Nová EXOTA - Časopis pro všechny chovatele exotického ptactva

Číslo 01/2007

vyšlo v lednu 2007

Papušek červenokřídlý

Autor: Ing. Jerzy Ćwik - Nowodworze k. Tarnowa (PL)

Papoušci červenokřídlí jsou lesními ptáky. Vyskytují se v řídkých eukalyptových lesích, akátových hájích, a poddruh A. e. coccineopterus také v přioceánských oblastech. Jejich hejna jsou výjimečně viděna v savanách, ale většinou se drží u břehů řek zarostlých eukalypty. Často navštěvují zemědělská pole, zvláště ta, na kterých roste kukuřice. Rádi mají také sady, kde je farmáři likviduji jako škodnou. Tito papoušci zřídkakdy opouštějí koruny stromů. Na zemi je můžeme sledovat během sběru pokrmu anebo u vody. Avšak rozhodně preferují hledání pokrmu vysoko v korunách stromů, a nejčastěji se živí semeny eukalyptů. Obvykle jsou pozorováni ve společnosti rozelam a barnardů. Nejčastěji netvoří veliká hejna, ale spíše rodinné skupinky. Větší hejna červenokřídlí tvoří pouze tehdy, když migrují do jiných oblastí hledajíce pokrm. Hnízdní sezónu zahajují mezi srpnem a prosincem, což závisí na místních podmínkách, jmenovitě na dostupnosti potravy.

Můj první odchov papoušků zpěvavých

Autor: Tomáš Jurečka - Sušice

Mé první zpěváky jsem si pořídil na podzim roku 2004. Oba ptáci pocházeli od jednoho chovatele z naší obce. Měl dva chovné páry, takže nebyl problém složit z jejich odchovů nepříbuzný pár. Samec i samice byli skořicové mutace. Po odčervení a nezbytné cca. dvoutýdenní karanténě jsem je vypustil do voliéry 240 x 90 x 200 (D x Š x V), kde je 150cm zastřešeno a zbylých 90cm je pletivo. Ve voliéře je přírodní zemina, ve které se ptáci rádi prohrabují. Jelikož byl podzim, tak se ptáci ve voliéře příliš neubytovali a začátkem prosince jsem je umístil do zimoviště, kde obývali klec o rozměrech 100 x 50 x 50 (D x Š x V). Zimu přečkali bez problémů a já se těšil na jaro…

Lori mošusový a jeho chov

Autor: Ing. Tomáš Horyna - Liberec

Lori mošusový se mimo australskou geografickou oblast choval do nedávné doby jen velmi vzácně. Do Evropy se dostal až koncem 19. století a teprve v posledních několika letech se stává u chovatelů oblíbeným a jeho početní stavy v Evropě mírně stoupají. To je jistě potěšitelný trend, vezme-li se v úvahu, že je to australský papoušek a jako takového ho tedy již nebude možné dovážet z domoviny vzhledem ke striktním zákonům, zakazujícím vývoz byť i v zajetí odchovaných jedinců. Stejně jako většina ostatních loriů je velmi živý, hravý a snadno přivykne na společnost lidí. Jeho hlasový projev je výrazný, avšak ne nijak hlasitý nebo nepříjemný. Vlohy k mluvení nemá velké, bývají uváděny jako nižší, než mají loriové mnohobarví. K jiným druhům papoušků je obvykle velmi agresivní a dokáže zaútočit i na mnohem větší druhy. Jednotlivé páry se doporučují chovat odděleně, přestože někteří chovatelé uvádějí, že je možný skupinový chov v dostatečně velké voliéře.

Chov a odchov kakadu palmových

Autor: Hans Jürgen Geil – Grebendorf (SRN)

Palmového kakadua řadím k těm vůbec nejzajímavějším papouškům. Jejich něha a roztomilost, s jakou tito pyšní a k tomu majestátní ptáci k sobě přistupují, je jedinečná a jen rajek z Nové Guineje nebo kvezala chocholatého (Pharomachrus mocinno), kterého jsem mohl pozorovat při toku ve Střední Americe, je v tomto směru překonávají. Kakadu palmový je bezpochyby gentlemanem mezi papoušky kakadu. Je nádherné pozorovat, jak se partneři před sebou uklánějí, pán před dámou jako služebník, který současně zkouší ji přikrýt svými křídly. K tomu slyšitelné a melodické tóny upevňují tuto soudržnost ještě víc a vypadá to, jako by jí chtěl říci: „Miluji tě a budu tě chránit, dokud budu žít.“ Toto počínání lze pozorovat každý den vyjma špatného počasí. My, moji milí mužští čtenáři, bychom si měli vzít z toho příklad. Jedinečné je také to, že kakadu palmový je zpravidla, s výjimkou doby hnízdění, absolutně velký spáč. Podle motta: Večer pozdě do postele a ráno ne z postele.

Návšteva u chovateľa – Alojz Chmelík, Bratislava

Autor: Pavel Forisch - Bratislava

Pomerne veľké chovateľské zariadenie ma situované v interiérových dobre presvetlených priestoroch. Je v nich umiestnených vyše 40 veľkých debňových klietok a niekoľko priestranných voliér. Zaoberá sa riadeným chovom, ktorý aj striktne dodržiava. Má presne rozdelené chovné páry o ktorých si vedie prehľadnú evidenciu. Každé vyletené mláďa dostane svoj „rodný list“ na ktorom sú zaznamenaní prarodičia a rodičia mláďaťa. (V nutnom prípade eviduje aj praprarodičov). Dobre riešené a ľahko snímateľné závesné hniezda denne kontroluje čistí a podľa potreby dopĺňa do búdok pilinovú podstelku. Vtáky majú k dispozícii čerstvé vrboré prúty, ktoré im slúžia hlavne ako stavebný materiál. Ak zistí u niektorého z rodičovských párov väčšiu agresivitu voči mláďatám, vsúva do búdky medzi mláďatá a rodičov širšiu kovovú mriežku, cez ktorú sú mláďatá kŕmené.

The VI. International Parrot Convention - očima českého chovatele

Autor: RNDr. Martin Smrček – Praha

Pokud jste nikdy nebyli na vědeckém kongresu, tak vás musím hned na začátku ještě jednou vyvést z mylné představy, že jde o odpočinkovou akci. To tedy rozhodně ne a vůbec se nedivím těm účastníkům, kteří si pobyt protáhli minimálně o týden rekreace. To byli ostatně skoro všichni. Já to štěstí neměl a z Tenerife jsem odlétal hned následující noc po skončení akce. Za celou dobu jsem se nepřiblížil k moři s krásnými černými plážemi blíže než na sto metrů (v této vzdálenosti od moře vede silnička z Puerto de la Cruz k Loroparku), domů se vrátil bledý jak stěna (v sále se neopálíte), ale to pranic neubralo z nadšení, kterým mě účast na kongresu naplnila. Vlastní kongres probíhal v prostorné hale poblíž kasina Taoro na kopečku nad městečkem Puerto de la Cruz. Celá organizace byla na skvělé úrovni, o čemž jsem ostatně ani chvilku předem (po zkušenosti s minulou návštěvou Loroparku) nepochyboval. Za vším - Loroparkem začínaje a kongresem konče - je vidět úžasná preciznost a pečlivost majitele a zakladatele parku pana Wolfganga Kiesslinga, rodilého Němce. Obdivuhodný je i fakt, že k typicky německé preciznosti dokázal strhnout své španělské spolupracovníky a zaměstnance.

Novinky z Loro Parque

Autor: Matthias Reinschmidt - Tenerif

Začátkem listopadu 2006 se v brazilském Sao Paulu a jeho zoologické zahradě konalo každoroční setkání členů spolku ary Spixova (Cyanopsitta spixii) a ary Learova (Anodorhynchus leari). Této události se za Loro Parque Fundación zúčastnil její prezident pan Wolfgang Kiessling a ředitel Dr. David Waugh. Setkání předcházel třídenní workshop, kterého se účastnil i kurátor Loro Parque Fundación pan Matthias Reinschmidt. Hlavními tématy byly chov a odchov. Každá instituce zabývající se arou Spixovým a arou Learovým prezentovala své vlastní metody. V souvislosti s chovným programem ohroženého ary Learova musíme zmínit to, že Matthias Reinschmidt si s sebou do Loro Parque ze saopaulské zoo přivezl dva páry tohoto druhu. Ptáci budou majetkem brazilské vlády a do Loro Parque Fundación byli umístěni pouze pro potřeby chovu. Poprvé tak v rámci chovného programu došlo k převozu ary Learova z Brazílie na evropský kontinent.

39. Celostátní výstava andulek KCHA

Autor: Milan Habrcetl – Kladno

Ve dnech 20. – 22. října 2006 uspořádal Klub chovatelů andulek se sídlem v Praze svou speciálku, umístěnou v posledních letech tradičně do skleníku Botanické zahrady v Praze 2 Na Slupi. V tomto prostředí jsou snad ty nejlepší možné světelné podmínky, a tak vystavené exponáty doslova září ve svých pečlivě upravených výstavních klecích. Oproti loňsku, kdy výstavu nesmyslně ukončilo nařízení tehdejšího ministra zemědělství Zgarby, proběhla letos výstava celá. Toto mělo positivní dopad nejen na rozpočet výstavy, ale hlavně i na růst členské základny KCHA, která se každý rok po výstavě rozroste o několik nových členů. Klub svými výstavami propaguje chovatelství a dokazuje i vysokou odbornou úroveň, které vystavovatelé andulek dosáhli. Pod úspěchy klubu jsou podepsáni mimo jiné i zahraniční zkušení posuzovatelé, kteří každoročně hodnotí vystavené exponáty.

Chováme farebné kanáriky - štandard a posudzovanie

Autor: Mgr. Michal Vojník - Michalovce

V mesiaci október sa naplno rozbieha výstavnícká sezóna, ktorá trvá do konca januára (vrátane Svetového šampionátu). Ak sme tak neurobili v mesiaci septembri, tak v tomto mesiaci premiestnime FK z vonkajších voliér do priestorov na prezimovanie. Nadbytočných FK odpredávame. Zároveň je potrebné si zabezpečiť obrúčky pre nasledujúcu sezónu, ktoré je možné si zakúpiť na burzách, ak sme si ich neobjednali prostredníctvom organizácie. Obrúčky pre FK by si chovateľ mal zabezpečiť tak, aby ich dostal v mesiaci december, najneskôr začiatkom januára. Každý vyspelý chovateľ, ktorý chová farebné kanáriky prevažne kvôli dosiahnutiu kvalitného odchovu, má vlastniť „Štandard pre posudzovanie farebných kanárikov“, alebo niektorú z publikácii o nich. V chove si treba všímať nedostatky uvedené v „Štandarde“ a vyvarovať sa ich.

Amadina páskovaná

Autor: Kateřina Točínková - Nová Ves

Ráda bych se s čtenáři podělila o své radosti a zkušenosti s chovem těchto, podle mého názoru, krásných ptáčků. Vždy se mi velmi líbili a navíc jsou sympatičtí svou nenáročností. Musíme u nich však počítat s poněkud drsnější povahou v porovnání s ostatními astrildovitými. Do venkovní voliéry o rozměrech 2,5 m x 1 m x 2,3 m jsem ptáky vypustila už začátkem dubna z vnitřní vytápěné části, kde bez problémů přezimují. Voliéru obývají společně se zebřičkami, rýžovníky, panenkami, astrildy rákosními a párkem neofém modrohlavých. Když s nimi dohromady byly i chůvičky, amadiny okamžitě obsadily budku, ve které si chůvičky vybudovaly hnízdo a zahnízdily. Samec, který je z odchytu, je i nadále nekompromisně vyháněl odevšad, kde začaly stavět nové hnízdo. Chůvičky dávám tedy zvlášť do jiné voliérky. Popíši odchov páru sestaveného z již zmiňovaného samce z odchytu a odchované samice.

Panenky (1)

Autor: Petr Podpěra - Praha

Pokud vyslovíte před chovateli exotického ptactva název panenky, bude se většina z nich domnívat, že tyto ptáky důvěrně zná a bude schopna vyjmenovat většinu druhů ptáků, které by tento pojem měl zahrnovat. Jako obvykle se mýlí. Ono je to celé značně komplikované a jen málokdy se dá něco opravdu přesně definovat nebo vymezit. Můžeme konstatovat, že ornitologie jako věda příliš ohledů na poznatky chovatelů nebere na vědomí. Ku škodě své vlastní i chovatelů. Celé to vychází z jedné, ovšem základní discipliny ornitologie, kterou nazýváme systematikou, nebo chcete-li klasifikací. Tato disciplina třídí ptáky do příbuzných skupin tak, aby bylo vůbec možné se v celkovém počtu orientovat. V současnosti všeobecně přijímaný systém uvedl v život švédský botanik a lékař Linné. Od té doby se však poznatky neustále obohacují, jsou od Linného časů mnohem a mnohem větší, a proto se i tento systém rozšiřuje, zvětšuje a komplikuje.

Úspěšné odchovy malých zoborožců rodu Tockus

Autor: Novák Vladimír - Chlum u Třeboně

Zajímavou alternativou v chovech exotického ptactva se v posledních několika letech staly malé druhy zoborožců rodu TOCKUS. Ani já jsem neodolal pokušení a z nabídky firmy AVES jsem si před dvěma roky do chovu zakoupil pár toků rudozobých (Tockus erythrorhynchus) a pár toků Deckenových (Tockus deckeni). Problém ale začal v okamžiku, kdy jsem dovezl ptáky domů a pokoušel se sehnat dostupnou literaturu. V publikacích o chovu exotického ptactva (mám na mysli knížky, které jsou nabízeny na českém trhu) se prakticky žádné informace o chovu zoborožců neobjevují. Světlou výjimkou jsou novější publikace „Encyklopedie ptáků chovaných v klecích a voliérách“ (David Alderton) a „Kapesní atlas exotických ptáků“ (Martin Smrček). I zde se ale autoři omezují na všeobecné informace, popřípadě publikují částečné zkušenosti některých zoologických zahrad, jejichž možnostmi většina chovatelů nedisponuje, i když...

Pár slov…

Autor: Jaroslav Němec - Choteč

Vážení členové KCHBVPaH, jsme na rozhraní roků 2006 a 2007, a tak nastal čas zhodnotit rok uplynulý a říci si pár slov o další budoucnosti. Každý z nás ví nejlépe, jaká byla jeho chovatelská sezóna, co se povedlo a co ne, co je třeba změnit,… Toto jsou věci, které máte ve svých rukou a záleží jen na vás, jak s nimi naložíte. Jsou však problémy, které ovlivnit nemůžete a přitom mají velký dopad na naše chovatelské úspěchy či neúspěchy. Myslím tím zásahy z vnějšku, tj. počasí, živelné pohromy, ale hlavně ptačí chřipka. Opatření, někdy překotně přijímaná našimi státními orgány, hluboce zasahují nejen do našich koníčků, ale i do běžného života. Nepodložené „mediální masáže“ od některých, hlavně bulvárních médií, vyvolávají mezi velkou částí našich spoluobčanů kritický pohled na naše chovy a občas i nenávist vůči nám a našim chovancům.

Veterinární poradna - veterinární osvědčení pro výjezdy a přemístění ptactva

Autor: MVDr. Ľubica Nečasová – Praha

K napsání tohoto článku mne inspiroval příspěvek pana Ponížila v posledním čísle Nové EXOTY a četné dotazy chovatelů. Ve snaze objasnit nejasnosti okolo obstarávání různých dokumentů potřebných k přemístění ptactva na výstavy, burzy apod. jsem kontaktovala kolegy ze Státní veterinární správy. Pracovní náplní této instituce je mimo jiné dohlížet na dodržování zákonů týkajících se veterinární péče, ochrany obyvatelstva před zoonózami (nemoci přenosné ze zvířat na lidi), ochrany zvířat proti týrání, živočišné výroby atd. Státní veterinární správa určuje i veterinární podmínky konání svodů zvířat, výstav a burz. Častým jevem při komunikaci chovatelů s úředníky je, že dotazovaný úředník o dané problematice ví velmi málo, případně se v ní neorientuje vůbec. Ve snaze vyřídit žádost občana co nejrychleji podává takové informace, že dotyčný vyřizování potřebných povolení raději předem vzdá.

Číslo 11/2017

vyšlo v listopadu

Videoreportáže »

Aktuality

03.10.2017

Průvodce umělým odchovem ptáků


ARARAUNA.cz