Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2011

vyšlo v lednu 2011

Úspěšný odchov ary kanindy

Andrea Marzollová

Arové kanindy vždycky patřili k našim vysněným chovatelským cílům. Tyto ptáky jsme si do svého chovu pořídili v roce 2006. Samice pochází z Německa a vylíhla se v říjnu roku 2005. Byla odchována vlastními rodiči. Samec pochází z Dánska a vylíhl se o pár týdnů dříve. Odchován byl ručně.

Po samotném dovozu a nezbytné karanténě jsme ptáky umístili do vnitřní části voliéry, která má rozměry 2,5 m x 1,5 m x 2,2 m (délka x šířka x výška). Ptáci byli zprvu umístěni ve dvou samostatných klecích vedle sebe. Po několika hodinách už bylo zřejmé, že mají zájem jeden o druhého, a asi za dva dny už společně létali ve voliéře. Po několika dnech byli vypuštěni i do přilehlého výletu, jehož rozměry činí 5 m x 1,75 m x 2,5 m. Už od mládí bylo patrno, že si ptáci rozumějí, neustále létali spolu a po několika měsících jsme pozorovali první pokusy samce krmit samici.

Latam vlaštovčí

RNDr. Martin Smrček

Mezi běžnými milovníky exotických ptáků jsou latamové vlaštovčí (Latamus discolor) málo neznámými papoušky. Je to velká škoda, neboť se jedná o krásně zbarvené, milé, tiché a nesmírně příjemné ptáky. Také mezi zkušenějšími chovateli si své místo na zemi zatím hledají, i když nejsou zdaleka takovou vzácností, jako před čtvrt stoletím. Vlna zájmu o ně, kterou jsme před pěti deseti lety i u nás cítili, ovšem zase trochu opadla.

Můžeme nalézt řadu důvodů, proč se dosud více nerozšířili. Tím nejdůležitějším bylo jejich trochu tajemné systematické zařazení. Bývali dlouho řazeni do blízkého příbuzenstva s lorii a obdobně krmeni. Tedy převážně různými kašemi, nektarem, medovou vodou a zralým ovocem. A připravovat takovou potravu se většině chovatelů papoušků moc nechce, je to přeci jen dost zdlouhavé.

Neobvyklé hnízdění loriů mošusových

MVDr. Lubomír Palkovič

Tři nepříbuzní loriové mošusoví (dvě samičky a jeden samec) byli do skleníku umístěni postupně asi před třemi lety. Poměrně dlouhou dobu se mezi sebou snášeli velmi dobře, společně i hřadovali.  Asi před rokem se však „spárovaly“ samičky a samečka od sebe agresivně odháněly. Na jaře o jednu ze samiček začal projevovat zájem sameček loríčka  rudobradého. Přítomnost tohoto samečka samičkám nevadila a neodháněly jej. Časem se pak vytvořil smíšený pár, který od sebe odháněl druhou samičku. Tento „pár“ se dokonce pokoušel o hnízdění v dutém kmenu zavěšeném na nejvyšším místě skleníku. V tu dobu začal o „svou“ samičku projevovat zájem také lori mošusový a mezi oběma samci docházelo k ostrým roztržkám. Samičce přítomnost obou samečků nevadila, ti se však o ni doslova přetahovali.

Korely mutace lacewing

Mgr. Gerard Budzaj

Jednoho dne jsem se pozorněji podíval na pérka čerstvě zakoupené samice korely a všiml jsem si něčeho divného. U korely lutino jsem zpozoroval pera, která nebyla typická pro mutaci lutino. Nebyla ani žlutá, ani bílá, ani oranžová, nýbrž hnědavá. Tato pozoruhodná skutečnost rozhodla o tom, že píši tento text, v němž se pokusím nastínit několik problémů z oblasti genetiky.

Nejprve vysvětlím slovo lacewing. Lacewing je anglický termín a v doslovném překladu znamená krajkové křídlo (ang. lace – krajka, wing – křídlo).  Takto byl pojmenován charakteristický fenotyp (vzhled) některých andulek. Totiž u některých andulek  lutino je na křídlech jemný hnědavý nádech, který tvoří jakousi formu krajkového vzoru. Papoušci vypadali jako normální, již známé čisté  lutino, ale měli hnědavý vzorek na boku na křídlech. Nejprve panovalo přesvědčení, že jde o novou mutaci, a tato dostala název lacewing – právě kvůli onomu vzorku.

Okénko z cest: Zájezd na BVA Masters 2010

Petr Vopálka

V roce 2009 jsme plánovali zájezd na nejprestižnější výstavu agapornisů BVA Masters do Belgie. Shodou nepříjemných okolností však ze zájezdu nakonec sešlo a o to víc jsme se těšili na následující ročník. Rok uplynul jak voda, a tak jsme ve čtvrtek 9. září v 19 hodin vyjeli z Brna směr Aalst (Belgie). Po cestě jsme nabrali všechny účastníky a již v plné sestavě nás čekala přibližně dvanáctihodinová cesta, která byla pravidelně proložena technickými přestávkami. Noční přejezd přes Německo se zdál nekonečný, naopak krátký úsek přes Nizozemí mnozí z nás ani nezaznamenali. V pátek ráno jsme přejeli belgické hranice. Čím více jsme se blížili Aalstu, tím více houstla doprava. Aalst se totiž nachází přibližně 30 km severozápadně od Bruselu. Nakonec jsme uvízli v několikakilometrové koloně, která se táhla směrem na Brusel.

Typ pro chovatele: Plody palmy olejné

Mgr. Jan Sojka

Přibližně před rokem se k nám dostala novinka z oblasti výživy papoušků, kterou chovatelé nazývají palmové ořechy. Tento nesprávný název vychází z podobně zkomoleného anglického pojmenování pro plody palmy olejné – „palm nuts“. Abychom se dopátrali pravdy, jak to s palmovými ořechy je, vezmu vše pěkně od začátku.

Palma olejná (Elaeis guineensis a Elaeis oleifera) je tropický strom z čeledi arekovitých. V současnosti je rozšířena v tropických oblastech celého světa. Palma olejná (Elaeis guineensis) pochází ze západní Afriky, kde se vyskytuje mezi Angolou a Gambií, zatímco americká palma olejná (Elaeis oleifera) pochází z tropické Střední Ameriky a Jižní Ameriky. Africká palma olejná byla vysazena na začátku 20. Století na Sumatře a v Malajsii. V Malajsii je dnes pěstována na více než 20.000 km2.

Palma olejná se pěstuje na plantážích pro svá mohutná plodenství o hmotnosti 18–25 kg, která obsahují 800–2000 plodů. Tyto plody jsou právě chovateli mylně označovány za palmové ořechy.

O genetike netradične, ale vážne (4)

Mgr. Michal Vojník

Mnoho druhov vtákov možno odchovávať vo forme s chocholom. Medzi chovateľmi FK sú to práve postavové kanáriky, kde sa takéto vtáky vyskytujú. Najhoršie na tom je, že chovatelia týchto vtákov vytvárajú krížencov s FK za účelom skvalitňovania postavy v skupine FK, hlavne pre výstavné účely a neuvedomujú si pritom, že takéto kríženie veci nie vždy prospieva. Najviditeľnejšie je to pri krížení farebného kanárika s nemeckým chocholíkatým, kde potomkov s chocholom vystavujú medzi postavovými kanárikmi a bez neho medzi farebnými kanárikmi, čo je chybou, lebo takto vystavovaný partner chocholíkatého od nemeckých chocholatých PK je vlastne krížencom a medzi FK by nemal byť vystavovaný.

Podrobné skúmanie vtákov s chocholom ukázalo, že i keď sa jedná o dominantnú mutáciu (dedí sa voľne a dominantne), táto je v homozygotnom stave viazaná na letálny faktor. Chocholíkaté vtáky s dvojnásobným faktorom nie sú schopne sa vyliahnuť alebo hynú bezprostredne krátko po vyliahnutí.

Ohrožení ptáci světa (4) – drobní zrnožravci

Ladislav Žoha

V dalším pokračování našeho seriálu přeskočíme od velmi oblíbené skupiny papoušků k další skupině, která má rovněž nemálo příznivců. Pod chovatelským pojmem drobní zrnožravci se soustřeďují rozličné druhy malých pěvců. Základem jejich potravy jsou drobná semena. Tato vlastnost je už dávno předurčila jako jedny z nejčastějších chovanců v klecích a voliérách. Celkem nenároční, krásně zbarvení, společenští ptáci provázejí člověka už dlouhé desítky, ne-li stovky let.

Přesto má jejich chov řadu úskalí. Mezi ně patří především jejich relativní krátkověkost. Jinými slovy, pokud je chovatel nedokáže rozmnožit během několika málo let, s chovem logicky končí, pokud nedokoupí další jedince. V časech pravidelných dovozů z volné přírody nebylo nic snadnějšího, dokonce se řada druhů vůbec nevyplatila rozmnožovat, odchytoví ptáci byli prostě levnější. Tyto doby už skončily a chovatelům nezbylo, než se plně soustředit na jejich chov, který se víceméně i daří. Navíc řada druhů je už dnes plně domestikována a jejich vymizení z našich voliér rozhodně nehrozí. Přesto zůstává řada druhů, které jsou spíše snem než realitou běžného chovatele.

Čížci

Petr Podpěra

Co jsou to vlastně čížci? Jaké ptáky si pod tímto pojmenováním máme představit? Ta otázka není tak jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jméno čížek je jménem rodovým. Jenže v dnešních systémech čížci vlastní rod nemají, tudíž nemají ani vlastní jméno rodové latinské. V češtině jej ovšem mají, většina obyčejných lidí jaksi nebere hrátky systematiků na vědomí, jinak by se totiž sotva mezi sebou domluvili.

Takže znovu k tomu, co jsou to vlastně čížci. Jsou to ptáci, které řadíme do čeledi pěnkavovitých Fringillidae. Do této čeledi je řazen velký počet ptáků, kteří se živí semeny rostlin. Semena před požitím loupou ze slupky. Celou čeleď potom dělíme na dvě podčeledi. Na pěnkavy vlastní – Fringillinae a další podčeleď Carduelinae, která vlastní české jméno nemá. Carduelis je totiž stehlík a používat jeho jméno pro celou podčeleď by bylo více než zcestné. Každý ví, že stehlík není dlask nebo konopka či čížek. Takže se jaksi vžilo počeštěné karduelidi. Obě podčeledi mají vůči sobě zásadní rozdíl v tom, jak krmí svoje mláďata.

Amada červenohlavá a její chov

Johan Nielsen

Amady červenohlavé se velmi dobře chovají ve voliérách nebo ptačích pokojích. Pletivo by mělo být s malými čtvercovými oky. Nádoby pro krmivo, vodu, písek, grit a vodu ke koupání musí být k dispozici spolu s bidly a vhodným hnízdním materiálem. Nesnáší extrémní zimu, minimální teploty, které jsou tito ptáci ještě schopni tolerovat, začínají na 16 °C (20 °C je potřeba pro zdárný odchov).

Amady červenohlavé jsou velmi aktivní a potřebují proto spoustu volného prostoru k letu. Jejich přirozené prostředí tvoří traviny a křoví, proto i v chovných zařízeních ocení rohy s hustě osázenými keři. Rostliny, které nejsou jedovaté, jako např. ovocné stromy, ptačí zob, zlatice a zimolez vytvoří mnohem příjemnější prostor pro tyto nádherné ptáky.

Kasuáři jednolaloční ve Weltvogelparku Walsrode

Simon B. Jensen

V podstatě již nikdo nepředpokládal, že bude ještě možné sestavit pár kasuárů jednolaločných, protože samce kasuára jednolaločného jsme neúspěšně hledali řadu let. Nyní již s jistotou můžeme říci, že tento druh zůstane v evropských sbírkách zachován – Weltvogelpark chová pár. Pokud je nám známo, pouze jedna další zoo chová tyto velkolepé a vzácné ptáky z nadřádu běžci, a to na Dálném východě. 9. března tedy samec získaný ze soukromé sbírky ve Španělsku konečně dorazil. Zatím se přizpůsobuje a zvyká si na podnebí severního Německa.

U plachých kasuárů tradičně rozeznáváme tři různé druhy: kasuár přilbový (Casuarius casuarius), kasuár Bennettův neboli kasuár malý (Casuarius bennetti) a kasuár jednolaločný (Casuarius unappendiculatus). Taxonomie kasuárů je však značně nejasná, a to ze dvou důvodů: jednak pro velmi častou individuální variabilitu a skutečnost, že většina druhů a poddruhů byla popsána z kůží ptáků, které již ztratily své přirozené barvy.

Veterinární poradna: Klinické prípady z veterinárnej praxe

MVDr. Juraj Šimunek

Každodenne sa stretávam v mojej praxi s prípadmi, keď mi majitelia prinesú do ordinácie chorého psíka alebo mačku. A som rád keď im môžem pomôcť. Ale ešte radšej som, keď vidím v čakárni v prenoske nejakého papagája, hrdličku alebo dravca.  V tomto článku by som sa chcel s vami podeliť o niektoré moje klinické prípady, ktoré som vo svojej praxi zažil. Možno vám ich popis pomôže pri zorientovaní sa u ochoreniach vašich vtákov. Neberte to prosím ako návod na „samoliečbu“, každý prípad ochorenia je špecifický a mal by ho riešiť veterinár.

Amazoňan kubánsky, samec, Riko, 20 rokov, domáci miláčik. Majiteľka uvádza dlhodobé nechutenstvo, neochotu k pohybu, pospávanie a neustále preberanie pierok na krídlach a chvoste. Papagáj sa jej zdal byť stále našuchorený. Klinické vyšetrenie: papagáj bol veľmi kľudnej a priateľskej povahy. Telesne bol vo veľmi dobrej kondícii, povedal by som, že až obézny. Mal našuchorené perie ktoré si aj počas mojej prítomnosti neustále preberal. Na koži mal veľké množstvo lupín, ktoré sa snažil dostať z pod peria zobákom. Tráviaci a dýchací trakt boli bez patologického nálezu.

Číslo 05/2017

vyšlo v květnu

Videoreportáže »

Aktuality

18.12.2016

KNIŽNÍ NOVINKA

Průvodce chovem papoušků - kniha

23.11.2016

Dárkový certifikát

Dárkový certifikát

23.11.2016

Průvodce umělým odchovem ptáků

GouldianFinches.eu ARARAUNA.cz