Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 04/2009

vyšlo v dubnu 2009

Agapornis růžohlavý - odchov mutací žluté řady

Autor: Oldřich Šiška - Buhumín

Z přiložených fotografií je zřejmé zbarvení agapornise růžohlavého, nebudu ho tedy popisovat, pouze bych se zaměřil na rozdíly mezi agapornisem růžohlavým a agapornisem Fischerovým (Agapornis fischeri), se kterým je často laickou veřejností zaměňován. Agapornis růžohlavý bude vždy menší než agapornis Fischerův – asi o 1 cm. Kostřec u přírodně zbarveného růžohlavého je zelený, u „fišeráků“ modrý, jakýkoliv nádech modré u agapornise růžohlavého svědčí o genetické nečistosti, o křížení s jinými druhy agapornisů v předchozích generacích. Červenábarva zobáku růžohlavý ch agapornisů směrem ke kořeni světlá, u „fišeráků“ nikoliv. Rozhraní barev mezi krkem a hrudí se u agapornise Fischerova táhne od křídla ke křídlu, u růžohlavého nezasahuje tak hluboko a končí asi 2 cm pod zobákem. Lutino mutace agapornise růžohlavého musí mít čistě žlutě zabarvený kostřec, bez náznaků bílé, u agapornise Fischerova je kostřec u této mutace bílý...

Červenostrakatí žakové

Autor: Oldřich Kocanda - Moravský Krumlov

V loňském roce se mi podařil zvláštní odchov tří žaků s červenými křídly, a proto jsem se rozhodl o něm informovat v našem časopise Nová EXOTA. Papoušky chovám od svých deseti let. Přes andulky, korely a jiné převážně australské papoušky jsem se dostal k větším druhům. V současné době chovám papoušky kouřové, eklekty různobarvé a tři páry žaků velkých (tzv. KONGO). Všichni žakové, až na jednoho samce, pocházejí z odchytu. Dva páry už hnízdí třetím rokem. Poslední pár mi zahnízdil poprvé až v roce 2008. Ze snůšky tří vajec se vyklubala dvě mláďata. Dvacátý den při kroužkování jsem zjistil, že obě mají světle zbarvenou kůži na nohách a na koncích křídel. Při opeřování jim z těchto světlých míst vyrůstalo červené peří. Papoušci byli velikostí i zbarvením jako dvojčata. Další zvláštností bylo, že mají menší oči, lépe řečeno oční dírky. Po vyšetření DNA bylo zjištěno, že se jedná o samičky. Provedl jsem i test na PBFD s negativním výsledkem...

Amazónek modrohlavý a jeho chov

Autor: Zdeněk Novák - Praha

Na úvod bych o tomto asi nejhojněji chovaném a známém amazónkovi napsal rád několik orientačních řádků. V oblastech svého výskytu je dosti hojným druhem, rozšířeným od středoamerické Kostariky a Panamy, přes amazonskou oblast až k pohoří And a Ekvádoru, na východě Brazílie až po Rio de Janeiro. Jak už obrovská rozloha jeho výskytu naznačuje, má i několik zeměpisných forem. Amazónek modrohlavý středoamerický (Pionus menstruus rubrigularis), amazónek modrohlavý amazonský (Pionus menstruus menstruus) a u nás snad nejméně známý amazónek modrohlavý brazilský (Pionus menstruus reichenowi). Nebudu se rozepisovat o jednotlivých barevných rozdílech mezi těmito formami, lze se o nich dočíst v pěkných knihách od pana Milana Vašíčka a od známé anglické spisovatelky a chovatelky Rosemary Low. V neposlední řadě je nutno se zmínit o velice hezkém plakátu vydaném časopisem Nová EXOTA, kde jsou vyobrazeny formy amazónka modrohlavého, ale i spousta jiných druhů amazónků nejen rodu Pionus, se kterými se nám asi nikdy nepoštěstí se setkat jinak, než na obrázku. Pokud jde o zmiňovaného amazónka modrohlavého, chtěl bych popis, převzatý z knihy od pana Milana Vašíčka...

Problematika chovu aratingy kubánského

Autor: Mgr. J. Sojka, D. Hansch - SRN

Catey, tak je aratinga kubánský nazýván v zemi svého původu – na Kubě, kde se dříve vyskytoval vždy ve velmi hojném počtu. Nyní je již více než jisté, že se jeho počty snižují. V současnosti je jich na Kubě již jen několik tisíc kusů (přesný odhad není určen, ale dle oficiálních kubánských orgánů se číslo pohybuje mezi 2 500 až 10 000 kusy). Nacházejí se v patnácti od sebe navzájem izolovaných oblastech. Vytvářejí většinou skupinky, ve kterých není více než několik desítek ptáků. Výjimkou je oblast kolem Monte Cabaniguan, kde se velikost skupiny pohybuje kolem 300 jedinců. Mezi domorodci jsou poměrně známi a oblíbeni. Za pár dolarů si tohoto ptáka můžete bez problémů zakoupit, ovšem když víte, za kým zajít. Při své cestě po Kubě jsem měl to štěstí, že jsem cestoval s „českým“ Kubáncem, takže navázat kontakt s místním obyvatelstvem a zjistit či zakoupit aratingu kubánského nebyl problém. Největším problémem aratingů je, že místo jejich původního výskytu je značně redukováno a ustupuje zemědělské produkci. Jen pro ilustraci, v roce 1492, v době, kdy byla oblast objevena Evropany, byla z 90 procent pokryta původními lesy a savanami s palmami. Kolem roku 1900 už byla většina těchto ploch pokryta poli s rýží a cukrovou třtinou...

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dr. Matthias Reinschmidt - Tenerife

Na konci léta 2008 se poprvé v historii Loro Parque vylíhlo mládě kakadua žlutouchého (Calyptorhynchus f. funereus). V této chvíli je stále v Baby stanici na ručním odchovu. Začátkem roku 2009 se vyklubalo druhé mládě. Jakmile trochu povyroste, bude dělat společnost svému staršímu sourozenci a seznámí se tak se svým vlastním druhem. Pod dozorem rodičů toho času vyrůstá mládě kakadua palmového (Probosciger aterrimus). V případě tohoto druhu se jedná o první rodičovský odchov v Loro Parque po mnoha letech. Pozoruhodná je ovšem skutečnost, že oba dospělí ptáci byli odchováni ručně. Samečkovi je dvanáct let, samička se do péče chovatelů a k ručnímu odchovu dostala v roce 2004. Po pěti letech se tak za vzornou péči odvděčila tím nejhezčím způsobem, sama vychovává své vlastní mládě. Mládě má nyní sedm týdnů a již mu raší první černá pírka. Kakadu palmový patří k druhům papoušků s nejdelší dobou dospívání mláděte. Tento chovatelský úspěch je důkazem toho, že odborně ručně odchovaní papoušci jsou schopni postarat se o svá mláďata bez cizí pomoci...

Okénko z cest: Tenerife 2008

Autor: Jiří Syrovátka - Vlčnov

Ve dnech 19.–26.9. jsem se zúčastnil s cestovní kanceláří Primaroute ing. Josefa Nožičky zájezdu na ostrov Tenerife. Tento zájezd pořádá pan Nožička každoročně, letos proběhl již 7. ročník. Já jsem tuto cestu absolvoval již podruhé. Odlétali jsme z Prahy ve 14.00 hod. Již od 11.00 se scházeli chovatelé z celé naší republiky, a dokonce hodně zájemců i ze Slovenska. Po příletu na ostrov Tenerife jsme se autobusem přemístili do Puerta de la Cruz. Zde se nachází ptačí park Loro Parque. Ubytování bylo zajištěno v hotelu Aquario, vzdáleném asi 20 minut chůze od Loro Parque. Ještě téhož večera proběhlo na terase hotelu setkání všech účastníků s panem Nožičkou, který nám vysvětlil, jaké výlety pro nás připravil kromě návštěvy Loro Parque. Ta proběhla hned následujícího dne. V 9.00 jsme společně vyrazili od hotelu do Loro Parque. Před vchodem nás vítal žlutý vláček, který každých 20 minut vozí zdarma návštěvníky parku do města a zpět. Po vyřízení nezbytných formalit, protože většina chovatelů měla roční předplatné ke vstupu do parku, ve kterém je zahrnuta i návštěva chovné stanice La Vera, jsme začali s prohlídkou...

Kaleidoskop informaci

Autor: Redakční rada

Jen tři roky po vstupu Spolku pro ohrožené papoušky (ACTP) do záchranného programu na pomoc arů škraboškových (Cyanopsitta spixii) se dostavil naprosto nečekaný úspěch. 24. listopadu se vylíhlo první mládě tohoto v přírodě vyhubeného druhu papouška na území Německa. Pomocí genetické analýzy z vaječné blány bylo již krátce po vylíhnutí zjištěno, že se jedná o samičku. V roce 2008 se v rámci mezinárodního záchranného programu ICMBio (pod vedením brazilské vlády) žádné další mládě nenarodilo. Rodiče mladé samičky jsou jedenáctiletá samice z ACTP (číslo 53 v mezinárodní chovné knize) a čtrnáctiletý samec (číslo 44), který patří brazilské vládě. Pár byl sestaven v roce 2006 po důkladném genetickém vyšetření a v březnu 2007 umístěn v chovném zařízení ACTP. Od první chvíle ptáci perfektně harmonovali. Koncem října 2008 snesla samička tři vejce, z nichž dvě byla oplozena. Samička se ukázala jako perfektní máma a vajíčka spolehlivě zahřívala. 22. listopadu bohužel uhynulo embryo v prvním vejci, a to krátce po počátečním naklubání skořápky. Pitva prokázala akutní zápal plic po vdechnutí vaječné tekutiny. 27. listopadu se vylíhlo druhé mládě, které perfektně prospívalo a o které se postarali zkušení ošetřovatelé z ACTP. Krátce po vylítnutí mláděte byli oba rodiče opět rozděleni a samec byl v lednu 2009 převezen ke své původní partnerce do Loro Parque na Tenerife, protože nové genetické testy ukázaly, že je pro něj vhodnější než samička z ACTP...

Seminář 'Nové metody v chovu vybraných druhů ptáků' z pohledu chovatele měkkožravého ptactva

Autor: Adam Bura - Dětmarovice

Když jsem v prosincovém čísle Nové EXOTY spatřil pozvánku na seminář „Nové metody v chovu vybraných druhů ptáků“ v ZOO Dvůr Králové n. Labem, ani chvíli jsem neváhal a přihlásil se. Konečně čas dospěl až do čtvrtku 15.1.2008 a já jsem před půlnocí nastupoval do vlaku směr Dvůr Králové. V pátek ráno po příjezdu jsem se ohlásil a byl jsem jako ostatní ubytován v luxusním a krásném prostředí Hotelu Safari. Na setkání dorazilo zhruba 60 chovatelů. Byli mezi nimi jak zástupci soukromníků, tak zástupci zoo. Přijeli lidé ze ZOO Praha, ZOO Plzeň, ZOO Chomutov, ZOO Olomouc, ZOO Brno a ZOO Zlín. Mezi „soukromníky“ bych rád upozornil na chovatele, který přicestoval až z Litvy! Zanedlouho začalo zahájení semináře. Úvodní slovo pronesla ředitelka zoo dr. Holečková a pak se už ujal slova dr. Smrček. Seminář byl naplánován na dva dny a byl tématicky rozdělen. V pátek jsme se měli věnovat především problematice chovu papoušků, v sobotu pak přišli na program z větší části „naši“ měkkožraví. Ale všechno po pořádku, nejprve tedy pátek. První přednáška patřila doktoru Smrčkovi a týkala se budoucnosti chovu ptáků v zoologických zahradách a soukromých chovech, kde především zdůrazňoval nutnost vytváření chovatelských organizací a spolupráce mezi zoo a chovateli. Slova se dále ujal bc. Michal Pikner, který nám představil chov neofémy modrohlavé...

O barvách kanárů (2)

Autor: Petr Podpěra - Praha

V minulém příspěvku jsme dospěli při výkladu o barvě k případu, kdy kanár nemá tmavé melaninové barvivo ve svém peří, a proto mluvíme o skupině světlých kanárů. Jestliže toto barvivo kanár v opeření má, mluvíme o skupině tmavých kanárů. Tmavé barvivo melanin je však poněkud komplikovanější případ než světlé barvivo lipochrom. Pokud si otevřete nějaký naučný slovník, snadno zjistíte, že se nehovoří o melaninu, ale o melaninech. Tudíž jich musí být celá kopa. Jedna formulace z internetu říká, že jde o něco mezi „zparchantělým“ grafitem a přírodním bakelitem. Nezabýváme se však organickou chemií, ale jen zbarvením peří kanárů. V našem případě se léta letoucí tradují vžité představy a nám nezbývá než jim věřit. Vypadá to však, že se chemici mohou vrátit ke studiu melaninů, protože se ukázalo, že je lze vystopovat ve zkamenělinách. Můžeme se tedy dočkat zpřesnění i u těchto barviv, která najdeme v peří kanárů. Ví se, že kanár má ve svém peří dva typy. Jednak černohnědý eumelanin, respektive dnes se hovoří o černém a hnědém eumelaninu a potom hnědorezavý feomelanin...

Papežík Leclancheriho

Autor: Ing. Richard Svoboda - Česká Lípa

Délka těla je 13 až 14 cm. Samec má jasně modrá záda a hlavu, oranžovou hruď, žluté břicho a zelenou vrchní část hlavy. Samička je podobná samci, jen všechny barvy jsou mnohem méně výrazné a mdlé. Mladý sameček vypadá jako samice. Po 3 až 6 měsících se začne jeho hruď barvit na jasně žlutou a hlava na modrou. Samičkám trvá několik let, než dostanou finální zabarvení. Oproti ostatním zástupcům rodu Passerina je možné tedy relativně brzy určit spolehlivě pohlaví. Nejeden chovatel se těšil z nově koupeného 100% páru např. papežíka zelenohřbetého a po několika měsících (i po téměř roce) se samička začala přebarvovat na krásného samečka. Což při současných cenách papežíků, blížících se 1 000 EUR (u těch levnějších) za pár, je infarktové zjištění. Pojmenován byl po francouzském průzkumníku a vědci C.R.A. Leclancherim. Papežík Leclancheriho žije na malém území v jihozápadním Mexiku. Obývá oblasti suchého křovinatého lesa v pobřežním pásmu. Žije endemicky pouze v této oblasti. Nestěhuje se. V této oblasti je po celý rok suché a velmi horké počasí, výrazně odlišné od našich klimatických podmínek. To je velmi nutné zohlednit při jejich aklimatizaci i vlastním chovu. Tito papežíci nemají rádi vlhké počasí. Po pečlivé aklimatizaci jsou však podle chovatelů odolní a je možné je v letních měsících umístit i v zahradní voliéře chráněné proti vlhku s možností schovat se před deštěm...

Zlatoprska malá a její chov

Autor: Pavel Čečil - Mariánské Lázně

Pokud se dáte do chovu drobných exotů, určitě vám nesmí chybět ve voliéře zlatoprska malá. Tento opravdu krásný zlatožlutý ptáček pochází z Afriky a dnes je trochu obtížněji k sehnání, než tomu bylo před lety. Sameček zlatoprsky je zbarven intenzivněji a má přes oko červený pásek. Samička je matnější barvy. Barva prsou se rozlišuje podle poddruhu. I když jsou dnes nabízeni kříženci těchto poddruhů, bude trochu problém udržet čisté linie. Já sám mám samičku kříženku, ale odchovává pravidelně a rovněž její potomci jsou dále plodní. Mám ve svém chovu hlavně zlatoprsky Amandava subflava subflava a ty mají prsa naoranžovělá na rozdíl od A. subflava clarkei, které mají prsa a bříško jasně žlutá. Jak ostatně můžete vidět na fotu. Jsou to nepatrní a velice mírumilovní astrildíci. Pokud se nám podaří sestavit zdravý a nepříbuzný pár, potěší nás nejedním odchovem. My jsme sestavovali chovný pár tři roky, a to se střídavým úspěchem, stále jsme měli nedostatek samiček. Měl jsem tedy pětiletého samečka, pak se nám podařilo sehnat samičku z Holandska a odchovat od nich dvě mladé samičky...

Turako chocholatý - zkušenosti s chovem v ZOO Zlín

Autor: Václav Štraub - ZOO Zlín

Tento druh turaků chová ZOO Zlín od roku 1997. Naši ptáci přišli z odchytu z Guineje, kdy se současným chovným párem přišel ještě další pár, který byl však později přenechán do jiné ZOO. Turaka chováme ve voliéře v expoziční části zoo, která je rozdělena na venkovní část o rozměrech 7,0 x 2,2 x 3,0 m (délka, výška, šířka) s travnatým povrchem; v přední části je živá břízka, v níž se ptáci nejčastěji zdržují. Dále jsou po celé voliéře rozmístěny parkosy. Vnitřní část voliéry, v níž ptáci hnízdí, má rozměry 2,5 x 1,8 x 1,5 m a je nepřístupná návštěvníkům. Na zemi je písek a do kříže jsou umístěna dvě bidla, na kterých se nachází proutěný hnízdní košík o průměru 35 cm a hloubce 20 cm. Do tří čtvrtin je naplněn substrátem, který se skládá z rašeliny a listovky. V době hnízdění si do něj ptáci navíc přinášejí drobné větvičky. Nad košíkem je umístěn topný panel...

Čimangové - sokoli Nového světa

Autor: Ladislav Žoha - Sázava

Chov dravců má v našich zemích určitě dlouhou a úspěšnou tradici. Vždyť sokolnictví má i za hranicemi České republiky velice dobrý zvuk, naši přední chovatelé se zasloužili nejen o zachování jednoho z nejstarších způsobů lovu, ale hlavně o záchranu kriticky ohrožených druhů evropských dravých ptáků. To, že dnes můžeme i u nás ve volné přírodě potkat mořského orla, raroha či sokola, je především jejich zásluha. Méně už veřejnost vnímá skutečnost, že se v chovech objevují i exotické druhy dravců, snad kromě notoricky známých orlů a supů v expozicích zoologických zahrad. Nejčastěji se u nás dnes chová asi americká káně Harrisova, pestrý zástupce početné skupiny středně velikých dravců. Chovatelská veřejnost měla možnost zmíněný druh vidět na loňském ročníku výstavy Exotika v Lysé n.L., včetně ukázek volného letu těchto krásných ptáků. Já bych vám rád v tomto pojednání představil velmi zajímavou skupinu sokolovitých dravců z Jižní Ameriky – čimanga.

Chov kura bambusového

Autor: Vojtěch Pekárek - Bílé Poličany

Kur bambusový je hezký drobný pták velikosti asi jako naše koroptev polní, pestře zbarvený různými odstíny šedé, oranžové a hnědé barvy. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, lze je od sebe rozeznat jen podle toho, že kohout má ostruhy. V době hnízdění se kohout ozývá dosti ostrým a hlasitým zvukem. Dříve se v českých chovech vyskytovali, ale v poslední době spíše mizí. Většinou je chován kur bambusový čínský (Bambusicola thoracicus thoracicus), výjimečně poddruh (Bambusicola thoracicus sonorivox). Kromě toho ještě existuje velmi blízký příbuzný kura bambusového – kur skvrnitoboký (Bambusicola fytchii), ale ten se zřejmě u nás v zajetí nechová. Tok začíná už v březnu a trvá zhruba do poloviny léta. Slepička začíná snášet koncem dubna, inkubace vajec probíhá devatenáct dnů. Roku 2001 jsem zakoupil pár, jehož cena nebyla ani příliš vysoká, protože tento kur byl v té době celkem běžný. Pár jsem umístil do voliéry 160 x 200 cm na lesní hrabanku...

Veterinární poradna: Určování pohlaví u ptáků

Autor: RNDr. Lenka Kučerová - Olomouc

U člověka je pohlaví geneticky dáno chromozomálním systémem typu Drosophila, což znamená, že u žen jsou v somatických buňkách přítomny dva pohlavní chromozómy XX a u mužů XY. V porovnání s člověkem je u ptáků tento systém opačný. U ptáků je pohlaví geneticky určeno přítomností dvou pohlavních chromozómů ZZ nebo ZW. Jde o tzv. typ Abraxas a znamená to, že samičky mají v somatických buňkách pohlavní chromozómy ZW a samečkové ZZ. U mnohých ptačích druhů, zejména u mláďat, která jsou monomorfní, je identifikace pohlaví velmi obtížná, protože u nich chybí rozdílné vnější fenotypové znaky, podle kterých by bylo možné pohlaví spolehlivě stanovit. Za tímto účelem byla do této doby již vyvinuta řada různých laboratorních postupů. Člověk má v somatických buňkách celkový počet chromozómů 46. Ale ptáci, ve srovnání s člověkem, mají kolem 80 chromozómů a z nich značný počet tzv. mikrochromozómů. Proto pomocí cytogenetických metod, kdy lze chromozómy dobře pozorovat pod mikroskopem a podle přítomnosti pohlavních chromozómů určit pohlaví, je u ptáků z důvodu vysokého počtu chromozómů tento způsob hodnocení v podstatě nemožný...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz