Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2015

vyšlo v lednu

Amazoňan žlutobřichý ve volné přírodě

MVDr. Lubomír Palkovič – České Budějovice

Amazoňan žlutobřichý byl poprvé popsán J. B. Spixem v roce 1824 jako papoušek žlutolící (Psittacus xanthops). Po mnoho let byl pak řazen do rodu Amazona (Amazona xanthops). Na základě dalších studií a na základě genetické podobnosti s amazonky rodu Graydidascalus (amazónek krátkoocasý) a Pionus byl později (2006) přeřazen do samostatného monotypického rodu Alipiopsitta (Alipiopsitta xanthops).

Amazoňan žlutobřichý je drobný zavalitý papoušek s krátkým ocasem. Dorůstá do velikosti maximálně 27 cm a váhy asi 250 g. Jeho zbarvení je proměnlivé, s převládající zelenou na celém těle a různým zastoupením žluté, oranžové až červené barvy na hlavě, spodině křídel, bocích a břiše. Ptáci obou pohlaví jsou zbarveni stejně. Mladí ptáci mají méně žluté barvy na hlavách...

Amazoňan žlutobřichý a jeho chov

Redakce

Amazoňan žlutobřichý je velmi zajímavý papoušek. Je to „něco“ mezi amazoňanem a amazónkem. Jedná se o velmi zajímavého papouška, který je v českých chovech zastoupen a někteří chovatelé jako např. J. Nedělník nebo L. Karašinský ho pravidelně odchovávají. Za zmínku stojí velká variabilita vybarvení peří těchto amazoňanů. Rozsah a intenzita žlutých, žlutooranžových až tmavě oranžových partií ve zbarvení na břiše jsou natolik odlišné, že někteří systematici již podnikli pokus tento druh rozřadit do tří poddruhů. Existují dokonce exempláře, jejichž zbarvení v oblasti břicha není typicky žluté, ale zbarvené do červena. Tato různorodost se však nevztahuje k dělení v rámci taxonomie, ale liší se enormně i v rámci jednoho hejna. Proto se od snah o jakékoliv další dělení ustoupilo.

Bylo zjištěno, že amazoňani žlutobřiší věkem mění zbarvení. Většinou intenzita barev nabírá zřetelně na síle – věc, kterou známe i od jiných druhů papoušků. Existují i velice silně vybarvení mladí ptáci, kteří ztratí něco z intenzity barev po prvním pelichání...

Odchov loriů fialovolících

Bc. Lubomír Tomiška – Česká Lípa

Lori fialovolící jsem choval ve vnitřních klecích stejně jako v celoročních voliérách. Klece měly rozměry 1 x 1 x 1 m, celoroční ubikace byla široká 80 cm, tvořil ji zálet dlouhý dva metry a metrový výlet. Ptáci měli díky velkému výletovému okénku tedy k dispozici tři metry proletu. I když se to na první pohled možná nezná, pokud je lori fialovolící v dobré kondici, jedná se o velmi zdatného letce. To však poznáme jen v případě, že mu dopřejeme dostatečný prostor. Na druhou stranu je pravdou, že ve větší voliéře u mě přebýval většinou pouze v záletu. Přestože tedy létat umí obstojně, moc této schopnosti nevyužívá a raději si šplhá po větvích nebo pletivu a předvádí různé akrobatické kousky. V tomto ohledu se tedy od ostatních loriů neliší.

V zimě je zapotřebí zařízení bezpodmínečně vytápět. Zde jdu sice proti oblíbenému mottu některých dánských chovatelů – pokud nektar v misce nezamrzne, není potřeba se strachovat, a pokud zamrzne, začneme dávat ten práškový – nicméně předpokládám, že naším chovatelským cílem není testovat extrémní podmínky možné k přežití, ale spíše se snažíme ptáky odchovat a hlavně...

Návštěva u chovatele: Jaroslav a Lucie Jelínkovi, Hradec Králové

Jan Potůček & Jan Sojka

Čtrnáct let čekali na úspěšný odchov arů hyacintových. Podařilo se až loni, zato měrou vrchovatou: Jaroslav a Lucie Jelínkovi odchovali od jediného páru pět mláďat! Úspěch mohl být ještě větší, samice totiž snesla čtyři snůšky po dvou vejcích při stoprocentní oplozenosti. Tři mláďata ale uhynula buď ve vejci, nebo krátce po vylíhnutí. Nejen o tomto mimořádném úspěchu jsme si povídali při návštěvě chovatelského zařízení manželů Jelínkových v Hradci Králové.

Jak k tomu vlastně došlo, že se vám podařilo odchovat pět mláďat arů hyacintových od jednoho páru za jediný rok?

Podle mého názoru je to náhoda a velké štěstí. Když si pořídíte mláďata, musíte je udržet při životě a starat se o ně až do dospělosti, musejí spolu harmonizovat. Jde o náhodu. Zvlášť když máte jen jeden pár, jako je tomu v našem případě.

Takže váš chovný pár jste si pořídili už jako mláďata?

Ano, jako půlroční mláďata. Od té doby jsou pořád spolu. Za celý svůj život neměli žádné závažné zdravotní problémy, a prostě se to povedlo...

Farebné kanáriky

Mgr. Michal Vojník – Michalovce

V „Novej EXOTE“ – november 2014 som si so záujmom prečítal všetky články o kanárikoch, o výstave EXOTA 2014, jej hodnotení, zamýšľaním sa nad jej budúcnosťou i o posudzovaní zahraničnými posudzovateľmi z Rakúska a Poľska. Nebudem sa k jednotlivým úvahám vyjadrovať, ale i napriek tomu mi nedá, aby som nezaujal stanovisko k článku predsedu zboru posudzovateľov ČR, Lubomíra Veselého pod názvom: „Který barevný kanár je složitejší pro výstavy?“ Tento článok ma evokoval natoľko, že nemôžem nezaujať i ja svoje stanovisko k tejto otázke.

Hneď po prečítaní jeho úvodu som prišiel na myšlienku, i keď podotýkam, že s autorom článku v podstate súhlasím, žeby bolo potrebné úvodnú otázku trochu pozmeniť. Pozornosť chcem nasmerovať z roviny výstavy na ich odchov. Preto, ak dovolíte túto otázku pozmením na: „Ktorého farebného kanárika je ľahšie odchovať ? Lipochrómového alebo melanínového?“...

Atlásci a vdovky

Ladislav Žoha – Praha

Určitě jste je už někdy viděli, možná živé v evropských klecích a voliérách, možná živé na své vysněné dovolené, zcela určitě na obrázku či fotografii.  Atlásci i vdovky patří mezi drobné klenoty africké přírody. Samečci vdovek s prodlouženými ocasními pery i samečci atlásků celí sametově tmaví upoutají na první pohled. V lidské péči patří mezi odolné dlouholeté chovance, kteří byli dříve dováženi celkem pravidelně, i dnes jsou některé druhy občas k dostání. Bohužel jejich rozmnožování v chovech už tak běžné není, je spíše vzácné až výjimečné. Jsou to totiž hnízdní parazité podobně jako naše kukačky. Svá vajíčka samičky vdovek a atlásků kladou do hnízd drobných astrildů.

Už tento fakt jasně dokazuje náročnost takových odchovů, vždyť ani odchovy vlastních afrických astrildů nejsou vůbec běžné. Vdovky a atlásky řadíme do rodu Vidua a ten do čeledi Viduidae. Z celkem 19 druhů je 9 druhů vdovek a 10 druhů atlásků...

Chov astrilda rákosního ve skupině

Martin Papač – Soběslav

Často se vedou debaty, zda lze daný druh chovat po více párech v jedné voliéře. Vždy záleží na konkrétních jedincích a prostoru. Moje zkušenost spočívá v tom, že lze bez problémů chovat tento druh ve společenství jiných astrildovitých pěvců, to ale není nic nového. Nicméně chov více párů v jedné voliéře není zase tak obvyklý.

Moje voliéra je situovaná nejdelší stranou na východ a je z poloviny krytá, takže ptáci mají možnost po chladných ránech přijímat první paprsky slunce. Jižní strana je zakryta polykarbonátem, severní rovněž. Západní strana je připojena na navazující zařízení rovněž plnou stěnou (z palubek) s rozvěšenými budkami. Velmi se mi osvědčily polykarbonátové desky. Jedná se o lehký materiál a velmi odolný. Výhodou je, že takové uzavření voliéry tvoří v podstatě skleník, a tak i vhodné podmínky pro astrildovité ptáky. Rozměry voliéry činí 3,6 x 3 x 2,5 m...

Pohlavný dimorfizmus u amadín Gouldovej

Marek Buranský – Nové Zámky

V tomto článku si povieme niečo o pohlavnom dimorfizme, štruktúre peria a pigmentoch. U pigmentov sa však nebudem venovať ich chemickému zloženiu. Celý článok je zameraný na rozdielnosť sfarbenia samčeka a samičky.

Vo vtáčej ríši je prítomná vysoká variabilita v sfarbení, a to v zmysle intenzity farieb, ich množstva a v neposlednom rade aj rozdielnym sfarbením medzi samcami a samicami. Rozdielne sfarbenie u samca a samice nazývame pohlavným dimorfizmom. Sfarbenie peria má okrem iného antipredačný účinok, slúži ako ukazovateľ zdravotného stavu, dominancie a variability v operení. Dokonalé sfarbenie je často krát indikátorom dobrej fyzickej kondície...

Chov a odchov timálií černošedých

Radek Nesvačil – Mladá Vožice

Když se řekne timálie, každému se asi hned vybaví timálie čínská (Leiotrix lutea). Tento druh timálií patří bezesporu k nejznámějšímu zástupci timálií v českých chovech, ale tím asi také výčet chovaných druhů končí. V době povolených dovozů z asijských zemí se mezi českými chovateli vyskytovaly i jiné druhy timálií, např. timálky stříbrouché  (Leiothrix argentauris) nebo diamantové (Yuhina diademata).

Bohužel po skončení dovozů tyto druhy pomalu ubývaly a v současné době se chovu těchto krásných a elegantních ptáků věnuje pouze hrstka nadšenců. Také vyšší pořizovací cena, která na sebe  díky zákazu importů nenechala dlouho čekat, se na tomto klesajícím trendu negativně odrazila. Sám jsem měl možnost se přesvědčit, jak těžké je některé druhy timálek sehnat. Shodou okolností se mi v loňském roce podařilo výměnou získat jeden kus timálie černošedé (Heterophasia desgodinsi desgodinsi)...

Husice rodu Chloephaga

Petr Bednář – Přelouč

Husice rodu Chloephaga jsou nápadnými ptáky jihu Jižní Ameriky. Jejich hmotnost se  pohybuje od 2 kg u husice rudohlavé po více než 3 kg u husice magellanské či 3,5 kg u husice andské.

Nejznámější z nich je husice magellanská. Vytváří dvě rasy. Husice magellanská malá (Chloephaga picta picta) obývá jižní Chile a jižní Argentinu na jih od 30° jižní délky. Jižní populace zimují v severních a východních částech rozšíření. Husice magellanská velká (Chloephaga picta leucoptera) žije na Falklandských ostrovech a je stálá. Obě rasy jsou zbarveny stejně, rozdíl je pouze ve velikosti. Falklandská rasa je větší než pevninská. Ve zbarvení samců můžeme rozlišit dvě fáze. Dospělí samci obou poddruhů jsou bílí od hlavy po břicho u jedné a u druhé mají příčně pruhovanou dolní část krku i břicho. (Dříve byla tato odlišována jako samostatná rasa Chloephaga picta dispar). Samci pruhování na spodině krku se vyskytují hlavně u husice magellanské malé...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz