Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 04/2007

vyšlo v dubnu 2007

Chov a odchov ara hyacintového (2)

Autor: Kashmir Csaky – USA

Samotná samička chovaná jako mazlíček může vykazovat sexuální aktivitu již ve třech letech. Její chování může chovatel shledávat pohoršujícím, pokud se pravidelně objevuje v přítomnosti společnosti. Přesto většina samiček není připravena odchovávat mladé, dokud nedosáhne věku pěti let. Samci vyzrávají ještě později. Když jsou mladí hyacintové spárováni, samička je běžně agresivní.

Papoušek krátkoocasý

Autor: José Appels – Holandsko

Papoušek krátkoocasý pochází z jihovýchodní Asie a je to monotypický druh (jediný představitel rodu Psittinus). Ptáci byli do Evropy poprvé přivezeni v polovině 19. století, jejich chov v zajetí ale není příliš obvyklý. Také odchov se zatím podařil jen několika zkušeným chovatelům. Jedna z nejúspěšnějších chovatelek paní José Appels z Holandska nám ve svém pojednání popisuje své zkušenosti z jejich chovu. Latinský název papouška krátkoocasého je správný jen částečně. Psittinus znamená, že „vypadá jako papoušek“, ale jméno druhu cyanurus se odvozuje od řeckého slova pro „modrou barvu“ a „ocas“. Ale ocasní pera nejsou modrá, nýbrž zelená a jen opeření vrchní části křídel je modré.

Rozely pestré – australští krasavci

Autor: Tomáš Jurečka – Sušice

Tyto australské krasavce jistě nemusím nikomu představovat. Jsou to jedni z nejznámějších druhů papoušků chovaných v zajetí. Můžeme je vidět na všech burzách a výstavách. Jsou velmi oblíbeni nejen u začátečníků pro svou nenáročnost, ale i u zkušenějších chovatelů, specialistů na mutace. Popisem zbarvení se nebudu zabývat, neboť je čtenáři vidí na přiložených fotografiích, a navíc jde o ptáka notoricky známého.

Kakariki rudočelý – zajímavosti z chovu

Autor: Mgr. Miloš Kaplan

Tento vděčný obyvatel našich voliér pochází z Nového Zélandu a okolních ostrovů. Vytváří celkem 8 poddruhů, které jsou popsány v odborné literatuře. V podstatě se jedná o izolované populace na jednotlivých ostrovech v okolí Nového Zélandu, které se liší velikostí, ale i částečně zbarvením. Vyskytuje se zejména v základní barvě, ale samozřejmě byly vypěstovány různé mutace, u nás se vyskytuje nejvíce straka a žlutá mutace. Známé jsou i mutace lacewing, skořicová, fallow (Smrček), ale tyto mutace jsem nikdy na vlastní oči neviděl. Chov i odchov tohoto papouška byl mnohokrát popsán, podělil bych se s čtenáři o některé zajímavosti z jejich chovu.

Aktuality z Loro Parque

Autor: Dipl. biolog M. Reinschmidt – Tenerife

Mladý ara Spixův (Cyanopsitta spixii), který se vylíhl 4. ledna, se skvěle vyvíjí. Ve věku 37 dní váží 288 g, je tedy 20krát těžší než v době vylíhnutí. S jeho vývojem jsme více než spokojeni. Dva páry ary Learova (Anodoryhnchus leari), které Loro Parque získal v listopadu 2006 ze zoo v Sao Paolu, nyní opustily karanténu a přesunuly se do velkého výletu chovného centra v La Vera. Od chovatele Martina Gutha z Berlína jsme získali samečka amazoňana Guildingova (Amazona guildingii) pro společný chov.

Navázána další forma spolupráce s Loro Parque Fundación

Autor: Jan Sojka

Koncem měsíce března jsem navštívil Loro Parque na Tenerife, respektive spíše Loro Parque Fundación a domluvil tam s jejich představiteli zastoupení pro Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko na prodej jejich papoušků. V čem spočívá jádro této spolupráce? Loro Parque každoročně odchovává stovky mláďat papoušků jejichž prodejem získává prostředky jednak na svůj provoz, ale zejména pak na financování záchranných projektů ptáků na celém světě. Všichni víme o jeho nemalých zásluhách při záchraně ary Spixova či kakadua filipínského.

Kaleidoskop zajímavostí

Autor: Redakční rada

Zatímco se v Evropské komisi živě diskutuje o tom, zda je či není etické dovážet divoká zvířata odchycená z volné přírody a zda tento import trvale zakázat, stále více odborníků varuje před rizikem zavlečení nebezpečných a nakažlivých chorob. Takzvaná „ptačí chřipka“ má být jen začátkem celé dlouhé řady zoonóz, tj. nemocí přenosných ze zvířat na lidi, které by se prý měly díky obchodu s divokými zvířaty nadále čile rozvíjet. Viry, bakterie, paraziti (klíšťata, blechy, červi), kteří pro své zvířecí hostitele z volné přírody většinou nepředstavují vážnou hrozbu, mohou mít pro člověka smrtelné následky. Herpesviry, plicní onemocnění SARS, západonilský virus a mnoho jiných vyrazily z tropů dobýt mírné pásmo severní polokoule.

Na návštěvě u chovatele – Jiří Már, Archlebov

Autor: Jan Sojka

Asi před třemi lety jsem seděl u kamaráda na kávě a jak jinak, kecali jsme o ptácích. A jak už tak bývá, semleli jsme vše. Co kdo má nového, co kdo odchoval, komu co zkáplo. Při těchto debatách, které chápe pouze člověk podobně postižený, jsme se dostali až ke stavbám voliér. Řešili jsme jak má moderní voliéra vypadat, jaké má splňovat požadavky… Až jsme došli na Márovi. Jméno mi bylo jaksi povědomé, ale víc nic. Kamarád mě hned uvedl na pravou míru a říkal. Oni jsou dva. Jeden je Karel a odchovává ararauny, marakány a kubánce a ten druhý Jura, chová papoušky taky a právě on staví to bezvadné zařízení. Pak jsme to nějak zakecali a bylo.

Okénko z cest – Peru (3)

Autor: Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

26.10. opět vycházíme brzy ráno na tokaniště skalňáků andských. Tentokrát je obloha zatažená a je podstatně horší viditelnost jako včerejší ráno. Taky skalňáků přiletělo daleko méně a samců jenom asi deset a objevuje se pouze jedna samička. Po snídani balíme věci do auta a vyrážíme pěšky dopředu. Při cestě vidíme tangaru modrou (Thraupis episcopus),hejno devíti kusů arating škraboškových (Aratinga mitrata). Ukazují se sojky fialové (Cyanocorax violaceus), vlaštovky modrobílé (Notiochelidon cyanoleuca). Abdel nám prozradil místní název pro sojku – „pijan pijan“ – no pěkné jméno. Předjíždí nás skupina Ráchel na horských kolech, ovšem jízdu po rozblácené kamenité cestě jim nezávidíme.

71. Medzinárodná súťaž v speve harzkých kanárov

Autor: RNDr.Blanka Bruteničová - Bratislava

Nový rok prináša nielen predsavzatia, ale každoročne aj medzinárodnú majstrovskú súťaž v speve harzkých kanárikov. Tá tohoročná sa konala od 8. – 14. januára 2007 na Strednej poľnohospodárskej škole v Čáslavi. Už po sedemdesiatjedenkrát v histórii sa zišli chovatelia harzkých kanárikov aby predviedli v súťaži ukážky toho najlepšieho, čo sa v ich chovoch za rok 2006 objavilo. Prihlásilo sa a kanáre dodalo spolu päťdesiatštyri chovateľov z Českej a Slovenskej republiky a Poľska. Podmienkou je splnenie limitu 330 bodov na miestnych súťažiach, ktoré prebiehajú v decembri. Účasť bola výborná, ale rekord minuloročnej 70. MMS poriadanej v Martine kde súťažilo 55 chovateľov, ostal neprekonaný.

Pásovník dlouhoocasý

Autor: Vojtěch Čorba

Samec i samice mají krk a hlavu popelavě šedé, velká skvrna na bradě sahající až po vole a uzdička jsou černé. Záda jsou světle hnědá. Vrchní ocasní krovky bílé, od hnědých zad oddělené černým páskem. Boky a spodní krovky ocasní jsou bílé, přes boky jde černý pásek (typický pro pásovníky), břicho a prsa jsou jinak šedohnědé. Rýdovací péra černá, dvě střední nápadně vlasovitě protažená, ostatní naopak zkrácená. Nohy jsou masové, zobák červený nebo žlutý (podle zeměpisné formy). Mladí se podobají dospělým, jejich barvy jsou však matnější. Zobák mají černý (citace z knihy Kapesní atlas exotických ptáků).

Čížek ohnivý a jeho chov 2

Autor: Damašek Josef - Chomutov

V dostupné chovatelské literatuře první zmínka o chovu čížka ohnivého sahá až do druhé poloviny osmnáctého století. V té době se v evropských chovech u zámožnějších chovatelů, počali objevovat první na tehdejší dobu velice drazí ,ale zároveň velice přitažliví a líbiví červenočerní ptáčci, a navíc vynikající pěvci. Čížek ohnivý se zákonitě nejdříve šířil v přímořských zemích, Angličane si jej pojmenovali Red Siskin, Španělé Cardenalito, Francouzi Tarin rouge de Venezuela a Němci mu dodnes říkají Kapuzenzeisig.

PANENKY (4) – podrody Heteromunia a Mayrimunia

Autor: Petr Podpěra – Praha

Tyto podrody zahrnují jeden, druhý pak dva druhy ptáků, přičemž o zvláštnosti podrodu nebo rodu Heteromunia se všemožné prameny jakž takž shodují. Skutečně se dá říci, že ptáci druhu Heteromunia pectoralis (Gould, 1841) = panenka běloprsá jsou ptáci rozpoznatelně odlišní než jiné druhy panenek a to jak svým vnějším vzhledem, tak hlavně svým chováním. Rod druhý, Mayrimunia vzbuzuje určité rozpaky. Uvádím jej proto, že je uveden v českém názvosloví Rudolfa Víta, které vznikalo koncem sedmdesátých let minulého století a takové pojetí bylo v té době moderní. Autorem tohoto rodu je Wolters, 1949. Poslední velká kniha, J. Nicolay a J. Steinbacher: Prachtfinken Australien, Ozeanien, Südostasien zařazuje ptáky Woltersem do tohoto rodu řazené do rodu Lonchura, o podrodu se nezmiňují. Ostatně i Wolters později uvádí pojmenování Mayrimunia jen jako podrod rodu Lonchura. Této trochu zamotané situaci se asi nelze příliš divit, když si uvědomíme, že ornitologové z té doby neměli možnost živé ptáky vidět. K tomu se však ještě později dostaneme.

Veterinární poradna

Autor: MVDr. Jana Jirsová – Zábřeh na Moravě

I přes výkyvy počasí přichází jaro, což je období, kdy chovatelé pouštějí ptáky opět do voliér, připravují se na chovnou sezónu a nakupují nová zvířata. S tímto obdobím souvisí i zvýšená možnost nakažení ptáků parazity, ať už z voliéry, která nebyla řádně vyčištěna před zimou, nebo od volně žijících ptáků, s nákupem nových nakažených zvířat apod. Přípravky k odčervení jsou chovatelům téměř volně k dispozici na burzách. Bohužel je ale prodávající málokdy schopen nebo ochoten poradit s dávkováním, účinností (na co všechno to vlastně zabírá) a také chovateli vysvětlit, co se vlastně po odčervení v těle ptáka odehrává, jaká jsou rizika podávání těchto preparátů a jaký je mezi nimi rozdíl.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz