Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 05/2009

vyšlo v květnu 2009

I. Odchov lori vousatého v ČR

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

Svůj první pár loriů vousatých jsem si pořídila před pár lety. Ptáci pocházeli od chovatele z Německa a byli krotcí, zejména sameček se nechal podrbat a šel i na ruku. Ubytovali jsme je v kleci rozměrů 150 x 60 x 40 cm v obývacím pokoji. Ptáci byli zhruba šest měsíců staří a pozorovat je bylo od začátku velmi zábavné. Nikdy předtím jsem neviděla ptáky hrát si takovým způsobem – při hře připomínají spíše štěňátka než papoušky. Rychle kolem sebe poskakují, válejí sudy, leží na zádech a boxují nožičkami. Pár měl zjevně velmi harmonický vztah, přesto jsme ani po roce nepozorovali snahu o hnízdění. V kleci jsou dvě hnízdní budky, v jedné z nich pár od začátku přespával, ve dne navštěvovali obě budky. Bohužel po roce a půl sameček uhynul. Pořídili jsme dalšího a ještě jeden pár k tomu. Všechny ptáky jsme po karanténě dali do původní klece. Naše původní samička si okamžitě zabrala jednoho ze samečků a začala honit druhou samici, která byla mladší. Po několika dnech se situace uklidnila. Asi po půl roce začala starší samička se samečkem intenzivně navštěvovat budky a opět docházelo k vzájemným potyčkám.

Umělý odchov mláďat papoušků kakadu (1)

Autor: Milan Bartl – Královopolské Vážany

Kakaduové jsou krásní a elegantní papoušci. Jsou vždy ozdobou chovu, ale početností v chovech se s jinými papoušky srovnávat nemohou, a to pro jejich vzácnost, nedostupnost i náročnost odchovu. V jejich domovině – v Austrálii a na ostrovech Oceánie – se stavy některých druhů kakaduů díky zásahům člověka do jejich přirozeného prostředí a absenci hnízdních dutin snižují. Navíc Austrálie vývoz fauny a flóry, a tedy ani papoušků, už po mnoho let neumožňuje. Proto je odchov mláďat v dnešní době jediným způsobem, jak udržet a rozšířit populaci těchto druhů papoušků v chovech. I když sám kakaduy nechovám, v průběhu posledních let jsem měl možnost ručně dokrmovat kamarádům a známým mláďata některých druhů papoušků kakadu. Tato skutečnost, po srovnání různých faktů, mě přiměla k rozhodnutí napsat pár řádků o určitých zajímavostech a charakteristických jevech ručního odchovu kakaduů a odlišnostech umělého odchovu jiných papoušků.

Kakadu molucký a jeho umělý odchov

Autor: Petr Furch – Oslavany

V polovině října loňského roku mi zavolal chovatel ze Slovenska, že má jedno mládě kakadu moluckého, stáří asi patnáct dní, jestli bych ho nechtěl koupit a ručně dokrmit. Domluvili jsme se, že ho ještě nechá asi čtrnáct dní v budce, že je bez problémů, okroužkoval jej kroužkem o průměru 14 mm. Pak si budu moci pro něj přijet. Tak jsem začátkem listopadu dovezl asi 38 dní staré mládě kakadu moluckého. Pták byl umístěn do plastové bedny vytápěné na teplotu 30 stupňů, na jejímž dně jsou hobliny z měkkého dřeva. Byl krmen směsí Nutribird A19 s přidáním pomletých vlašských ořechů. Do jednoho krmení denně přidáváme vitamin E. Krmen byl pravidelně každých pět hodin, naposledy ve 22 hodin, ráno až v 5 hod. Toto probíhalo až do 60. dne věku. Poté se interval krmení prodloužil na 3x denně. V této době mu byly nabízeny piškoty, které různě tahal a drobil po celé bedně.

Úspěšné odchovy amazoňana pomoučeného severního

Autor: Jan Koubek – Vlasatice

Amazoňan pomoučený vždy patřil mezi mé nejoblíbenější druhy papoušků a vždy jsem toužil mít tento impozantní druh amazoňana ve svém chovu. Pro jejich chov jsem se rozhodl roku 2002. Náš pár pocházel z odchytu a podle vzhledu bylo jasné, že samička je starší než sameček. Je zajímavé, že samička je větší než sameček a na hlavě má více žlutého zbarvení. Vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi mladé ptáky (zvláště sameček měl ještě zcela tmavou oční duhovku), neočekával se v nejbližší době odchov. Teprve v roce 2007 začal být pár na jaře velice aktivní a 3.5. byli ptáci poprvé zpozorováni při páření. Páření se opakovalo každý den a 13.5. bylo v budce nalezeno první vejce. Protože byl pár v hnízdním období velice neklidný a zvláště samice velmi agresivní, už jsme se do budky nedívali. Spočítali jsem si, že pokud by vejce byla oplozená, k líhnutí by mělo dojít okolo 8.6. Samice hnízdní budku neopouštěla a do budky ji chodil krmit jen samec. Jednoho dne, když jsme byli už trošku nervózní, co se v budce děje, jsme se odvážili do ní nahlédnout. Byli jsme velice šťastní, neboť v ní byla dvě mláďata.

Škubání peří – náhled do „ptačího sanatoria“

Autor: Magdalena Závodská - KPEP

Škubání peří – noční můra chovatelů ptáků ( především papoušků), nastává z čista jasna, náhle a bez příčin? …To nikdy!... Těch příčin a podnětů je celá řada. Nejčastěji se tento jev objevuje u ptáků ručně odchovaných. Už zde vznikají první dvě příčiny. Jednou z nich je špatná socializace mláděte. Pták je odchován rodičem – člověkem, je naučen na nepřirozené způsoby krmení (napuštění volátka sondou v co nejkratším čase jak na výrobním pásu), poté odložen do odchovny, aby jen čekal na další natankování krmnou kaší. V nejhorším případě vyrůstá sám, takže se stane, že takový papoušek nikdy ani nezahlédne ptáka svého druhu. Pokud má kolem sebe pouze človíčky, psíčky či jiné živočichy, připadá si sám sobě jaksi nepovedený a leckdy se snaží sám sebe „vylepšit“ a zvolí jakousi depilaci vlastní kůže.

Granátové jablko

Autor: Mgr. Miloš Kaplan – Veliny

Ve výživě papoušků se začíná stále častěji prosazovat i takové exotické ovoce a zelenina, které u nás nebyly příliš známy. Chovatelé se nebojí experimentovat a ani relativně vyšší cena je neodradí. Mezi nejvíce využívané patří granátové jablko (Punica granatum), aromatické ovoce se sladkokyselou chutí, plod granátovníku obecného (jiný název tohoto stromu je marhaník granátový). Marhaník pochází původně z malého ostrova Sokotra u pobřeží Somálska, kde byl endemitem. Odtud jej lidé rozšířili přes Írán do celého Středomoří, subtropické oblasti Asie a Ameriky. Spousta granátovníků roste také na Kanárských ostrovech. Jako kulturní plodina se prokazatelně pěstuje již 5000 let a odedávna byla pro množství svých semen symbolem plodnosti. Granátové jablko také proniklo do bájí a do místních pojmenování (španělská Granada). Rovněž české granáty z okolí Kozákova dostaly svůj název podle podobnosti se semeny marhaníku.

Novinky z Loro Parku

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt – Tenerife

V polovině března jsme z Brazílie získali výjimečného nového obyvatele. Dr. Davis Waugh, ředitel Loro Parque Foundación (LPF), se zúčastnil letošního setkání chovatelů ary Spixova a Learova v zoologické zahradě v Sao Paulu. Na zpáteční cestu s sebou vzal i dospělého samečka ary Spixova (Cyanopsitta spixii), který měl vytvořit chovný pár v našem novém chovném centru pro ary. Tímto se současný počet arů Spixových v LPF zvýšil na osm (tři samečci, pět samiček). Jejich chov výlučně slouží k růstu a dalšímu rozvoji mezinárodních chovných programů ary Spixova, jenž v roce 2001 vymizel z volné přírody. Nezbývá nám než doufat, že se nový sameček bez problémů vypořádá s pobytem v karanténě a splní do něj vkládané naděje na úspěšný odchov. Před nedávnem byl v Loro Parku – poprvé v evropské zoo – vystaven arara hnědočelý (Rhynchopsitta terrisi).

Okénko z cest: Návštěva v Jungle Parku

Autor: Ing. Ladislav Tkáč – Valašské Klobouky

Na ostrově Tenerife se kromě mnoha atrakcí nachází i několik zoologických zahrad. Některé z nich jsem měl možnost navštívit. Jednou z nich byl i Jungle Park, který se nachází asi 3 km od města Las Americas na jihu ostrova. Celý park je v podstatě umístěn v tropické džungli. Protože se časopis Nová EXOTA zabývá hlavně ptactvem, chtěl bych se věnovat především jemu. Hned u vstupu je možno se vyfotografovat s ochočeným kakadu bílým. Kousek od vchodu je voliéra s lorii, kde se nachází např. lori mnohobarvý nebo lori olivový. Z dalších papoušků je zde ara hyacintový, ara zelenokřídlý, ara ararauna nebo eklektus různobarvý. Velmi pěkná je expozice tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) s imitovanými skalami, po sestoupení do podzemí je možno sledovat tučňáky i pod vodní hladinou. V parku se nachází velmi pěkná kolekce dravých ptáků, kteří jsou chováni sokolnickým způsobem, tzn. že jsou uvázáni na poutkách s možností sezení na stojanu. Je to proto, že tito ptáci vystupují v amfiteátru.

V.I.P. setkání chovatelů papoušků - Jirny 2009

Autor: Antonín Korec – Petrovice n. Úhlavou

Stejně jako tři předcházející, i letošní ročník se konal v kulturním domě v Jirnech u Prahy poslední březnovou sobotu. Akci opět pořádal př. Zdeněk Vandělík pod patronací SHV truhlářství Jirny. Prezentace účastníků probíhala od 11 hodin, vlastní program pak od 13 hodin. Jako prvního přednášejícího přivítal Zdeněk Vandělík uznávaného předního odborníka na nemoci papoušků, jejich léčení a prevenci MVDr. Viktora Tukače, CSc. Ve svých přednáškách se tento odborník zaměřuje především na vliv krmení na zdraví a odolnost našich chovanců. Především u papoušků se v posledních letech vyskytují nemoci, jejichž původci jsou rezistentní vůči většině léčiv. Chyby ve výživě mají bohužel většinou negativní a nevratné následky. Pan MVDr. V. Tukač byl i po ukončení své přednášky obklopen chovateli, kteří jej zahrnuli spoustou dalších otázek, souvisejících s uvedenou tématikou. Po půlhodinové přestávce se ujal slova další přednášející, a to Milan Bartl se svým příspěvkem o problematice umělého odchovu papoušků.

Čížek ohnivý a jeho chov (3)

Autor: Josef Damašek –Chomutov

Jako každé jaro, i letos tomu není jinak. Telefonické dotazy na čížky ohnivé jsou na denním pořádku. Sláva, už jsme se zase probudili z vánočního zimního spánku, chovná sezóna opět začíná. „Nemáte na prodej samičku či samečka, nebo raději celý pár, už se vám nějací mlaďoši nalíhli a kdyže budou k odběru?“ Letos, k mému úžasu, se rozsah dotazů rozšířil i o tématiku provedení a konstrukci vytápěných hnízd. Článek na téma vytápěná hnízda otiskla Nová EXOTA před třemi léty a jak je vidět, nezapadl. Mezi chovateli stále žije. Potěšení je v tom případě na mé straně, články zabraly a popularita čížků stoupla. Také jsem se dověděl od spřízněných chovatelských duší, že vytápěná hnízda se hodí nejen pro čížky, ale i pro jinou droboť, která rovněž trpí stejným nešvarem předčasného sesedání samiček z neopeřených holátek. Pro čtenáře, kteří nečetli moje předchozí články z čísel 4/06 a 4/07, trocha návratu do historie. Bylo to před deseti lety, kdy jsem si jako novopečený důchodce usmyslil, že si zrealizuji své mladistvé sny.

Odchov amady modrolící

Autor: Josef Piskora – Rychnov n. Kněžnou

Tento klecový nádherný pták začíná znovu lámat duše chovatelů drobotiny. V přírodě se vyskytuje ve dvou poddruzích. Forma E. p. prasina pochází ze severozápadního a severního Laosu a severního Thajska. Druhý podruh E. p. coelika byl objeven lokálně na ostrově Kalimantan (Woltters). Poddruhy jsou téměř stejně vybarveny, liší se jen intenzitou a rozpínavostí červené i modré barvy. Zbarvení ptáků ukazují fotografie, proto nebudu opisovat stránky o vybarvení druhu.Vyskytují se i ptáci žlutobřiší. Zda se jedná o ohraničený podruh nevím, asi jde o specifickou formu.Tolik stručně k výskytu v přírodě. Každý autor se trochu liší, ale pro chov to není zásadní. Otevřel jsem sešit, do kterého jsem si dělal jednoduché poznámky o chovu ptáků. Psal se rok 1978. V této době jsem bydlel u rodičů. Moje chovatelské zařízení bylo v podkroví rodinného domku, vystavěné z toho, co bylo dostupné. V této době se amady modrolící dovážely v hojném počtu. Touha a posedlost zkusit tento druh odchovat postihla i mne.

Klubáci – špačci živící se klíšťaty

Autor: MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Klubák žlutozubý a klubák červenozobý jsou jedinými dvěma druhy z celé čeledi špačkovitých, kteří jsou potravními specialisty. Všech ostatních 112 druhů (špačci, majny, leskoptve) jsou potravními oportunisty – požírají, co se jim sezónně namane (hmyz, plody, semena). Klubáci se živí především krev sajícími parazity (klíšťata, kloši, mouchy...) velkých kopytníků žijících na savanách subsaharské Afriky. K tomuto způsobu obživy je tělo klubáků patřičně přizpůsobeno. Silné zahnuté drápy umožňují zachycení ve zrohovatělé vrstvě pokožky, špičatý, lehce zahnutý a ze stran zploštělý zobák snadno proniká mezi dlouhé žíně nebo chlupy hřívy a dlouhá, pružná ocasní pera usnadňují pohyb po tělech savců. Díky drápům a rýdovacím perům se klubáci po tělech svých „hostitelů“ (antilopy, hroši, sloni, nosorožci, zebry, prasata, žirafy, buvoli...) mohou pohybovat podobně jako datli po stromech. Ne vždy jsou však klubáci pro tato zvířata vítanými společníky, kteří je zbavují parazitů či muších larev z hnisajících ran.

Satyrové (1)

Autor: Miloslav Stehlík - Benátky nad Jizerou

Mezi jedny z nejkrásnějších opeřenců se řadí bažanti rodu Tragopan, jinak též satyrové. Rod Tragopan čítá 5 druhů. Jsou to následující: satyr Blythův – Tragopan blyth, satyr Cabotův – Tragopan caboti, satyr černohlavý – Tragopan melanocephalus, satyr obecný – Tragopan satyra a satyr Temminckův – Tragopan temminckii. První tři jsou pak zapsány v CITES I jako druhy velmi ohrožené vyhynutím. Satyrové jsou vesměs vysokohorští ptáci obývající asijské lesy v nadmořských výškách 1500 – 4200 m. Tito ptáci jsou velmi zajímaví, a to hned z několika důvodů. Jako jediní z bažantů hnízdí na stromech, kde využívají opuštěných hnízd jiných ptáků. Hnízda bývají nezřídka ve výškách nad 10 m. Satyrové jsou de facto vegetariány. Jejich potrava se velmi liší od ostatních bažantů, skládá se z listí, pupenů, různých výhonků, ovoce a částečně semen. Podíl živočišné složky je velmi malý. V zajetí se stávají velmi krotkými a potravu berou z ruky. Tok satyrů je úžasná podívaná. Snad není příliš troufalé říci, že v celé ptačí říši nemá v tomto ohledu konkurenci. Kohouti satyrů, jak je již mezi bažanty typické, oplývají na rozdíl od hnědě zbarvených slípek krásným peřím.

Klub chovatelů bažantů, okrasného vodního ptactva a holoubků slavil třicetiny

Autor: Jaroslav Němec – Choteč

Je sobota 11.dubna 2009 a kolem deváté hodiny ranní směřuje do pražské zoologické zahrady krom běžných návštěvníků i 55 členů našeho klubu nejen z celé ČR, ale i ze Slovenska a Německa, kteří svou účastí na výroční členské schůzi zároveň oslaví 30. výročí založení klubu. Před vzdělávacím centrem, kde se akce koná, se tvoří hloučky známých i nových chovatelů a diskutuje se o všem možném, protože většina z nich se již delší dobu neviděla, a jak jistě víte, u chovatelů je stále o čem mluvit. Po prezentaci přichází od desáté hodiny na řadu program schůze. Po přivítání od předsedy klubu př. Zbyňka Laubeho a minutě ticha za nedávno zesnulého zakládajícího člena př. B. Dolejše přečetl předseda pozdravný dopis od nemocné, rovněž zakládající členky, př. Marie Kotlínové. Po zprávě jednatele př. ing. K. Buřiče, která se zabývala nejen současností, ale i celou historií klubu, přednesl informace o stavu v oblasti chovu vrubozobých př. J. Jiroušek a finanční zprávu př. R. Lachman.

Veterinární poradna: Karanténa v chovu exotických ptáků

Autor: MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

Karanténa je záležitost, o které všichni chovatelé četli, slyšeli a někdy na její nedodržení i doplatili. Nicméně je i přesto její význam velmi často podceňován a ignorován. Následující článek má za cíl osvětlit důvody karantény, její délku a pravidla a ukázat, že nejde jen o hloupé doporučení, které není nutné a které si vymysleli veterináři nebo úředníci. Většina českých chovatelů má tzv. otevřený chov. To znamená, že ptáky nakupují i prodávají a v jejich chovatelském zařízení se střídají zvířata různého původu (od různých chovatelů, z různých koutů republiky, z burz, apod.) a chovatel často nemá ani sám přehled, kde a kdy které zvíře získal a následně kterého svého svěřence komu a kam prodal. Tento systém má velkou výhodu v oživení krve, možnosti kdykoli doplnit stavy, dokoupit zvíře do páru, apod. Obrovskou nevýhodou je naproti tomu absolutní nepřehlednost a veliké riziko zavlečení nákazy do vlastního, ale i cizího chovu (typické půjčování si zvířat mezi chovateli). Tím se opět dostáváme ke karanténě.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz