Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 05/2010

vyšlo v květnu 2010

Neoféma žlutobřichá – „nejvzácnější ze vzácných“

Autor: Jan Cvrček – Jíloviště

Samec má temeno, záhlaví, záda, kostřec a křídla jasně trávově zelené. Pásek na čele sytě světle modrý, horní okraj pásku ještě světlejší. Zelená barva na horní části těla plynule přechází přes bledě zelenou barvu na stranách hlavy k žlutozelené barvě hrdla, prsou a boků. Mezi nohama a v okolí kloaky je jasná a sytá oranžová skvrna, sahající mnohdy až na břicho. Stehna, spodní krovky ocasní a spodní ocas jsou jasně žluté. Ohbí křídel a střední krovky křídelní jsou bledě modré, horní ruční letky a vnější prapory spodních ručních letek ultramarínově modré. Ocas má modrozelený, krajní ocasní péra modrá se žlutými vnitřními lemy a zakončením. Světlý pásek naspodu křídel chybí. Zobák je šedočerný, duhovka tmavě hnědá, nohy šedé. Samice je tmavší než samec, čelní pásek má nevýrazný, tmavý. Modrá barva na křídlech je taktéž nevýrazná, matná. Světlý pásek na křídlech je velmi proměnný. Mláďata mají rohově zbarvený zobák, který postupně tmavne. Pásek na čele chybí nebo je jen slabě naznačen, jsou celkově matně zbarvena. Přibližně do jednoho roku života nelze u mláďat určit pohlaví, pohlavní dospělost nastává po jednom roce života...

Papoušek žlutoramenný a jeho chov (2)

Autor: Tomáš Hájek – Plzeň

Zjistil jsem, že odchov těchto malých papoušků není nikterak obtížnější než u jiných příslušníků rodu Psephotus. Jediným problémem, pokud se to tak dá říci, je, že některé páry hnízdí v pozdním létě či na přelomu podzimu a zimy. To je odlišuje od jejich příbuzných – např. papoušků zpěvavých. Nicméně pokud máte chovné zařízení, ve kterém lze topit, lze od papoušků žlutoramenných „udělat“ i dvě hnízda (letní a zimní). Tato skutečnost do značné míry napomohla tomu, že se jejich počty poslední dobou značně zvyšují, čímž i jejich cena je nyní nižší a jsou tak dostupnější široké chovatelské veřejnosti. Mé zkušenosti praví, že samičky papoušků žlutoramenných nepřetržitě tráví čas s mláďaty v budce jen po dobu 4 až 7 dnů po vylíhnutí. Po této době své mladé navštěvují pouze při krmení. Jsem přesvědčen, že tato chovatelská zvláštnost je znakem čistokrevných papoušků žlutoramenných. Dovolil bych si pochybovat o taxonomické příslušnosti samičky, která by byla se svými mláďaty v hnízdě nepřetržitě až do jejich odstavení. Toto své tvrzení opírám taktéž o informace, které jsem získal na internetových stránkách australských chovatelů. Jen pro úplnost dodávám, že mláďata se líhnou okolo dvacátého dne a jsou takřka holá. Kolem 14. dne mláďata kroužkuji kroužky o vnitřním průměru 4,5 mm. Zásadně pro kroužkování používám kroužky černé nebo tmavomodré, aby v budce co nejméně „razily“...

Šedé mutace alexandra malého

Autor: Andrzej Bak – Ostrów Wlkp. (PL)

Alexandři malí jsou v poslední době stále častěji chovanými papoušky. Jedním z důvodů může být i situace, že se chovatelům podařilo vyšlechtit mnoho atraktivních mutací tohoto elegantního ptáka. Navíc jsou alexandři malí poměrně odolní, zřídkakdy onemocní a nejsou s nimi žádné větší chovatelské problémy. Nejsou ani příliš drazí – samozřejmě vyjma těch nejnovějších barevných mutací. Ale s chovem lze přece začít u těch levnějších, nicméně krásných mutací. Takovou mutací je například šedá, o níž bude toto mé pojednání. Domnívám se, že tato mutace není zcela chovateli doceněna – vždyť je „taková šedá“, ale podíváme-li se blíže, zvláště pak na její kombinace, musíme uznat, že jsou to obzvláště krásní ptáci. Proto právě alexandři malí šedí mi učarovali. Začněme tím, že šedá mutace je kombinací modré a olivové (šedo-zeleného). Je to velmi tmavý pták, jehož letky a obě dvě prostřední krovky jsou takřka černé...

Náš chov papoušků rodu Pyrrhura – představení jednotlivých druhů (1)

Autor: Petr & Míla Blažkovi – Tišnov

V našem zájmovém chovu se na rod Pyrrhura specializujeme. Lze konstatovat, že naše sbírka zahrnuje takřka všechny druhy a poddruhy, které jsou v zajetí celosvětově chovány. Nedávno se mi podařilo sehnat i nominátní poddruh pyrury hnědoocasého – Pyrrhura melanura melanura. V současné době nám do kompletace kolekce snad chybí pyrura bělouchý severovýchodní – Pyrrhura leucotis pfrimeri. Tento druh se v evropských chovech sporadicky již vyskytuje. S touto výjimkou je námi chovaná kolekce papoušků rodu Pyrrhura relativně kompletní. Kromě přírodních druhů pyrurů se okrajově zabýváme i chovem mutací. V našem chovu je zastoupena následující: pyrura modrý hypoxantha a pyrura zelenolící skořicový. V současné době chováme 19 druhů a poddruhů rodu Pyrrhura. Tento stav považujeme za poměrně ucelenou řadu. U 16 druhů jsme docílili již úspěšných odchovů...

Neobyčejný indický chovatel papoušků

Autor: Srinivasan Balan – Indie

Ve 12. čísle 18. ročníku australského časopisu Australian Birdkeeper Magazine byl uveřejněn článek o indické farmě GEMINI zabývající se chovem papoušků včetně druhů, jako je kakadu palmový (Probosciger aterrimus) nebo ara zelenokřídlý (Ara chloropterus). Majitel farmy pan Srinivasan Balan dosáhl při jejich chovu nebývalých úspěchů a my vám teď přinášíme zkrácenou a upravenou verzi článku o tom, s jakými obtížemi se zejména při rozmnožování těchto papoušků musel potýkat. Měl jsem dva kusy arů zelenokřídlých, u nichž jsem neznal ani věk, ani pohlaví. V roce 1991 jsem nechal provést určení pohlaví pomocí testu DNA a velmi mě potěšilo, když test ukázal, že se jedná o samečka a samičku. Umístil jsem je do voliéry, která měla 5,5 m na délku, 1,8 m na šířku a 5 m na výšku. Dovnitř jsem umístil dřevěný pivní sud, který měl sloužit jako hnízdo, postavil jsem ho do zastřešené části voliéry, která měla rozměry 2,5 m na délku, 1,8 na šířku a 1,8 na výšku. Až do roku 1996 nejevil pár arů žádné snahy o rozmnožování. V červenci toho roku samička snesla dvě vajíčka, která však nebyla oplozená. Od té doby vyhledávala samečka ke hrám, nicméně o zahnízdění nejevil ani jeden z ptáků žádný zájem. K další snůšce došlo až v roce 2000, opět se ale jednalo o dvě neoplozená vejce...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

Měsíc březen byl celý ve znamení narození zdravého mláděte ary Spixova, které se na svět vyklubalo 11. března ve 4 hodiny ráno z jednoho jediného vajíčka, sneseného naším výjimečným chovným párem. Mládě vážilo po vylíhnutí 14,5 gramu. Tři dny před vylíhnutím bylo vejce, které do té chvíle opečovával samotný pár, přemístěno do inkubátoru. Vejce bylo – u papoušků nezvykle – elipsovitého tvaru, chtěli jsme jej tedy v případě potíží při klubání mít raději pod kontrolou. Na druhou stranu jsme ale chovnému páru dosud nedali možnost vyvést jedno jediné mládě. Všechna ptáčata (do této chvíle jich bylo pět) byla z bezpečnostních důvodů raději umístěna k ručnímu odchovu. Tentokrát jsme ovšem chtěli rodičovské kvality našeho páru vyzkoušet. Proto jsme do hnízda umístili vejce od amazoňana vínorudého, nicméně stejného tvaru a velikosti. 26. den inkubace se vyklubal malý amazoňan a pár ary Spixova se o něj od první chvíle pečlivě staral. Nyní je mláděti týden. Je nesmírně zajímavé, že oba rodiče, kteří byli od narození na ručním odchovu, se o mládě bez problémů dokáží postarat...

Na návštěvě u chovatele: Cesta za trnavskými chovateľmi papagájov

Autor: Marek Buranský - Nové Zámky

Dňa 31.3. 2010 sme sa s priateľom J. Sojkom – šéfredaktorom časopisu Nová EXOTA vybrali na návštevu ku dvom chovateľom papagájov v okrese Trnava. Ako to už býva, deň pred návštevou kedy sme si dohadovali presný termín a hodinu stretnutia bolo pekne. Teplota cez bola deň okolo 20 °C – čo je na koniec marca pomerne slušné – no v deň nášho stretnutia bola teplota o 10 °C nižšia, bolo zatiahnuté a miestami popŕchalo. Takže aprílové počasie v marci si vybralo svoju daň. Nízku vonkajšiu teplotu však zohrialo príjemné privítanie u oboch chovateľov: pána Leopolda Fialku a pána Dušana Šarvajca. Pána Leoša Fialku sme navštívili v Zelenči pri Trnave, kde má svoj dom, pri ktorom má vybudované pekné chovateľské zariadenie. Jeho chov pozostáva z rôznych druhov ár, amazoňanov a iných druhov vtákov: ara červenoramenná (nobilis), ara červenobruchá (manilata), ara vojenská, ara ararauna, amazoňan pomúčený. Kolekcia amazoňanov pomúčených v obrovskej voliére dominovala celému chovnému zariadeniu. Boli tu umiestnené 4 páry týchto amazoňanov, ktorí sa v prostredí voliéry ktorú by im mohli závidieť aj veľké druhy ár, cítili evidentne dobre. Ako hovorí chovateľ: „Medzi osadenstvom však vznikali menšie nezhody a preto som z veľkej voliéry 1 pár vtákov odchytil, umiestnil ich do vnútorných krytých priestorov a odvtedy nezhody zanikli. Zostávajúcich 6 vtákov nažíva svorne a pokúsim sa v budúcnosti o ich spoločný chov.“ Ďalšou zaujímavosťou u tohto chovateľa je druh toko Deckenov, u ktorých sa mu podaril úspešný odchov...

Okénko z cest – Kaokoveld

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Téměř celou oblast západního pobřeží Namíbie tvoří Namib, dva tisíce kilometrů dlouhá a sto kilometrů široká, nejsušší a nejstarší poušť světa. Severní část Namibu, v délce šest set kilometrů, se nazývá Pobřeží koster. Tato velmi nehostinná část Namíbie je označována jako země, již Bůh stvořil z hněvu. Tomu úplně nejsevernějšímu výběžku Namíbie, v místech, kde sousedí s Angolou, to však nadmíru vynahradil. Nachází se zde jedna z nejkrásnějších, nejdivočejších a civilizací nejméně narušených oblastí světa – Kaokoveld. Přirozenou hranici mezi Angolou a Namíbií tvoří řeka Kunene, která pramení v angolských horách a ústí do Atlantického oceánu. V oblasti Kaokoveldu vytváří tato řeka nesmírně krásnou přírodní scenérii – Epupské vodopády. Kunene se zde v délce jednoho a půl kilometru rozlévá do mnoha souběžných ramen a dosahuje zde šířky půl kilometru. Na jednotlivých ramenech se tvoří kaskády vodopádů a voda zde padá v několika skocích až do hloubky šedesáti metrů. Žlutočervené skály, modrobílá divoce hučící voda, temně zelená bujná vegetace a stálá duha na blankytně modré obloze...

Kaleidoskop informací

Autor: Redakce

Forrest & Bird charakterizuje uplynulý rok 2009 jako unikátní. Podařilo se totiž úspěšně překročit magickou hranici 100 exemplářů papouška kakapo sovího (Strigops habroptilus). V loňském roce přežilo kritickou dobu, než se osamostatní, 33 mláďat, čímž bylo dosaženo počtu 124 exemplářů. Než se ochranáři dočkali současné slávy, která korunovala jejich dlouhodobé úsilí, museli spolknout nejednu hořkou pilulku. V minulosti si prodělali své v kritických letech, kdy jejich miláčky trápily různé nemoci či chovné sezony nepřinesly očekávané výsledky. Zato nyní je jejich dlouhodobá práce po zásluze odměněna a věřme, že jeden z nejvzácnějších a nejzvláštnějších papoušků světa bude zachráněn i pro příští generace...

Vystavování lizardů

Autor: Lubomír Veselý – Olomouc

Jak už bylo nesčetněkrát napsáno a řečeno, lizard je jedním z nejnáročnějších plemen, pokud jde o prezentaci těchto kanárů na výstavách. Toto konstatování platí pro pokročilé chovatele, kteří se zabývají vážně jejich chovem, s čímž je spojeno i vystavování odchovů. Pokud je chovatel jen povrchním obdivovatelem lizardů a ještě nepronikl do hloubky jejich chovu, nedělá si a ani si nemůže dělat těžkou hlavu s tím, zda jeho lizardi splňují všechny požadavky standardu. Spokojí se jen se situací, že odchoval toto plemeno, a má velkou radost ze svého chovatelského úspěchu a z odchovaných mláďat. Jiná situace nastává u chovatelů, kteří se zabývají chovem jmenovaného plemene s patřičnou hloubkou, u nich totiž existují ty pravé problémy, které souvisejí s chovem tohoto kanářího plemene. Pokusím se vyjmenovat ty nejzákladnější požadavky, které by měl mít lizard jdoucí na výstavu. První, co nás na lizardovi upoutá ve výstavní klícce, je bezesporu jeho atraktivní čepička. Tady je první problém, se kterým se opravdový chovatel setkává. Popravdě řečeno, neexistuje žádná dobrá rada, která by stoprocentně řešila tuto záležitost...

Kříženci s čížkem ohnivým

Autor: Ing. Andrzej Wojtala – Rybnik (PL)

Chovatelé kříženců měli ještě před několika lety možnost křížit samičky kanára jen s našimi pěnkavovitými: stehlíkem, konopkou, čížkem, zvonohlíkem, zvonkem zeleným a jen sporadicky s čečetkami apod. Nyní lze získat mnoho různých exotických ptáků, kteří jsou „vhodní“ a zajímaví pro křížení s kanárem. Mám na mysli především ty nejoblíbenější: čížky ohnivé, zvonohlíky šedé, zvonohlíky mozambické, hýly mexické aj. V chovech potkáme rovněž čížky magellánské, zvonohlíky žlutobřiché, žlutoprsé, čínské, černohlavé atd. Z výše uvedených druhů exotických ptáků je se samicí kanára nejčastěji křížený čížek ohnivý (Carduelis cucullatus). Na začátku 20. století se podařilo vyšlechtit plodné křížence spojením čížka ohnivého se žlutou samičkou kanára. Takto získaní ptáci velmi silně předávali červeně měděnou barvu, což pak umožnilo vyšlechtit kanáry s širokou paletou červeného opeření (nyní je zhruba kolem 200 plemen takových kanárů). To byla skutečná revoluce v chovu kanárů a vedlejším účinkem byla velká poptávka po čížcích ohnivých, což málem způsobilo jejich vyhubení v přírodě. Také nyní chovatelé zkoušejí rozmnožovat křížence F1 s čížkem ohnivým a… a vychází najevo, že někteří jedinci jsou plodní! O tom napíši v další části článku...

Chov bažanta stříbrného

Autor: Josef Frynta – Jílovice

Bažant stříbrný patří společně s bažantem prelátem, vietnamským, císařským a dalšími do rodu Lophura. Jedná se o mohutné bažanty, připomínající bojové kury. Zástupci rodu Lophura se vyznačují silnýma nohama. Ty jsou typické již pro vylíhlá kuřata, podle nichž se bezpečně rozpoznají od ostatních bažantů. I přesto, že se v poslední době bažanti tohoto rodu mezi chovateli objevují, nejsou zatím tak rozšířeni jako bažanti rodu Chrysolophus a Phasianus. Bažanti stříbrní, původně pocházející z horských lesů Indie a Číny, se vyskytují i 2500 metrů nad mořem. Obývají především bambusové porosty, kde nalézají dostatečný úkryt a potravu. Celoročně žijí v malých hejnech. Často se však hejna rozdělují na jednotlivé páry, které pak společně vyvádějí mladé. V případě, že samice uhyne, samec je sám schopen mladé odchovat. K nám byl bažant stříbrný poprvé dovezen před více jak dvěma staletími. Bažant stříbrný se dělí do několika poddruhů. U nás je nejchovanější poddruh Lophura nycthemerus nycthemerus. Jedná se o velmi nenáročný a oblíbený druh, který je doporučován začínajícím chovatelům. Mezi chovateli je běžný a často chovaný. Jeho nevýhodou je však to, že samci bývají velmi agresivní, a to nejen v toku...

Křepel kalifornský

Autor: F. Starosta a Z. Ledvinka - Česká zemědělská univerzita v Praze

Křepel kalifornský pochází ze západu Spojených států amerických, kde se nachází především ve státech Kalifornie a Oregon. V minulosti se hojně vyskytoval na loukách, zemědělsky obdělávané půdě a lesních houštinách na západě a jihozápadě USA, v důsledku lidské aktivity však v mnoha oblastech jeho početnost viditelně poklesla. Byl vysazen do mnoha jiných zemí včetně Britské Kolumbie, Havaje, Chile, Nového Zélandu, ostrova Norfolku nebo Tasmánie. Jeho biotopem jsou nejčastěji řídké listnaté a smíšené lesy, skupiny stromů na pastvinách a křovinaté porosty. Noci nepřečkává na zemi, ale hřaduje na stromě. Křepel po většinu roku žije v menších hejnech podobně jako u nás koroptev polní. Tato hejna se před obdobím hnízdění rozpadají v jednotlivé páry. Potravu křepelů tvoří různá semena, bobule, zelené části rostlin a hmyz. Hnízdí na zemi a hnízdo bývá nejčastěji ukryto v hustém travním porostu...

Ztráty způsobené hlodavci v chovech drobných ptáků

Autor: David Lakomý – Příkazy

Tyto škody jsou velmi časté a značné. Myši působí ztráty jak na odchovech, tak i na chovných ptácích. Svou přítomností působí na ptáky tím způsobem, že je ruší při hnízdění, a to zejména v noci. Ptáci jsou rušeni při sezení na vejcích, přičemž opustí hnízdo či budku a vejce následně prochladnou. Často se také stává, že myši vejce po opuštění hnízda ptáky požírají. Při kontrolách hnízdních budek nacházíme vejce, ta však na druhý den chybějí nebo se jejich počet nezvyšuje, protože myši vždy vejce z předchozího dne přes noc zkonzumují. Současně může docházet i ke ztrátám na chovných ptácích. V noci ruší tito hlodavci ptáky na hnízdě nebo přebíhají po větvích, kde ptáci nocují, ti potom poplašeně vzlétnou, přičemž může dojít k jejich poranění, výjimečně i k usmrcení o stěny voliéry. Při takto vzniklém vzruchu zpozorní kočky, popřípadě noční dravci, lasičky a kuny. Ptáci jsou těmito predátory zraňováni přes pletivovou stěnu, na kterou se při vyrušení myšmi zachytili...

Veterinární poradna: Hlodavci v chovech exotických ptáků

Autor: MVDr. Jan Jirsová – Zábřeh na Moravě

S přítomností myší a potkanů v chovu exotických ptáků se asi dříve či později musí potýkat každý chovatel. Hlodavci obecně jsou velmi přizpůsobiví a vynalézaví a jejich přítomnost někdy zjistíme až po týdnech nebo měsících charakteristickým pachem, nálezem trusu nebo poraněných a zabitých ptáků. Likvidace těchto škůdců je problematická a časově i finančně náročná, protože v mnoha případech je nutné dramaticky přebudovat celé chovné zařízení, změnit způsob skladování krmiva apod. Přítomnost myší a potkanů v chovech ptáků je problém zoohygienický (rušení, nepohoda zvířat, zhoršení kvality krmení – např. znečištění trusem, močí apod.), hygienický (zvýšené množství bakterií, zhoršení mikroklimatu v chovných zařízeních apod.), ale i zdravotní (kontakt chovatele s potencionálně infikovanou močí hlodavců, možný přenos parazitů z hlodavců na člověka i domácí zvířata apod.). Pomineme-li rizika pro chovatele (kterých ale není nijak málo), zůstávají nám potíže se sníženou kvalitou krmení znehodnoceného trusem, močí a eventuálně i slinami hlodavců a dále rizika přenosu infekce na chované ptáky...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz