Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2012

vyšlo v lednu 2012

I. odchov lori vlnkovaného v ČR

Antonín Vaidl – kurátor ZOO Praha

Jedním z ohrožených druhů je i jediný zástupce čeledi loriovitých (Loriidae) na Filipínách, lori vlnkovaný (Trichoglossus johnstoniae), dříve nazývaný též lori filipínský. Tento lori obývá pouze druhý největší ostrov Filipín, Mindanao. Ještě v šedesátých letech býval běžnějším druhem, ale zejména úbytkem přirozeného prostředí jejich stavy výrazně klesají. Nachází se převážně v oblastech horského pralesa s nadmořskou výškou 1000 – 2500 m n. m.

Někteří systematičtí zoologové popisují dvě subspecie Trichoglossus j. johnstoniae vyskytující se v oblastech Mount Apo, Kitanglad, Matutum a Piapayungan středního Mindanaa a Trichoglossus j. pistra obývající jižní oblasti Mount Malindang...

Ara malý – zkušenosti s jeho chovem

Rudi Braun – Švýcarsko

Ara malý je rozšířen na obrovském území o velikosti 5.800 000 km2. To se táhne od východní Panamy po západní Kolumbii, na východ od Kolumbie přes Venezuelu, Guyanu, Surinam a Francouzskou Guyanu a na jih do Brazílie, severní Bolívie, východního Peru a Ekvádoru. Tento druh není v současné době ohrožen; populace je považována za stabilní a ptáci se hojně vyskytují ve většině regionů.

Mimo období páření se tito arové shromažďují v malých skupinkách. Dávají přednost zalesněným oblastem, lesům okolo vodních toků, savanám s přilehlými lesy. Je možné se s nimi setkat také v močálových (bažinatých) oblastech, kde rostou palmy a sekundární vegetace. Naučili se využívat přítomnosti lidí a vyhledávají osevní plochy domorodých obyvatel...

Kakariki alpský

Mgr. Jan Sojka – Popovice

Kakariki alpský byl dříve považován za poddruh všeobecně známého a mezi chovateli značně rozšířeného kakariki žlutočelého (Cyanoramphus auriceps). Za poddruh byl považován proto, že se známému kakariki žlutočelému velmi podobá. Zásadní rozdíl spočívá pouze v tom, že jeho celkové zbarvení je modrozelené – bledší a červený čelní proužek charakteristický pro kakariki žlutočelého je u kakariki alpského oranžový, temeno bledě žluté a skvrny na obou stranách kostřece oranžové. Kakariki alpský je také menší – dosahuje velikosti 20 cm.

Teprve až na základě analýzy DNA vědci došli k názoru, že kakariki alpský je samostatný druh papouška. Tato analýza byla prováděna v roce 2001 a zajímavostí je, že kakariki alpský má geneticky daleko blíže ke kakariki jednobarvému (Cyanoramphus unicolor), než k žlutočelému, za jehož poddruh byl dlouhou dobu považován (Cyanoramphus auriceps malherbi)...

Na návštěvě u chovatele: Roman Šťastný, Štětí

Josef Nožička – Uherské Hradiště

Na výstavách, burzách a zájezdech za milovníky ptactva jsem poznal spousty různých typů lidí. Někteří z nich jsou natolik výjimeční, že si je člověk zapamatuje na celý život. Jedním z takových originálů je i přítel Roman Šťastný. Procestovali jsme spolu kus Evropy, Kanárské ostrovy a několikrát jsme byli i v pralesích Peru. Při posledních cestách strávil Roman večery sám a třeba v Peru u šálku kokového čaje stále něco počítal a sepisoval. Je to v podstatě tajnůstkář, a tak jsme z něho dlouho páčili, co tak důkladně plánuje.

Postupně jsme se dozvěděli, že se chystá zbudovat nový chovatelský areál. Vzhledem k tomu, že je od přírody perfekcionalista, chce mít dopředu vše dokonale spočítané. A tak zatímco my ostatní jsme vždy večer probírali zážitky z uplynulého dne nebo hodnotili fotografické úlovky, Roman počítal množství železa, betonu, obkladaček, balíků pletiva nebo hřebíků, šroubků a nýtů. Snad ani Gustav Eiffel neměl tak dokonale připravenou stavbu své slavné věže...

Okénko z cest: Costa Rica (3)

Ing. Josef Nožička – Uherské Hradiště

Z nádherné oblasti od řeky San Juan jsme odjeli směrem na jih do oblasti sopek. Odpočinuli jsme si u kávy v restauraci Las Iguanas. Ta je známa obrovskou koncentrací tvorů, kteří jí dali název. Na stromech nad restaurací a v korytě vedle tekoucí říčky je možné pozorovat velké množství zpola ochočených leguánů zelených všech barevných variant. Byli zelení, hnědí nebo zářivě oranžoví. Pokoušeli jsme se je počítat, ale když jsme se blížili ke stovce, museli jsme přestat, neboť se mnozí mezitím přemístili na jiné větve. Několik jich bylo také na střeše restaurace a dělali tak živou reklamu. 

Zastavili jsme v jednom dalším městečku na oběd. Na polévce plavalo několik krásných květů, které nebyly jenom na ozdobu, ale byly určeny i k jídlu. Na krmítko umístěné u rušné silnice se slétaly v hojném počtu tangary modré a tiriki tovi. Odpoledne jsme dorazili k sopce Arenal, kde jsme navštívili nádherný vodopád v pralese...

Pěnkava kanárská – endemit ostrova Tenerife

Ing. Ladislav Burian – Volyně

Modrá pěnkava kanárská je považována za přírodní symbol ostrova Tenerife, stejně jako z rostlin dračinec. Jedná se o ohrožený druh, odhady uvádějí populaci těchto pěnkav 1000 – 1500 párů. Žije v již zmíněných borových lesích s podrostem čilimníku a vřesu v nadmořské výšce 1 100 – 2 000 m n. m.  Jen za špatného počasí sestupuje i do nižších nadmořských výšek.

Rasa, která se vyskytuje na Tenerife (F. t. teydea), a rasa na Grand Canarii (F. t. polatzeki) se podobají tvarem těla naší pěnkavě obecné, ale samci jsou zbarveni zejména v době rozmnožování (od května do července) břidlicově modře, po zbytek roku je jejich zbarvení modrošedé. Samice mají peří v různých odstínech hnědé. Mladí ptáci se podobají dospělé samici, ale mají tmavší odstín hnědé. Staví si hnízdo ve větvích stromů nebo keřů. Tvoří po období rozmnožování malá hejna; pak můžeme spatřit několik samců pohromadě spolu s ještě nevybarvenými jedinci...

Textor hnědoprsý a ostatní snovači

Petr Malinský – Křižanov

Textor hnědoprsý žije v Africe od Senegalu až po jižní Súdán, dále se vyskytuje v Ugandě, západní Tanzanii a severní Zambii. Tento druh vytváří čtyři poddruhy. Literatura uvádí, že samec má při hnízdění pouze jednu samici – hnízdí v párech. Tuto informaci zatím nemohu potvrdit ani vyvrátit, jelikož ještě nevlastním dostatečný počet těchto ptáků, abych mohl učinit kvalifikovaný závěr.

Mám dva samce a jednu samici. Samci jsou dosti podobní textoru žlutému (Textor vitellinus – synonymum – Ploceus vitellinus), mají však hlavu celou černou a černé oko. Textor žlutý má na hlavě rozsah černého zbarvení menší – to končí těsně nad okem. Oko má červenočerné, prsa a břicho má zbarveny jasně žlutě – textor hnědoprsý s oranžovým nádechem...

Afričtí strnadi v našich chovech

Ladislav Žoha – Jílové u Prahy

Část mého chovu vždy byla a bude i nadále vyhrazena drobným zrnožravým pěvcům. Drtivá většina našich chovatelů se věnuje astrildovitým pěvcům, méně již snovačovitým a pěnkavovitým. Na okraji zájmu se však krčí ještě jedna čeleď, a tou jsou strnadovití – Emberizidae. Z této čeledi, přestože zahrnuje cca 330 druhů, je chovateli běžně chováno několik málo druhů – kardinálové, šafránky či kubánky, občas i korunáčci či papežíci. Vlastní strnady rodu Emberiza chová pouze několik málo specialistů a je mi ctí, že i v mém chovu je tento nesmírně zajímavý rod zastoupen. Z pěti mnou chovaných druhů jsou hned tři zástupci černého kontinentu a právě o nich pojednává tento článek.

Nejdéle chovám strnady pruhované – Emberiza striolata, poddruhu sahari, kteří jsou v některých systémech považováni za samostatný druh – strnad domácí (saharský) – Emberiza sahari.

Toko rudozobý jako domácí mazlíček

Václav Štraub – ZOO Zlín

Pro každého, kdo má rád vše opeřené, což si myslím, že čtenáři Nové EXOTY splňují beze zbytku, je skoro povinností mít doma nebo na zahradě nějaké chovance z říše ptáků. Jako chovatel ptáků ve zlínské zoologické zahradě jsem se dlouho zdráhal brát si práci domů. Pak se však stalo něco, co mé předchozí plány zcela zhatilo. V té době nový chovný pár toků rudozobých v zoo měl problémy s odchovem mláďat. Ta hynula bez zjevné příčiny ještě v hnízdní boudě. Později jsme u nich diagnostikovali Syngamus tracheae, tzv. bažantí nemoc, kdy se tito cizopasní červi usazují v dýchací trubici a zejména pro mláďata to mívá fatální následky. Pokoušeli jsme se odčervovat jen aplikací medikamentu na krmivo, což se bohužel neosvědčilo, a tak jsme byli nuceni nejmladší mládě z loňské snůšky odebrat k umělému odchovu.

V době odebrání z hnízda bylo mláděti cca 8 dní. S umělým odchovem nebyl žádný problém, podávali jsme čerstvě svlečené zophobasy, moučné červy, zadečky sarančat a drobné cvrčky zbavené posledního páru končetin...

Holub dvoubarvý a jeho chov

John Pire – Velká Británie

Holub dvoubarvý z rodu Ducula je jedním z běžnějších tzv. „plodožravých holubů“, kteří jsou mezi soukromými chovateli či zoo chováni. V zajetí celkem často odchovávají a dají se pořídit za rozumnou cenu, čímž se mohou snadno stát prvním plodožravým holubem ve vaší kolekci. Známe přibližně 36 druhů tohoto rodu. Zbarvení většiny z nich zahrnuje růžovou, šedou a hnědou barvu s trochou měňavé zelené na zádech. Holub dvoubarvý pak tvoří jasnou výjimku – většina těla má krémové čí bílé barvy, s černým ocasem a křídly. Je také občas znám jako holub skořicový.

Kdykoliv jsem chtěl do své kolekce exotických holubů a hrdliček přidat nějaký nový druh, živící se ovocem, trpěl jsem utkvělými – a typickými – představami o nárocích jejich chovu: jsou příliš nepořádní; potřebují jiný typ voliér i potravy, aby se vůbec udrželi naživu...

Kachnička vlnkovaná

Mgr. et Ing. Tomasz Doroń – Osmolice (PL)

Samička této nevelké, ba přímo droboučké kachničky vážící cca 260 g patří k nejmenším zástupcům řádu vrubozobých (Anseriformes). Je s podivem, že do této skupiny náleží rovněž i jedni z nejtěžších ptáků letců – labutě s hmotností 13 – 15 kg. Je reprezentantem skupiny tzv. pižmovek (Cairinini), do které patří mj. všeobecně známé kachničky mandarínské (Aix galericulata) a kachničky karolínské (A.sponsa). Tento druh je jedním ze tří náležících do rodu Nettapus. Jejich typickými vlastnostmi, kromě velikosti, jsou tyto: lesklé opeření, velmi krátké nohy a zvyk hnízdit v dutinách stromů. Všechny žijí v tropických sladkovodních nádržích s hojnou vegetací. Velmi důležitým faktorem je přítomnost leknínovitých rostlin, které jim rovněž slouží jako potrava.

Kachnička vlnkovaná byla vědecky popsána v roce 1842 anglickým ornitologem Johnem Gouldem (1804 – 1881). Exemplář, který Angličan popisoval, pocházel z okolí Port Essington (v australském státu Severní teritorium). Netvoří poddruhy...

Nažiny – holé hlavy u amadín Gouldovej (2)

Marek Buranský – Nové Zámky & MVDr. Viktor Tukač, CSc.

Toto je záverečná časť článku Dr. Marshalla a to na tému „nažiny“ na hlavách u amadín Gouldovej II. Keďže čitateľov zaujala téma roztočov a liečby tejto nákazy, rozhodol som sa túto problematiku ešte raz podrobnejšie rozviesť.

Nedoperené vtáky by sa nemali zaraďovať do chovného programu. Tieto vtáky by sa nemali páriť v období rozmnožovania, ktoré nasleduje hneď po preperovaní. Avšak nažiny nie sú nutne znakom oslabenia vtáka, ale skôr znakom nutrične nevyváženej potravy a iných stresujúcich faktorov. Mnoho chovateľov, nevedno prečo, odmieta vtáky s nažinami zaraďovať do ich chovného programu. Správny postup je realizovať program preperovania, ktorý ponúka optimálnu výživu na podporu rýchleho preperovania a zahrňuje aj kontrolu nad roztočmi vo vzdušných vakoch...

Číslo 07/2017

vyšlo v červenci

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz