Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 05/2012

vyšlo v květnu 2012

Světový prvoodchov amazoňana císařského

P. R. Reillo, S. Durand, M. Burton

Jediný pár amazoňanů císařských chovaných v zajetí se nachází v jeho přirozené domovině na ostrově Dominica v záchranném středisku Parrot Conservation and Research Centre. Samec byl nalezen s poraněnou horní čelistí jako mládě v jedné hnízdní dutině. Samici nalezli ještě jako nedopeřenou poté, co vyskočila z hnízda.

Pár je umístěn ve voliéře o velikosti 13 x 7 x 3,5 m. Ubikace není rušena veřejnými návštěvníky zařízení. Amazoňani dostávají směs skládající se z 1/3 komerčně vyrobené směsi pro papoušky (Parrot Supreme, Higgins Group Corp), granulí (Higgins Vita Krunch, ZuPreem Fruit Blend) a 2/3 sezónního ovoce a zeleniny. Ptáci jsou naprosto zdraví, přemísťování probíhá pouze v období, kdy řádí silné bouře. K dispozici mají dřevěnou budku o rozměrech 0,5 x 0,5 x 1 m, potaženou pletivem, s 10 cm vrstvou hoblin.

Pár byl sestaven v roce 2002, přičemž od roku 2005 byly každoročně pozorovány námluvy a návštěvy hnízdní budky...

Chov papoušků Poicephalus (9) - papoušek hnědohlavý

Zdeněk Schiffmann – Benešov u Prahy

U nás jsem mohl na vlastní oči vidět opravdu dvě rozličné formy, které se od sebe liší nejen zbarvením, ale hlavně velikostí. Samec je zelený, na spodině těla a spodních zádech bledší. K holennímu peří a k řitnímu otvoru je tmavší. Kostřec má jasně žlutozelený, krk, hlavu hnědé. Plášť zelenavý a spodní krovky křídelní žluté. Vnější prapory letek ručních má modré. Ocasní pera má olivově hnědá a na špici lemovaná zeleně. Horní čelist zobáku je šedá, trochu do modra a směrem ke špici tmavší. Spodní čelist je téměř bílá, duhovka žlutá a běhák šedočerný.

Samice je zbarvena stejně jako samec. Samec je většinou o něco větší než samice. Někdy ale nejsou od sebe k rozeznání, takže chovatel, když začínají chodit do budky, neví, kdo je kdo. Mláďata jsou tmavší a horní prsa a krk mají se žlutě olivovým nádechem...

Mutace neofémy modrohlavé (1)

Martin Papač – Soběslav

Chovatelé a přátelé exotického ptactva, v minulém článku jsem vám přiblížil technologii svého chovu neofém modrohlavých. Jak většina chovatelů jistě ví, rod Neophema oplývá mnoha základními mutacemi a jejich kombinacemi. Nejvíce se mutacemi pyšní neofémy modrohlavé.

V následujícím článku chci představit primární mutace a jejich kombinace i chovatelům, kteří jsou méně zruční v genetice a často si lámou hlavu, jaká mláďata vlastně od sestaveného páru odchovají nebo jestli je pár vhodně sestavený. Já osobně si dělám něco jako rodokmeny, kam si zapisuji následující údaje: druh, pohlaví, kroužek, rok narození, mutaci, štěpitelnost, od koho pták pochází, jestli je nepříbuzný k mým neofémám, identifikační číslo ptáka, s jakým ptákem je v páru, číslo klece a samozřejmě rodiče ptáka. Čím více informací si chovatel zapíše při koupi nového jedince, tím lépe odhadne mláďata, jaká nový pták bude mít. Určitě je hezké, když v jednom hnízdě jsou například čtyři mláďata a každé je jiné, ale ne vždy nás to může potěšit, a raději bychom měli jen jednu barvu, kterou si přejeme. Musíme si však také uvědomit, že pro chov mutací jsou potřeba i přírodní ptáci...

Okénko z cest - Fruchttauben projekt

Radek Nesvačil – Mladá Vožice

17. března proběhl v ZOO v Kolíně nad Rýnem sraz chovatelů plodožravých holubů sdružených v německém klubu FRUCHTTAUBEN. Toto setkání pořádají ve spolupráci s německými zoologickými zahradami soukromí chovatelé plodožravých holubů dvakrát do roka. Tentokrát se jednalo již o 11. ročník. Klub Fruchttauben není jen ryze německou záležitostí, jeho cílem je shromáždit co nejvíce informací o chovatelích plodožravých holubů, takže členem se může stát kdokoliv, kdo se chovu této cílové skupiny věnuje a zaplatí roční členský příspěvek ve výši 15 euro.

Za ČR hájí naše barvy dvě ZOO, pražská a plzeňská, ze soukromých chovatelů je to pak jediný mohykán – Zdeněk Gajdoš, který propadl kouzlu holoubků rodu Ptilinopus. Jako registrovaný člen klubu tedy mohl navštívit zmiňovaný sraz. Vzhledem k tomu, že kolínská zoo je od severní Moravy vzdálena nějakých 1100 km, bylo by  to jistě pro jediného člověka finančně i časově náročné sousto, takže nezbývalo nic jiného, než doplnit vozidlo, rozpočítat cestu a podpořit Zdeňka...

Na návštěvě u chovatele – Václav Hájek, Praha

RNDr. Bc. Jaromír Vachutka – Velká Bystřice

Další zastavení jsem proto naplánoval k chovateli, který si zveřejnění zaslouží hned z několika důvodů. Pokud vyberu ty nejdůležitější, jsou jimi jednak 67 let trvající úzká specializace na chov převážně jednoho druhu ptactva, celoživotní velice kladný vztah k ornitologii a aktivní působení nejenom v České společnosti ornitologické. Na další důvody nemohu zapomenout, protože práce, kterou pan chovatel odvedl a odvádí organizaci KPEP, byla a je velmi přínosná. Nejenom aktivní pomocí při přípravě a průběhu tradičních každoročních výstav exotického ptactva v pražské Botanické zahradě, ale vlastní pečlivou prací vyrobil v době, kdy nebylo možné sehnat mřížky a jiné doplňky, přes 300 celodrátěných klecí a 80 voliér.

Mnozí chovatelé již tuší, že jsem rozhovor pro toto číslo časopisu připravil s pražským chovatelem panem Václavem Hájkem, který by pro mnoho chovatelů, zvláště v dnešní době, měl být příkladným vzorem. Ostatně doufám, že vás následující řádky o tom přesvědčí...

Tipy pro chovatele: Evidence chovu na PC

Petr Hošek - Praha

Ani jsem nemusel pokládat další otázky, pan Mrkvička se rozpovídal a velmi konkrétně mi začal program popisovat. Nebudu to dále protahovat, vyslechl jsem si popis programu a vyrazil domů, kde jsem vypustil papouška do svého chovu. Večer jsem zasedl k počítači a zadal adresu www.denikpapousku.cz, kterou mi doporučil pan Mrkvička. Po prohlédnutí stránky mě zájem neopustil, a proto jsem si vyzkoušel ukázku programu. A znovu mohu říci, že ani poté mne zájem neopustil, ba naopak, program se mi velmi líbil jak vizuálně, tak funkcemi, které byly přesně to, co si představuji pod pojmem evidence chovu.

Líbí se mi, že program nabízí tolik funkcí a že mě nenutí je využívat všechny. Můžu si evidovat opravdu přesně to, co potřebuji a co považuji za užitečné. Asi nejsem člověk, který by si do posledního gramu evidoval úbytek krmiva, ale zase na druhou stranu mám rád kontrolu nad výdaji a uvítám možnost si je evidovat i ve svém chovu...

Motýlek modrobřichý & granátový

Josef Piskora – Rychnov n. Kněžnou

Úvodem svého článku bych chtěl předeslat, že chovatelská praxe těchto motýlků se mi jeví po mých praktických zkušenostech tak podobná, že jsem si dovolil oba tyto krásné druhy motýlků popsat ve společném textu.

Rozhodně patří mezi nejkrásnější drobné exoty. Ve skupině motýlků, kterou známe, patří rozhodně k těm hůře chovatelným a problémovým. Povahu mají velmi důvěřivou. Snadno si zvyknou na svého ošetřovatele. Snadno zkrotnou a jsou schopni brát lákavou potravu i z ruky chovatele. Nejsou lekaví. Snášenlivost těchto motýlků, a to jak modrobřichého, tak granátového, je různá. Určitě jsou schopni – samci i samice – terorizovat jiné druhy drobných ptáčků, stejně tak spoluobyvatele druhu vlastního. Z tohoto důvodu je musí mít chovatel stále pod kontrolou. Jakmile se na některého ptáčka zaměří, dokážou jej v krátké době utrápit. Toto téměř nehrozí ve velkých proletových voliérách, kde je možnost většího ústupu...

Tangara sedmibarvá – drahokam z povodí Amazonie

Zdeněk Gajdoš – Kunín

V soukromých chovech se tangary vyskytují jen ojediněle a rozšířené jsou především u zahraničních chovatelů. Také v zoologických zahradách jsou stále dosti vzácné. Jedna z mála zoologických zahrad, kde se mohou návštěvníci s tangarou sedmibarvou setkat, je ZOO Frankfurt. Ovšem švýcarská ZOO Basel slavila úspěch a tangaru sedmibarvou se jim podařilo odchovat. I tato skutečnost nakonec přispěla k mému rozhodnutí, abych této tangaře odpustil  její chybějící sedmou barvu a pokusil se tyto klenoty do svého chovu získat, a to i přes onu nemilou „chilskou“ záležitost. Ostatně i u tangary tyrkysové (Tangara mexicana), která je již v mém chovu zastoupena, je to obdobné, čili v Mexiku ji rozhodně nespatříte.

Netrvalo dlouho a mým  tangarám tyrkysovým začaly dělat společnost i tangary sedmibarvé, které mám umístěny po jednotlivých párech v prostornějších boxech o následujících rozměrech: 1,8 m šířka, 0,8 m hloubka, 1 m výška. Každý z boxů je vybaven vyvýšeným krmným pultem, koupelnou, třemi bidly různého průměru a umělými rostlinami, kterými je také zamaskován košíček určený k hnízdění. Hnízdící košík je umístěn v jednom z horních rohů na čelní straně boxu.  Jako substrát jsem použil dřevěné štěpky frakce 2 – 10 mm. Tento substrát je bezprašný, dostatečně savý, snadno se s ním manipuluje a v neposlední řadě působí i dekorativně.  Boxy jsou osvětleny zářivkou. Dle zahraničních chovatelů tangar je za optimální považována teplota pohybující se kolem 20 °C...

Tangara karmínová

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Tangara karmínová patří mezi nejkrásněji zbarvené tangary. Žije v tropických oblastech nejjižnější části střední a severu Jižní Ameriky. Jsou popsány čtyři poddruhy vyskytující se v malých od sebe vzdálených lokalitách. Ramphocelus dimidiatus dimidiatus (Lafresnaye, 1837) obývá nevelká území ve východní, karibské části Panamy, několik lokalit ve východní Kolumbii (údolí Cauca, střední část Magdalenina údolí, Norte de Santander) a region Maracaibo v západní Venezuele. Ramphocelus dimidiatus limutus (Bangs, 1901) se vyskytuje v lokalitě Pearl Archipelago v Panamském zálivu. Ramphocelus dimidiatus molochinus (Meyer de Schauensee, 1950) je popsán jako poddruh žijící na malém území v horní části Magdalenina údolí v Kolumbii. Tento poddruh byl uměle vysazen na Tahiti na Society Is. Posledním popsaným poddruhem je Ramphocelus dimidiatus arestus (Wetmore, 1957), který se vyskytuje pouze na panamském ostrově Coiba v Pacifiku.

Tangary obecně nepatří k často chovaným ptákům v evropských zooparcích, zoologických zahradách ani u soukromých chovatelů. Nejsou to rozhodně potravní specialisté a při současné nabídce komerčně vyráběných směsí by krmení tangar nemělo být problémem, a to ani finančním. Mnoho druhů u chovatelů v Severní Americe i bezproblémově hnízdí a odchovává mláďata...

Chováme vodní ptáky (1)

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

Vodní ptáci. Spojení těchto dvou slov vyvolává rozličné asociace. Protože jsme v chovatelském časopise, jistě drtivou většinu čtenářů napadne úzká skupina chovatelů, většinou z našeho klubu, kteří chovají rozličné druhy kachniček, hus či labutí na zahradním rybníčku, těch několik šťastlivců pak na přirozeném rybníku. A mají pravdu. Profesionální ornitolog či nadšený přírodovědec - amatér si pak představí celou řádku druhů ptáků napříč zoologickým systémem, kteří jsou nějakým způsobem vázáni na tento často nespoutatelný živel. Také oni mají pravdu. Pracovník zoologické zahrady si může představit hejno plameňáků či pelikánů, skupinu tučňáků či kolonii ibisů – i on má pravdu.

O všech těchto ptácích pak bych rád napsal menší seriál, pro zasvěcené i laiky je to fascinující téma. Kdo by nechtěl mít na zahradě místo, kde se zrcadlí vodní plocha, do níž zurčí potůček, to vše v krásném aranžmá divokých i okrasných dřevin a dalších rostlin, kdo by nechtěl na takovém místě pozorovat rozličné druhy ptáků vázaných na vodní prostředí, kdo by viděl nerad v síťových voliérách, přiléhajících k takovému místu, řadu neobvyklých druhů ptáků i s odchovy...

Veterinární poradna: Zadržené vejce

MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Problémy se zadrženou snáškou pravděpodobně zažil téměř každý chovatel exotických ptáků. Jde o problém v podstatě jednoduchý, který ale nezřídka končí vážnými komplikacemi zdravotního stavu nebo až úhynem.
 
Zadržené vejce je stav, kdy vajíčko není schopno z nějakého důvodu normálně projít pohlavním aparátem samice. Důvodů může být celá řada, např. porucha funkce hladké svaloviny vejcovodu, mechanické poškození vejcovodu, infekce, nadměrná snáška a z toho plynoucí „vyčerpání“ vejcovodů, celková onemocnění samice, nutriční deficity nebo naopak nadměrné podávání některých minerálů a vitamínů (vitamín E, selen, vápník), obezita, neadekvátní zátěž samice, genetické predispozice, nejrůznější příčiny stresu – např. nadměrná nebo naopak nízká teplota, rušivé vlivy (děti, zvířata v okolí voliér) apod.

Klinické příznaky se liší v závislosti na vážnosti stavu, stupni sekundárních komplikací, velikosti a druhu ptáka...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz