Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 02/2013

vyšlo v únoru

Odchov charmozinů papuánských

Lubomír Tomiška – Česká Lípa

Každý chovatel má nějaký svůj oblíbený druh, na který nedá dopustit. V mém případě je to charmozin papuánský neboli „papuánec“, jak se mu často přezdívá. Určitě nejsem jediný, koho tento nádherný opeřenec uchvátil. Vždyť podle databáze evropských loriářů patří mezi pět nejčastěji chovaných zástupců čeledi Loriidae. Jedním z hlavních důvodů takové oblíbenosti je jejich velice osobité chování. Nejsem si vědom, že bych někdy mezi papoušky viděl něco podobného. Neustálým poskakováním, naparováním se a válením po zemi připomínají spíše opeřené opičky. Přes všechnu jejich popularitu však nejsou odchovy příliš časté. Kolegové loriáři mi určitě potvrdí, že především samičky seženeme jen stěží.

Pro chovatelské účely mi přijde celkem zbytečné uvádět v obrázkovém časopisu detailní popisnou charakteristiku. V dnešní době navíc stačí zadat název druhu do internetového vyhledávače a obrázku máme tolik, kolik se nám zamane. V případě charmozina papuánského je třeba uvést, že se vyskytuje ve dvou formách – černé a červené...

Trampoty v chovu papouška rudobřichého východního

V. V.

První pár těchto nádherných papoušků pocházejících z jižního Queenslandu a Nového Jižního Walesu jsem si pořídil v březnu roku 2007. Jednalo se o roční nepříbuzné ptáky. Po rychlé adaptaci ptáků na nové prostředí bylo zjevné, že mezi nimi vládne vzájemná antipatie. Samec samici sice nenapadal, ale ptáci seděli vždy každý na opačné straně voliéry a ke krmítkům chodili každý zvlášť. Nejdříve se chodil nazobat samec. Jakmile opustil prostor s krmením, mohla jít samice. Pokud se samice pokusila přiblížit ke krmítkům současně se samcem, ihned ji obdaroval klovnutím. Když tento stav přetrvával i po čtvrt roce od zakoupení papoušků, rozhodl jsem se pro pořízení ještě alespoň dvou nepříbuzných ptáků.

Na začátku srpna jsem provedl výměnu mladého páru rozel slámožlutých za dva mladé samce papoušků rudobřichých. Poslední den v srpnu jsem ještě dokoupil krásnou mladou samici. Jelikož nemělo smysl pustit všech pět ptáků dohromady a čekat, co se bude dít či jestli se navzájem neporaní, samici z původního páru jsem vpustil ke dvěma mladým samcům, k původnímu samci jsem umístil novou samici. Ptáci se přijali bez sebemenších problémů...

Kakadu bělouchý

Mgr. et Ing. Tomasz Doroń – Osmolice (PL)

Z 21 nyní rozlišovaných druhů čeledi kakaduovitých (Cacatuidae), jedněch z nejcharizmatičtějších a pro mnohé i nejkrásnějších představitelů, je kakadu bělouchý z rodu Calyptorhynchus. Tento nevelký rod v současné době zahrnuje pět velkých druhů dlouhoocasých kakadu, vyznačujících se charakteristickým černým zbarvením. Jejich typickým rysem jsou barevné, často kontrastní vzory na ocasech a zaoblené nízké chocholky na hlavě. V rámci rodu Calyptorhynchus jsou nyní klasifikovány dvě skupiny – Zanda a Calyptorhynchus. Jejich představitelé se od sebe odlišují stavbou zobáku (je to vlastnost spojená s tím, že vyhledává potravu různého druhu) a zřetelně odlišným schématem zbarvení hřbetu.

Kakadu bělouchý se vyskytuje pouze na australském kontinentu a v Tasmánii, jakož i na ostrově  Kangura (Kangaroo Island). Mimo svou domovinu se ptáci v chovech objevují jen vzácně. Většina světových sbírek se může pochlubit držením vlastně jen jednoho, a to toho nejobecnějšího představitele této skupiny – kakadu havraního (C. banksii)...

Mutace mníška šedého (2)

Mgr. et Ing. Paweł Pawłowski – Sokółka (PL)

V Evropě se mutace Pallid objevila v osmdesátých letech minulého století. Je to recesivní mutace vázaná na pohlaví. Mutace  Pallid tvoří mezialelovou interakci s mutací SL – podobně jako paramodré mutace s modrou mutací. Jinými slovy – Pallid je variantou mutace lutino SL. Proces dědičnosti paramodrých mutací s modrou se zakládá na kodominaci. Vzhledem ke skutečnosti, že mutace lutino SL a paralutino (Pallid) jsou recesivními mutacemi vázanými na pohlaví, proces dědičnosti těchto mutací ve vzájemném vztahu je jiný.

U recesivních mutací vázaných na pohlaví jsou geny dané mutace uloženy na pohlavním chromozomu X. V důsledku toho, že samice má pouze jeden takový chromozom, je „spojení“ mutace SL ino s para-lutino možné pouze u samců, čili nelze získat kombinaci Pallid SL ino u samičky...

Chov agapornisů oranžohlavých

Mgr. Jan Sojka – Horka nad Moravou

Agapornis oranžohlavý se vyskytuje v centrální části Afriky, podél rovníku a převážně na sever od něj, v Guineji, Sierra Leone, na severu Pobřeží slonoviny, od Ghany až po Súdán, jižně k Zairu a na sever Konga. Jejich dovoz byl velice omezený, přesto se v Evropě objevují zásilky ze Sierry Leone, Toga a Zairu. V roce 1997 bylo například do zemí Evropské unie dovezeno 306 kusů, v roce 1998 už 832 a v roce 1999  537 kusů. Nejvíce ptáků se dostává do Portugalska, a to díky jeho dřívějším politickým vazbám na Angolu. V současné době jsou dovozy do EU zastaveny, takže chovatelé musí „pracovat“ s tím, co již bylo dovezeno dříve či se podařilo odchovat.

V několika aspektech, včetně vzhledu, se liší agapornisové oranžohlaví od jiných druhů agapornisů. Jsou to drobní a křehcí ptáčci s nevýrazným bílým okružím a nejsou ani tak  hluční jako ostatní příslušníci rodu Agapornis. Řada chovatelů je považuje za nejkrásnější představitele svého rodu, zejména pro „příjemný“ odstín světle zelené barvy a oranžovočervenou masku. Obzvláště krásný je jeho ocas – každé pero je lemováno širokým pásem oranžové a tenkými pásky žlutozelené a černé barvy. Agapornis oranžohlavý je pouze 14 cm „velký“ a s váhou okolo 38 g je spolu s agapornisem šedohlavým nejmenším zástupcem svého rodu...

Kolik papoušků CITES I registruje Česká republika?

Jan Potůček – Pardubice

Amazoňan kubánský byl k 31. prosinci loňského roku nejčastěji chovaným druhem papouška v ČR, který podle mezinárodní úmluvy CITES podléhá povinné registraci. Od roku 2004, kdy vznikl centrální registr CITES při ministerstvu životního prostředí, bylo u krajských úřadů a správ Chráněných krajinných oblastí registrováno 1 043 těchto ptáků. Oproti červnu 2012 přibylo 90 nově registrovaných amazoňanů kubánských.

„Ve statistice jsou zahrnuty exempláře zaregistrované od května 2004 po současnost, nejsou v ní uvedeny uhynulé exempláře nebo jedinci prodaní do zahraničí,“ upozornil Ondřej Klouček z oddělení mezinárodních úmluv Odboru druhové ochrany a implementace mezinárodních závazů Ministerstva životního prostředí, který na vyžádání poskytl tabulku s aktuálními počty papoušků chovaných v ČR. Vyplývá z ní, že amazoňan kubánský byl také druhem, u něhož za poslední půlrok proběhlo nejvíce nových registrací.Druhým nejčastěji registrovaným papouškem v druhém pololetí 2012 byl amazoňan žlutohlavý velký...

Návštěva u chovatele: Zdeněk Špalek – Bříza u Hradce Králové

Jan Potůček – Pardubice

Představovat Zdeňka Špalka chovatelům velkých papoušků by bylo stejné jako nosit dříví do lesa. Bezesporu nejznámější chovatel arů v České republice, jehož kolekce čítá všech 14 dostupných druhů, dosáhl českých prvoodchovů hned u pěti z nich: arů vojenských, arakang, červenouchých, červenoramenných a kanind. A už plánuje další rozšiřování chovu: chtěl by získat arary zelené, v tuzemských chovech dosud nezastoupené vzdálené příbuzné arů.

Původně se Zdeněk Špalek poohlížel po arech Learových, jednom z dvou druhů arů, kteří mu chybí do kompletní sestavy (kromě prakticky nedostupných arů Spixových). Jenže jak sám říká, momentálně jsou nedostupní: „Ptal jsem se na ně Mathiase Reinschmidta z Loro Parque Tenerife, ale ten mi řekl, že je sice mají, ale ze všech odchovů si budou tvořit další chovné páry. Takže snad někdy v budoucnu…“ Místo „learů“, jejichž chovem se může pyšnit pražská zoo, se tak Zdeněk Špalek soustředí hlavně na papoušky, které už má. A že jich není málo...

Chov astrildů rákosních a jejich přezimování

Václav Dubský – Horní Lánov

Astrild rákosní patří do čeledi astrildovitých. Ve volné přírodě se vyskytuje v severních částech Austrálie. V době hnízdění žije v párech, jinak v malých skupinkách. Zdržuje se v blízkosti vod ve vysoké trávě a v rákosových porostech. Hodí se do smíšených voliér malých astrildů.

Velikost tohoto astrilda činí přibližně 12 cm. Přes svou malou velikost se však nezdráhá při hnízdění ve společné voliéře napadat i větší ptáky, jako jsou kanáři nebo rýžovníci. Vždy si brání svůj hnízdní prostor. Ve voliérách tito ptáci uvítají, osázíme-li je hustými keři a travinami. Při pozorování jejich chování se  zaručeně nebudeme nudit. Jejich temperament a pracovitost nás překvapí. Chov těchto astrildů může být úspěšný jak ve voliérách, tak v chovných klecích, ale je pro ně vhodnější prostorná voliéra. Velice rádi se koupou a milují slunné místo ve voliéře. Astrild rákosní je na hnízdění dostatečně zralý až ve věku jednoho roku. Hnízdo si staví v houštinách, v malých stromcích nebo v trávě...

Amadina diamantová

Jiří Novák – Praha

Neustále čilá a díky stálému pohybu a atraktivnímu vzhledu nápadná amadina diamantová je považována za ozdobu každé voliéry. Jejím domovem v jižní a jihovýchodní Austrálii jsou keře a vysoké trávy s osaměle stojícími stromy. Jen málo amadin diamantových lze v současnosti spatřit ve volné přírodě. Je to vlivem jednak ilegálního odchytu, pak také potřebou přemístit se z pobřežních oblastí do vnitrozemí kvůli lidskému osídlení. A tak je následkem zkulturňování můžeme najít také v parcích a zahradách v okrajových částech měst.

Vyskytuje se vždy v blízkosti vodních zdrojů. Potravu si hledá převážně na zemi, kde sbírá různá semena trav a také hmyz, který je pro ni důležitý zejména v období hnízdění. Píseň či volání amadiny diamantové není tak často k slyšení jako u většiny pěnkav obývajících stepní krajinu. Jejich volání je dvojslabičné, s jedním vysokým a jedním nízkým tónem. V přírodě jej nejčastěji používají k svolávání se do hejna nebo k hledání ztracených jedinců. V době hnízdění žije amadina diamantová pospolitě v hejnech a v koloniích...

Vrabec kaštanový – chov a odchov

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

V dnešním článku bych chtěl popsat své zkušenosti s jedním nenápadným Afričanem. Nenápadný, ale přesto krásný druh vrabce není v našich chovech běžný, přestože se vyznačuje mnoha kladnými chovatelskými vlastnostmi. Tohoto malinkého ptáčka – cca 15 g váhy při cca 10,5 cm – se mi podařilo i úspěšně odchovat, takže se nyní rád podělím o chovatelské poznatky.

Vrabec kaštanový pochází z východní Afriky, jeho ostrůvkový výskyt se prolíná Súdánem, Etiopií, Ugandou, Keňou a Tanzanií. Sameček je téměř jednobarevně kaštanově hnědý, samička má pak typicky vrabčí šat, přičemž příslušnost k uvedenému druhu poznáme kromě velikosti i podle kaštanového kostřece. Jeho typickým životním prostředím jsou akáciové savany do nadmořské výšky maximálně 2200 m. V akáciích si pak staví kulovité, poměrně neuspořádané hnízdo ze suchých travin, s výletovým otvorem z dolní strany. Na 3 -  4 vajíčkách sedí samička cca 18 – 19 dnů, mláďata pak krmí oba rodiče převážně hmyzem...

Bažant perlový

Miloslav Stehlík – Benátky nad Jizerou

Bažant perlový je jediným zástupcem rodu Rheinardia, který má dva poddruhy: Rheinardia ocellata ocelata  (Elliot, 1871) – bažant perlový indočínský a Rheinardia ocellata nigrescens  (Rothschild, 1902) – bažant perlový malajský.

Jedná se o jednoho z nejzajímavějších bažantů vůbec. Jsou to velmi raritní a majestátní ptáci, kteří nemají, snad kromě bažanta arguse (Argusianus argus), mezi ostatními druhy bažantů obdobu. Bohužel jsou skoro neznámí i mezi chovatelskou veřejností. Pokud je mi známo, není v současnosti mimo Asii v chovech zastoupen, takže vidět jej na vlastní oči se podaří málokomu.  Díky mému příteli Tomáši Najerovi, který měl příležitost během své stáže ve Vietnamu tyto ptáky v saigonské zoo nejen pozorovat, ale i pořídit snímky nominálního poddruhu Rheinardia ocellata ocellata, máme možnost se s krásou a majestátností tohoto vzácného druhu alespoň trochu blíže seznámit. V ZOO Saigon chovají několik kmenů tohoto vzácného bažanta, který se zde pravidelně a přirozeně rozmnožuje...

Veterinární poradna: Nové možnosti korekce prognatismu u ptáků

MVDr. Helena Vaidlová – Kralupy nad Vltavou

Mandibulární prognatismus je nazývána u ptáků vada, kdy horní zobák nepřesáhne hranu spodního, tedy špička zobáku zůstává uvnitř spodního. Nejčastěji se s ním můžeme setkat u mláďat, ale může vzniknout i v pozdějším věku, třeba úrazem.

Tato situace nastává nejčastěji u papoušků kakadu (Cacatua sp.), ale i u korel (Nymphicus hollandicus), rosel (Platycercus sp.), aratingů (Aratinga sp.), neofém (Neophema sp.) a jiných. Způsobuje problémy s přijímáním potravy. Cílem korekce skloubení čelistí je stav, kdy horní čelist se posune více dopředu a spodní dozadu. Již v osmdesátých letech minulého století se k této korekci používaly různé akryláty, ale vždy působilo problémy vymyslet způsob korekce tak, aby protéza na zobáku vydržela dostatečně dlouho a došlo k nápravě stavu. Mnohdy bylo třeba znovu a znovu nanášet různé hmoty na horní zobák, což bylo jednak finančně náročné, jednak to vyžadovalo opakovanou anestezii ptačího pacienta...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz