Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 03/2012

vyšlo v březnu 2012

Novinky v systematice kakaduů

Dr. R. Niemann – SRN

Čeleď kakaduovití (Cacatuidae) – v současnosti čítá 21 druhů – byla v uplynulých padesáti letech opakovaně důkladně prozkoumána. Vědci postupně porovnávali anatomické, biomechanické či biochemické znaky. Někteří se soustředili na rozdíly ve vzorcích chování či na strukturu chromozomů. Od poslední relevantní práce zabývající se genetikou (Brown a Toft 1999) však už uplynulo dvanáct let. Nyní se na problematiku dědičnosti a kódu DNA zaměřili vědci univerzity v australském Perthu.

N. Whiteová v rámci své doktorandské práce prozkoumala šest genů u šestnácti z celkových jednadvaceti druhů kakaduů. Výsledky byly z části opravdu překvapivé a opravily v několika detailech dosavadní fylogenetický model evoluce kakaduů...

Můj chov kakadua žlutočečelatého východního

Pavel Kutnar – Mimoň

V úvodu svého článku bych se rád představil. S chovem papoušků jsem začal před dvaceti lety a asi jako je tomu u většiny chovatelů, šlo především o australské druhy. Později mému zájmu neunikly ani větší druhy papoušků, jako jsou arové ararauny, zelenokřídlí, žakové a především kakaduové bílí a žlutočečelatí poddruhu eleonora apod. V této době jsem také začal s budováním chovatelského zařízení, které stále rozšiřuji a zdokonaluji dle potřeb jednotlivých druhů ptáků a s ohledem na začlenění voliér do zahrady našeho rodinného domu.

Mou srdeční záležitostí se stali především kakaduové žlutočečelatí nominátní formy (Cacatua galerita galerita). Se svým kolegou a kamarádem Petrem Röslerem jsme navštívili mnoho chovatelů u nás i po Evropě a snažili se nakoupit chovu schopné ptáky...

Chov papoušků Poicephalus (8): Papoušek kapský & šedohlavý

Zdeněk Schiffmann – Benešov u Prahy

Úvodem bych se chtěl zmínit o posledních novinkách v systematice papoušků kapských/šedohlavých. Podle některých taxonomů a na základě zkoumání DNA došlo k rozdělení původního druhu na monotypický druh papouška kapského (Poicephalus robustus) a na papouška šedohlavého (Poicephalus fuscicollis) s podruhy fuscicollis a suahalicus. Tím nám vlastně přibyl jeden druh papouška rodu Poicephalus. Není na nás, chovatelích, tato tvrzení zpochybňovat, ale je zažité pojmenování papoušek kapský.

Existují jasné znaky rozlišení všech tří zástupců – podle velikosti zobáku (f. fuscicollisšedohlavý západní, má silný zobák u kořene a nejdelší ze všech tří zástupců), měl by být i menší postavy, ale potomci z hybridního párování už se poznávají velice těžko, nicméně jsou dále plodní. P. fuscicollis suahelicus (šedohlavý východní) je největší a nejdelší postavy, má kratší zobák a zbarvení je stejně jako u všech variabilní, tedy nemá smysl se jím zabývat, je to od modrého nádechu na břiše až po žlutozelené zbarvení...

Chov a odchov papouška patagonského

Tomáš Král – Praha

Papoušek patagonský je úctyhodně velký papoušek s obezřetnou, ale přesto živou a přátelskou povahou. Papoušci patagonští jsou poměrně pestře zbarvení ptáci, kteří hrají odstíny hnědé, oranžové a žluté barvy. Jedná se o voliérového papouška, který se dá chovat i ve skupině – kolonii. Jejich ostražitým očím nic neunikne. Jsou první, kteří bijí na poplach, když se k voliéře blíží někdo cizí. Mohou si také za to, že díky hlasitému a drsnému hlasu bývají označováni jako „křiklouni“.

S celkovou délkou 45 až 48 cm a svou mohutnou postavou patří papoušci patagonští k největším druhům jihoamerických papoušků (kromě arů)...

Vzácný odchov amazónka šafránového

Armin Brockner – Španělsko

Amazónek šafránový patří s jeho sedmi poddruhy k rodu papoušků, kteří se v lidské péči chovají sotva stěží. Snad jen amazónek červenohlavý (Pionopsitta pileata) je chován a odchováván v některých chovatelských zařízeních v Evropě. Druhy, jako je amazónek kajanský (Pionopsitta caica), amazónek růžolící (Pionopsitta pulchra) nebo amazónek šafránový (Pionopsitta pyrilia), nejsou naproti tomu mimo jejich domovinu chovány. Miguel Benezera chová a odchoval amazónky šafránové v jeho zařízené „CANAIMA“ ve Venezuele.

Neobvyklé zbarvení dělá 24 cm velkého amazónka šafránového jedním z nejhezčích a nejnápadnějších papoušků Jižní Ameriky. Při podrobném popisu zbarvení jeho peří bych chtěl odkázat na obrázek...

Okénko z cest: Iguazu

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Téměř tři kilometry dlouhý úsek hranice mezi Brazílií a Argentinou tvoří největší systém vodopádů na Zemi – vodopády Iguazu. Přes okraj lávové plošiny za ohlušujícího rachotu zde padá voda do hloubky sedmdesáti metrů. V období dešťů zde dvě stě sedmdesáti vodopády protéká až 6500 kubických metrů vody. V období sucha, které je tu však výjimečně, se počet vodopádů snižuje na polovinu a průtok klesá až na 300 kubických metrů. Největší vodopád se nazývá Garganty Del Diablo – Ďáblův chřtán. Vodopády jsou jednou z největších atrakcí Latinské Ameriky, kterou každoročně navštíví téměř dva miliony turistů z celého světa, většina z brazilské strany.

Podél vodopádů ve všech rovinách vedou džunglí upravené pěšiny a lávky začínající až nad vodopády a končící v těsné blízkosti Ďáblova chřtánu. Stezky jsou plné turistů s fotoaparáty (mobilními telefony) v jedné a „hamburgery“ v druhé ruce...

Na návštěvě u chovatele: Vladimír Hranický & Daniel Čapanda

Mgr. Jan Sojka – Popovice

Nestává se příliš často, abychom se v této rubrice věnovali více chovatelům. Shodou okolností tento článek tuto tradici porušuje, ale došlo k tomu víceméně náhodou. Sháněl jsem samičku motýlka modrohlavého a obtelefonovával všechny své známé, až jsem dostal tip i na Vladimíra Hranického. Vláďu znám již nějaký ten rok ze zájezdů CK PRIMAROUTE, z výstavy EXOTA Olomouc, kde vystavuje, ale ještě nikdy jsem se u něj nebyl podívat na ptáky. Vladimír mi říkal, že on momentálně modrohlavou nemá, ale jeho kamarád Dan Čapanda jednu volnou má. A to je druhý muž, kterého jsem v ten den navštívil. Oba dva pánové bydlí kousek od sebe, a tak jsem je při své cestě do Polska navštívil. Vladimíra ráno a Dana při cestě zpět navečer. A co jsem tedy u nich viděl…?

Začátkem ledna, ale v ten den to spíše vypadalo na jaro, jsem vyrazil na návštěvu k panu Vladimíru Hranickému. Bydlí kousek od Frýdku – Místku...

Snovač kaferský

John Clements – Austrálie

Snovač kaferský obývá africký kontinent od Jižní Afriky od Kapského Města po Somálijsko (Somaliland) a Senegal. Jelikož páchá značné škody na obilovinách, je často považován za škodnou.

Tento druh obývá především mokřadní oblasti a travnaté pláně, ponejvíce v rákosí kolem řek, kolem kterých také využívá říční vegetaci k hnízdění. Úplný popis není vzhledem k přiloženým fotografiím nutný. Fotka samečka ho zachycuje v jeho svatebním šatu, neuvěřitelně nádherné kombinaci černé a oranžové. Mimo hnízdní sezónu sameček připomíná samičku vrabce s kratším ocasem. Samec je také ve většině případů větší než samice, měří asi 10 – 12 cm.

Během zimního období je snovač kaferský poměrně nenápadným druhem. Tichý, nenápadný, posedává kolem a nevydává žádné nebo téměř žádné zvuky – dal by se přirovnat k ovocnému stromu během zimního spánku. Jakmile však přijde jaro, nastává dramatická proměna a (stejně jako ovocný strom) snovač kaferský doslova vykvete zářivými barvami...

Vrabci (2)

Petr Podpěra – Praha

Název článku není, a přitom je i celkem správný. Správnější by však přece jen bylo vrabcovití. Některými jsme se zaobírali již v první části. Byli to ti nejbarevnější z nich. Druhou část chci věnovat především ptáku, který je považován za vůbec nejvšednějšího. Je jím vrabec domácí. Je to jeden z nejvšednějších, přitom ale nejzajímavějších ptáků, které známe. Je kolem něj tolik nezodpovězených otázek, že je to opravdu na pováženou. Vrabec domácí je asi jedním z nejúspěšnějších druhů ptáků světa. Pravděpodobně je to i tím, jak pragmaticky spojil svůj život s životem člověka, v jehož okolí hledá zdroje potravy i ochranu. Není sám, i jiné druhy mají k chování vrabců domácích blízko.

Na mapce rozšíření je zobrazováno jen území, řekněme výchozí, před jeho další expanzí. Před novým obsazením dalšího území, které tento pták podnikl s pomocí lidí. Lidé si jej brali s sebou do nových krajů jako vzpomínku na původní domov. Tak obsadil Severní i Jižní Ameriku, východní polovinu Austrálie a Nový Zéland, jakož i jižní Afriku...

Rybožravé kachny – morčáci

Petr Bednář – Přelouč

V poslední době se do českých chovů dostávají stále zajímavější druhy kachnovitých ptáků. Jedněmi z nich jsou i morčáci. Tito potravní specialisté jsou řazeni do čeledi kachnovitých. Při potápění loví rybky a vodní bezobratlé. V současné době rozlišujeme šest recentních druhů a jeden druh je od r. 1973 považován za vyhubený. Pouze u jednoho druhu jsou rozlišovány tři rasy, ostatní jsou monotypické. Pět druhů se daří rozmnožovat v zajetí.

Jedná se o velmi hezky zbarvené vodní ptáky. Především samci v době toku na rybníku přímo svítí, pokud na ně dopadá sluneční světlo. Pouze morčák paranský má peří v toku i mimo něj stejně černozeleně zbarvené. Samci zbylých pěti druhů přepeřují na podzim do svatebního šatu. Mimo dobu toku jsou zbarveni podobně jako samice. Většinou se v tomto období liší od samice zbarvením oka nebo letkových per...

Veterinární poradna: Škodí ptákům mráz?

MVDr. Helena Vaidlová – Kralupy n. Vltavou

Zimní období pomalu končí, tedy alespoň podle kalendáře. Konec ledna a začátek února však překvapil svou nízkou teplotou kdekoho. Někteří chovatelé sledovali předpověď počasí a druhy, o kterých doufali, že do té doby mírnou zimu přestojí bez větších zimovacích opatření, „uklidili“. Někteří chovatelé sledovali předpověď počasí a nadále doufali, že to jejich teplomilnější ptáci přežijí. Někteří přežili, někteří ne. Následky nemusejí být hned viditelné. No a někteří chovatelé ani nesledovali předpověď počasí.

Mnoho ptáků je dnes dováženo ze západní Evropy, ale i z jižní Evropy a někteří přímo z tropů. Před první a každou další zimou je tedy nutné se zamyslet nad následujícími otázkami...

Číslo 10/2017

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz