil, že to plzeňské je jedno z nejlepších. Podobné informace jsem slýchával i o plzeňské zoo. Rozhodně mě vždy její návštěva lákala. Zoogeograficky i fytogeograficky rozdělený areál, největší sbírka ptačích druhů a v neposlední řadě také sloučení zoologické a botanické zahrady v jednu. Jelikož to ale z Ostravska máme přece jen trochu z ruky, nikdy se návštěva neuskutečnila. Dočkal jsem se až nyní, tedy 28.3. 2009. Spolu s dalšími členy jsme se dohodli, že by pro náš spolek byla velice přínosná návštěva chovatelského zázemí této zoo, a tak netrvalo dlouho a návštěva byla domluvena. V sobotu brzy ráno jsme se tedy společně s bohumínským kolegou Vojtěchem Čorbou přesunuli za Zdeňkem Gajdošem a společně jsme se vydali na dalekou cestu do Plzně. První zastávku jsem však učinili již v Českém Brodě. Po chvíli hledání jsme našli typický rodinný dům a k jeho bráně nás přišel uvítat náš další přítel – Oldřich Bouma. Hned po vstupu branou bylo vidět, že jsme na pozemku zapáleného chovatele. Prakticky celá zahrada a také velká část budov byla věnována našim opeřeným chovancům.

Okénko z cest – Canaima

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

La Guayna je rozsáhlá oblast rozprostírající se na území Venezuely, jižně od řeky Orinoko, severu Guayany a části Brazílie Jedná se o geologicky nejstarší část naší planety. Stolové hory se zde vypínají ohromnými kolmými stěnami nad neproniknutelnou džunglí, savanou, nížinnými a horskými deštnými pralesy. Tato z velké části dosud neprobádaná oblast oplývá velkým přírodním bohatstvím. Jsou zde obrovská naleziště zlata, diamantů a vyskytuje se zde nesmírné množství rostlinných a živočišných druhů. Na tomto fascinujícím území, které láká nejen dobrodruhy, ale i botaniky a zoology z celého světa, se rozkládá jeden z největších národních parků světa – Canaima. Národní park Canaima je se svou rozlohou 30 000 km² šestým největším parkem na světě. Hlavní základnou pro cestovatele je osada Canaima, ležící uprostřed neproniknutelné džungle na břehu úchvatné laguny u vodopádů Hacha – El Sapo Falls (název je odvozen od jména jedovaté šípové žáby, která zde žije – „sapo minero“, pralesnička harlekýn).

Pásovník krátkoocasý a jeho chov

Autor: Lukasz Wejman – Poznaň (PL)

Velikost tohoto pásovníka přesahuje 10 cm. Zobák je černý, celkové zbarvení krémově hnědé. Hlava je modře šedá s černými pásky kolem očí. Pod zobákem až k začátku prsou se nachází černá skvrna zvaná bryndáček. Hruď je světle hnědá, hřbet a křídla tmavě hnědé (skořicový nádech hnědé). Ocas je černý, rozhodně kratší nežli u pásovníka dlouhoocasého a má čtvercové zakončení. Na bocích těla u nohou vidíme černé trojúhelníkové skvrny. Nohy mají masovou barvu, drápky jsou černé. V dobrých podmínkách se tito ptáci dožívají 6 – 8 let. Rozlišení pohlaví může být velmi nesnadné, a to především pro nezkušeného pozorovatele, zvláště když vidíme samce a samičku sedět vedle sebe. Tito ptáci totiž nemají viditelný pohlavní dimorfismus. Jednou z metod rozpoznání pohlaví ptáků je pozorování hlavy. Samec má širší, robustnější hlavu nežli samička. Barva hlavy u samce je také intenzivněji světle šedá ve srovnání s tmavě hnědě šedou hlavou samičky. Jiným rozpoznávacím znamením je černý „bryndáček“ na krku samice, ten je zpravidla užší a má tvar hrušky, zatímco u samce je větší a širší. Avšak nejzřejmějším rozlišovacím znakem (přímo stoprocentním) je zpěv samce. Nejlepším způsobem, jak sestavit nový pár, je umožnit ptákům, aby si samostatně vybrali partnera. Většina párů tak vznikne na celý život.

Chov šafránek velkých

Autor: Petr Malinský – Křižanov

Šafránky velké jsou ptáci žijící v severních částech Jižní Ameriky od Venezuely po Brazílii. H. Dathe uvádí pět poddruhů (Sicalis f. flaveola, brasiliensis, koenigi, pelzelni a valida). Do našich chovů se dostávali ptáci pocházející z oblasti Peru. Zcela vybarvený samec (dvou až tříletý) je převážně žlutý a má oranžově červené čelo. Údaje o zbarvení samice se rozcházejí. Podle některých autorů nejsou žluté vůbec. Jsou šedozelené, černě čárkované na zádech, na spodině světle šedé. U poddruhu, který jsem choval já a chovatelé v Jihlavě a v Plzni, je žlutá i samice. U mladších ptáků lze pohlaví pouze odhadnout, teprve ve stáří dvou let můžeme pozorovat, že samec je intenzivněji žlutý a občas prozpěvuje. Zpěv však není příliš výrazný. V literatuře se dočteme, že samec je schopný uštvat samici k smrti. Já vím i o opačných případech, kdy samice zlikvidovala několik samců. V roce 2000 jsem sehnal dva mladé nepříbuzné kusy těchto ptáků. Připravil jsem jim klec o rozměrech 100 x 70 x 40 cm, kterou ptáci obývali samostatně. Základ krmné dávky tvoří šedozelené proso, lesknice, travní semena, mohár, občas trochu mačkaného semence nebo slunečnice a loupaný oves. Ze zeleného krmení jim předkládám ptačinec žabinec, listy pampelišky, nedozrálé trávy i mléčnou pšenici a ječmen. Oblíbili si také rozkrojenou okurku a jablko. V zimě ptáky krmím naklíčenými klasy červeného senegalského prosa, naklíčenou lesknicí a prosem. Jedenkrát týdně jim přidávám několik moučných červů nebo octomilek, rozmrazené mravenčí kukly a Supervit D do vody. Písek, rozdrcené skořápky a sépie jsou samozřejmostí.

Drozdíci rodu Cossypha a jejich chov

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Drozdík běločapkový patří spolu s dalšími čtrnácti druhy drozdíků rodu Cossypha do čeledi drozdovitých. Tito drozdíci tvarem těla i způsobem života připomínají drozdy žijící na našem území, jejich zbarvení je však pestřejší a výraznější. Všichni drozdíci uvedeného rodu jsou si svým zbarvením velmi podobni. Ocas, břicho, hruď a krk mají v různých odstínech okrové až rezavohnědé barvy, křídla a hlavu mají zbarveny hnědočerně nebo hnědošedě s nazelenalými či namodralými odlesky. Jednotlivé druhy se v podstatě odlišují pouze umístěním a šíří bílých proužků na hlavě. Všichni zástupci rodu Cossypha žijí v subsaharské části Afriky. Nevyskytují se zde však plošně, ale pouze v určitých lokalitách, které se u jednotlivých druhů překrývají spíše výjimečně. Drozdík běločapkový se vyskytuje pouze v úzkém pruhu táhnoucím se přes území Senegalu, Guineji a Mali, kde žije nominátní forma. Málopočetná východní forma tohoto druhu pak žije jen na malém území na hranicích Keni a Etiopie. Nominátní forma má na hlavě jasně bílou čepičku, zatímco forma východní má v čepičce černě lemované šupinky. Drozdíci žijí jednotlivě nebo v párech v hustém podrostu v okolí potůčků a řek. Žijí skrytě, ozývají se však velmi libozvučným zpěvem. Zpěv samců i samiček si je velmi podobný a nelze podle něj jednoznačně určit pohlaví. Rovněž velikostí, tvarem těla a zbarvením se samci od samiček téměř neodlišují...

Porovnání čistokrevných satyrů: Cabotův, obecný a Temminckův

Autor: Miloslav Stehlík – Benátky nad Jizerou

Bažanti satyrové mají díky své kráse a schopnosti stát se velmi krotkými stále častější zastoupení ve voliérách chovatelů v naší zemi. A to je velmi pozitivní, jelikož jde o vzácné ptáky, se kterými jsme se ještě před několika málo lety mohli setkat, až na malé výjimky, pouze v zoologických zahradách. Já sám si velmi dobře pamatuji na pro mne nezapomenutelnou událost, když jsem začátkem 70. let minulého století poprvé v životě viděl v pražské ZOO satyry obecné. Ani ve snu by mě v té době nenapadlo, že budu mít někdy v budoucnu to štěstí a tři druhy těchto nádherných ptáků se stanou okrasou mých voliér. Doba však přinesla změny, z nichž některé se kladně promítly i do oblasti chovatelství. Díky importům a tím a přílivu nové krve se početní stavy satyrů v zajetí zvyšují, bohužel však v minulosti z důvodů nedostatku chovného materiálu a někdy i z neznalosti docházelo k mezidruhovému křížení, jehož produkty ohrožují čistokrevné chovy i v současnosti. Jelikož jsem měl možnost v naší zemi vidět mnoho chovů a tím i chovných ptáků, vím, že opravdu čistokrevných jedinců se u nás nachází poskrovnu.

Veterinární poradna: Nákaza roztočmi Sternostoma tracheacolum – nové trendy v liečbe

Autor: Marek Buranský a MVDr. Juraj Šimunek - Nové Zámky

V chove každého drobotinára, ale aj v chovoch ostatných exotických vtákov sa z času na čas premnožia roztoče Sternostoma tracheacolum, ktoré napádajú dýchaciu sústavu vtákov a najmä vzdušné vaky. Tieto roztoče parazitujú v dýchacej sústave vtákov, najmä vo vzdušných vakoch. Ich premnoženie nastáva najmä pri strese, alebo pri výdaji veľkého množstva energie (chladné chovné zariadenie, alebo aj naopak – vysoké teploty) a teda telo a imunitný systém sú oslabené. Premnoženie roztočov sa môže objaviť úplne náhle a môže zasiahnuť celý chov, najmä u mladých vtákov, alebo u mláďat v hniezde môže mať rýchly fatálny následok. K tejto situácii môže však prísť len vtedy, ak chovateľ nemá dostatok informácií, ako spomínaný problém diagnostikovať, prípadne aj liečiť. Roztoče Sternostoma tracheacolum napádajú veľa vtáčích druhov, ale asi najviac ním trpia amadiny Gouldovej a kanáriky.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz